Technologie vs. lidská činnost – škola by měla podporovat ty schopnosti, které stroje nemají

ilustrační obrázek. zdroj: by Dan Coulter (flickr.com)(CC BY-NC-SA 2.0)

Přinášíme článek, který otiskl týdeník Respekt pod názvem Roboti před branami. Tomáš Lindner v něm předestírá vývoj pracovního trhu, ve kterém čím dál větší podíl práce zastanou technologie. I tak přetrvávají oblasti, kde stroje lidem nestačí: tvořivost, originalita a schopnost spolupráce. Právě tyto dovednosti by v dětech měla podporovat škola. Ta však žáky na překotný vývoj trhu práce příliš nepřipravuje. Otázce použitelnosti tradičně pojatého vzdělání v proměnlivém světě se věnuje také starší článek na webu eduin.cz – k přečtení ZDE.

Šéf Facebooku byl nadšením bez sebe. „V týmu padesáti lidí se jim během pouhých pěti let podařilo vytvořit produkt, který dnes využívá půl miliardy lidí. To je v lidských dějinách naprosto jedinečné,“ chválil Mark Zuckerberg na tiskové konferenci aplikaci, kterou právě za dech beroucích 19 miliard dolarů koupil. WhatsApp je nepochybně šikovným vynálezem: umožňuje skoro zadarmo posílat textové a hlasové zprávy dalším uživatelům.

Podstatné sdělení obrovského obchodu ale netkví v technických parametrech WhatsApp ani v dalších plánech Facebooku. Klíčová jsou dvě už zmíněná čísla: hodnotu 19 miliard dolarů má firma, kde pracuje přesně padesát pět zaměstnanců.

Štěstí pro pár chytrých
Samozřejmě, v mnoha směrech je Zuckerbergovo nadšení oprávněné a úspěch WhatsApp velmi pozitivní. Velké peníze v takových technologických firmách vydělávají lidé, kteří skutečně něco nového vymysleli a kteří své zákazníky nehledají jen v jedné zemi, ale na celé planetě. Pak stačí, aby například každý z půl miliardy uživatelů WhatsApp platil roční poplatek ve výši jednoho dolaru a z hrstky zaměstnanců jsou zabezpečení milionáři. S dostatečným vhledem, talentem, štěstím a technickým vzděláním takto může prorazit skoro každý.

Výhodou těchto firem je, že jakmile se jim podaří vyvinout novou aplikaci nebo software, tak už nepotřebují složité sítě distributorů či dělníků u pásu. Každý si jejich produkt může stáhnout a výsledné nízké ceny dělají radost i spotřebitelům, tedy nám všem. Tato „technoidyla“ má však svůj háček: Najde se ve světě založeném stále více na softwaru dost pracovních míst pro všechny? Pár čísel vede k oprávněným pochybám. Ve slavných firmách doby předinternetové pracovaly stovky tisíc lidí, například americká firma General Motors před třiceti lety zaměstnávala skoro milion slušně placených zaměstnanců. Nejslavnější koncerny internetové doby zdaleka tolik lidí nepotřebují: Google jich zaměstnává padesát tisíc, Facebook pět tisíc, WhatsApp zmíněných padesát pět.

Historické zkušenosti dávají argumenty optimistům. Takový vynález traktoru také zničil spoustu pracovních míst na evropských polích, vznikla však nová práce, třeba v montovnách traktorů. Technologické změny vždycky byly základem růstu a měly – navzdory neustále se opakujícím obavám z budoucnosti – nakonec pozitivní výsledky. Společnost jako celek bohatla (alespoň tedy měřeno penězi a blahobytem) a lidé nacházeli pohodlnější a méně náročnou práci v oborech, které díky inovacím vznikly. Takové bylo alespoň poučení z průmyslové revoluce, kdy technika nahradila lidskou dřinu stroji.

Můžeme však s odkazem na tuto minulost odvodit, že jsou zbytečné i dnešní obavy o budoucnost pracovních míst? Možná totiž stojíme na počátku druhé průmyslové revoluce, kterou místo strojů povede software. Jejím projevem nejsou jen novinky jako WhatsApp, ale také programy, které robotům umožní nahradit člověka. Například auta už brzy nebudou potřebovat řidiče, 3D tiskárny promění stavebnictví, stroje schopné zpracovávat gigabity dat nahradí účetní a ve výčtu by šlo dlouho pokračovat. Eric Brynjolfsson a Andrew McAfee, dva vědci z MIT v Bostonu, kteří v lednu vydali velmi diskutovanou knihu The Second Machine Age (Druhý věk strojů), tvrdí, že prudký rozvoj digitálních technologií ohrožuje skoro polovinu pracovních míst. Nejbezpečnější jsou přitom činnosti, na které počítače ještě dlouho stačit nebudou: kreativita a originalita, schopnost týmové práce, manažerské a koordinační schopnosti.

