Proč není ze Strategie 2020 jasně zřejmý smysl vzdělávání

Petr_Danis

Text Petra Daniše, ředitele Sdružení TEREZA, vzniknul jako odezva na červnový Kulatý stůl SKAV a EDUin věnovaný Strategii 2020. Připomíná mimo jiné, že v diskusi o podobě dokumentu, který je pro budoucí vývoj českého školství zásadní, nezaznělo, že Strategie 2020 by měla vzít v úvahu také vztah člověka k jeho prostředí. Shrnutí hlavních sdělení Kulatého stolu a audionahrávku celé akce najdete ZDE.

Současný návrh Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 došel v úsilí o stručné vyjádření vize vzdělávání asi nejdále ze všech našich oficiálních dokumentů. Smysl vzdělávání se podařilo vtěsnat do čtyř jeho hlavních cílů, které na první pohled nevypadají špatně. Při bližším ohledání však zjistíme, že do cílů vzdělávání se nevešel jakýkoli ohled k mimolidskému světu a že některé cíle jsou formulovány tak obecně, že si je každý bude vykládat po svém.

Jaké jsou naše cíle podle Strategie 2020

Čtyři hlavní cíle vzdělávání ve strategii pojmenovávají některé důležité oblasti, ve kterých lze hledat smysl vzdělávání. Jednou takovou oblastí je rozvoj sebe samého, vztahu k sobě – osobnostní rozvoj, jak se píše ve strategii. Další oblastí je rozvoj vztahu k druhým lidem, který je ve strategii popsán hned dvěma dalšími cíli, jako udržování a rozvoj kultury a jako rozvoj aktivního občanství. Jinou oblastí je rozvoj člověka pro jeho pracovní uplatnění. Minimálně jednu další svébytnou oblast, rozvoj vztahu k mimolidskému světu, k přírodě, však strategie naprosto pomíjí.

Kvalita života se neodvíjí jen od profesního uplatnění

Opomenout vztah ke světu přírody při formulaci smyslu vzdělávání považuji za chybu. V současnosti má lidská činnost zásadní dopad i na fyzický stav našeho světa. Proto je tomuto světu přírody třeba maximálně porozumět a vztah k němu kultivovat. Kvalitu našeho života nebude určovat a už nyní neurčuje jen jejich osobnostní rozvoj, podoba společnosti, ve které žijí, a uplatnitelnost na trhu práce. V rostoucí míře závisí kvalita našeho života na stavu našeho životního prostředí, např. čistotě vzduchu, který dýcháme. Naší společnou vizí by se měla stát nejenom společnost, pro kterou je důležitý svobodný osobnostní rozvoj každého jednotlivce, společnost, která je sociálně soudržná a spravedlivá, ale také společnost, která je ohleduplná ke všem živým bytostem a životnímu prostředí.

Jak smysl vzdělávání definují jinde ve světě

Dojem obecnosti a nejasnosti, kterou formulace smyslu vzdělávání ve Strategii 2020 vyvolává, nejlépe vyvstane ve srovnání se strategickými vzdělávacími dokumenty některých jiných zemí. Mým nejoblíbenějším kurikulem co do srozumitelnosti cílů vzdělávání je novozélandské. Velice doporučuji všem pro myšlenkovou inspiraci pročíst si alespoň tři strany na jeho začátku věnované vizi, principům a hodnotám. Najdete je ZDE.

Po přečtení těchto tří stránek pochopíte, jak společnost na Novém Zélandě rozumí sama sobě, jaké má aspirace a co chce pro své mladé lidi. Vizí jsou tu mladí lidé, kteří budou mít sebedůvěru (confident), budou propojeni (connected), budou se aktivně zapojovat (actively involved) a budou se celý život učit (lifelong learners). Každá z těchto čtyř charakteristik je ihned popsána několika dalšími hesly pro jasnější představu. Například že mladí lidé jsou propojeni, zahrnuje, že jsou: schopni dobře se vztahovat k druhým, efektivní uživatelé komunikačních nástrojů, spojeni se zemí a životním prostředím, členové komunit a mezinárodní občané. Na minimálním prostoru se před námi rozbalují velmi konkrétní cíle vzdělávání do větších podrobností.

Proč Nový Zéland uplatnění neřeší?

Zatímco my mluvíme o obecném rozvoji osobnosti, Novozélanďané rovnou popisují, co to pro ně znamená. Zatímco my všeobecně odkazujeme na rozvoj a udržování kultury jako soustavy sdílených hodnot, Novozélanďané přeskakují podobné vzletné formule a raději své hodnoty rovnou stanovují. A zatímco my mezi cíle vzdělávání zařazujeme i přípravu na pracovní uplatnění, Novozélanďané tuto potřebu nemají. Proč taky, člověk, který má sebedůvěru, je propojen se světem, je schopný se aktivně zapojovat a celý život se učit novým věcem, ten se v životě neztratí. Je kreativní, podnikavý a sám se chápe příležitostí, které dnešní doba nabízí.

Dokud si nevyjasníme hodnoty, nemůžeme nikam směřovat

Proč se nám tak špatně popisují cíle vzdělávání? Protože nevíme, kam naše společnost chce směřovat. Nikdy jsme si naše hodnoty a naše aspirace jasně nepojmenovali, nedomluvili jsme na nich. Když mluvíme o sdílených hodnotách, nevíme, o čem vlastně mluvíme, protože každému vytanou na mysli jiné. Česká společnost je rozpolcena mezi slušností a arogancí, mezi vlastní iniciativou a poslušností, mezi snahou stát se aktivními členy celosvětového společenství a ochranou jakýchsi národních zájmů. Stále ještě není samozřejmé, aby do našich společných hodnot patřila kulturní diverzita nebo péče o životní prostředí jako na Novém Zélandě. Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 je toho důkazem.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Proč není ze Strategie 2020 jasně zřejmý smysl vzdělávání"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Ondřej Hausenblas
2 years 2 months ago
Petr Daniš má myslím naprostou pravdu, že ten dobrý vztah k světu kolem a k přírodě je dnes tak naléhavě potřebný, že musí být velkým cílem ve vizi vzdělávací politiky. Děkuji Petrovi za tu upomínku, a musím se zamyslit na sebou, jaktože taky mě nenapadlo, jak moc se v úvahách o rozvoji žáka a studenta pořád řídíme jen těmi mezilidskými vztahy a poměry. Jenže mě zároveň napadá, že naše lidské chování a jednání není determinováno jenom přírodou či světem kolem nás, nýbrž taky minulostí, vývojem civilizací a naší kultury. A umět se prospěšně vztahovat k minulosti, tomu se děti neučí,… Více »
Alena Kulhavá, bud
1 year 8 months ago
Pane Daniši i pane Hausenblasi, mluvíte mi z duše. Paradoxem je, že vzdělání by mělo učit „být v přítomnosti“, tj. maximálně vnímat, ale zároveň se právě vztahovat k minulosti a budoucnosti. Z toho nijak (dokud budeme na planetě Zemi jako normální smrtelníci) nevyvázneme. S tou vyšší rovinou je to zásadní téma a příroda tam totiž v nejvyšší míře spadá také. Štěstí jako nejen plánování budoucnosti, ale právě „schopnost být zevnitř šťasten“ za všech okolností – to jsou zase dvě strany jedné mince. A to z hloubi vyvěrající štěstí (nezávislé na tom, co se děje okolo) je tématem vývoje člověka (chtělo… Více »
wpDiscuz