Tisková zpráva: Přechod ze základní na střední školu. Jak je to v zahraničí?

ilustrační obrázek. by (Saint-Petersburg orthodox) (flickr.com) (CC BY-ND 2.0)

Většina systémů jednotné přijímací zkoušky nezná, jsou však výjimky.

Praha 19. srpna – V diskusi o zavedení jednotných přijímacích zkoušek na středních školách v ČR chybí podstatná fakta, a to porovnání se situací v zahraničí. Přinášíme proto srovnání způsobu přechodu mezi základní a střední školou v šesti zemích: ve Finsku, Švédsku, Polsku, Německu, Velké Británii a Francii. Zcela bez jednotných zkoušek se obejde například Finsko, v Polsku je způsob přijímání žáků ke studiu nejpodobnější tomu, co navrhuje ministr Marcel Chládek.

Finsko – přijímá se na základě prospěchu a kritérií, které si stanovuje sama škola.

Po základní škole, v 15 letech, mají žáci na výběr mezi odbornou školou a všeobecně zaměřenou střední školou (ekvivalent gymnázií). Všeobecně zaměřené školy mohou stanovovat určité podmínky, obvykle to bývá průměr známek z předchozího vzdělávání jako vstupní kritérium. Kritéria se mohou lišit. Nejlepší střední školy stanovují vyšší kritéria, vzhledem k velkému zájmu uchazečů.

V případě odborných škol existují také rozdíly. Některé studijní obory jsou oblíbenější, a tedy jejich kapacita je nižší než zájem. Kritéria pro přijetí si stanovují školy samy. Existuje řešení i pro ty, kdo se ke studiu na střední škole s maturitou nedostanou. Mohou navštěvovat kurzy zaměřené na získávání pracovních dovedností a jsou spojeny s výkonem konkrétní práce. Například v městě Ivalo mohou mladí lidé pracovat v místním rádiu.  Zároveň si během přípravy stanovují plán, jak navázat (studiem či prací).

Švédsko – rozhodují známky a rozsah a kvalita studia na základní škole.

Tříleté střední školy ve Švédsku jsou určeny pro žáky, kteří dokončí devítileté studium na základní škole (16 let). Přijímací proces je postaven na známkách ze základní školy. Při zájmu o další studium záleží na tom, kolika předměty na základní škole žáci úspěšně prošli. Ti, kteří uspěli ve švédštině, angličtině, matematice a dalších 5 volitelných předmětech, mohou pokračovat na odborné střední škole. Ti, kteří uspěli ve švédštině, angličtině a matematice a dalších devíti volitelných předmětech, mohou pokračovat na školách připravujících žáky na studiu na VŠ. Celkem mohou žáci získat hodnocení v 16 předmětech.

Následuje porovnání známek ze základní školy (z 9. třídy). Ti s nejlepším průměrem jsou přijati dle kapacity školy. Ve Švédsku se známkuje od 6. – 9. třídy na šestistupňové škále (A – F), stupně A až E znamenají, že žák uspěl.

Studenti, kteří neuspějí, mají možnost navštěvovat přípravné vzdělávací programy, které nejsou zakončeny certifikátem (maturitou). Předpokládá se, že žáci budou následně pokračovat ve studiu, nebo budou hledat práci.

Polsko  – v zemi existují tři úrovně středoškolského vzdělání. Přijímá se často na základě takzvaných kompetenčních testů, i když stát tvrdí, že ty nemají být kritériem k přijetí.

V Polsku existují tři úrovně středoškolského vzdělávání. První začíná po 6. třídě. Po jejím ukončení žáci absolvují tzv. kompetenční testy, které však oficiálně nemají sloužit jako přijímací kritérium ke vstupu na tříleté nižší střední školy (gymnázia). Tyto školy, a přijímaní žáků na ně, jsou organizovány na základě spádových oblastí. Školy jsou tlačeny k tomu, aby přijímaly žáky z oblasti, která je jim určena. Klesající počet uchazečů ale vede k soupeření škol o žáky a lákání uchazečů mimo určené spádové oblasti. Reálně tak v Polsku existují prestižní školy, které přijímají pouze uchazeče s vyšším skóre z kompetenčních testů.

Nižší gymnázia jsou ukončena regulérní zkouškou (humanitní vědy, přírodní vědy, cizí jazyk). Do hodnocení studia se ale počítá i jeho průběh. Obojí slouží jako přijímací kritéria k dalšímu studiu, buď na technické vyšší střední škole, nebo na lyceu. Ty jsou zakončeny taktéž zkouškou (matura), která v drtivé většině slouží k přijímání na VŠ.

Testy v 6. třídě, testy na konci nižšího stupně střední školy i maturitní testy, připravuje, administruje a hodnotí Centrální zkoušková komise a 8 regionálních komisí.

Německo – žáci mohou přecházet mezi různě obtížnými typy škol. Přijímá se na základě průměru známek, žáci si ale mohou zvolit i alternativní typ zkoušky. Výběrový proces probíhá až během studia.

Základní škola (Grundschule) trvá čtyři roky. Existují jisté odlišnosti mezi spolkovými zeměmi, které se týkají délky studia na Grundschule. Poté se žáci rozdělují do následujících typů škol: „Gymnasium“, „Realschule“ nebo „Mittelschule“. Zde studují děti dalších osm až devět let. Přijímací zkoušky formou testu zde neprobíhají. V případě prvních dvou typů je průměr známek přísnější. Uchazeči mohou také absolvovat alternativní typ zkoušky, tzv. Probeunterricht. To je forma zkoušky (kolokvia), kdy se uchazeči sejdou v jedné třídě a tam jsou jim kladeny otázky, případně je zadáván písemný úkol. Zvláštností je, že tuhle zkoušku musejí podstoupit děti, které chtějí přestoupit ze škol vyučujících podle pravidel  Montessori.

