Lidové noviny: To, co řešíme my, řešilo dánské školství tak před třiceti lety

by Helena Rye (flickr.com) (CC BY-NC 2.0)

Publikujeme rozhovor s architektem Jiřím Junkem o dánském školství, o prostupnosti mezi ročníky, ale i různými typy škol, o nehodnocení a bezpečnosti. Rozhovor vyšel 6.1. v Lidových novinách pod názvem Viděli jsme jiný svět, než známe. Autorkou rozhovoru je Radka Kvačková.

Architekt Jiří Junek projektuje interiéry nově vznikající soukromé základní školy nedaleko Prahy. Jde o novostavbu, a tak se spolu s investorem rozhodl porozhlédnout se po světě, aby se inspiroval, jak to dělají jinde. Naposled se byl podívat v Dánsku.

Proč zrovna v Dánsku?

Ve škole, kterou děláme, se počítá s využíváním moderních technologií. Tak jsem se obrátil na konzultanta jedné nadnárodní softwarové společnosti, aby mi doporučil někoho, kdo má zkušenosti s výukou na iPadech, a on mě odkázal na svého dánského kolegu. Se zástupkyní investora jsme se tedy vydali do Dánska. Tam jsme navštívili jednak školy, které jsou technologicky daleko, jednak jsme si našli pár dalších, které nás zaujaly tím, jak byly postavené a moderně řešené z hlediska architektury.

Šlo o školy veřejné, nebo soukromé?

Viděli jsme veřejné i soukromé, nové, ale i takové, co jsou staré třeba 150 let, ale učitelé tam dokážou učit moderním způsobem.

Co jste zjistili?

V první řadě, že to, co naše školství řeší teď, dánské školství řešilo tak před třiceti čtyřiceti lety.

junek300
Jiří Junek, http://www.ajj.cz

K čemu při tom řešení došli?

Integrují a nehodnotí. Děti až do sedmé třídy tam nejsou známkovány, žák dokonce přechází z ročníku do ročníku, i kdyby třeba nedosahoval požadované úrovně. V našem slovníku by byl na propadnutí, v jejich slovníku mu něco jde líp a něco hůř. Taky tam učitele neoslovují pane učiteli nebo paní učitelko, ale říkají jim křestním jménem.

Kontroluje stát, nebo aspoň zřizovatel školy nějakým způsobem vzdělávací výsledky?

Oni mají rámcově definované, jak mají vypadat výstupy, tedy co by měli žáci umět. Ale větší kontrola probíhá až v devátém ročníku. Některé školy si dělají testy třeba každý rok, ovšem jen pro sebe, aby učitelé, žáci nebo třeba i rodiče věděli, kde je potřeba přidat. Popravdě řečeno jsme slyšeli, že teď se ze strany státu objevují tlaky na různá plošná testování a na výkonnost vůbec. Jenže škála škol a způsobů výuky je v Dánsku tak široká, že to nemá moc velkou šanci na úspěch. Učitelé říkají, že se nemíní srovnávat co do výkonnosti například s Čínou, která hodně sází na dril. A že počkají, však on ten tlak zase přejde.

Jak tam vypadá povinná školní docházka?

Mají povinný předškolní rok a pak devět tříd základní školy plus desátý rok, který je dobrovolný. To když dítě není rozhodnuté, na kterou střední školu půjde. Koncept víceletých gymnázií, tedy těch, do nichž některé děti odcházejí už po páté třídě do primy, jsme tam nepotkali. Oni mají ten systém hodně prostupný na úrovni středního a vysokého školství, takže lze přecházet sem tam, ale základních 9 plus 1 je společné. Zajímavé je, že pracují s tak zvanými trojročími, neboli skupinami dětí ze tří ročníků. Ne že by neměli věkově jednotné třídy, mají, ale k prostoru tříd náleží jakýsi společný subprostor, kde se mohou žáci v rozmezí tří ročníků setkávat a spolupracovat. Třeba na různých projektech. O tyhle prostory se žáci sami starají, uklízejí je, a pokud chtějí, mohou jejich uspořádání nebo výzdobu po domluvě s učiteli měnit. Kromě tohoto trojročního subprostoru je v dánských školách zvykem mít ještě jeden centrální prostor, kde se scházejí všichni žáci a učitelé školy dohromady a posilují komunitní myšlenku.

Takže žák chodí třeba do 7. třídy, ale některé projekty dělá s osmáky a deváťáky?

Ano. Žáci tam nejsou zvyklí sedět celé vyučování na jednom místě. Ze třídy přecházejí do toho společného prostoru pro tři ročníky. Kromě toho mívají školy ale ještě jakési knihovničky a odpočívárny. A velký důraz kladou na kuchyně. Mají tři hodiny vaření týdně a hrozně je to baví. Na druhém stupni to používají jako takový tmelicí prvek. Nad pánví se takový teenager většinou uvolní snadněji než ve třídě. A třeba se i učiteli svěří s něčím, co ho trápí. My tam byli v době, kdy zrovna měli oběd, a ohromně to tam vonělo a všichni vypadali velice v pohodě.

Mají v dánských školách školní jídelny?

