Lidové noviny: Samotáři českého školství

ilustrační foto (c) KL

Publikujeme text Lucie Kocurové, který se věnuje postavení ředitelů a ředitelek českých škol. V poslední době, na základě dat z proběhlých rekonkurzů, se zdá, že o tuto funkci není zájem. Text vyšel 28. 5. v příloze Akademie Lidových novin.

Asi každý si vzpomene na ředitele nebo ředitelku školy, kam chodil. Byla to taková trochu záhadná postava, která měla k dispozici největší kancelář a sekretářku k tomu. Moc často jsme ho nevídali (pokud nebyl nějaký průšvih) a jeho hlas jsme znali hlavně ze školního rozhlasu, když vyhlašoval chřipkové prázdniny nebo cvičnou evakuaci.

Kdo jsou čeští ředitelé, co je trápí a co jim naopak dělá radost? Jak probíhají výběrová řízení na tuto funkci a jaké změny ohledně konkurzů ministerstvo zavádí? Pojďme se na české ředitele podívat blíž.

Jaký si to uděláš… 

„Říká se, že ředitel je to nejosamělejší povolání českého školství,“ tvrdí Libor Pospíšil, koordinátor vzdělávacího programu Ředitel naživo. „S žádostmi o podporu, radu nebo doporučení se logicky nemůže obrátit na učitele ve své škole. Na úrovni zřizovatele školy často chybí odborný partner – zejména v případě menších obcí –, který by mohl pomoct se specifickými výzvami jeho práce. A při hledání kolegů ředitelů, kteří mají podobnou vizi, ředitel naráží na konkurenční vztahy v dané lokalitě.“

Na ředitele škol také sedí oblíbené pořekadlo „jaký si to uděláš, takový to máš“. Český ředitel má skutečně velký vliv na to, jak jeho škola vypadá a jak se v ní učí, jestli inklinuje spíš ke klasice, nebo alternativě. Může dělat rozhodnutí, která přímo ovlivňují vzdělávání dětí a atmosféru školy. Svoboda s sebou ale přináší také zodpovědnost. Ať už jde o správu budovy, dodržení rozpočtů, hygienická opatření v jídelně, personalistiku, krádeže v šatnách, nebo úrazy dětí na tělocviku, konečná zodpovědnost jde za ředitelem. Další kapitolou je pak neustále bobtnající administrativa, které věnuje ředitel velkou část pracovní doby. A to vše za hrubý plat, který se podle údajů MŠMT pohybuje od asi 40 000 Kč u mateřských škol po 54 000 Kč u škol středních.

Nevím, na co bych si stěžoval 

Jaroslav Jirásko vystudoval VŠCHT, ve školství pracuje pětadvacet let, z toho devatenáct řediteluje. Působí na základní škole K. V. Raise v Lázních Bělohrad, a jak sám říká, je spokojený: „Já vážně nevím, na co bych si stěžoval. Mám velkou svobodu a můžu svým působením přímo ovlivňovat vzdělání dětí, které naši školu navštěvují. Pravda je, že mám také obrovskou zodpovědnost. Vím, že někteří ředitelé mají právě z té zodpovědnosti vrásky, mně to ale nevadí.“

Když ale vzpomíná na svoje začátky, poněkud zvážní: „Myslím, že ministerstvo nemá vzdělávání ředitelů dobře nastavené. Takzvané funkční studium 1, kterým ředitelé procházejí, je plné legislativy a vyhlášek. To si ale každý může najít a nastudovat na internetu. Pro mě by tehdy bylo daleko přínosnější, kdybych se školil právě v manažerských dovednostech a měl podporu někoho zkušenějšího, ke komu bych chodil na praxi. Takhle jsem se prvních pět let ve funkci doslova plácal.“

Stejný údaj pětkrát jinak 

Michal Černý stojí v čele Masarykovy ZŠ v Praze-Klánovicích už od roku 1993 a zažil za tu dobu leccos. „Zpočátku jsme měli velkou svobodu a velkou zodpovědnost. Zodpovědnost zůstala, svobody se postupně zase ořezávají. Zato neuvěřitelně přibývá byrokracie,“ popisuje. „Já jsem rád, že máme zdarma dopravu na plavání, ale k tomu vyplňuji tabulky čtyřem institucím. Další rozsáhlá administrativa se týká inkluze nebo třeba obědů pro sociálně slabší děti. Údaje o zápisu prvňáčků jsem letos vyplňoval pěti úřadům do pěti různých tabulek.“

I Michal Černý má svoji práci rád. Dobrý pocit má třeba z toho, jak škola pod jeho vedením rozkvetla – může se pochlubit novým pavilonem, sportovní halou, hřištěm. Na druhou stranu ale fyzicky v kanceláři tráví okolo deseti hodin denně a psychicky ji vlastně nikdy tak úplně neopouští.

„Co by ředitelům pomohlo? Za mě hlavně dvě věci. Kdyby se nejrůznější úřady a instituce byly schopné domluvit a předávaly si informace, aniž by jim je musel pořád dokola poskytovat zástupce školy. A pak by také bylo dobré, kdyby alespoň zodpovědnost za budovu převzal zřizovatel. Tím by se ředitelům uvolnily ruce, aby mohli řešit víc pedagogické směřování školy a záležitosti kolem výuky,“ domnívá se ředitel klánovické základní školy.

