Příprava ředitelů, rovný přístup ke vzdělávání a ChatGPT jako témata aktuálních podcastů

Krátce:

Ministerstvo školství chce v 1. až 3. třídě nahradit známky na vysvědčení jiným modelem hodnocení, ne ale nutně hodnocením slovním. Záměr nebyl příliš dobře přijat ani učiteli, kteří mají o známkách pochybnosti. „Šlo spíš o nějaké dohady a informační šumy. Do médií se nějak dostala informace, že chceme zavést slovní hodnocení místo známek, což není pravda, ale pak to už žilo vlastním životem,“ vysvětluje v rozhovoru pro LN ředitel Odboru základního vzdělávání a mládeže MŠMT Michal Černý (celý text k dispozici na EDUin.cz). Tématu se deník věnoval obsáhleji v dalších článcích, věnovaných kriteriálnímu hodnocení a známkování. „Z našich analýz vyplývá, že v zahraničí má vysvědčení komplexnější podobu než u nás,“ cituje článek v LN Janu Kratochvílovou, vedoucí projektu Vysvědčení jinak. Vysvětluje podstatu kriteriálního hodnocení, které pilotují na několika školách. Školy se budou muset vypořádat i s pochybnostmi rodičů, většina z nich považuje známky za přesnější než slovní hodnocení. Podle zakladatele Institutu pro inovativní vzdělávání Pavla Kraemera je to proto, že nenahlédli pod pokličku známkování. „To by zjistili, že exaktnost známek je velká iluze a že známky bývají silně ovlivněny subjektivními dojmy,“ domnívá se (LN).

Sněmovna poslala do závěrečného kola schvalování novelu zákona o pedagogických pracovnících. Pokud bude zákon schválen, budou mít učitelé od příštího roku nárok na 130 % hrubé průměrné mzdy, všímá si ČT24. Původní vládní návrh k novele školského zákona počítá s tím, že objem peněz na platy učitelů by byl stanoven na nejméně 1,404násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v Česku vždy za předminulý rok. „To neznamená, že každý učitel každé školy zřizované krajem, obcí, městem, státem bude mít na své výplatní pásce 130 % průměrné hrubé mzdy. Je to vždy počítáno v rámci objemu platu na tu danou konkrétní školu, případně školské zařízení,“ citují LN poslance KDU-ČSL Marka Výborného. Spor o dočasné uznávání kvalifikace nebo zavedení pozice provázejícího a uvádějícího učitele připomíná iRozhlas. „Máme empirickou evidenci toho, že vzdělávacím výsledkům žáků prospívá, když je učí kvalifikovaní, aprobovaní učitelé,“ kritizuje v rozhovoru pro iRozhlas novelu proděkanka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Zuzana Šalamounová.

„U nás je to absolutní mišmaš,“ zhodnotil řízení českého vzdělávacího systému Ondřej Kania. Nepřipravenost středních škol na silné ročníky nebo přílišnou byrokracii v řízení vzdělávacího systému a zbytečné rozdělování dětí kritizuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus podnikatel ve školství Ondřej Kania, jen vyšší platy učitelů podle něj kvalitnější vzdělávání nepřinesou. „Důležitá je manažerská struktura, kdy máte člověka nebo tým lidí, který nese přímou odpovědnost za školy v daném regionu ve všech možných ohledech. U nás je to absolutní mišmaš. Vesnice, města a kraje jsou zřizovateli škol a ministerstvo je jakýmsi regulátorem. Nikdo vlastně neví, kdo má ty školy reálně řídit,“ kritizuje.

Iniciativa Společně za dobrovolné domácí úkoly chce zrušit povinné domácí úkoly. Školy je podle autorů výzvy nemohou nařizovat nebo známkovat. „Každé dítě má jiné rodinné zázemí, rodiče jsou jinak vzdělaní a ‚angažovaní‘ do vypracovávání domácích úkolů, a škola tudíž nemůže zajistit stejné podmínky pro každé dítě,“ vysvětluje autorka výzvy Helena Zitková z Univerzity Pardubice, proč povinné domácí úkoly považuje za diskriminační. Mohou fungovat jako cenný způsob prohlubování učiva, na druhou stranu ale podle ní učitelé nesmějí jejich plnění vyžadovat a za neodevzdání rozdávat pětky (Seznam Zprávy). Jak je to s domácími úkoly a zákonem, řeší iDnes. Cituje mimo jiné mluvčí ministerstva školství Anetu Lednovou, podle níž má žák povinnost řádně se vzdělávat a s tím je podle ní spjata také domácí příprava, tedy i domácí úkoly. Názory učitelů se ale různí. Diskuse se vedla i na sociálních sítích, například na profilu Štěkánka The Učitelka.