Systémy tří typů středních škol jsou propustné. Například z méně náročné Mittelschule může žák přestoupit na Gymnasium, při obtížích může žák z Gymnasia přestoupit na Realschule atp. Výběrový proces tedy probíhá nikoliv před studiem, na základě simulované situace (testu či zkoušky), ale během studia, kdy se ukáže, zda student je či není schopen studium zvládnout.  Když se projeví problémy, nebo naopak žák dokáže zvládnout náročnější studium, je řešením přestup.

Velká Británie – silný vliv testů, které ale může žák skládat v termínu, který si zvolí, a u nezávislých zkušebních komisí, které připravují i podobu zkoušek.

Školské systémy ve Spojeném království se liší dle jednotlivých zemí (Anglie, Wales, Skotsko, Severní Irsko). Společné mají rozdělení jednotlivých stupňů vzdělávání, kde se liší pouze věkem dětí v okamžiku přechodu mezi stupni. Platí, že Wales je tradičně více svázán s Anglií, kdežto Skotsko a Severní Irsko se liší více. V Anglii začíná střední stupeň ve věku 11 let. Toto středoškolské studium je zakončeno zkouškou GCSE (General Certificate of Secondary Education), platné pro Anglii, Wales a Severní Irsko). Zvláštností zkoušky (z hlediska českých poměrů) je, že žák ji může absolvovat mezi 14 – 16 rokem. Zkoušku může uchazeč složit prostřednictvím pěti na sobě nezávislých zkušebních komisí s různým statusem (2014), na jejichž činnost dohlíží Ofqual (Office of the Regulators of Qualifications), nerezortní organizace financovaná prostřednictvím ministerstva školství. Ta zkoušky nepřipravuje, kontroluje ale jejich obsah a způsob provedení či hodnocení. Tato zkouška slouží jako vstupenka k následnému studiu.

Na nižší středoškolské studium zpravidla navazuje další dvouletý kurz. Do něj se přijímá nejčastěji právě podle výsledků GCSE. Toto studium je ukončeno tzv. A-levels, zkouškami, které probíhají podle stejného scénáře, jako GCSE. Podle nich přijímá ke studiu většina univerzit.

Francie – centralizovaný vzdělávací systém, v němž plošně organizované zkoušky nehrají roli v přijímacím řízení.

Školský systém ve Francii je svou strukturou podobný řadě jiných evropských zemí, které dělí střední vzdělávání na dvě části. Ve 12 letech začíná první, čtyřletá část středoškolského vzdělávání (collège). Školy přijímají do tohoto stupně studia všechny žáky, přijímací zkoušky se nekonají. Stejně jako v Polsku přijímají školy uchazeče na základě spádových oblastí a stejně i zde probíhají na konci posledního ročníku základní školy srovnávací testy, které však nehrají v přijímacím řízení roli. Collège je zakončena první významnou zkouškou, tzv. brevet des collèges. Tato zkouška je povinná, avšak není požadována jako nutná pro vstup do druhého stupně středního vzdělávání (lycée), ani nezaručuje přijetí. Součástí zkoušky je baterie testů (matematika, francouzský jazyk, kompilát historie/geografie/občanské nauky, esej z kulturní historie), které připravuje nezávislá organizace pod dohledem francouzské školní inspekce. Hodnocení však sestává i ze známek za poslední rok nižší střední školy. Vyšší střední školství má podobnou strukturu jako to české: všeobecná lycea, odborná lycea, profesně zaměřená lycea (učiliště). Přijímací zkoušky zde probíhají odlišně a v režii škol.

Za informace o vzdělávacích systémech v jednotlivých zemích děkujeme spolupracovníkům: Ulla Keskitalo, Ivalon lukio (Finsko); Michael Lindblad, University of Umeå (Švédsko); Wojciech Woźniak, University of Lodz (Polsko); Kateřina Lepič, překladatelka (Německo).

Bohumil Kartous, autor srovnání, spolupracovník EDUin, řekl: „Výběr zemí, kde jsme se dotazovali, není náhodný. Vybírali jsme země s různou strukturou školských systémů. Od jejich podoby se do značné míry odvíjí i podoba přechodu mezi základní a střední školou. Závěry ze srovnání jsou následující: plošné přijímací testy na střední školy nejsou převažujícím řešením. Konkrétně u Finska, dlouhodobě oceňovaného z hlediska výsledků vzdělávání, testy na této úrovni v podstatě neznají. Opačným příkladem je Polsko, které se asi nejvíce blíží podobě, k níž směřuje ČR. Roli často hraje vícestupňové středoškolské vzdělání, které je v ČR omezeno pouze na víceletá gymnázia.  Například v Německu lze díky tomuto systému korigovat špatnou volbu školy během studia.“ 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Tisková zpráva: Přechod ze základní na střední školu. Jak je to v zahraničí?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Pozor ale na to, že není převládající ani stejné pojetí základní školy! I proto nejsou plošné testy převládající.

Radek Sárközi

Škoda, že si ministerstvo školství nenechalo nejprve zpracovat odbornou analýzu na toto téma. :-(

wpDiscuz