Realistická utopie
Pokud jsou tyto úvahy správné, tak je potřeba si přiznat, že většina států – včetně Česka – na takový vývoj není vůbec připravená. Prioritou by se měla stát reforma školství, které by podporovalo dovednosti, jež software nenahradí, tedy kreativitu a vzájemnou spolupráci žáků. Vedle toho nastal čas k tomu, aby se do veřejných debat po letech absence vrátilo promýšlení alternativních, dlouhodobých, dnes utopických vizí naší budoucnosti v časech digitální revoluce. Protože pokud opravdu zmizí tolik pracovních míst, pak je potřeba vymýšlet způsoby, jak dát lidem hodnoty, které dnes většinou odvozují od svého zaměstnání: tedy příjem a smysl.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

5 komentářů k "Technologie vs. lidská činnost – škola by měla podporovat ty schopnosti, které stroje nemají"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Ondřej Šteffl
„Prioritou by se měla stát reforma školství, které by podporovalo dovednosti, jež software nenahradí, tedy kreativitu a vzájemnou spolupráci žáků. (…) Protože pokud opravdu zmizí tolik pracovních míst, pak je potřeba vymýšlet způsoby, jak dát lidem hodnoty, které dnes většinou odvozují od svého zaměstnání: tedy příjem a smysl.“ Možná, že většina dětí, které jsou dnes ve školách, už moc v zaměstnání pracovat nebude. Připravujeme je na takový život? Aby jim dával smysl i bez zaměstnání, aby se uměli zabavit, našli si smysl žití, pomáhali druhým… ? Naše potíž je, že stále neumíme pracovat s představou, že naše děti budou žít… Více »
l.snirch
l.snirch

Jo politici lidu nikdy naplno neřeknou, že už dnes nelze zajistit práci všem, kteří dělat chtějí (část ani nechce). A v budoucnu to nebude jinak.
Neuměli to ani komunisté, to bylo vykoupeno zoufalou neefektivitou a nízkými mzdami. Heslo, my předstíráme, že pracujem, a oni přestíraj, že nás platí, to nejlépe vystihovalo.
Prostě s prodlužujícím věkem lidi a náhradou práce technologiemi se svět mění.

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita

Já si myslím, že si umíme představit, že naše děti budou žít v jiném světě, jen nevíme v jakém. Můžou se mít skvěle, prácovat za ně budou stroje a oni budou opravdu hledat smysl života i bez zaměstnání, ve vzájemné pomoci a péči o druhé. Ale taky můžou makat v čínské nebo korejské montovně 12 hodin denně a nebo v budoucím, znovu vytvořeném, Sovětském svazu pěstovat brambory a obilí v kolchozu. Nemalujme si jen světlé zítřky.

Ondřej Šteffl

Ano, zítřky našich dětí mohou být různé. Rozdíly mezi světlými, jak jsem je naznačil já, a těmi temnými jsou ovšem dva z hlediska vzdělávání celkem zásadní:

1. Na práci v korejské montovně není žádného vzdělávání třeba, když bude nezbytí lidé si zvyknout, zato prázdnota života se bez přípravy zvládá opravdu těžko.

2. Člověk dost často naplňuje očekávání. Takže když budeme čekat korejskou montovnu nebo nový SSSR, už je to trochu sebenaplňující se proroctví.

Proto bych děti raději připravoval na světlé, byť složité a proměnlivé zítřky.

Josef

Souhlasím s pozitivním přístupem, ale nezapomeňme, že žijeme v nejšťastnější sedmině lidstva (jak jsem se kdesi dočetl), tedy z hlediska zabezpečení existenčních potřeb. A tato část mj. úspěšně těží z nádenické a místy otrocké práce „gastarbeiterů“. Takže bych byl rád, kdybychom vedle přemýšlení o tom, jak dětem pomůžeme najít smysl života bez zaměstnání, mysleli i na to, jak zajistit důstojný život všem. V tomto ohledu o práci nebude nouze. Nepovede-li škola děti mj. k tomu, že je i v jejich zájmu se o podstatnou část ekonomického úspěchu podělit, je veškerý pokrok k ničemu.

wpDiscuz