Školní jídelny v našem pojetí nemají. Děti si nosí jídlo z domova. Ve škole je ale místnost s ledničkami, kam si dávají žáci svoje krabičky. Kromě toho bývá vedle kuchyně i kávovar, ale taky pračka a sušička. O tyhle prostory se žáci sami starají, uklízejí je, a pokud chtějí, mohou je taky měnit a po domluvě s učiteli přizpůsobovat svým potřebám a svému vkusu. Někdy bývá malá kuchyňka se dřezem i v sousedství jednotlivých tříd.

Co vás ještě zaujalo?

Zajímavé je, že školy nejsou zamčené. Dokonce tam bývá několik vchodů. Nás nikdo nekontroloval, všude jsme se dostali. Bylo vidět, že si nás všimli, asi kdybychom začali dělat něco divného, někdo by na to upozornil, ale když se chováte přijatelně, nikdo vás nekontroluje a proti vašemu vstupu na půdu školy neprotestuje. Přitom se tam všude doslova válí spousta drahých věcí jako hudební nástroje, iPady, iMacy. My se pořád ptali, jestli nemají problémy s bezpečností nebo s ničením těch věcí, ale říkali, že vůbec. Ty děti jsou zvyklé, že škola je jejich prostor k životu. A zdálo se, že není od toho, aby je kontrolovala, ale podporovala. Když jsme přišli do prostoru čtvrté a páté třídy, děti se k nám seběhly a spontánně se nás ptaly, odkud jsme. A když jsme řekli, že z České republiky, tak si začaly hned googlit na iPadu a během patnácti vteřin nám z transskriptoru pouštěly česky – Ahoj, jak se jmenuješ? Byly velmi bezprostřední, nebály se komunikovat a okamžitě z toho chtěly aspoň něco vymáčknout, dozvědět se. To u nás není.

Byl ve třídách jeden učitel?

Byl jeden a neměl málo dětí. Někde jich bylo i 28. Přitom ty třídy jako místnosti jsou tak o třetinu menší než u nás. Ale mají chytře vymyšlené zařízení, třeba trojúhelníkové stoly, které děti dokážou sestavovat podle potřeby. Nábytek je vůbec řešený tak, aby se s ním dalo volně a snadno nakládat. Kromě toho u nižších tříd mívají ještě takový kout, jakési akvárium s matrací, kde si mohou děti odpočinout, u vyšších si žáci zase sedají chvíli do lavice, chvíli na různé schůdky a stupínky, které v těch místnostech jsou. A v rámci výuky vybíhají i do toho společného prostoru. Oni prostě plánují výuku tak, aby využívali celou plochu, která je k dispozici. A není to prvoplánové. Obsah skutečně spojují s prostorem. Třeba na té jedné škole mají hodinu čtení denně a při tom čtení se děti válí všude možně. Každý si čte v poloze, která je mu nejpohodlnější. Jinak tam ale je i frontální výuka. Interaktivní tabule je vždycky vpředu místnosti.

Není tam hlučno?

Ne, oni velmi řeší akustiku. Stěny jsou perforované a podhledy akustické, je tam mnoho druhů pohltivých obkladů, takže se zvuk nešíří. Prostě nikam nedoputuje. Viděli jsme i školu, veřejnou, v Kodani, pro 700 dětí, která neměla vůbec uzavřené třídy. Přesněji měla třídy ve smyslu skupin, kteréměly v prostoru své vyhrazené zákoutí, místo s židličkami a lavicemi, ale bez dveří. V našich českých školách jsou většinou hladké, tvrdé materiály, hluk se šíří a je rázový.

Jaké je v dánských školách vybavení?

Hodně bohatě mají vybavené ateliéry, což je obdoba našich místností pro pracovní výchovu. Skoro všude je hudební místnost s nástroji. Nejvíc se nám líbilo, když byla v jedné škole propojená, tedy oddělená jen otevírací stěnou od centrálního prostoru školy, kde děti mohly sedět na schodech a poslouchat nebo třeba zpívat. Musím říct, že jsme v dánských školách neviděli znuděné děti.

Mluvili jste s nimi? A mluvily dobře anglicky?

Ano, všichni mluvili anglicky. Aktivně. Přitom výuka cizích jazyků tam prý oficiálně začíná až někdy v páté třídě. Školy si ji ovšem mohou posunout na dřív.

U nás se děti učí povinně cizí jazyk už od třetí třídy, ale moc nemluví. Čím to tedy je, že Dánové a další severské národy mluví anglicky s takovou samozřejmostí?

Možná tím, že se tam všechno nepřekládá a nedabuje. Já se díval na jakýsi dánský pořad o politice, v němž se mluvilo dánsky, pak se ale plynule přešlo do angličtiny a nikdo to nepřekládal. Ani titulky nebyly. Kromě toho, v rámci výuky jsou běžné hovory po Skypu do zahraničí. Děti komunikují se svými vrstevníky v jiných zemích. A taky hodně vyjíždějí.

S tím máme u nás zkušenost. Tedy hlavně s opilými dánskými pubescenty v Praze.

To je pravda. Má to i svá rizika.

Je dánské školství řízeno nějak centrálně?

