Lidové Noviny: Rodilí mluvčí jsou přirozenější učitelé, ne vždy připraveni to dělat

ilustrační foto. by Embajada de los Estados Unidos en Uruguay (CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme článek Radky Kvačkové, který vyšel v úterý 9.9. pod názvem Rodilí mluvčí potřebují školení v Lidových novinách. Aby se člověk naučil cizí jazyk, je nutné, aby jím mluvil, i proto se řada škol snaží mít ve svém sboru rodilého mluvčího. Možnost jazyk ve škole aktivně používat, je pro žáky určitě přínosem, schopnost učit, není ale v případě rodilých mluvčích vždy zaručena. Jak se s tím vyrovnat a jak si dobrého učitele jazyka do školy pořídit? Přečtěte si také článek Vojtěcha Černého o tom, jak může debatování pomoci naučit se cizí řeč (ZDE).

Ředitel pražské Základní školy Strossmayerovo náměstí František Rada dobře ví, jak přilákat zájem rodičů. Už od první třídy mají žáci kromě své třídní učitelky k dispozici také rodilého mluvčího, pětatřicetiletého Brita. Bude s nimi například při hodinách výtvarné výchovy a pomůže jim zvykat si co nejpřirozenější cestou na angličtinu. „Je členem učitelského sboru a má tabulkový plat jako jeho čeští kolegové. Pokud bude zájem o anglickou konverzaci ještě formou kroužků, může si vydělat o něco víc,“ odpovídá ředitel na otázku, jestli je problém takového člověka zaplatit.

Mít rodilého mluvčího v učitelském sboru, anebo s ním alespoň externě spolupracovat, o to se dnes snaží mnoho škol od mateřských po střední. Proto není divu, že s tímto fenoménem počítá už i legislativa. Aby shánění rodilých mluvčích školám neztěžovala, poskytuje jim kvalifikační výjimku. Cizinec, který chce učit v běžné škole, nemusí mít nutně magisterské vzdělání. Pro výuku konverzace stačí maturita.

Nenaučila se nic
A je adeptů dost? Podle Andrey Křížkové z Asociace certifikovaných jazykových škol ano. „Rodilých mluvčích, kteří by chtěli u nás učit, se nabízí dokonce víc, než se jich uplatní,“ říká. Typický adept je většinou mladý člověk do 30 let z Anglie nebo USA, v poslední době spíš z Anglie, protože tam vzrostla nezaměstnanost. O něco málo častěji jde o muže než o ženy. Zpravidla mají bakalářský diplom, případně krátký učitelský kurz.

Ten je důležitý. Ne každý, kdo mluví anglicky, umí totiž taky angličtinu sdílet s někým, pro koho je ten jazyk cizí. O tom by mohla vyprávět matka devítileté Markéty. Dceři platila celý rok kurz s rodilým mluvčím. „Myslela jsem, že když učitel nemluví česky, děti to přinutí mluvit anglicky, ale po roce neumí dcera prakticky nic,“ říká.
Právě proto se Asociace jazykových škol (ACERT) a také Asociace jazykových škol a agentur (AJŠA) obrátily ještě před schválením novely zákona o pedagogických pracovnících na poslance s tím, že rodilý mluvčí, který nemá vysokoškolské, nejlépe učitelské vzdělání, by měl povinně absolvovat alespoň metodický kurz. „Ne každý totiž dovede zjednodušit svou mateřštinu v komunikaci s cizincem, vysvětlit pravidla a vyučovat jazyk bez adekvátní přípravy,“ argumentovaly.

Každý se pro výuku nehodí
Řekněme hned, že poslanci jim nevyhověli. Tím spíš je dobré vědět, čeho bychom si měli u lektorů, ať už učí konverzaci na běžné škole, nebo ve škole jazykové, všímat a jaké vzdělání bychom měli požadovat i bez zákona.

Jednou z nejdůležitějších věcí je bezesporu schopnost uzpůsobit způsob řeči lidem, kteří nemusejí rozumět. To je věc empatie, kterou nemá každý. Logicky je také lepší, když má lektor vyšší než středoškolské vzdělání. Samozřejmý by měl mít alespoň bakalářský diplom (zkratka pro bakalářský titul nemusí být vždy Bc., jako u nás, ale třeba také BI). A k tomu metodický kurz pro výuku.

Takové kurzy jsou například v anglosaských zemích poměrně běžné. Existují ale i v Česku a bývají vybavené zahraniční certifikací, takže je lze absolvovat třeba až po příjezdu. Mohou je absolvovat i Češi, pokud umí dobře anglicky. „Podmínkou je, že dosáhli alespoň úrovně C1 mezinárodní stupnice,“ konstatuje Andrea Křížková a vysvětluje, že součástí kurzu je i vstupní pohovor. Už tam by se mělo ukázat, jestli má uchazeč k předávání jazyka předpoklady.

Není angličtina jako angličtina
Otázka také je, jaké angličtině dáváme přednost. Například ta, kterou se mluví v Indii, má většinou poněkud zvláštní výslovnost, zejména při vyslovování dosti frekventované hlásky „th“. Znamená to ale, že by se měly třeba školy lektorům z této oblasti vyhýbat?

