Přísnější revize inkluze? Spíše dražší a méně svobodná

Na svém prvním říjnovém jednání vláda kvůli výhradám Motoristů a SPD odložila projednávání změn ve financování asistentů pedagoga. Motoristé návrhu vytýkají, že současný systém inkluze zakonzervuje. Ministr Boris Šťastný požaduje jeho postupnou redukci. Současně jeho strana chce, aby přibývaly speciální třídy a školy. Tyto požadavky si zaslouží podrobnější odpověď.

Úspory tu už jsou

Návrh předložený ministerstvem školství už totiž přinese nemalé úspory. Počítá s omezením asistentských úvazků v řádu tisíců a úsporou kolem miliardy korun. Ministerský podklad je vyčísluje po započtení navazujících opatření na přibližně 748 milionů korun ve veřejném školství a dalších téměř 249 milionů v soukromém a církevním. Část uvolněných prostředků má přitom posílit odborné vedení a kvalitu podpory posílením kapacit tzv. podpůrných pedagogických pozic, zejména speciálních pedagogů přímo na školách.

Ještě podstatnější je, že resort školství v předložené novele školského zákona navrhuje významnou změnu v mechanismu přidělování asistentů do škol. Stát by nově měl podle počtu a naplněnosti tříd a potřeb žáků určovat, jaký rozsah práce asistentů jednotlivým školám zaplatí. Získá tím nástroj k řízení výdajů a jejich růstu. Vznikne určitý finanční strop na úrovni školy, jehož výši bude možné měnit nastavením parametrů v nařízení vlády. Celkový počet asistentů tedy nebude navždy zafixovaný, ale stát ho bude moci prostřednictvím pravidel financování flexibilně ovlivňovat, což dnes není možné.

Přesunout děti, nebo zvýšit náročnost pro učitele?

Pokud Motoristům a SPD vadí nepředvídatelný růst nákladů, právě na tento problém novela reaguje. Jejím odmítnutím zachovají dosavadní mechanismus. Pokud jim vadí především to, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami chodí do běžných škol, měli by otevřeně popsat, co má následovat.

V současné debatě se totiž prolínají dvě různé otázky: kde se tyto děti vzdělávají a jakou pomoc při vzdělávání dostávají. Jednu nelze vyřešit bez druhé. Když škole odebereme asistenta, dítě ani jeho vzdělávací potřeby nezmizí. Větší část potřebné pomoci bude muset zajistit učitel. Ten pak může mít méně času i na ostatní žáky, včetně těch, kteří žádná podpůrná opatření nepotřebují. Omezování podpory tak zhorší právě vzdělávání neinkludovaných dětí, čehož se kritici inkluze nejvíce obávají.

Představa, že děti jednoduše přesuneme jinam, zase naráží na práva dětí a rodičů. Motoristé ve svém programu zdůrazňují svobodné rozhodování občanů a odmítají, aby je stát nahrazoval příkazy. Stejný princip by tedy měli hájit i ve školství. Rozhodování o vzdělávací dráze vlastního dítěte přece patří k nejdůležitějším rozhodnutím rodiny.

Školský zákon vychází ze vzdělávání ve spádové škole a umožňuje rodičům vybrat jinou školu, samozřejmě při respektování pravidel přijímání a jejích kapacit. Dítě se zdravotním postižením nesmí o přístup k běžnému vzdělávání přijít jen kvůli svému postižení. Právo na vzdělání chrání Listina základních práv a svobod, závazek zajistit začleňující vzdělávání a potřebnou podporu obsahuje také Úmluva o právech osob se zdravotním postižením.

Školy jen pro vyvolené

Smyslem hrazení podpůrných opatření ve vzdělávání je zajistit rodičům svobodnou volbu vzdělávání pro své děti. Ze stejného důvodu je třeba podporovat dostupnost speciálního školství pro děti, pro které je vhodné a jejichž rodiče tuto cestu zvolí.

Zároveň je rozumné rozšířit ředitelům prostor pro organizaci podpory, zejména způsob, jakým využijí úvazky asistentů pedagoga. Dát jim ale možnost rozhodovat o tom, zda dítě bude moci být vzděláváno v hlavním vzdělávacím proudu nebo nikoliv, to by byl největší polistopadový zásah do lidských práv v Česku. Vzdělávání je veřejná služba, děti na něj mají právo a návrh, že toto právo bude omezeno rozhodnutím státního „úředníka“ (ředitel školy rozhoduje jako orgán veřejné moci o právech a povinnostech žáků), moc nesedí do předchozích prohlášení Motoristů o svobodném rozhodování občanů.

Kdo navrhuje přesuny, musí předložit výpočet

A pak jsou tu peníze. Nové speciální třídy potřebují prostory, vybavení a kvalifikované pracovníky. Vybudování dalších škol vyžaduje investice i čas. Náklady ovšem pokračují také po jejich otevření. Vzdělávání žáka ve speciální třídě je více než třikrát dražší než jeho vzdělávání v běžné třídě, jak vyplývá například z výše normativů pro financování soukromých škol.

Kdo navrhuje přesuny jako úsporné opatření, musí předložit výpočet: kolika dětí se změna týká, kolik nových tříd bude potřeba, kdo v nich bude učit a jaké budou investiční i každoroční výdaje. Zrušený asistentský úvazek se nedá celý započítat jako úspora, pokud potřebu podpory pouze přesuneme na jiné místo.

Za rozumné východisko proto považuji zajistit dětem účelnou podporu tam, kde se vzdělávají. U mnoha z nich to znamená dobře vedenou spolupráci učitele a asistenta v běžné škole. Její kvalitu musíme zlepšovat a výsledky ověřovat. Právě k tomu může stabilnější financování přispět.

Návrh ministerstva potřebuje dopracovat pojistku pro školy, kterým přidělené kapacity nebudou stačit, a přechodná pravidla pro ty, které o část úvazků přijdou. To jsou konkrétní problémy, které lze řešit při projednávání novely. Motoristé a SPD zatím požadují větší omezení systému. Odpovědí musí být stejně konkrétní plán, jak budou děti vzdělávány a kdo za to zaplatí. Pokud obě zmíněné strany tento podrobný plán nepředloží, je namístě si myslet, že celá ta věc byla jen předvolební snahou o to zaujmout a potěšit na poslední chvíli své voliče než snahou o opravdové řešení daného problému. Potřeby dětí se totiž rozpočtovým rozhodnutím zrušit nedají.