Pokud jsme mohli zjistit, je tam velká decentralizace. Hodně věcí se rozhoduje na úrovni obcí a i škol. A jsou tam školy, jejichž zřizovatelem a provozovatelem je třeba skupina rodin. Přitom dostávají peníze od státu. Alespoň částečně.

Jak je to s učiteli? Myslí se i na jejich pohodlí?

Kabinety v našem smyslu slova jsme neviděli. Jen místnost, kde mívají pedagogové porady. Ale kromě toho tam bývá ještě cosi jako klubovna, kde je větší klid. Zajímavé je, že v Dánsku existuje předpis, který říká, že každé pracoviště dospělého člověka musí být vybaveno polohovatelným stolem. Takže učitelé mohou sedět i stát. Pro děti takový předpis není, ale jak už bylo řečeno, taky jen nesedí na židli.

Jiří Junek (33) Architekt zaměřený především na interiéry. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor architektura. Jeho dosavadní práce zahrnují především návrhy rodinných domů, bytů, showroomů, hotelů a restaurací. Věnuje se také designu nábytku.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

58 komentářů k "Lidové noviny: To, co řešíme my, řešilo dánské školství tak před třiceti lety"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Pavel Doležel
Pavel Doležel
Nechci opravdu nikoho dehonestovat, ale jestli správně chápu článek, tak pan architekt, kterému je podle mě nanejvýše třicet let, se jel podívat na školy do Dánska, míněno školní budovy, a z toho někdo usoudil, že je odborníkem na vzdělávání. Je pravda, že mladší děti se neznámkují, starší ano. Doporučuji toto hodnocení dánského školství od OECD odborníků: http://www.oecd.org/denmark/47696663.pdf A pak se ještě zmíním o tom, že v PISA testech dopadlo Dánsko v matematice v průměru hůře, než ČR, přičemž celkový průměrný dosažený score je 501, Dánsko má 498 a ČR 508. Také je v ČR více dětí s nadprůměrnými schopnostmi v… Více »
Oldřich Botlík
Celkem 89,6 % dánského obyvatelstva má alespoň jednoho rodiče, který se narodil v Dánsku a má dánské státní občanství. Mnozí ze zbývajících obyvatel jsou imigranti (či potomci nedávných imigrantů), kteří přicestovali hlavně z Turecka, Iráku, Somálska, Bosny a Hercegoviny, jižní Asie a Středního východu. Dánsko bývá také často hodnoceno jako nejšťastnější země – díky svému vysoce ceněnému školskému a zdravotnímu systému a nízké úrovni ekonomické nerovnosti. Podle anglické Wikipedie tvoří 95 % obyvatelstva České republiky Češi (etnicky a jazykově). Další 3 % obyvatelstva tvoří Slováci. Podíl historických menšin (Němci a Poláci) klesá díky asimilaci, roste podíl romské a vietnamské menšiny.… Více »
Vladimír Karel
Pane Doležele, pan architekt Junek jel do Dánska a navštívil několik škol – ocitl se v jiném světě, než jaký máme u nás. Uvádět v této souvislosti výsledky PISA je irelevantní – neznáme výsledky těchto škol. Když se Vám něco nelíbí, buďte, prosím Vás, konkrétní. Mně se líbí, když děti nemusí celé vyučování sedět na jednom místě, když spolu na různých projektech pracují děti tří ročníků, když žáci mají k dispozici knihovničky a odpočívárny, když je škola prostorem k životu, když ve škole nevidíme znuděné děti… Asi bychom také chtěli, aby se děti u nás ve škole cítili dobře, protože… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel

Pane Botlíku, to je čirá spekulace, ale budiž. Přiznejme, že ve výuce jazyků je Dánské školství dále, než české. Ve výuce matematiky ale naopak mírně zaostává.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
Nejsem proti jiným způsobům výuky, pokud budou efektivní. Sám na sobě jsem si ale zažil pár stylů výuky, včetně americké, projektové, a tak jsem měl možnost si ověřit, co umějí a znají průměrní žáci českých středních škol a co žáci amerických (rok 1995). Ano, americký způsob byl mnohem volnější, student si mohl vytvořit vlastní kurikulum a specializovat se na to, čemu se chce v budoucnu věnovat, nicméně nikdy nezapomenu na ten úžas vysokoškolsky vzdělané americké rodiny, slušné, křesťanské a na vzdělání velmi dbající, když jsme jim sdělovali, že u nás na střední škole bereme všechno. Že máme chemii, biologii, i… Více »
Zdenek Sotolar
Zdenek Sotolar

Jen se ptám: jsou do škol praktických odsouváni (se souhlasem rodičů samozřejmě) Vietnamci, Mongolové nebo Ukrajinci? Nebo se to týká jen „někoho“? Proč?

Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
Pěkný článek,inspirující k zamyšlení nad školní výukou, kterou jsem kdysi absolvovala já, jakožto žačka základní školy. Některé věci, o kterých píše autor, pan architekt (mj. je o 7 let mladší než já, takže možná bude mít vzpomínky na svoji ZŠ obdobné), jsou mi ale hrozně povědomé. Chodila jsem na běžnou základku ve středně velkém městě, na škole fungovala strašná spousta volnočasových aktivit (samozřejmě vše, bohužel, pod hlavičkou Pionýra)- tedy setkávání se s dětmi z vyšších ročníků bylo běžné, výuka vaření probíhala každý týden jako běžná součást osnov, jedno pololetí dokonce běželo i šití; o poledních pauzách byla otevřená klubovna vedle… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal

V praktických školách se statistika o dětech např. vietnamského či ukrajinského původu asi nevede, ale i bez ní si bez obav troufnu tvrdit, že výrok o odsouvání do praktických škol je pouze typický autorův zlovolný žvást.

Josef Soukal
Josef Soukal

Je možné také spekulovat, kde bychom mohli být, kdyby ekonomické podmínky ve školství odpovídaly těm dánským.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
Pan architekt se díval na školy pohledem architekta. Fajn.U nás je asi 95% škol ještě z Rakouska Uherska,takže možnosti prostorové, jak je popisuje autor asi nebude možné řešit.Bylo by moc hezké,kdyby se stavěly školy nové s jiným prostorovým uspořádáním než je to současné. S tím jde také ruku v ruce i vnitřní vybavení.To se už pozvolna )i když také pomalu – dle štědrosti zřizovatele či sponzorů) mění. Jiná je otázka složení žáků. I u nás jsou přistěhovalci. Zatím všichni přistěhovalci (v okolí) dávají nemalé peníze za doučování českého jazyka jejich dětí. A ti malí Vietnamci,Ukrajinci apod. mluví perfektně česky. Což… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
Výborný komentář, paní Kadlecová. Na Vašem případu si dovolím ilustrovat, co se domnívám, že je hlavním důvodem úpadku českého školství. Na začátku devadesátých let byla úroveň ekonomické vzdělanosti v ČR minimální, zejména pokud jde o fundamentální ekonomické otázky – úloha trhu, kdy trh selhává a proč, jak funguje, co je jeho silnou vlastností, co slabou a jaké jsou předpoklady jeho fungování. Moc se dostala do rukou lidí, kteří věřili, že trh řeší vše. Lidé často nejsou vlivem extrémní zkušenosti schopni racionálně reagovat a každou extrémní špatnou zkušenost vyvažují přesně opačným extrémem. A tak se u nás vžila ve vládnoucích kruzích… Více »
l.snirch
l.snirch
Pane Doležele, hezky jste to semlel jak kočička s pejskem do dortu a vědecky okořenil.Proč ne. Abyste za mě nedefinoval, co si přeji ve školství 21. století(k tomu ještě chybně), tak pro Vás i jiné: Dle mého názoru je třeba, aby takřka každý člověk (což není čistých 100 % pro oponenty) měl možnost obdržet všeobecné vzdělání z DOVEDNOSTI a znalosti jazykových, komunikačních, počítačových, základů ekonomiky a práva, matematických (možná jsem na něco zapomněl) tak, aby mohl ve svém životě vyhovět požadavkům, které na něj nakládá stát 21. století – v soukromém životě i v zaměstnání či podnikání. Na to evidentně… Více »
Vladimír Karel
Paní Karvaiová, budova školy stará 100 let nemusí být tak velký problém. Všimněte si: „Viděli jsme školy veřejné i soukromé, nové, ale i takové, co jsou staré třeba 150 let, ale učitelé tam dokážou učit moderním způsobem.“ To je věc, která při pohledu na výuku v zahraničí a samozřejmě v řadě našich škol zaujme. To je ten „jiný svět“. Můžeme uplatňovat způsob školní práce obvyklý před padesáti (i více) lety, můžeme však přistoupit na jiné paradigma. Třeba takové, o němž je v článku řeč. Určitě bude školní práce vypadat jinak, když škola bude preferovat třeba tyto principy: – Inovativní kurikulum:… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Já jsem ale nepsala o stylu výuky. Myslím, že i u nás se už mnoho věcí mění. Jde to ztuha a často tomu brání i sama legislativa. I u nás je mnoho kantorů, kteří chtějí pracovat jinak a snaží se o to. Je jen těžké, když jsou takoví třeba 4 lidi na škole s 20 učiteli. Tyhle stereotypy se mění nejhůře. Znám různé nesváry mezi 1. a 2. stupněm. Místo spolupráce pomluvy . Hloupé prostředí pro vzdělávání dětí.

Janek Wagner

Od dob Dobeše je zřejmě na MŠMT slovo inovace slovem sprostým. Pět let je sabotována revize RVP a nynější vedení tento stav evidentně nehodlá měnit. Bez systémové podpory inovace celého školství nebude. Inovátoři navíc z veřejného školství odcházejí, bohužel i zcela mimo školství.