Víc než třetina středoškoláků a učňů v posledním ročníku lituje, že si vybrali obor, který právě studují. To jsou výsledky průzkumu poradenské společnosti TREXIMA, která se zaměřuje na analýzy trhu práce a vzdělávání. Nejspokojenější jsou gymnazisté, obory, ve kterých panuje největší nespokojenost, jsou gastronomie, hotelnictví a turismus. „Může to být dané také samozřejmě situací v tomto odvětví,“ říká David Dušánek, jeden z autorů průzkumu (iRozhlas). Jeho výsledky jsou zveřejněny ve chvíli, kdy v některých regionech budou deváťáci přijetí na tyto obory považovat za úspěch, podle statistik Národního pedagogického institutu z roku 2021 byla naplněnost škol gymnaziálního typu na 94 % (Novinky).

Čím méně problémů se začleňováním ukrajinských žáků škola vidí, tím méně se o něj snaží, ukazuje výzkum. „Ukrajinští žáci překvapivě uváděli, že je pro ně česká škola lehčí než ukrajinská. To si vysvětlujeme tak, že vyučující v první fázi kladli na ukrajinské žáky zřetelně nižší vzdělávací nároky, aby podpořili jejich sociální adaptaci,“ říká ředitelka SYRI Klára Šeďová, studie vědců z Národního institutu SYRI sledovala zapojení ukrajinských dětí do české výuky (Aktuálně). Výzkum ukázal i velké rozdíly v ovládání češtiny nebo rozdíly v přístupu škol. „Z prvních výsledků našeho šetření vyplývá, že čím méně problémů ohledně začleňování ukrajinských žáků škola identifikuje, tím méně adaptačních mechanismů pak vyvíjí. Také platí, že co je na jedné škole přáním, jako například přítomnost ukrajinských asistentů, je na jiné realitou,“ zmínila Klára Šeďová (Novinky). Ne vždy se daří ve školách vztahy dobře nastavit, a to z obou stran. „Klienti s námi řeší, že ve školách někdy dochází ke konfliktům. Je to pro ně dost náročná situace. Myslím si, že to je problém, který může ještě narůstat. Školy jsou nuceny řešit, jakým způsobem sloučit takové množství dětí a jak s nimi pracovat,“ říká Zuzana Ramajzlová, která v organizaci Člověk v tísni vede program SOS Ukrajina.

Výrok týdne:

„Když se dětem dá důvěra, ukáže se, že nejsou hloupé. A nemusí přitom vše hned umět. Možná dělají ty věci opatrněji, protože si nejsou jisté, kam až mohou zajít. Ve chvíli, kdy my jako vychovatelé říkáme „my jsme ti, kteří na vše myslíme”, snímáme z dětí spoluzodpovědnost. Ta důvěra je obrovská devíza, která dnešnímu pojetí vzdělávání podle mého chybí,“ říká v rámci série rozhovorů s laureáty Auly slávy Ceny Eduína Milan „Mikin“ Appel (eduin.cz).

Co si poslechnout, když se chcete inspirovat

Vybíráme z podcastů o vzdělávání, které jsme v posledních týdnech objevili na českém internetu. Čas investovaný do poslechu žádného z nich nebude ztracený.

