Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme komentář Petra Kamberského, který se zamýšlí na tím, zda nenutíme děti pamatovat si zbytné informace a jak by se mělo učivo ve školách redukovat. Text vyšel 30. června na zpravodajském webu Lidovky.cz.
To, co loni vypadalo jako splněný sen většiny školáků, se proměnilo v noční můru: z pár týdnů volna se stal takřka rok chaosu, izolace a nudy u monitorů. Přesto bychom si mohli z uplynulých šestnácti měsíců vzít spoustu poučení a udělat naše školství o třídu lepší – jen kdybychom chtěli. Obávám se však, že vše zůstane při starém.
Kvůli odstávkám a distanční výuce málokde stihli probrat všechno učivo tak důkladně jako v běžných letech. A při té příležitosti leckteří rodiče nahlédli, jaké nepotřebné zbytečnosti klínujeme dětem do hlaviček. Geografický rozhled je potřeba, ale musí páťáci vědět, že největší evropské jezero je „Ladožskoje ózero“? A proč, při Ámosovi, jim tlučeme do hlaviček, že Liberecký kraj se vyznačuje textilním a sklářským průmyslem?
Můžeme brát předmět za předmětem a sestavíme nekonečný list zbytečností, které děcka zapomenou s okamžikem napsané písemky. Poznat větu hlavní a vedlejší je znalost užitečná, ale k čemu třeba umět jednotlivé poddruhy vedlejších vět příslovečných? Čtvrtou dekádu se živím slovem psaným, a nic takového jsem ani jednou nepotřeboval.
Nemluvě o teroru přístavků, kdy leckteré chytáky nedovedou bez náhledu do pravidel vyřešit ani vystudovaní bohemisté. Půlka žáků si není jistá, kde psát i a kde ypsilon, ale hlavně že umějí označit přísudek jmenný se sponou! Naše rámcové vzdělávací programy potřebují radikální redukční operaci – ale zatím krom fyziky kde nic, tu nic.
Univerzity by se měly inspirovat zahraničím a přednášky streamovat a nahrávat – nejen pro absentující studenty, ale zejména pro možnost si složitější místa přehrát znova před zkouškou. A tak dále a tak dále, študáci a kantoři mají desítky poučení z covidu. Bohužel vítězství české reprezentace na fotbalovém Euru je řádově pravděpodobnější než modernizace našeho pravěkého školství.