Josef Soukal
Josef Soukal
Pavel Doležel
Pavel Doležel

Pane Šnirchu, již nemám, co bych dodal. Nedefinoval jsem nic. Psal jsem o tom, jakým principem se řídíte, nikoliv co si přejete ve školství 21. století. Váš přístup odzdola nahoru je možná vhodný přístup učitele, ale ne vhodný přístup tvůrce vzdělávacího systému, protože ten nesmí být založen na individuální maximalizaci.

l.snirch
l.snirch

Můj princip shora dolu (když to tak definujete) je společenská maximalizace vzdělávání, tedy maximu obyvatel poskytnout dostatečné vzdělávání a vzdělání tak, aby společnost mohla prosperovat (a teď nemyslím jen na zisk). Tedy nejen elity.
V práci učitelé je to maximální pomoc jednotlivci, to píšete správně.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
„Můj princip shora dolu (když to tak definujete) je společenská maximalizace vzdělávání, tedy maximu obyvatel poskytnout dostatečné vzdělávání a vzdělání tak, aby společnost mohla prosperovat (a teď nemyslím jen na zisk).“ Pane Šnirchu, to ale není dobře definovaný problém matematického programování. Dobře definováno je to takto: Maximalizovat počet obyvatel, kteří dosáhnou na nějakou předem přesně danou, fixní úroveň vzdělání. A to je přesně to, co prosazuji já. Vy se zřejmě snažíte řešit desítky maximalizačních úloh nezávisle na sobě, tedy maximalizovat úroveň vzdělání u každého jednotlivce. Jenže tento přístup má dva problémy: 1) Nikdy nevíte, jestli jste již maximalizoval, či nikoliv,… Více »
Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
Domnívám se, že pan Doležel ve svých příspěvcích excelentně zanalyzoval příčiny úpadku českého školství. Školský systém skutečně nemůže maximalizovat kvalitní vzdělání všech, skutečně na to nemá kapacity. Vždyť to, co se u nás děje v průběhu posledního desetiletí, toto jenom potvrzuje. S nástupem mas na střední školy nedošlo k tomu, že by tyto masy dosahovaly takové úrovně dosažených znalostí a schopností (např. při maturitě) jako tomu bylo kupříkladu před dvaceti či více lety. Střední školy začaly brát každého a začaly se přizpůsobovat masám. Učitelé postupně zjišťovali, že narůstá skupina těch studentů, kteří už nezvládají řešit dříve požadovanou úroveň úloh; a… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
Paní Kadlecová, máte naprostou pravdu. Pozoruji podobné výstupy našeho školství, jako Vy. O fenoménu generace Y již píší odborné články sociologové i ekonomové. Někdo z úpadku zodpovědnosti, znalostí a píle obviňuje informační technologie, někdo zvětšující se množinu možností a alternativních činností, jimž je možné se dnes věnovat místo vzdělávání, někdo učitele, kteří se dramaticky zhoršili během několika let (ačkoliv mohlo dojít za tu dobu sotva ke čtvrtinové generační obměně pedagogických sborů a navíc se tváříme, že ti starší a neotitulovaní, jssou horší, než ti mladší a otitulovaní, takže by se kvalita výuky měla naopak zvedat), někdo obviňuje rigidní zastaralé způsoby… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Dogma dnešní doby – musíme mít hodně středoškoláků a vysokoškoláků , protože ti s učňáky a se základním vzděláním nemají uplatnění na trhu práce.
Obávám se, že se po zvýšení počtu SŠ a VŠ zvýší počty i jich jako nezaměstnaných. Neb už nebude možné vybírat mezi méně a více vzdělaným, tím pádem to spadne i na ně, statistiky se dramaticky změní.
Toto pro zastánce mít kdekoho vysokoškolákem a maturantem i kdyby čert na kobyle jezdil.

l.snirch
l.snirch
Pane Doležele „Dle mého názoru je třeba, aby takřka každý člověk (což není čistých 100 % pro oponenty) měl možnost obdržet všeobecné vzdělání z DOVEDNOSTI a znalosti jazykových, komunikačních, počítačových, základů ekonomiky a práva, matematických (možná jsem na něco zapomněl) tak, aby mohl ve svém životě vyhovět požadavkům, které na něj nakládá stát 21. století – v soukromém životě i v zaměstnání či podnikání. Na to evidentně jen ZŠ nestačí. “ “ Dobře definováno je to takto: Maximalizovat počet obyvatel, kteří dosáhnou na nějakou předem přesně danou, fixní úroveň vzdělání. A to je přesně to, co prosazuji já.“ Uvádím 2… Více »
l.snirch
l.snirch
1. Větší počet studentů automaticky neznamená dramatické snižování laťky – to je spíše důsledek neinspirujícího a neefektivního způsobu vzdělávání, který posledních x let máme. Nezaměňujme důsledek a příčinu. Nevolám po snižování úrovně. 2. Nevím v čem byly kvalitní maturity před 35 lety, kdy jsem maturoval já? Po roku 1989 jsem defacto ve všem (snad krom matiky, ta byla mnohem lepší než dnes) musel doplňovat vzdělání. 90. léta neumím hodnotit, nebyl jsem ve školství. Neučily se kritické myšlení, komunikace, vzdělání v oblasti ekonomickém, právním, občanském naprosto špatně (jistě, dáno režimem), jazykové nedostatečné. 3. 90. léta neumím hodnotit, nebyl jsem ve školství… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Tak já se přiznám.Z matiky jsem maturovala,ale dnes bych to nedala .Prostě už to v životě nepoužívám a vypadlo mi to z hlavy. Jen když občas nahlédnu svým synům do učebnice,bleskne mi hlavou „jo,tohle jsem někdy viděla“. z českého jazyka bych si troufla maturovat klidně.A z jazyka? Já určitě spíš z té ruštiny než z angličtiny.

l.snirch
l.snirch

Paní Karvaiová, dík za upřímnost.

