Mladá fronta Dnes: Ministryně Valachová na hřbetu hurikánu

Publikujeme komentář Boba Kartouse k působení Kateřiny Valachové v resortu školství. Text vyšel 11. 5. v Mladé frontě Dnes.

Ministryně školství Kateřina Valachová podává demisi. Podávat ji tedy nechtěla, a dokonce to veřejně prohlásila, ale po rozhovoru s „trenérem“ z ČSSD vzápětí ohlásila svoje angažmá na ministerstvu školství za ukončené. S její prací, dokonce ani s podezřením z dotačních podvodů, kterým čelí její náměstkyně pro sport, to nemá co dělat. Jde o strategický tah ve snaze donutit Andreje Babiše k témuž.

Jakkoliv by bylo žádoucí, aby i ministr financí přispěl ke kultivaci politické etiky a učinil totéž, přiznávat končící ministryni školství zásluhy v tomto směru je nepochopením situace. Valachová by na ministerstvu ráda zůstala. Být ministryní ji totiž baví, byla jí ráda a ráda jí opět bude, pokud k tomu voliči rozdají v dalších volbách karty.
Jen už by to nemuselo být ministerstvo školství, ale třeba spravedlnosti. To je sen, který má. Je přece jen právnička a vládnout české justici by ji naplňovalo mnohem více. Cítila by se pevnější v kramflecích. Vzdělávání ji i po dvou letech v úřadu stále nepříjemně překvapuje a na to, porozumět mu, by bylo třeba vynaložit příliš mnoho zbytečné energie.

Paradoxně se zdá, že po dvou letech v úřadě jako by se ministryně tomuto porozumění spíše vzdalovala. Když nastoupila, byla rezolutně přesvědčená, že maturita z matematiky je za současného stavu její výuky nesmysl. Dnes ji vnímá jako podmínku, bez které se neobejdeme. Obrat vskutku antikoperníkovský. Podobně prozřela i v dalších oblastech. Samozřejmě zdědila inkluzi a nediskutovatelnou politickou objednávku ji dotáhnout do určité podoby, jelikož hrozilo, že pokud Česko nedostojí závazkům v oblasti ochrany elementárních lidských práv, bude muset vracet nemalé peníze, jež EU do českého vzdělávacího systému investuje.

Ale všeho je příliš, navíc volič, zejména volič ČSSD, slovo inkluze nerad slyší, a tak se o ní v posledních měsících ze strany ministerstva školství moc nemluvilo. Nemluvilo se ani o podpoře občanského vzdělávání. Valachová přece není žádná Johanka z Arku.

Nutno uznat, že se jí podařilo dotáhnout do konce zadané domácí úkoly. Kromě dalšího posunu inkluze to bylo zejména financování školství, platy učitelů a jejich kariérní řád, jenž chce ještě ohlídat v senátním hlasování. Svědomitost jí nechybí. Zajímá ji ale hlavně legislativní úspěch, co přijde poté, už tak moc ne. Když volič dá, bude po volbách na justici. Ale třeba také ne, osud není vždy nakloněný osobním plánům. Když sedíte na hřbetu hurikánu, může vás to hodit kamkoliv, třeba zase zpět na školství. To je život.