O přípravě ředitelů škol

S Petrem Hopfingerem si o přípravě (budoucích) ředitelů škol v podcastu Mozaika vzdělávání povídal Marek Adler. Petr Hopfinger má k tématu, které z pohledu snahy o zvyšování kvality vzdělávání na českých školách patří k nejdůležitějším, opravdu hodně co říct nejen jako člověk se zkušeností z praxe (pracoval na gymnáziích PORG, Open Gate nebo Duhovka), ale také ze svých zkušeností z programu Ředitel naživo nebo Lídr školy. V hodinovém rozhovoru dává během popisu své profesní dráhy zajímavý vhled do svých názorů na fungování českých soukromých i veřejných gymnázií nebo na to, co potřebuje učitel, který chce uspět na soukromé škole. Určitě se vyplatí poslechnout si v druhé půlhodině rozhovoru, v čem podle něj selhává systém přípravy ředitelů škol a co podle něj funguje. „Je to jedno z úzkých míst, potřebujeme budovat seniorní kapacity, dávat seniorním ředitelům zajímavou vizi, aby jim stálo za to opustit školu,“ upozorňuje Petr Hopfinger.

Žáci zvládnou podcasty, vlastní e-learning i zpracování dat z kosmické lodi

Zatímco rozhovor s Petrem Hopfingerem bere téma ředitelů takříkajíc z nadhledu, v podcastu Digi IN, který připravuje Národní pedagogický institut v rámci podpory nové informatiky, si můžete poslechnout, jak přemýšlí o využívání technologie ve výuce a šířeji o vedení školy ředitelka Gymnázia Na Zatlance Jitka Kmentová. V půlhodinovém rozhovoru de facto dokola vysvětluje z různých úhlů pohledu, že základem není nabídka vzdělávacích kurzů. „Považuji si toho, že mám učící se učitele,“ říká Jitka Kmentová. Co se týče zavádění technologií do výuky, její škole v rozjezdu hodně pomohly covidové lockdowny, zároveň zkoušejí zatím ve druhém ročníku programu ALT, jak pojmout informatiku tak, aby byla zajímavá pro studenty. Co jim chybí? „Achillova pata je čas učitele. Pokud chceme udržet dobré učitele ve škole, cesta není jen zvyšování platů nebo vybavování škol nástroji, ale také určitá úcta k práci učitele. To, že neučí 24 hodin denně, neznamená, že nedělá práci pro studenty,“ říká v podcastu Jitka Kmentová s tím, že by se jí líbilo, kdyby mohla snížit počet hodin přímé pedagogické činnosti učiteli, který připravuje koncepci informatiky.

O rovném přístupu ke vzdělávání

V jednom z dalších dílů Educastu Veronika Sedláčková zpovídala Janu Strakovou. Podcast O rovném přístupu ke vzdělávání se dostává za kontext, ve kterém se o nerovném přístupu ke vzdělávání často mluví. Jana Straková v něm mimo jiné odpovídá na častý argument, že čekáním rychlejších dětí na pomalejší lepšího vzdělávání pro všechny nedosáhneme. „My jako společnost na rozdělování všeho druhu věříme. Věříme, že když děti rozdělíme třeba podle kognitivních schopností do výběrových a nevýběrových tříd, dostane se všem to nejlepší,“ říká Jana Straková s tím, že tato víra je (zatím) silnější než výsledky výzkumů, které to nepotvrzují. Především ale upozorňuje na důležitost školy pro kultivaci společných hodnot. „Bez nich nemůže společnost fungovat a škola je unikátní místo, kde je možné tyto hodnoty dojednávat. Toto často nedoceňujeme,“ říká s tím, že důsledky můžeme sledovat ve společnostech, které tuto chybu udělaly před námi.

Učitelské zkušenosti z ChatGPT

Pokud máte náladu na něco oddechovějšího, doporučujeme podcast Tři učitelky: Naše zkušenost s ChatGPT. Popisují v něm vlastní cestu k používání tohoto nástroje. Už jste se například někdy zamysleli nad tím, jakým rodem ChatGPT oslovujete (pokud ho používáte) a proč? Co je velmi zajímavé, je, jakým způsobem se dívají na pozitiva i negativa ChatGPT. Z pohledu své profese se shodly na tom, že „jednou z hrozeb je, že se změníme na hlídací psy a spoustu času věnujeme potírání GPT, místo abychom si sedli a bavili se, jak ho smysluplně využívat.“ Na druhou stranu ale popisují i reálné problémy, které využití ChatGPT nejen ve výuce přináší.