Vím, že jste to nepsala Vy, ale mělo by se cvičenými opicemi v komentářích šetřit.

Češtinu by doufám dali všichni učitelé, u matiky to vidím jako optimista 50 na 50, u jazyků by byl generační rozdíl, mladí učitelé doufám všichni, starší – to by u některých drhlo (třeba u mě).

Mějte se

Vladimír Karel

Utíkáme od původního článku. Ale téma opakování nějaké zkoušky (maturity) v pozdější době je také dost zajímavé. Kdysi jsem četl, jak na lékařské fakultě dali přijímačkový test studentům různých ročníků. Nejlépe to zvládli prváci (rok po maturitě), nejhůř téměř hotoví doktoři.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
Pane Šnirchu, já nemám čas vyhledávat zpětně vaše příspěvky a ještě z jiné diskuse. Nemohu za to, že přehlížíte podstatné rozdíly mezi mým a vaším optimalizačním problémem. Pokud hovořím o tom, že chci maximalizovat počet obyvatel, kteří dosáhnou na nějakou předem přesně danou, fixní úroveň vzdělání, tak je zřejmé, že tato úroveň je jedna a je dána předem a tuto úroveň nazvěme třeba státní maturitou. Vy jste tady psal něco o tom, že úroveň nemá být jen jedna a vyjadřoval jste se tuším i proti centrálizovaným testům. Tak nevím, co vlasntě znamená ono „měl možnost obdržet všeobecné vzdělání z DOVEDNOSTI… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
„Vámi požadovanému slovu FIXNÍ jako programátor rozumím (ideální stav), ale v souvislosti se vzděláním mě napadá adekvátní slovo ZKOSTNATĚLÝ – po fixním ve vzděláním netoužím…“ V matematice to, co platilo před sto lety, platí stále, v ostatních oborech se tolik nevyznám, ale třeba v ekonomii určitě má smysl studovat i překonané teorie a principy uvažování. Proto nevidím důvod, abych po studentech požadoval jeden rok znalost logaritmu a druhý rok už nikoliv, protože se objevily nové tablety, nebo programovatelné kalkulačky. Podstatou vzdělání není naučit se nahradit kalkulačku, ale pochopit, co ta kalkulačka dělá za mě. Kalkulačka vám spočítá logaritmus, ale když… Více »
Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
Reakce na pana Snircha: „Cvičené opice“ u maturit jsem zmiňovala já. V posledních dvaceti letech se totiž maturovalo na různých školách, z různých předmětů, v různých znalostních úrovních…Dokonce ani v rámci jedné školy nebyla maturita jako maturita. Dovolila bych si zde uvést jeden (dle mého soudu zlomový okamžik, kdy se začalo čarovat s maturitními vysvědčeními): Píše se rok 1996, absolvuji svou povinnou praxi na gymnáziu jako učitelka MA-BI. Na této škole běží vedle sebe dvě paralelní přípravy studentů na maturitu. První skupina se připravuje v denním studiu, chodí na semináře, píše v průběhu roku prověrky, je průběžně zkoušena a hodnocena.… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1. „Větší počet studentů automaticky neznamená dramatické snižování laťky – to je spíše důsledek neinspirujícího a neefektivního způsobu vzdělávání, který posledních x let máme. Nezaměňujme důsledek a příčinu. Nevolám po snižování úrovně.“ Automaticky určitě ne, ale v reálném světě ano. Komunismus také automaticky neznamená nižší efektivitu práce a neefektivní alokaci. Ekonomie má ale nad matemtikou jednu výhodu (pro někoho to může být i nevýhoda) – ona se nezabývá tím, co jak je za předem stanovených podmínek (za daných axiomů), ona zkoumá, jak to funguje reálně a proč to tak funguje. Lidé prostě mají právo maximalizovat svůj vlastní užitek. Na tvůrcích… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel

Pokud jde o mě, já bych mohl klidně hned teď skládat maturitu z matematiky a z angličtiny. Češtinu bych nedal ani náhodou, nepamatuji si skoro žádné dílo předepsaných autorů a skoro ani ty autory. Gramatiku bych asi většinou dal, ale nějaké složitější větné rozbory s vedlejšími větami přívlastkovými, nebo jaké všechny jsou, to bych asi dal až po několikadenní přípravě. Přesto pozoruji, že mé vyjadřovací schopnosti jsou spíše nadprůměrné v populaci mých vrstevníků.

