Tisková zpráva: Jaké jsou skutečné postoje veřejnosti k inkluzi?

Souhrnná zpráva z výzkumu připraveného ve spolupráci EDUin, Socialbakers a Median, za podpory Nadace Albatros.

Praha, 23. března 2017 EDUin, s podporou Nadace Albatros a ve spolupráci s Josefem Šlerkou ze společnosti Socialbakers a Danielem Prokopem ze společnosti Median, připravili výzkum na téma postojů veřejnosti k tématu inkluze ve vzdělávání. Výsledkem je zejména zjištění vyhraněnosti v názorech na inkluzi a odhalení skrytých důvodů, jež respondenti zastávají. Součástí je doplnění postojů respondentů o detailní sociodemografickou charakteristiku.

Design výzkumu

Pracovní hypotéza předpokládala, že není známá vyhraněnost v postojích vůči inkluzi. Zároveň předpokládala, že důvody se od deklarovaných postojů liší a že zdaleka ne všichni, kdo deklarují odmítavý postoj k inkluzi, jsou absolutními odpůrci, jejichž postoj je neměnný. Stanovili jsme tyto výzkumné otázky:

  • V čem spočívají kořeny odmítavého postoje veřejnosti vůči inkluzi? Jaké jsou důvody v pozadí veřejně deklarovaných postojů a nakolik se důvody a deklarace shodují?
  • Jak významná je vyhraněnost odpůrců (příznivců) společného vzdělávání? Existuje skupina, kterou by bylo možné v jejích postojích ovlivnit? Jak je velká? Jak ji lze definovat?
  • Jaké kroky v další komunikaci o společném vzdělávání by mohly vést ke změně postojů takové části veřejnosti, aby došlo minimálně k vyvážení, v ideálním případě ke změně většinového postoje veřejnosti vůči společnému vzdělávání?

Abychom na tyto specifické otázky dokázali odpovědět, postupovali jsme následovně:

  • Byla provedena analýza sociálních sítí v souvislosti s tématem “inkluze” a identifikovány klíčové námitky a obavy odpůrců.
  • V rámci omnibusového průzkumu bylo na reprezentativním vzorku ověřeno, do jaké míry tyto identifikované námitky či obavy rezonují v rámci veřejného mínění. Dalším dotazováním a následnou analýzou byly dekonstruovány klíčové důvody v pozadí deklarovaných postojů.
  • Na základě výsledků jsme ohraničili skupinu (skupiny), kterou lze oslovit, jejíž postoje je možné ovlivnit a jež zároveň mohou mít vliv na přístup k inkluzi ve školách.

Zjištění z výzkumu

Z analýzy sociálních médií a následného kvantitativního prověření zjištěných nejfrekventovanějších postojů vyplynuly následující poznatky:

