Gymnázium Na Zatlance od září otevře alternativní třídu

Proč tradiční a úspěšné gymnázium od září otevírá jednu ze čtyř tříd jako alternativní a co se tím slovem v rámci gymnaziálního studia vlastně myslí? O projektu Zatlanka Alt jsme debatovali s ředitelkou Jitkou Kmentovou (JK) a učitelem dějepisu a garantem nového programu Lukášem Šlehoferem (LŠ). Informaci o programu na stránkách školy naleznete ZDE.

Informace, že právě Zatlanka, jako víceméně tradiční čtyřleté gymnázium, připravuje svoji alternativní větev, je překvapivá. Přiměla vás k takovému rozhodnutí konkurence?

LŠ: Ne. Konkurenci až na pár výjimek v nabídce alternativních vzdělávacích programů na poli státních škol bohužel nevidím. I když by bylo prima, kdyby byla. Spíše vnímám změny, které se odehrávají ve společnosti. Nárůst informací, tlak na všeobecné vzdělání ve smyslu umět se orientovat v komplexních problémech, nutnost rozvíjet vlastní osobnost, být motivovaný. Tyto změny by se měly odrazit ve škole, aby zůstala pro děti smysluplná.

JK: Některé základní školy už dnes vedou žáky k tomu, aby se kromě získávání vědomostí zabývali i rozvojem svých silných stránek, dovedností a kompetencí. Rodiče pak hledají střední školy, které by na způsob práce takových základních škol navázaly.

Takže motivací byl pocit, že dnešní absolventi vašeho gymnázia tyhle dovednosti nemají? 

JK: Podle toho, co víme od studentů, v současné běžné školní práci postrádají smysl. Chybí jim propojení školy se životem, větší studijní autonomie, větší důraz na rozvoj vlastních předpokladů, možnost uplatnit nápady. Polemizují s tím, že je třeba učit se množství jednotlivostí, mají pocit, že přes stromy nevidí les.

Z návrhu vašeho nového vzdělávacího programu je zatím jasné jen to, že vyučovat se bude v blocích Kultura a společnost a Přírodní vědy. K tomu bude pár tradičních předmětů – cizí jazyky, čeština, matematika a tělocvik. To ale lze najít i na jiných školách, které netvrdí, že jde o alternativu. Opravdu je to takový rozdíl oproti tradičním třídám vašeho gymnázia?

LŠ: Dobrá otázka. Myslím, že název alternativní má vyjadřovat spíše než vymezení vůči ostatním školám zprávu, že nabízíme určitému typu dětí alternativu ke klasické a stále převládající výuce postavené na způsobu výuky s frontálním výkladem učitele. Nic proti tomuto stylu; některým dětem, a především jejich rodičům, vyhovuje. Některým dětem ale hodně nevyhovuje a hledají něco jiného. U nás mohou najít způsob, jak se vzdělávat jinak. Navíc si myslím, že integrovaná tematická výuka, zmiňované bloky, není něco, co by bylo na středních školách běžné. Díky propojení pohledů různých oborů bude umožňovat studentům, aby si kladli otázky, které se nacházejí na hranicích oborů – tedy tam, kde se dnes odehrává věda. Alternativní bude i systém hodnocení postavený především na zpětné vazbě.

A zatím jste nic z toho nedělali?

JK: U nás ve škole to není tak, že bychom s konstruktivistickou pedagogikou neměli žádné zkušenosti. Dlouho se pokoušíme uplatňovat metody, které studenty více vtahují do procesu učení. Například pořádáme celoškolní jazykovou konferenci, kterou připravují žáci třetího ročníku. Jejich úkolem je komplexně se podívat na současnou češtinu, vymezit si výzkumné úkoly, splnit je, připravit prezentaci výsledků a poté je na konferenci představit spolužákům i odborné veřejnosti. Někteří vyučující už dnes pracují s metodami programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Mnozí jazykáři využívají elektronické informační zdroje. Někteří kolegové vedou studenty k propojování informací v rámci důrazu na mezipředmětové vztahy. Uplatňujeme projektovou výuku. Není to tedy tak, že bychom učili „postaru“, ale podle mého názoru není uplatnění moderních pedagogických přístupů systémové, a proto se mnoho dobrých nápadů a činností ztratí v hlavním proudu jednostranného předávání informací směrem učitel – žák.