Pavel Doležel
Pavel Doležel

Paní Kadlecová mi mluví z duše. Přesně taková pozorování mám i já. Školství není od toho, aby pomohlo Pepíčkovi Vonásků, ale od toho, aby efektivně rozvíjelo lidský kapitál. A bohužel, někteří lidé nejsou za Boha schopni pochopit, že to není totéž.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Pane Deležele,já se nedostala na medicínu,protože mi nikdo nechtěl potvrdit přihlášku a bez toho to nešlo.Toliko o socialismu. I když,ruku na srdce, třeba bych se tam nedostala nebo vylítla v prváku,ale zkusit mě to měli nechat.
Dnes se spíš děje opak a je otázkou,jestli to je dobře.Protože při určité nastavené lajně by mnoho těch dětiček mělo z VŠ vylítat.Ale neletí.Takže revoluce dávaček došla až tam.
Mimochodem ,podobné rychlokvašky maturitní porevoluční, jsem doučovala.Dodnes vzpomínám, jak jsem to nakonec vzdala a to jsem zvyklá učit děti mentálně postižené. To byl ale materiál! No a vysvědčení maturitní mají možná hezčí než já.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Doležele, samozřejmě…

l.snirch
l.snirch
Paní Kadlecová rychlokvašky byly a jsou nejen na SŠ (první vlna konce 90. let), ale i na VŠ. Stát uznává jen diplomy a státní zaměstnanci (kvalitu práce neřeší – viz zákon o PP), tak všichni sbírají diplomy. Placením za kus na SŠ a VŠ dal tomu stát korunu a dílo bylo dokončeno. Tam hledejme potíže současného stavu školství. Podvádí se pochopitelně i u státních maturit, vždyť záznamový arch a formu zápisu výsledků spíše testují morálku maturantu (schopnost odolat podvodu) než znalosti. Nyní problém 500 učitelů, kteří se přihlásili na jednu univerzitu, která přišla o akreditaci. Ale jméno má hezké. Podívejte… Více »
l.snirch
l.snirch
Pane Doležele „Pokud hovořím o tom, že chci maximalizovat počet obyvatel, kteří dosáhnou na nějakou předem přesně danou, fixní úroveň vzdělání, tak je zřejmé, že tato úroveň je jedna a je dána předem a tuto úroveň nazvěme třeba státní maturitou. Vy jste tady psal něco o tom, že úroveň nemá být jen jedna a vyjadřoval jste se tuším i proti centralizovaným testům. Tak nevím, co vlastně znamená ono „měl možnost obdržet všeobecné vzdělání z DOVEDNOSTI a znalosti“. To, co uvádíte, není žádná optimalizační úloha. To si přečtu a nevím, jak ověřit, že k tomu došlo, nebo nedošlo, že mám lepší… Více »
Josef Krátký
Josef Krátký
Pane Doležele, Váš výrok „Vaše vidění světa je mylné, protože nemáte dostatečné vzdělání v ekonomii a protože jí asi také moc nerozumíte.“ je ve své absolutnosti až trestuhodně demagogický. Vidění světa jsou různá, konkurují si a soudný člověk jen těžko může jedno z nich vyhlásit za správné a nositele jiných deklasovat (to je znak totalitárních společenství) – např. proto, že nemají vzdělání v ekonomii a asi jí moc nerozumějí. Opírali se např. filosofové Ladislav Klíma nebo Jan Patočka o znalosti ekonomie? Je proto jejich vidění světa mylné? (Mám za to, že již jen za spojení „lidský kapitál“ by na Vás… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
„Co neumíte změřit, podle Vás neexistuje a sám přitom zesměšňujete maturitu z češtiny, že byste ji neudělal a že je de facto pro život zbytečná (nemyslím si to) a považujete se v ní za nadprůměrného.“ To jste napsal čtyři tvrzení v jedné větě, z nichž ale ani jedno není pravdivé. Myslím, že nemá smysl se snažit dosáhnout něčeho, čeho když dosáhnu, tak to nepoznám. To pak nejsme ve školství, ale v esoterice. Jestli vás práce se znevýhodněnými baví a vidíte v ní smysl, tak se jí klidně věnujte. Nepovyšujte ale svojí zábavu na cíle vzdělávání celé společnosti. Ani já se… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
Pane Krátký, rozumím, co mi asi chcete sdělit tím povídáním o kraviniu, nicméně se obávám, že na svém původním výroku musím trvat. Ano, pokud se člověk domnívá, kupříkladu, že snížením úrokové sazby vždy musí logicky klesnout výběr daní, tak vidí svět špatně. Proč nepřiznat, že na světě skutečně existují odpovědi, které jsou „prosté, jasné a mylné“? Proč vše relativizovat, jen aby se nikomu neřeklo, že se mýlí? Já panu Šnirchovi píši, že jeho vidění světa je mylné, ale nemyslím tím nějaké etické principy, hodnotový systém, nebo autonomní morálku, ty mohou být naopak naprosto v pořádku. Chybné může být činění závěrů… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel

Moje poznámka k lidem, kteří nevystudovali za komunismu, ačkoliv na to podle svého mínění měli nárok, směřovala úplně jiným směrem. Směřovala k tomu, a myslel jsem, že je to zřejmé, že stěžovat si DVACET LET po revoluci na to, že jsem nemohl vystudovat, je „chucpe“. Kdo chtěl, mohl si za tu dobu jakékoliv vzdělání doplnit, obzvláště dnes, kdy berou skoro každého, kdo se umí podepsat. Dále bych to nerozvíjel, nechci tady zase řešit nějaká mrtvá, byť jistě někdy oprávněná, traumata jednotlivců.

