„Pojďme se zamyslet, co vlastně od učebnice chceme,“ vybízí v anketě pedagog z ústecké ZŠ Anežky České

Jak to u vás ve škole vypadá v praxi s učebnicemi, kdo o jejich výběru rozhoduje a podle jakých kritérií? Jak se vám v jejich nabídce orientuje a jak je osobně využíváte?

Učebnice si vybírají po diskuzi v rámci metodických sdružení nebo předmětových komisí pro jednotlivé předměty přímo vyučující podle svých preferencí, potřeb a – v dnešní době přesunu financování na zřizovatele – také podle ceny. Specifika každého předmětu se promítají do obnovy učebnicového fondu, ovšem aktuálně řešíme revizi RVP a několik nutných výměn, s nimiž právě s ohledem na probíhající tvorbu ŠVP musíme vyčkat. Z mého osobního pohledu je učebnicový trh velmi obsáhlý a široký co do různých formátů, filozofií, verzí a tak dále. Učebnice však využívám okrajově, nejsou pro mě ve výuce zásadním prvkem.

Jak hodnotíte kvalitu dostupných učebnic? Chybí vám na nich něco, a pokud ano, jak to řešíte – saháte po digitálních materiálech od NPI ČR nebo od jiných subjektů/autorů, vlastní tvorbě nebo něčem jiném? Co naopak podle vás dělá učebnici dobrou?

Za svou praxi jsem viděl či používal mnoho učebnic jako zdroj, učební pomůcku i jako ilustraci určitého přístupu (například při výuce dějepisu). Zatím jsem však nenašel – a z principu asi ani není možné ji najít – takovou učebnici, která by byla opravdu dokonalá. Ve výuce tak využívám kompilaci různých zdrojů včetně učebnic: elektronické materiály, neučebnicové texty (beletrie, novinové články a další) i vlastní tvorbu.

Dobrá učebnice je podle mě taková, která poskytuje rozumnou (nikoliv plnou) podporu, nabízí šíři informací pro další použití a je dobře metodicky uchopená. Vlastně ji chápu spíše jako soubor metod, postupů a aktivit, jimiž žáci dosáhnou kýženého cíle.

Jakou roli budou hrát učebnice v budoucnosti, v době, kdy do škol stále více proniká umělá inteligence, svět se mění čím dál rychleji a proměňuje se samotné pojetí toho, co a jak se mají žáci učit? Jak by se měly proměnit?

Učebnice mají stále svou roli bez ohledu na digitální věk. Pokud se žáci doma nepotkají s psaným nebo tištěným textem a rodiče jim nečtou, učebnice je pro ně právě tou první čtenářskou zkušeností. Proměna učebnic jistě nastává: oproti mému školnímu věku přibyly barvy, změnil se text, struktura odpovídá novému kurikulu, implementuje se každá revize. Člověk by se zamýšlel, kolik se toho do rozumného obsahu učebnice ještě vejde?

Pojďme se proto zamyslet, co vlastně od učebnice chceme? Je to průvodce pedagoga? Encyklopedie všehomíra? Kuchařka školního úspěchu? Návod na absolventa? Wellbeing pro tabuli? Dokáže někdo vůbec vytvořit učebnici, která by reflektovala aktuální trendy? Kdo je určuje? Co na to schvalovací doložky? A kdo to zaplatí? Těch otázek je tolik, že hledání odpovědí zaměstná mnoho lidí.

Děkujeme všem respondentům ankety, v blízké době uveřejníme i její kritické vyhodnocení.