Ta snaha odlišit se od frontální výuky je zmiňovaná často. V čem jsou ty hlavní rozdíly?

LŠ: Za prvé dáváme důraz na autonomii studenta. Program je konstruován tak, aby student s postupem doby stále více rozhodoval o tom, co se chce učit. Za druhé nám jde nejen o osvojování vědomostí a dovedností, ale i o rozvoj měkkých dovedností. Proto máme třeba osobnostní a sociální výchovu. A za třetí nám jde o to, aby byli studenti v kontaktu s reálným světem, nejen virtuálním světem výuky. Proto expedice, proto dobrovolnictví. A především chceme nabídnout studentům společenství, které se nese v duchu respektu v nejlepším smyslu tohoto slova. Tedy jasné hranice, na jejichž vytyčení se student podílí. To si myslím, že nebývá úplně zvykem.

Jestliže má být na jedné straně velká míra autonomie a na druhé jasné hranice, zajímá mě, jak toho lze v praxi dosáhnout. Máte s tím už nějakou praktickou zkušenost?

JK: Už dnes máme volitelné předměty, aby se studenti mohli specializovat podle toho, co pro sebe považují za důležité. Zavedli jsme závěrečné práce ve čtvrtém ročníku, kdy student tvoří odbornou práci podle svého výběru a učitel ho doprovází. Někteří studenti se zapojili do vzdělávacího projektu Centra pro talentovanou mládež, kde je míra studijní autonomie velmi vysoká. Všechny tyto aktivity ale rovněž vyžadují splnění konkrétních výstupů v konkrétním termínu. I to je pro život důležité a je to nutná součást studentské autonomie.

LŠ: Už v současném vzdělávacím programu, který na škole bude i nadále fungovat společně s ALTem, se snažíme třeba v rámci třídnických hodin nastavovat pravidla, která by platila pro všechny – studenty i učitele. Snažíme se ve spolupráci s Centrem demokratického učení oživit školní parlament, aby byl spolutvůrcem kultury školy. Zdá se mi tedy, že o cestách víme, jen po nich někdy neumíme dobře chodit. Vznik atmosféry respektu a důvěry je dlouhodobý proces. Dobré je, že nejsme na úplném začátku. Pár kroků už jsme udělali.

Jak to bude s ostatními věcmi, které veřejnost obvykle vnímá jako charakteristické pro běžnou střední školu? Budou studenti rozděleni do tříd po ročnících? Budou se učit v pětačtyřicetiminutových hodinách? Jak často budou pracovat mimo školu?

Budou rozděleni do tříd po ročnících, ale budeme se hodně snažit, aby se studenti ALTu propojovali napříč ročníky. Třeba na volitelných předmětech, na expedicích a expediční přípravě. Ale i s ostatními studenty Zatlanky v rámci školních projektů, ve školním parlamentu a podobně. Některé předměty budou probíhat v pětačtyřicetiminutových hodinách, ale většina v blocích, které budou někdy dvou, někdy tří, ale někdy i šestihodinové. Mimo školu budeme určitě pracovat během expedic a projektů. Kolik času strávíme mimo školní budovu v „běžné“ výuce teď nelze říct. Hodně to bude záviset na samotných dětech.

Proč kladete tak velký důraz na práci mimo školu, dobrovolnictví a stáže?

LŠ: Protože škola není příprava na život, je to život sám.

