← Články

Na nadané děti pamatuje naše školství jen okrajově

17. 1. 2017

EDUin

Nabízíme zápis a zvukovou nahrávku z debaty na téma, jaký je stav péče o nadané děti v České republice. Diskutovalo se v polovině ledna v EDUpointu na pražském Staroměstském náměstí. Debaty se zúčastnili Eva Vondráková, psycholožka a zakladatelka Společnosti pro talent a nadání, Magda Kindlová z pražského Mensa gymnázia, Martina Běťáková, místostarostka obce Psáry, Kateřina Demovičová ze Společnosti pro talent a nadání, Marie Víznerová, učitelka na mezinárodní škole, Pavel Kraemer z Institutu pro inovativní vzdělávání a další debatující. Moderoval Tomáš Feřtek z EDUin. Kromě přehledu hlavních témat si můžete poslechnout i zvukový záznam debaty, který je ke stažení ZDE. Dále nabízíme odkazy na informační zdroje týkající se vzdělávání nadaných dětí.

Hlavní myšlenky z debaty:

Mimořádně nadané dítě obvykle rozeznají rodiče už v prvním roce jeho života. Je schopné se velmi brzo a na delší dobu než ostatní děti na něco soustředit, často mívá rozvinuté jazykové schopnosti (můžeme se ale setkat i s nadanými dětmi, které naopak začnou mluvit mnohem později). Už v předškolním věku má velkou šíři zájmů, na úrovni odpovídající dětem o několik let starším.
Mimořádné nadání bývá někdy spojeno s nestandardním chováním, se sklonem k introverzi a s obtížemi při navazování sociálních vztahů.
Existují různé typy nadaných dětí. U většiny (!) není jejich talent včas rozeznán, což vede k řadě problémů.
Často jde o děti, které se cítí osamělé uprostřed třídy plné spolužáků, nebo se pro svou odlišnost stávají terčem šikany.
Ale i dítě identifikované jako mimořádně nadané může být „rizikové“. Takové dítě se může jevit jako klidné, spokojené, prospívající ve škole, ve skutečnosti ale může být vnitřně nespokojené, nešťastné. Například proto, že ač dobře vychází se svými spolužáky, nemá mezi nimi nikoho, s kým by si opravdu rozumělo. Má jiný systém hodnot, jiné zájmy, jiné starosti a nemá je s kým sdílet. Je-li introvert, nedává svou osamělost najevo. Takový stav může být i pro dítě (žáka/studenta) nebezpečný. U některých vede až k existenciální depresi a pokusům o sebevraždu.
Za hranici pro uznání mimořádného nadání je v České republice považována hranice IQ 130. Po jejím dosažení má dítě nárok na podporu podle paragrafu školského zákona o podpoře dětí se speciálními potřebami (nově v rámci podpůrných opatření).
Oficiálně je takových dětí u nás několik set. Reálně se počet mimořádně nadaných pohybuje pravděpodobně v řádu desetitisíců. Těch, kteří by mohli vyniknout v nějaké hodnotné oblasti lidské činnosti (tedy nadaných), pokud by měli potřebné podmínky ke svému rozvoji, je mnohem více – jde přibližně o 20 – 25% populace, tedy nejméně každé páté dítě.
Problém často nastává už na úrovni mateřské školy. Je velmi málo mateřských škol, které umí připravit dostatečně motivační prostředí pro tyto děti. U mimořádně nadaných dětí to často vede k silné demotivaci a depresím. Podobné je to na úrovni prvního stupně základní školy. Proto někteří rodiče těchto dětí volí domácí vzdělávání. Problémy ve škole často rostou s věkem.
Rozvíjení talentu u nadaných dětí je pro rodinu nákladné. Proto je důležité, aby existoval státní systém podpory a její úroveň nebyla závislá na ekonomické situaci rodiny. V současné době není systém diagnostikování nadání a následné podpory na dobré úrovni.
Nadané dítě potřebuje ve škole často asistenta stejně, jako ho potřebuje dítě s handicapem. U takového dítěte je běžné, že je jeho talent jednostranný, tedy v něčem je zcela excelentní, v jiné oblasti může být i podprůměrný. Je důležité, aby s tím uměla škola pracovat. Tedy zadávat úkoly na různých úrovních, přizpůsobit je talentu jednotlivých dětí.
Mensa gymnázium existuje od roku 1993 a chodí do něj zhruba 200 žáků, převážně z Prahy. V učitelském sboru výrazně převažují muži. Další takto specializované školy neexistují, je ale řada elitních středních škol, které dokážou potřeby takových dětí uspokojit. Přesto není jejich kapacita dostatečná. Běžné gymnázium nebývá schopné nabídnout takovému dítěti dostatečně motivační program. Většinou se také nezabývá problematikou osobností mimořádně nadaných.
Dříve mezi mimořádně nadanými jasně převažovali chlapci (poměr zhruba 85:15), postupně se tento trend vyrovnává. Příčina není zcela jasná. Může jít o společenský jev – čím dál, tím více rodičů věnuje pozornost rozvoji a uplatnění nadání dívek.
Společnost pro talent a nadání /STaN/ pořádá už více než 20 let pravidelná setkání Klubu rodičů a učitelů nadaných dětí. Nejbližší se bude konat 16. února v ZŠ Mohylová v Praze 13.
Témata, kterým by bylo třeba se v souvislosti s nadanými dětmi v budoucnosti věnovat, jsou: informovanost a postoj společnosti k výchově a vzdělávání nadaných; příprava pedagogů a podmínky pro jejich práci s nadanými; školní asistenti pro nadané děti; vytvoření kvalitního systému péče o nadané; podpora spolupráce se špičkovými zahraničními pracovišti (například CTY a Centrum pro talentovanou mládež v přípravě nadaných na studium na prestižních univerzitách); vzdělávání učitelů pro práci s nadanými na současné mezinárodní úrovni atd.