Oldřich Botlík reaguje na Jiřího Kostečku v diskusi o státní maturitě

29. 6. 2016
EDUin
O_Botlik_cb2

Publikujeme reakci Oldřicha Botlíka na diskusní příspěvek Jiřího Kostečky pod tiskovou zprávou ZDE.

Jsem spoluzakladatelem projektu Kalibro, který od roku 1995 poskytuje školám zpětnou vazbu týkající se výsledků vzdělávání. Asi o deset let později začal projekt poskytovat školám také zpětnou vazbu týkající se klimatu školy. Nikdy nebyl spojen s žádnými zkouškami a nikdy nebyl pro žádnou školu povinný – je založen na dobrovolnosti. Pro projekt Kalibro organizuji od samého počátku přípravu testů a dotazníků, připravuji komentovanou zprávu s výsledky testování a rovněž rediguji odůvodnění správných odpovědí pro potřeby učitelů i žáků. Nikdy jsem se tím netajil a i dnes se občas vyjádřím například k výsledkům testů či k pojetí některých testových úloh, neboť to vše stále prochází mýma rukama. Protože se na projektu Kalibro stále podílím, nebráním se ani tomu, že jsem s ním spojován – někdy, jde-li například o můj text související s testováním, se podepisuji třeba jako „spoluautor projektu Kalibro“. Protože s projektem Kalibro samozřejmě spojen jsem. Je však třeba důsledně rozlišovat mezi „projektem Kalibro“ a firmou „Kalibro Projekt, s.r.o.“.

Organizátorem projektu Kalibro byl velmi dlouho kolega RNDr. David Souček jako fyzická osoba. Nyní je jím již několik let firma Kalibro Projekt, s.r.o. Už několikrát jsem veřejně konstatoval, že nemám v této firmě žádný podíl a nejsem ani jejím zaměstnancem. Projekt Kalibro nabízel školám testy pro středoškoláky (včetně žáků tzv. vyššího gymnázia) naposledy ve školním roce 2001/2002, tedy DEVĚT let před spuštěním státní maturity. O žádném střetu mých finančních zájmů s konceptem státní maturity proto nemůže být řeč a J. Kostečka to samozřejmě ví. Snaží se jen znevěrohodnit moji zásadní kritiku pojetí státní maturity z ČJL a z matematiky vyvoláváním dojmu, že ta kritika s čímsi souvisí. Hlavním cílem jeho dotazů také není získat mou odpověď – dostal ji, kdykoli se zeptal, naposled letos v květnu. Už v tom ale nehodlám pokračovat.

Na druhé straně, nejsem autorem žádné učebnice pro středoškoláky – ani českého jazyka, ani čítanky. Kdybych byl, držel bych se od státní maturity hodně daleko. Právě proto, abych nemohl být ze střetu zájmů nařčen. A v žádném případě bych nezaložil organizaci, která má – jako Asociace češtinářů, starým názvem Asociace středoškolských češtinářů – v Čl. II v bodu 3 svých stanov jako jeden z cílů „Stát se konzultačním orgánem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v otázkách týkajících se středoškolské výuky oboru/předmětu český jazyk a literatura, a to v problematice kurikulární a didaktické, mj. v oblasti problematiky maturitní zkoušky.“ Ani bych se v žádném případě nestal jejím předsedou – ze stejných důvodů.

Zde samozřejmě NEJDE o spor zastánců a odpůrců centralizované maturity – jde o to, zda letošní maturitní testy ČJL a M porušily zákon. Názor na to může mít každý a každý ho také může vyslovit. I veřejně. Mí kolegové a já jsme předložili analytický materiál, který podrobně dokládá, v čem ono porušení zákona spočívá. Podle našeho názoru jde také o mnohem závažnější a hlubší porušení zákona než „jen“ o několik úloh testujících žáky z dovedností, které nemusely být předmětem výuky. Protože se však diskuse (zatím) točila hlavně kolem těchto úloh, s kolegou Hausenblasem jsme naši argumentaci rozvedli podrobněji. Již podruhé jsme však předložili ARGUMENTY, nikoli – jako J. Kostečka – pouhé zvolání, že si někdo zlovolně osobuje cizí práva, což „je vážně vrchol“.

Pokud jsem něco nepřehlédl, V. Stanzel se zmohl jen na upozornění, že v analytickém materiálu zůstal překlep SOČ namísto SOŠ a mluví se tam o „shodě podmětu s přísudkem“, zatímco už žáci na základní škole se učí říkat „shoda přísudku s podmětem“. Bohužel žáci zmíněnou shodu stále neumějí dodržovat, navzdory obrovskému didaktickému pokroku zmíněnému V. Stanzlem. (Speciálně  pro něj dodávám upozornění, že opět používám ironii – bod 1.5 maturitního katalogu.)

J. Soukal v diskusi na České škole skutečně jeden argument dodal. Jeho součástí bylo tvrzení „nejsme-li schopni rozpoznat nedostatky v cizím sdělení, nejsme schopni tomuto sdělení plně porozumět a adekvátně na ně reagovat.“ Opakovaně jsem ho tedy žádal, aby toto tvrzení doložil na příkladu úlohy 8 testu ČJL:

  1. Jak maturantům čtyři pravopisné chyby (pravý se, že; kusích informací; nezapomělo se; zkončil v trezoru) brání plně porozumět výchozímu textu o Ezopovi a o filmu, který byl o Ezopovi natočen?
  2. Proč kvůli zmíněným čtyřem pravopisným chybám maturanti nejsou schopni adekvátně reagovat na sdělení?

Uspokojivé odpovědi jsem se nedočkal.

Míč je nyní jednoznačně u druhé strany sporu – ona by měla předložit své ARGUMENTY. A protože se nepřeme ani s J. Kostečkou, ani s Asociací češtinářů, nýbrž s oběma institucemi, které mají podle zákona odpovědnost za správnost maturitních testů a dalších dokumentů, vyzvali jsme jejich představitele, aby takové argumenty předložili.

Mám-li být upřímný, ani nevím, proč se do toho J. Kostečka, J. Soukal a V. Stanzel vlastně pletou. Nebo to máme chápat tak, že zmíněný cíl stanov ASČ byl splněn na 200 procent? Že členové ASČ už získali dokonce mandát za Cermat a MŠMT mluvit?

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články