Andrea Křížková si to nemyslí: „Angličtina je mezinárodní jazyk, a rozumí se samo sebou, že nezní všude stejně. Z přípravného kurzu rozhodně nevyloučíme například někoho, kdo přijel ze severní Anglie, jenom proto, že říká ‚pub‘ a ‚sun‘ namísto ‚pab‘ a ‚san‘ (hospoda, slunce). Tudíž ani někoho, kdo přijel z Indie. Takových se, mimochodem, nehlásí o učitelství moc, ale je třeba říct, že ti, kdo se hlásí, mívají většinou krásnou angličtinu.“

Kdo pomůže s placením
Školy, které rodilé mluvčí shánějí, mají možnost vybírat například z internetových databází. Stačí zadat do vyhledávače „databáze rodilí mluvčí“, možností se ukáže celá řada. Ředitelé škol se však častěji obracejí na jazykové školy a agentury. Problém bývá, pokud jsou to ředitelé veřejných škol, spíše s placením. Veřejné školy jsou totiž ze zákona bezplatné a chtít po rodičích, aby připláceli na něco, co je součástí běžné výuky, není legální. Lektora je třeba řádně zaměstnat, jako to udělali ve shora zmíněné Základní škole Strossmayerovo náměstí v Praze.

Existují však také podpůrné programy. S jedním z nich přišel například česko-americký Fulbrightův program. S jeho stipendiem nastupuje v tomto školním roce do českých škol deset čerstvých absolventů amerických vysokých škol. V roli asistentů budou pomáhat zlepšovat angličtinu českých středoškoláků v regionech. S „Fulbright English Teaching Assistants“, zkráceně ETA, se setkají studenti na středních školách v Benešově, Českém Těšíně, Holešově, Chotěboři, Kolíně, Ostravě, Prostějově, ve Starém Městě, Tišnově a Vsetíně.

„Při výběru škol se zaměřujeme na školy mimo Prahu, protože si uvědomujeme, že je pro ně problém najít rodilého mluvčího, který by obohatil výuku a zvýšil motivaci studentů,“ vysvětluje fungování programu jeho koordinátorka Andrea Semancová z Komise J. Williama Fulbrighta s tím, že zájem škol výrazně převyšuje možnosti programu. To ale platí i o amerických vysokoškolácích, kteří se o taková místa hlásí. Každý z nich musí počítat s velkou konkurencí a prochází několika koly výběru.

Někde přispívají na rodilé mluvčí radnice. Například Praha 6 poskytuje základním školám finanční příspěvek na jejich platy a příslušné zákonné odvody. Je určen na navýšení osobního příplatku nebo poskytnutí odměny těmto pedagogům do výše až dvou třetin obvyklých nákladů na pedagoga. Komu evropské peníze Když jsme se ale zajímali, jestli existuje nějaký program ministerstva školství, dostali jsme od tiskového oddělení informaci, že „dotační programy pro rodilé mluvčí neexistují“. Na další dotaz, zda nejsou na daný účel nějaké evropské prostředky, byla už odpověď kladná: „V rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost byla vyhlášena výzva, která je zaměřena právě na podporu výuky cizích jazyků a výuky v cizích jazycích ve školách a školských zařízeních. Rodilí mluvčí tak budou moci být zapojeni do výuky cizích jazyků z dotace této výzvy.“

Netěšte se zbytečně
Aby se někdo netěšil zbytečně, na přihlášení už je pozdě. Uchazeči o tyto peníze se mohli hlásit jenom od 4. dubna do 16. května. Ve skutečnosti však program stejně není šitý na konkrétní, například základní školy, ale spíše pro instituce širšího dosahu, které se školami nějakým způsobem spolupracují. V seznamu těch, mezi něž bylo rozděleno skoro 200 milionů korun, je například jazyková agentura Chanel Crossings, která má podle své manažerky Zdeňky Havrlíkové už dlouho kontakty se základními školami v krajích. „Chceme podpořit hlavně ty malé, které nemají samy o sobě tolik možností,“ řekla nám manažerka. Vypadá to ale, že jich nebude mnoho. Přímo do tříd pošle Chanel Crossings vlastně jen tři rodilé mluvčí. Ve dvaceti školách bude pořádat anglické projektové dny na určitá témata a v deseti virtuální výuku. Co si pod tím představit? „Rodilý mluvčí si připraví nějaký výukový plán, jednou za čtrnáct dní se elektronicky spojí s žáky příslušné třídy a bude s nimi komunikovat. Zbytek peněz bude podle Zdeňky Havrlíkové využit na metodické kurzy a pro tvorbu výukových materiálů, tedy učebnic, pracovních sešitů a i stolních her, pro už několik let propagovanou metodu CLIL. Ta má přinést praktické využití cizího jazyka do dalších vyučovacích předmětů, tedy například do dějepisu, matematiky a podobně.

Další příjemci dotace deklarují, že budou financovat rodilých mluvčích víc, ale většinou jen pro ty školy, s nimiž už spolupracují. Jeden všeobecně přístupný zdroj, který by škole, která se rozhodne pro rodilého mluvčího, nabídl výběr, záruky, případně finanční pomoc, tu neexistuje. O něco podobného se zatím pokouší snad jen soukromá společnost Scio, která chce do listopadu dovézt a proškolit 40 rodilých mluvčích a dodat je malotřídkám.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

1 komentář k "Lidové Noviny: Rodilí mluvčí jsou přirozenější učitelé, ne vždy připraveni to dělat"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Michal Matoušek

Domnívám se, že nejlepší kombinací je rodilý mluvčí se vzděláním v pedagogice, případně andragogice. Já navštěvoval jazykové kurzy u školy http://www.stories.cz/ kde učili přesně tito lektoří a výuka opravdu k něčemu byla – naučil jsem se slušně německy a nyní se neztratím při konverzaci ani s rodilým mluvčím :).

wpDiscuz