Ředitelé prostě došli 

V loňském roce dobíhala šestiletá funkční období mnoha ředitelům a ředitelkám českých škol. A jak říká Miroslav Hřebecký ze společnosti EDUin, který se jako člen komise účastní výběrových řízení, ředitelé prostě došli. „V Praze a Středočeském kraji jsme v situaci, kdy se do výběrového řízení jen málokdy přihlásí alespoň dva zájemci. Běžné jsou konkurzy s jediným uchazečem, ale zažil jsem i to, že se nepřihlásil nikdo,“ říká Hřebecký a dodává: „Na Moravě a obecně na venkově bývá situace lepší, protože ředitelský plat je tam v porovnání s průměrnou mzdou v oblasti dost vysoký. Ve městech ale jen málokoho přesvědčí. Ani služební byty dnes netáhnou. Třeba ve Vídni je přitom běžné, že se do konkurzu přihlásí třeba 65 uchazečů.“

Jeho slova potvrzuje i zpráva České školní inspekce ze září 2018, která shrnuje průběh konkurzů od března do července 2018. V tomto období „bylo realizováno celkem 1465 konkurzních řízení na pracovní místo ředitele školy. Ve 48 % případů se přihlásil jeden zájemce, ve 2 % se zřizovatelé mateřských a základních škol potýkali se situací, kdy se nepřihlásil žádný uchazeč,“ píše se ve zprávě. Z údajů vyplývá, že dva uchazeči se přihlásili ve 25 %, tři ve 12,6 % konkurzů. Na středních školách, kde proběhlo 222 konkurzů, se do více než poloviny přihlásil jediný zájemce.

„Z pozice člena komise často vidím, že kromě současných ředitelů se do konkurzů hlásí ambiciózní učitelé středního věku, pro které je ředitelský post jasnou kariérní metou. Poměrně málo se ale sami od sebe hlásí zástupci ředitele. Podle mě je to logické, protože z titulu své pozice vidí, kolik práce takový ředitel má. Jako zástupce přitom máte velmi podobný plat, ale zodpovědnosti jen zlomek,“ vysvětluje Miroslav Hřebecký.

Ministerstvo mění konkurzy 

Česká školní inspekce upozorňuje, že velké množství konkurzů probíhá spíše formálně, tedy že je předem jasné, kdo místo získá. Problematické může být i zacílení pohovorů: „Tematicky byly rozhovory nejčastěji zaměřeny na manažerskou vizi a vizi řízení (75,8 % konkurzů) a pedagogickou vizi uchazečů (66,6 % konkurzů), často byly projednávány také otázky týkající se běžného provozně-organizačního chodu školy (30,4 % konkurzů).“ Od začátku května je v platnosti novela vyhlášky, která by konkurzy měla do budoucna změnit tak, aby na důležitosti získala pedagogická vize.

„Novela přichází zejména s úpravou složení konkurzní komise a dále s požadavkem na tematické vedení řízeného pohovoru s uchazeči zejména nad tématy pedagogických aspektů práce ředitele školy, pedagogické koncepce uchazeče nebo jeho představ o vedení pedagogického sboru. Nikoli tedy primárně nad otázkami směřujícími především ke znalosti právních předpisů a administrativních postupů,“ říká Aneta Lednová z MŠMT.

Jak se naučit řídit školu? 

Na ředitele a jejich zástupce se soustředí nový vzdělávací program Ředitel naživo, jehož pilotní ročník startuje v září. „Jde nám o to, aby se z dobrých manažerů a správců stali také pedagogičtí lídři,“ říká koordinátor programu Libor Pospíšil. „Z mezinárodních výzkumů totiž vyplývá, že když se ředitel zaměří na výuku a její kvalitu, má to značný pozitivní vliv na učení dětí. My chceme podpořit české ředitele tak, aby se mohli víc věnovat pedagogice než administrativě,“ vysvětluje Libor Pospíšil.

Ředitel se zástupcem v tandemu absolvují během dvou let několik výukových bloků, exkurzí a stáží v inspirativních školách v Česku i v zahraničí. Budou mít také nárok na individuální mentoring či koučing přímo ve své škole, aby mohli řešit konkrétní situace a problémy. Zástupce se programu účastní proto, aby řediteli pomáhal se zaváděním novinek a změn ve škole a aby se ve škole podpořila kultura spolupráce.

„Získali jsme do týmu zkušené ředitele, kterým se podařilo svou funkci definovat tak, aby mohli klást důraz právě na výuku a péči o klima své školy. Věříme, že každý ředitel chce svou práci dělat dobře a záleží mu na dětech, ale často je doslova zavalen jinými povinnostmi nebo mu chybí nástroje a postupy,“ říká Libor Pospíšil.

Pomocná ruka od kolegy 

Jedním z ředitelů, kteří se na dva roky stanou lektory, je například Karel Derfl ze ZŠ Chraštice: „Ze zkušenosti vím, jak je pro ředitele škol důležité, aby na svoji práci nebyli sami. Představuji si proto, že vytvoříme prostředí s dobrými podmínkami pro vzájemné sdílení zkušeností, společné učení a trénování dovedností, které každý pedagogický lídr potřebuje k účinné práci se svými pedagogy, žáky i rodiči. Postupně chceme vybudovat silnou komunitu tvořenou mnoha inspirativními a otevřenými lidmi, kteří se navíc dokážou navzájem podporovat a pomáhat si.“
Dlouhodobým cílem projektu je i to, aby do budoucna vznikaly svépomocné skupiny ředitelů, kteří se budou navzájem podporovat a pomáhat si s řešením problémů. „Ředitelé často oceňují, když mají někoho, s kým mohou otevřeně probírat záležitosti, které v praxi řeší. I to je jedna z věcí, které by účastí v programu měli získat,“ uzavírá Libor Pospíšil.

Podobnou možnost sdílení profesních zkušeností (například co se metodiky řízení školy týká) by měla ředitelům nabídnout i Stálá konference ředitelů, která vzniká pod záštitou ministerstva školství v rámci projektu Sypo (Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů). Problémy, s nimiž se ředitelé běžně potýkají, by pak měly jít řešit rychleji a možná i účinněji.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na