Lidové noviny: Mají děti potřebu hledat novou identitu a sociální vazby ve virtuálním světě? Neobviňujme technologie

ilustrační foto. by Petras Gagilas (flickr.com)(CC BY-SA 2.0)

Přinášíme článek Boba Kartouse, který vyšel 20. 3. 2015 v Lidových novinách pod názvem Junk apps: nelze nejíst. Autor v článku argumentuje, proč je obviňování technologií kvůli jejich možného negativnímu vlivu na děti alibistické.

Je vaše dítě deprivováno? Má potřebu hledat jinou identitu? Nebo má potřebu být uznáváno prostřednictvím sítě virtuálních přátel, něco jim sdělit a dostat zpětnou vazbu, byť jen povrchní? Co mu vlastně chybí, když potřebuje takovou kompenzaci? Technologie tyto potřeby nezpůsobují, pouze nabízejí jejich naplnění,“ říká Bob Kartous v článku, v němž ukazuje, že digitální technologie, dokonce i ty tzv. škodlivé, mohou být používány ku prospěchu dětí.

Taky máte divný pocit, když jste v přítomnosti dítěte zhypnotizovaného obrazovkou a mentálně odpojeného od reality? Bojíte se, že bude brzy dementní, protože se jeho mozek nechává unášet iluzemi, které vytvářejí útržkovitou, nespojitou a fantasmagorickou představivost, která syntetizuje obrazy stejně prchavé, jako jsou hry, které právě hraje? Představa, že je budete chránit izolací, je stejná jako budoucí existence přírodních kmenů, které odmítaly prvky mocnější civilizace: neudržitelná. 

Běžně se termín „junk apps“ používá k označení aplikací, které jen zbytečně zabírají kapacitu paměti. Nabízí se ale trefnější paralela s „junk food“, potravinami se zdravotním rizikem. Jsou snadno zkonzumovatelné, představují vysokou míru okamžitého uspokojení, stejně dostupné a levné. A vzbuzují obavy a snahy o regulaci. 

Mezi typické junk apps zařaďme hry a sociální sítě. Vaše dítě může stejně dobře ujet na nějaké RPG hře, tedy tzv. role playing games, kde hráči přijímají identitu nějakého hrdiny. Skvělá droga pro všechny děti, které se chtějí uchýlit do jiného světa. Nebo dávat do pěti do rána posty na FB a přes den jen dezorientovaně tápat a úzkostlivě se obávat, že nezastavitelný tok informací odplaví něco, co bylo zcela nezbytně nutné olajkovat, okomentovat nějakým duchaplným výkřikem nebo patnácti řádky smajlíků. Obojí je projev patologického chování a v takovém případě se rozhodně nebojíte zbytečně. Jeho chování ale není způsobeno samotnými technologiemi, to je jen kompenzace. 

Je vaše dítě deprivováno? Má potřebu hledat jinou identitu? Nebo má potřebu být uznáváno prostřednictvím sítě virtuálních přátel, má potřebu jim něco sdělit a dostat zpětnou vazbu, byť jen povrchní? Co mu vlastně chybí, když potřebuje takovou kompenzaci? Technologie tyto potřeby nezpůsobují, pouze nabízejí jejich naplnění. Je samozřejmě jednodušší obvinit technologie, ale je to čirý alibismus. Kořeny jsou jinde, hledejte… 

Co hry dětem dávají 

Setkávám se velmi často s případy, kdy rodiče míní, že děti lze tzv. ochránit izolací „od zla“. Izolovat můžete děti jen do určitého věku, odhadem do jedenácti dvanácti let, výjimky se přirozeně nevylučují. Pak se vám to zpravidla zcela přirozeně vymkne kontrole a jediný, kdo zůstane izolovaný, budete vy. Nevýhodou je, že pak vůbec nevíte, co vaše děti dělají, protože to principiálně odmítáte, a postrádáte elementární orientaci. Následky mohou být vážné. Své děti digitální hydře nevyrvete. Není to totiž hydra, alespoň ne nutně. Je to svět, v němž všichni společně žijeme, a v rámci dlouhodobého udržení vaší rodičovské autority je třeba to v prvé řadě konstatovat a uznat. Pak můžete své děti náležitě vychovávat, tedy když nebudete tvrdit, že Slunce obíhá okolo Země. Vyvracet dětem existenci digitálního světa nebo ho démonizovat je pravděpodobně nejlepší stimul, když na ně přijde období „vzpoury“. Pak vám budou posílat na vaše marné výchovné zprávy samé LOL a OMG a vy nebudete ani tušit, že se vám právě vysmívají… 

