Kluci z děcáků nepotřebují přísnější režim, ale obyčejný blízký vztah

IMG_4084

Přinášíme rozhovor o tom, jak čeští muži pomáhají klukům z dětských domovů vstoupit do dospělého života mimo instituci. O projektu Patron jsme hovořili s Václavem Šnebergerem z Ligy otevřených mužů, která myšlenku patronství uskutečňuje od roku 2007. Bližší informace o projektu Patron, který letos získal ocenění SocialMarie za sociální inovace, najdete ZDE.

Jak vypadá takové setkání patrona s „jeho“ klukem z dětského domova? Sejdou se u vrátnice a pak jdou spolu na procházku?

Klidně to může být takhle. Ale možností je daleko víc. Důležité je, aby spolu trávili čas činností, která je oba baví. Letos třeba kluci s jejich patrony sjížděli řeku.

Myšlenka podpory přátelství kluků z dětských domovů s muži z „vnějšího světa“ je docela ojedinělá. Jak vás to vlastně napadlo?

Připadalo nám, že mladým mužům v dětských domovech chybějí pozitivní mužské vzory a osobní zkušenost s tím, jak funguje život mimo instituci. Přátelství s dospělým mužem, kterému by důvěřovali, nám připadalo jako dobré řešení. Díky němu by kluci získali zkušenosti a dovednosti potřebné pro snadnější přechod do dospělosti. A taky podporu při vstupu do běžného života.

Bez-názvu-1
Václav Šneberger, LOM

Asi nejdůležitější jsou osobní setkání, i když jinak jsou v kontaktu třeba i přes sociální sítě.  Kluci nejvíc oceňují ty úplně obyčejné věci, jako třeba společná výprava na dřevo, pomoc s výběrem počítače, se školou, možnost promluvit si o vztazích. Různé zážitky mají často v domovech, ale chybí jim to, co my často považujeme za úplně samozřejmé, každodenní.

Co vás v LOMu přivedlo na myšlenku projektu Patron? Kdy to bylo?

S tou myšlenkou za námi přišli účastníci skupin, kde se setkávají muži nad různými chlapskými tématy. Připadalo jim, že chtějí udělat něco víc než dávat peníze nebo někde natírat plot. Chtěli nějak projevit solidaritu a pomoct klukům, kteří v životě neměli takové štěstí. A nás napadlo, že by mohlo být inspirativní propojit dva světy, které by se jinak nepotkaly. To bylo někdy v roce 2007.

Jak se zdařila realizace? Kolik patronských dvojic se teď schází?

Upřímně nás překvapilo, že mnoho vztahů trvá i víc než rok. V současné době je v pravidelném kontaktu 25 dvojic.

Kolik času spolu ty dvojice tráví?

Minimum je jedno půldenní setkání za měsíc, většinou se ale vídají častěji. Necháváme to na nich.

Z jakých regionů kluci a jejich patroni pocházejí? Bydlí většina z nich poblíž sebe?

Kluci i Patroni jsou z Prahy, Severočeského, Plzeňského, Středočeského a Libereckého kraje. Snažíme se o rozšíření i na moravské kraje. Patroni často dojíždějí, ale snažíme se „spárovat“ dvojice tak, aby to měli co nejsnazší.

Jak vlastně takový patron vypadá? Kolik mu je tak let? Má děti nebo spíš ne? Čím se živí?

Obecně se dá říct, že patron je iniciativní, v životě ukotvený muž. Jedinými podmínkami jsou trestní bezúhonnost, psychická integrita a ochota investovat svůj čas a energii. Naši patroni pocházejí z různých společenských vrstev. Obecně nevítáme muže z pomáhajících profesí, spíš chceme nabídnout klukům možnost vidět, jak žije 35letý inženýr s hypotékou a dvěma dětmi.

Jakým způsobem to kluci mohou vidět? Navštěvují třeba patrony i u nich doma?

Hlavní náplní patronských schůzek je nějaká společná činnost, která obě strany baví. Skrze ni vzniká mezi těmi dvěma vztah, který umožňuje mluvit o různých důležitých tématech, třeba i rodinném životě. Rodiny patronů doporučujeme nezapojovat. Chceme podporovat hlavně vztah té dvojice, nejedná se o nějakou formu adopce nebo pěstounství.

Co si o činnosti patronů myslí jejich rodiny?

Bez jejich podpory by to nešlo. Hodně patronů nám říká, že díky své dobrovolné práci s kluky více přemýšlejí o kvalitě a množství času, který tráví s vlastními dětmi.

Je snadné takového patrona najít?

Patronství je náročná záležitost, ne každý má předpoklady, čas a ochotu se zavázat k ročnímu nebo delšímu vztahu s mladým mužem. Proto také nabízíme možnost týmového nebo firemního patronství, kdy celý tým podporuje svého kolegu v patronství.

Jak taková týmová podpora v praxi vypadá?

Tým nebo oddělení se může složit na nějakou aktivitu patrona nebo ho podpořit placeným volnem, když se účastní nějaké patronské akce. Kolegové také mohou klukům ukázat svá pracoviště, představit jim svou práci, možností je celá řada.