  • Ačkoliv se z obecných průzkumů ve smyslu “jak se stavíte k inkluzi” zdá, že drtivá část společnosti je vyhraněná a stojí proti společnému vzdělávání, detailně pojatý výzkum ukazuje, že situace tak jednoznačná není. Ačkoliv převažují vyhranění odpůrci nad vyhraněnými příznivci (v poměru cca 31,5 ku 14,5 %), skupina lidí, kteří za určitých podmínek inkluzi neodmítají je s převahou největší (více než 53 %).
  • Ukazuje se, že obraz, který poskytují sociální sítě, neodráží reálný stav veřejného mínění, protože na sociálních sítích se vyjadřují zejména vyhranění odpůrci.
  • V odlišnostech postojů k inkluzi nehrají příliš velkou roli pohlaví ani věk. Překvapením je vysoká vyhraněnost proti v segmentu lidí mezi 18 a 29 rokem života. Analýza poskytuje členění podle krajů, nicméně není reprezentativní.
  • Zásadní roli nehraje dosažené vzdělání.
  • S ohledem na politické preference lze sledovat patrné rozdíly (největší vyhraněnost u příznivců xenofobních stran, Miloše Zemana, konzervativní levice), nicméně u všech voličů je velmi silná vrstva spadající mezi oslovitelné.
  • Analýza potvrzuje zjištění CVVM, že nejmenší podporu má začlenění dětí s mentálním handicapem a romských dětí. Indiferentní označení “sociálně znevýhodněné děti” vzbuzuje nejmenší odpor.
  • Z faktorové analýzy vyplývají tři základní latentní obavy: inkluze není dobře připravená a zajištěná, obava z újmy žáků ve třídách (i těch začleněných) a obava z celkového poškození českého školství.
  • Nejvíce ve výzkumu veřejného mínění rezonují argumenty, které se týkají zajištění přechodu na společné vzdělávání přímo ve školách (špatné personální zajištění, chybějící asistenti, neschopnost učitelů zvládnout výuku, nedostatečný plán). O poznání menší význam mají argumenty, které jsou založeny na konsekvencích (odliv žáků a učitelů). Nejmenší podporu mají argumenty konspirační (inkluzi prosazují neziskovky, jde o podporu Romů na úkor ostatních), i přesto je ale sdílení konspirací relativně silné.
  • Výše uvedený trend v argumentaci platí také pro část respondentů, kteří se jeví jako oslovitelní a pro vyhraněné pro. Jinými slovy, i mezi příznivci inkluze jsou lidé, kteří vidí rizika.
  • Největší shoda panuje mezi respondenty na to, že inkluze není dobře připravená a zajištěná. Tuto obavu sdílejí z velké části i příznivci inkluze.
  • Latentní obavy se liší dle skupin začleňovaných dětí: u dětí s LMP panuje největší diverzita v postojích vzhledem k ovlivnění výuky ve třídách. U romských dětí a dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je u odpůrců nejsilnější obava z celkového vlivu na české školství.
  • Podmínky, za kterých by většina souhlasila s inkluzí: malý počet dětí ve třídách (do 20), souhlas rodičů dítěte s handicapem a psychologa, přítomnost asistenta. Mezi vlivné podmínky patří i zvýšení platů učitelů a maximální počet 1 – 2 dětí na školu. V tomto pořadí sestupně hrají roli zejména pro oslovitelné.
  • Není překvapivé, že se postoje k inkluzi liší dle preferovaného mediálního zdroje. Je také vcelku předvídatelné, že čtenáři Blesku budou k tématu obecně nejméně tolerantní a ochota přistoupit na argumentaci bude malá. Zajímavý ale je postoj čtenářů Práva, kteří by pravděpodobně změnili postoj na základě pouhé lepší informovanosti o tom, co to společné vzdělávání žáků znamená.
  • Ačkoliv vyplývají mezi skupinami pro, proti a oslovitelní statisticky významné rozdíly v tom, jaká média sledují, z hlediska kampaně nehraje tento rozdíl podstatný vliv. Jinými slovy, v podstatě kterékoliv médium s větším dosahem může být účinným prostředníkem.
  • I v případě inkluze se ukazuje patrný vliv tzv. postfaktické éry (brexit, Trump): lidé, kteří nejméně důvěřují odborníkům, jsou nejvíce vyhranění proti.

Bob Kartous, garant Auditu a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Situace zdaleka není tak kritická, co se postojů veřejnosti týká, jak by se mohlo zdát z digitálního a mediálního obrazu veřejné diskuse. Fakt, že většina lidí není vyhraněných proti, je s ohledem na populistickou rétoriku o experimentech a zločinech na dětech vlastně pozitivní. Je však nutné – zejména ze strany MŠMT – reagovat na to, že ani příznivci inkluze nejsou přesvědčeni o tom, že je přechod na nový systém podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami dobře zajištěn a řízen. “

  • Infografika shrnující výsledky výzkumu ZDE.
  • Kompletní prezentace z výzkumu ZDE.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

4 komentářů k "Tisková zpráva: Jaké jsou skutečné postoje veřejnosti k inkluzi?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Josef Soukal

Situace je úplně jasná, protože ani kritici inkluze samozřejmě nejsou proti začleňování tělesně postižených apod. Jinými slovy, inkluze krachuje v tom, kvůli čemu byla násilně prosazena. A to přes intenzivní kampaň MŠMT a spřátelených sdružení a masmédií. Nic překvapivého, tenhle stav žádná „antikampaň“ (přesněji pokračování kampaně) nezmění.
Zaujalo mne naslouchání „odborníkům“. Myslím, že kdyby v televizi proběhla diskuse expertů a „expertů“, vyjasnilo by se mnohé a řešilo by se už jen to, jak napravit škody.

Pěnice Skalicová

Tak tohle jste fakt přehnali. Totalistická propaganda by vám mohla závidět. Jste trapní, to se opravdu jinak napsat nedá. Např. na FB Inkluze s rozumem jsou nejenom učitelé, ale také pracovníci poraden a především spousta rodičů postižených dětí. nebo ve skupině pro rodiče s PAS. Když jim teď pověsím do skupiny váš článek, tak jim z vás bude špatně!!!!! Kdo vás zaměstnal a navelel, abyste psali takové nesmysly? OSF? Nebo další organizace s tímto sdružením propojené? I komouši nás přesvědčovali o své jediné pravdě. Podobně pitomým způsobem. Nebojte se. lidé si uměli a umí udělat obrázek sami.

Lujda Mark

Děkuji za inspiraci, jak provádět evaluaci třídy či školy, neboli jak ji zmanipulovat. Hlavně věci nenazývat pravými jmény. Ať žije korektnost!

Zdeněk

„lidé, kteří nejméně důvěřují odborníkům, jsou nejvíce vyhranění proti“

Jo? A kdo je odborník? Kartous a Laurenčíková?

wpDiscuz