Je daleko rozumnější vědět. Například je dobré vědět, jaké hry jsou právě mezi dětmi trendy. Zkuste si je chvíli zahrát, fakt to není ztráta času. Pak se jich zeptejte, co je baví nejvíc. Pouhý fakt, že dokážou smysluplně popsat svůj vlastní psychický stav, je skvělý kognitivní trénink. Klidně se s nimi o tom bavte hodinu, jen musíte umět zachovat klid a postupně je vést, otázku po otázce, k myšlení. Umíte zachovat klid a klást otázky? Ne? Jak ale chcete vychovávat a vzdělávat svoje děti? 

Zkuste posoudit, co hry dětem dávají. Ono i posouvání barevných bonbonků tak, aby tvořily co největší celek, vyžaduje úvahu, a pokud to netrvá tři hodiny denně, proč ne? Ve složitějších hrách můžete velmi dobře pochopit, jakou roli na sebe děti berou, a tedy jak se cítí. Baví je dobývat, stavět, řídit, starat se o něco či někoho, zdolávat dobrodružství, závodit? To jsou všechno příliš cenné informace na to, abyste je mohli ignorovat. Téměř vždy můžete najít nějakou hru, která by splňovala nároky dětí a zároveň vyžadovala víc než jen mačkat tlačítko. Nehledě na to, že do složitějších her se můžete více zapojit a udělat z nich scénu pro to, co chcete dětem sdělit. Když třeba kope diamantovým nástrojem v kamenné chodbě v Minecraftu, stojí za to říct, že diamant je tvrdší než ostatní nerosty, nebo když se objeví sem tam nějaké to monstrum, tak zavést řeč na urbánní mýty a to, jak dávají vzniknout různým legendám podobným těm, které se vyskytují ve hrách. Angry Birds ve vesmíru?O tom se dá mluvit téměř donekonečna. Nevíte o tom moc? Máte internet. 

Ve třinácti na Facebooku 

Spousta rodičů řeší, jestli je jejich dítě ve třinácti dost vyspělé na to, aby mohlo mít profil na sociální síti. Je i není. Neumí kriticky rozlišit, kdy se ještě jedná o zábavu a kdy už o závislost, což neumí ani řada frustrovaných dospělých, stejně jako je tomu u jiných závislostí. Na druhou stranu, zkusili jste použít sociální sítě ke komunikaci se svými dětmi? Vezměme to zmiňované LOL a OMG, skvělé příklady akronymů. I toho, že jazyk je živý a sám sebe neustále mění. Pro své dítě budete určitě větší autoritou, když budete vědět, co znamená LOL, než když se budete tvářit, že žádné LOL neexistuje. 

I s třináctiletým dítětem lze prostřednictvím sociálních sítí udržovat komunikaci, notabene když většinu dne nemáte čas se s ním vidět. Možná vás nebude chtít na FB, ale prostřednictvím WhatsAppu můžete probírat naprosto všední problémy, jako je škola, domácnost, péče o psa. Pošlete mu sem tam nějakou fotku nebo odkaz na zábavné video nebo zajímavou hru. Vyberte něco, co má pro vás samotné dostatečnou přidanou hodnotu. Bojíte se odmítnutí? Tak se nebojte, ne všechno se ujme, to je ale přece zcela běžné. Zkuste prostřednictvím sociálních sítí přimět svoje dítě k psaní, naučí se pravopis.

Vyjadřuje se prostřednictvím obrázků? Tak to neodmítejte, zkuste přijít na to, co chce říct, a pokud je to plytké, zkuste ho vést tak, aby vkládalo do svých vyjádření vtip nebo složitější kód. Vůbec, vtip a humor, které můžete prostřednictvím sociálních sítí sdílet, jsou skvělé prostředky k vytváření rodinných vazeb. Ty nejlepší.
A mimochodem, na Veriod.cz najdete platformu pro vydávání tzv. open badges, digitálních odznaků. Buďte trochu „up to date“ a podpořte své dítě v tom, v čem je dobré nebo kde se dobré být snaží. Je to pro něj důkaz, že víte, že ho sledujete, máte o něj zájem, podporujete ho, fandítemu. Zkuste využít technologie v jejich prospěch.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

17 komentářů k "Lidové noviny: Mají děti potřebu hledat novou identitu a sociální vazby ve virtuálním světě? Neobviňujme technologie"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
wpDiscuz