IMG_4064
Sdílení mužských zážitků je pro kluky důležitou součástí dospívání

Jak si patrony vybíráte a co jim za to nabízíte?

Výběrem procházejí chlapi i chlapci. Základním kritériem u obou stran je otevřenost a dobrá vůle. Patroni kromě výše zmíněných kritérií absolvují individuální pohovory, jsou v rámci projektu vyškolení pro práci s kluky a procházejí pravidelnou supervizí. U kluků jde zejména o zájem, záměrně nevybíráme „talenty“, o které se starají jiné filantropické projekty, ani kluky se závažnou kriminální minulostí nebo vážně nemocné, kteří potřebují opravdu speciální péči.

K čemu je potřebná ta supervize?

Ve vztahu patronů s kluky mohou nastávat náročné situace a supervize pomáhá patronům porozumět, co se děje a proč. Patroni se také mohou setkat s nejrůznějšími traumatickými zážitky kluků a supervize je ideální pro jejich zpracování.

Jaké jsou finanční nároky takového projektu?

Projekt je v současné době podpořen z ESF fondů, pro udržitelnost kalkulujeme s částkami 700-900 tisíc ročně.

Máte přehled, o jakých tématech spolu patroni a jejich kluci mluví? Řeší třeba agresivitu?

Agresivita je spíš společenské téma. Kluci řeší to samé, co jejich vrstevníci. Holky, školu, práci, sny a touhy.

Mluví spolu i o vychovatelích ve svých „domovech“?

Není to zásadní téma, nicméně dokážou ocenit partnerský přístup vychovatelů a vychovatelek, stejně jako je i kritizují.

Setkali se patroni s něčím, co opravdu nečekali?

Hodně z nich zmiňuje, že si často kluky představovali jako zbídačené sirotky a děcáky jako vězení pro děti. Pro mnohé bylo překvapením vidět, v jakém materiálním dostatku a prostředí kluci vyrůstají, také že jsou vlastně „úplně normální“ a dá se s nimi mluvit a dělat spousta věcí. Mně samotného překvapilo, že kluci mají mnohem lepší znalosti z oblasti finanční gramotnosti než většina patronů. A asi stonásobně větší spotřebu cukru…

A dokážou ty znalosti po odchodu z domova i prakticky využít?

O tom nemám informace, nicméně věřím, že úměrně věku, zralosti a potřebám ano.

Jaký je tvůj názor na institucionální péči?

Je dobré, že se například některé současné domovy transformují v zařízení rodinného typu. Ale osobně jsem příznivcem toho, aby se komunita, kam děti patří, dokázala o ně postarat, když to například rodiče nezvládají.

Přispívá k tomu nějak i projekt Patron?

Nám jde právě o to, abychom motivovali muže, aby byli patrony i doma a zajímali se o děti ve svém okolí.

Ministr Chládek zamýšlí modernizaci domovů a vzdělávání jejich pracovníků, ale také zpřísnění bezpečnosti a režimu ve výchovných ústavech. Co to podle tebe může přinést?

Vzdělání a supervize je rozhodně cesta dopředu. Ale represe a režimová opatření nikoho nenaučí zacházet s odpovědností. Beru to spíš jako populistický výkřik. Cestu rozhodně nevidím v přidávání dalších zámků, spíš v podpoře toho, co kluci a holky umějí, v čem jsou dobří.

Myslíš, že by pomohly nějaké aktivity na způsob vašeho projektu? Vidíte třeba nějaký posun u kluků, co mají svého patrona?

Myslím, že posun je vidět všude tam, kde bílá místa výchovy a vzdělání vyplňují nějaké smysluplné aktivity. Chceme proto své zkušenosti předat místním iniciativám nebo i ženským organizacím, které mohou principy patronství využít a dál rozvíjet.

Co by podle tvého názoru pomohlo předcházet excesům, jako byl ten v ústavu v Králíkách?

Jako „poučený laik“ jen vím, že jakékoli ohrožení zdraví nebo života je nepřípustné. Otázkou ale zůstává, nakolik si těmi systémovými opatřeními o takové situace koledujeme. Když to dovedu ad absurdum, pokud někoho zavřete do klece, nemůžete čekat, že z ní vyleze kultivovaný intelektuál. Vyleze z ní divoké zvíře a taky se tak chová.

————

Václav Šneberger je kouč a mentor, odborně zaštiťuje projekt Patron a je garantem programu Muži do škol. Profesně se zabývá kolegiální podporou a rozvojem pedagogických kompetencí, je zakládajícím členem České asociace mentoringu ve vzdělávání.

LOM – Liga otevřených mužů, o.s., se zabývá mužskými tématy a rolemi mužů ve společnosti. Kromě iniciativy Patron, která letos získal ocenění SocialMarie za sociální inovace, uskutečňuje i další projekty, jedním z nich jsou Muži do škol, projekt zaměřený na zvýšení počtu mužů-učitelů na prvním stupni základních škol. LOM se také věnuje otázkám jako agrese, mužské zdraví a aktivní otcovství. Více se o činnosti LOMu dočtete ZDE.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz