Tresty v české škole: Plesk, průplesk, 220, 380. Víte, co to je?

Bez-názvu-1

Přinášíme rozhovor s Tomášem Škrdlantem věnovaný otázce trestání dětí bitím. Tomáš Škrdlant je autorem dokumentárního filmu nazvaného BÍT a NEBÍT, který se tématu tělesných trestů doma i ve škole věnuje do hloubky. Zhlédnout jej můžete v neděli 6. dubna ve 20:00 na ČT2. Video upoutávku na film si můžete pustit ZDE.

Jaké úvahy vás přivedly na myšlenku dokumentu o tělesných trestech?

Zjištění, jak zaostáváme za Evropou i jinými civilizovanými státy. Odklon od povoleného a tolerovaného násilí je všude pozvolný, ale evidentní: v předminulém století byly běžně bity ženy, podřízení zaměstnanci, chovanci ústavů, ještě v minulém století bylo povoleno bití vojáků důstojníky. Dnes zbývají, u nás stále legálně, jenom děti.

Došel jste v průběhu natáčení k nějakým překvapivým zjištěním?

Překvapovalo mě, a teď nad ohlasy filmu stále překvapuje, jak hluboce je téma bitého dítěte v každém z nás obsaženo, jaké rozpaky a paradoxní reakce probouzí. Třebas ten humor Nepraktových krvavých zadků… Nebo údiv, že by to snad mělo být jinak. A ten neuvědomělý princip šikany: ponížený bude rád ponižovat. Před čím nemohu utéct, to si oblíbím. Své vzpomínky na dětské výprasky vypráví ve filmu i jeden dospělý masochista.

Jsou tělesné tresty stále běžné i v českých školách?  

dokumentarista Tomáš Škrdlant
dokumentarista Tomáš Škrdlant

Nemám jednoznačnou výpověď o bití dětí v současných školách, ale řada pedagogů i rodičů s okouzlením vzpomíná, že to dříve bylo běžné a jak to bylo dobře. Některé citace najdete i v ukázce.

Čím ti „okouzlení“ učitelé a rodiče zdůvodňují jejich používání? 

Tradice, přísnost, autorita. A mnozí rodiče to i sami chtějí. Myslím, že tam hraje roli bezradnost a vzpomínky na vlastní školní léta.  Je to jakási štafeta – co jsem dostal, to dám dál.

Jaký je váš osobní názor na trestání bitím?

Myslím si, že je to špatné a ještě horší je, kodifikovat to jako nezbytnou část výchovy, pravidlo, rituál. Chybu může udělat každý a děláme je. Nejde o to nikdy dítě neplácnout, ale uvědomit si to, mluvit s ním o tom a příště to zkusit jinak. Tak to ostatně ve filmu říkají i ti, stále menšinoví, odpůrci výprasků.

Proč je podle vás tělesné trestání u nás stále považováno za přijatelné?

Dalo by se uvažovat i o jakémsi historicky získaném rysu národní povahy – podřízený si rád podřizuje druhé a třebas už mu zbývají jenom děti a psi. To by ale vyžadovalo širší srovnání a mě takové zobecňování nepřijde důležité.

Podívejte se na ukázku z dokumentu, který bude 6. 4. ve 20.00 vysílat ČT2

Je otázka, zda tělesný trest škodí víc než psychické týrání. Mají tresty ve výchově vůbec nějaký smysl?

Otázka, zda jedno je horší než druhé, mi přijde jako účelová polarizace: když ne jedno, tak tedy druhé? Obojí je špatně. Pro některé dítě víc to, pro druhé ono. Dilema přece není, zda bít, nebo psychicky týrat, ale zda to, co chceme, máme prosazovat násilím a nepřátelsky, nebo ve vstřícnosti a porozumění. I cvičitelé psů a koní se už přiklánějí k výcviku „po dobrém“, protože má trvalejší výsledky a posiluje ve zvířeti klidnou a neútočnou povahu.

Jak tedy dát dětem najevo, že jsou hranice, které není dovoleno překročit?

To jistě není jednoduché, ani celá výchova dětí není jednoduchá. Ovšem výpraskem dostává dítě také jiné, závažnější informace: že silnější má vždycky pravdu, že je lepší ustoupit, i když nerozumí proč, i když si myslí něco jiného. Že zloba, vztek a násilí je správný a úspěšný přístup. Až bude dítě velké, vyzkouší to taky…

Hranice se lépe a trvaleji přijímají, když je pochopím. Že výchova bez násilí je nejen možná, ale i příjemnější a účinnější, o tom se někteří přesvědčují už mnoho generací. Je jich zatím menšina, ale přibývají. I u nás.

Komu byste zhlédnutí dokumentu Bít a nebít doporučil nejvíc?

Komukoli, kdo chce přemýšlet, zda vše co je samozřejmé, je taky dobré.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

8 komentářů k "Tresty v české škole: Plesk, průplesk, 220, 380. Víte, co to je?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Irena
Irena
2 years 2 months ago
Jsem učitelkou na střední škole, již dvacet let. Učím převážně klučíky. Někdy mně rodiče dávají „jakési povolení“ (žertem – neberu to vážně)svého potomka i lištit! Nemám toto zapotřebí a rodičům oznamuji, že mám i trošku strach lištit jejich potomka o hlavu vyššího než já, který přijede do školy mercedesem,… Myslím, že rodiče toto myslí spíše jako žert. A pokud ne, pak si usnadňují svoji pozici. Jako by mně říkali, abych si vše vyřídila ve škole a jim dala pokoj! Jinak jsem také matka dvou dospělých synů. Nikdy jsem od nic neslyšela ani náznakem o fyzickém násilí ze starny učitele na… Více »
Momou
Momou
2 years 1 month ago
Můj otec, když vypráví o svých studiech na učilišti, vždy říká, že tam měli pedagogy jako jinde, až na jednoho – pán, tehdy asi 50ti letý, vysoký. Jak přišel do třídy, a bylo po zvonění, trestal ty, co byli jinde a mohli si vybrat – plácnutí přes zadek, zkoušení nebo referát. pokud někoho nachytal jak kouří, mluví sprostě …. hned prý rozdával pohlavky se slovy „řekni to rodičům, nebo to udělám já“. A je fakt, že když jednou táta dostal pohlavek, tak to řekl doma otci a ten mu přidal (kouření na záchodě). Během prvního ročníku se prý všichni „naučili“… Více »
Josef
2 years 2 months ago

Typicky eduinovský manipulativní titulek, pravděpodobně pokračování dárků českým učitelům… Myslím, že směr agrese v naší škole už se dávno obrátil, vychází od žáků. Nemyslím si, že násilí něco řeší, ale doporučil bych p. režisérovi vyzkoušet si týden učení v „problémové“ třídě. Pak třeba zjistí, že dnešní škola má úplně jiné problémy, třeba ochránit slušné děti před bezohlednými verbálními i fyzickými ataky ze strany spolužáků. Zkrátka svět často vypadá úplně jinak, než jak ho rýsují vzpomínky na minulost a obzory EDUinu.

Tomáš Škrdlant
Tomáš Škrdlant
2 years 2 months ago
Je pozoruhodné, jak téma bití dětí probouzí obranu i proti tomu, co nebylo vůbec vysloveno: V tom dokumentu vystupuje řada zástánců výprasků, vzpomínají na ně rádi, mnohdy zvesela. I ti, kteří jsou proti bití dětí, mluví o tom, že se jim také stalo, že dítě plácli a zdůraznují, že důležité je uvědomit si to, mluvit s dítětem a třeba se i omluvit. Takže žádný bojovný názor ve filmu nezazní. V rozhovoru s režisérem také ne. Říkám tam, že “nemám jednoznačnou výpověď o bití dětí v současných školách, ale řada pedagogů i rodičů s okouzlením vzpomíná, že to dříve bylo běžné… Více »
Josef
2 years 2 months ago

Pane Škrdlante,

moje kritika směřovala hlavně proti zavádějícímu titulku, umožňujícímu vztahovat jeho obsah k dnešku. Co se týče rozhovoru, konstatování „nemám jednoznačnou výpověď o bití dětí v současných školách“ připouští leccos, rozhodně se však míjí v realitou současných škol (byť mohou existovat skryté výjimky). Proto ty „vzpomínky a obzory“.
K obsahu filmu jsem se nevyjadřoval, a to, co jste naznačil, vcelku odpovídá mým zkušenostem. Zvolil jste si určité téma, já jsem naznačil, že mnohé učitele dnes pálí něco jiného.

Josef
2 years 2 months ago

…s realitou…

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 1 month ago
Nemyslím si, že by u nás byl nějaký velký tlak na tělesné tresty ve školách.Ano,řeči se vedou.Ale jsou to zoufalé pokusy dělat si legraci z něčeho, co nám začíná přerůstat přes hlavu. Myslím tím chování žáků ve školách a to především základních.Tam není páka středních škol někoho vyhodit. Zbývají tresty jako domluva,důtka,snížená známka z chování. A že jsou to tresty pro některé žáky a rodiče zcela legrační,to vám poví každý učitel základky. Co jiného dnes zbývá učiteli,který nemá nikde žádné páky k nápravě. Vypráví o tělesných trestech a snaží se to převádět v humor.Do škol přišel jakýsi elaborát o možnostech… Více »
Momou
Momou
2 years 1 month ago
Musím s Vámi souhlasit paní Jano! Před týdnem jsem měla rozhovor s třídní učitelkou své dcery – neustále zapomíná, že má úkol, …. (je v 1. třídě, takže má ještě nárok). Prostě jsem se s učitelkou chtěla dohodnout na tom, že jí trochu „vyčiní“ a když se to bude opakovat, jak budeme obě postupovat. A mezi řečí, mi paní učitelka řekla, že je mnoho rodičů, kteří nesouhlasí s tím, aby dítě dostávalo úkol – musím dodat, že naše paní učitelka je velmi rozumná a úkoly jsou max na půl hodiny (krátké příklady + čtení). Dokonce prý bylo hodně lidí, kteří… Více »
wpDiscuz