Pavel Doležel
Pavel Doležel

„Vaše hodnocení zákazu studia na školách v 70. letech je tak geniální, že ani pan Bilak by to lépe nesvedl, a to byla uznávaná kapacita.“

A pak, že netrpíte historickými traumaty. Vysvětlil jsem, jak jsem svůj výrok myslel a s panem Bilakem, ani se socialistickou společností (vámi tolik nenáviděnou) to nemá vůbec nic společného. Týká se to výhradně situace po roce 1989.

l.snirch
l.snirch

Pane Doležele
„A pak, že netrpíte historickými traumaty. Vysvětlil jsem, jak jsem svůj výrok myslel a s panem Bilakem, ani se socialistickou společností (vámi tolik nenáviděnou) to nemá vůbec nic společného. Týká se to výhradně situace po roce 1989.“

Psal jste o těch, co nemohli studovat v 70. letech. Nevíte co píšete.
Traumata s komunismem nemám, jen považuji tuto dobu zločinnou (v souladu se zákony této země) a neztratil jsem paměť na dobu, ve kterém jsem žil. To je celé. Nenávist je vysilující vlastnost, tuto ve své povaze nemám, neumíte to doložit, tak to neustále nepište.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
„Smyslem matematiky je rozvinout logické myšlení a pak kalkulačku, excel a PC používat jako nástroj ke svým dovednostem. To přímo rozporuje Vámi požadované fixní výkony, ideální jsou pak i fixní přípravy (řada učitelů to tak má). Jen kreativita se nám nějak ztratila.“ Tomu nerozumím. Jak souvisí požadovaná minimální hladina dovedností s procvičováním úloh v Excelu? Mně to připadá, že to nic nerozporuje, jen vy reagujete na pojem „fixní“ jako býk na rudý hard. Fixní hladinou, jsem myslel konstantní v čase i přes celou populaci. Domníval jsem se totiž, že vy byste rád svůj problém definoval s jinou požadovanou hladinou pro… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
„Traumata s komunismem nemám, jen považuji tuto dobu zločinnou (v souladu se zákony této země) a neztratil jsem paměť na dobu, ve kterém jsem žil. To je celé. Nenávist je vysilující vlastnost, tuto ve své povaze nemám, neumíte to doložit, tak to neustále nepište.“ Vždyť z vás ta nenávist je cítit na sto honů. I kdyby jen nenávist k režimu a k panu Bilakovi, kterého jste naposto iracionálně cítil potřebu zatáhnout do diskuse a ještě k němu mít ironickou poznámku. Mě 70. léta nezajímají, ani pan Bilak. Je to období dávno mrtvé. Já naopak cítím potřebu říci, že se s… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel

Jsem trochu přepracován, napsal jsem „úrokové míry“ namísto „daňové sazby“. Úrokovou míru bych do posuzování vlivu na výběr daní raději zatím netahal. Omlouvám se zbývajícím čtenářům.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

No,já se nechci hádat,pane Doležele. Ale studovat denní studium v 35 letech se dvěma miminy, při vzdálenosti 150 km od nejbližší lékařské fakulty mi nepřijde reálné.To není vzdychání, to je tvrdá realita.

l.snirch
l.snirch

Pane Doležele,
to jste se s těma hladinami domníval velice špatně. Ty 2 úrovně měly být v zásadě něco jako byly 2 úrovně maturity (ale volitelně), nyní by měla být vyšší povinně pro gymply a průmky, nižší pro učňáky atd. Tak, jak to již dlouho slibuje pan ministr.
Aby školství bylo motivační.
Co takhle se nejdřív zeptat, jak myslím, než si začnete něco domýšlet? Myslel jsem,k že jste se záměrem ministra seznámen.

l.snirch
l.snirch

Pane Doležele
co cítíte, za to nenesu odpovědnost. Ciťte si co chcete.
Váš postoj k minulému režimu a i Vaše názory na něj jsou Vaše, Vy za ně nesete odpovědnost a mě je nepřísluší hodnotit.
Vy moje názory hodnotíte, asi máte nějakou iracionální potřebu, tak si poslužte.

l.snirch
l.snirch
Studovat placeně denní studium, dojíždět, když máte rodinu, živíte ji, to lze stěží. Prostě režim některým definitivně sebral možno studovat vysněný obor, na který schopnosti měli. Některé obory lze dálkově dostudovat, některé ne.Kolik živíte dětí pane Doležele? Nežádám odpověď. S tím Bilakem to byl vtip, myslel jsem, že jste to poznal, na to jak jste velmi nešikovně a v rozporu s realitou, na což Vás upozornili pan Krátký i paní Karvaiová, napsal, že TEHDY mohl studovat každý schopný. „Tehdy nedostali“ je jasné, že píšete o 70. letech. Asi jste v té době nežil, asi o ni moc nevíte, považujete ji… Více »
l.snirch
l.snirch

Někteří se domnívají, že poklesem daňové sazby klesnou ceny. I to nemusí býti pravdou.
Viz léky 2015. :-)

wpDiscuz