JK: Věříme tomu, že možnost učit se za hranicemi školy vede k širšímu záběru zkušeností. Studenti vystoupí z chráněného prostředí školy a ponesou větší odpovědnost za to, co a jak dělají. Zase to není nic nového. Naše škola byla pořadatelem mezinárodního setkání patnácti škol z celé Evropy v rámci projektu Erasmova evropského parlamentu mládeže. Hlavní organizační tým tvořili naši studenti. Zajistili týdenní program, prostory, ubytování, sponzory, pozvali významné hosty z řad podnikatelů i politiků a akademické obce. Vyučující je podporovali ve chvíli, kdy bylo třeba hlídat finance nebo kdy studentům nedostačovaly zkušenosti a síly. Byl to příklad rovnocenné spolupráce učitelů a studentů. A pro mě osobně jeden z nejkrásnějších pedagogických zážitků.

LŠ: Svět se vyvíjí neuvěřitelně rychle. Uznávám, je to klišé, ale pravdivé. Vzdělávání se nemůže odehrávat jen ve zdech školy. To, co se děje ve škole, musí být nutně propojeno s tím, co se děje mimo školu. Škola by jinak byla pro studenty buď směšná, nebo zbytečná.

Dá se to všechno zvládnout? Čas je omezený. Pro studenty i učitele.

JK: Čas je ve škole důležitý. Do hodin se musí vejít jak nabývání vědomostí, tak získávání zkušeností. Zároveň musíme garantovat dodržení výstupů z RVP pro gymnázia. Pro nás to v ALTU bude znamenat, že bude třeba ubrat na prostém předávání jednotlivých oborových informací a o to více se soustředit na to, aby studenti měli možnost pochopit podstatu jevů. Věříme tomu, že pokud naučíme studenty učit se a myslet, budou schopni učit se efektivněji. Pak zbyde i čas na osobnostní výchovu i činnosti mimo školu.

LŠ: Řekli jsme si, že budeme vybírat jen takzvané exemplární učivo, tedy takové, které ukazuje podstatu. Není možné probrat třeba všechny středověké panovnické rody, ale vybereme si jeden a na něm ukážeme, jak to v rámci panovnického rodu a dvora fungovalo a proč. Studenti, kteří budou mít potřebu jít do větší hloubky, budou mít příležitost v rámci volitelných předmětů nebo bloků v pozdějších ročních. Samozřejmě se to také mohou naučit sami. Obecně si myslím, že nelze od střední školy očekávat, že naučí studenty vše. Studenti si musí především udržet motivaci učit se a být vybaveni kompetencemi, aby věděli, jak se učit. Ostatně i dnes se spoustu věcí na běžných školách musí studenti naučit sami. Třeba na přijímací zkoušky.

Jakým způsobem budete ověřovat, že na alternativní větvi gymnázia budete dosahovat výsledků srovnatelných s tou klasickou?

LŠ: Tvrdé znalosti budeme ověřovat v průběhu zkouškového období formou testů, esejů, prezentací individuálních či skupinových projektů a také individuálními konzultacemi s vyučujícími.

A to ostatní, co slibujete? Budete umět ověřit, že toho dosahujete?

JK: Osvojování kompetencí je celoživotní proces, nelze použít váhu nebo jiný měřicí přístroj a jednoduše oznámit: Splněno. V programu budeme systematicky pracovat s formativním hodnocením, sebereflexí a popisem cesty k dosažení jednotlivých cílů. Domníváme se také, že splnění náročnějších úkolů může být rovněž důkazem toho, že žáci se v rozvoji svých dovedností posunuli.

Má škola pro tak odlišnou práci připravené učitele? A pokud ne, kde je do září vezme?

JK: Ve škole funguje tým deseti učitelů, kteří jsou zkušení a zvyklí spolupracovat. S nimi počítáme pro novou větev gymnázia.  ALT nevzniká na zelené louce, ale vyrůstá z toho, co již učitelé na škole dělají. Tito lidé vnímají, že některé věci neumějí a snaží se je doplnit. Zrovna v polovině listopadu jsme tu měli kurz kooperativního učení. Využívají možnosti individuální supervize a mentorské podpory. Myslím, že máme nadšené a erudované učitele, kteří tu výzvu zvládnou a bude je to bavit.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz