Fokus – Prospívají online univerzity vzdělávání, nebo ho unifikují?

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 18. listopadu, obsahují například tato témata: Jak naučit školu učit se, kritéria a dovednosti místo známek a stěhování univerzit na internet.

 

  1. Výuka na prvním místě, technologie mají jen podpůrnou roli. G. Couros, ředitel divize Inovativní učení a vyučování v kanadské provincii Alberta, se zamýšlí nad tím, jak rozvíjet kulturu tvořivosti a inovací a jak rozvíjet školu jako „učící se“ organizaci. Uvádí 11 klíčových zásad pro rozvíjení inovativního výukového prostředí ve škole:1. přijmout kulturu otevřenosti a zapojit se do ní – to napomáhá šíření pozitivní kultury a setkávání se s novými myšlenkami, 2. zaměřit se na obsah výuky, nikoliv na technologie – využití technologií pak rozšíří možnosti, 3. zvládnout digitální média – naučit děti žít se sociálními médii a s jejich pomocí něco dokázat, 4. zúžit záběr na několik technologií, které se využijí do hloubky (všichni učitelé nemusejí dělat všechno), 5. vychovávat vůdčí osobnosti – učitelé, kteří ovládnou nové dovednosti, budou dále učit ostatní, 6. naučit se rovnováze mezi tlakem na úspěch a podporou, 7. mít výuku na prvním místě, technologie mají pouze podpůrnou roli, 8. změnit běžné rutiny – vyzkoušet postupy, které chcete zavést ve třídě, např. při schůzi učitelského sboru, 9. zapojit rodiče jako partnery – využít možností technologie v komunikaci, 10. soustředit se na silné stránky členů sboru, dát jim příležitost, 11. vést je důležitější než řídit – vůdčí myšlenka musí překonat formální překážky. odkaz
  2. Kritéria a konkrétní dovednosti místo známek. V americkém vzdělávacím systému je nově využíváno hodnocení žáků podle standardů, které jsou založeny na popisu úrovně zvládnutí látky. Dříve používané hodnocení pomocí písmen (obdoba známkování v českých školách) nebylo konzistentní a nevypovídalo přesně o tom, jak postupuje žák v učení. Standardy s popisem konkrétních dovedností a kritérií umožní každému žákovi postupovat podle jeho tempa a pokračovat na další úroveň až po zvládnutí předešlé látky. Učitel může lépe sledovat, kde žák potřebuje pomoc. Popis úrovně zvládnutých dovedností pomáhá i žákům ve třídě – lépe si uvědomí, jaká práce se od nich očekává, na co se při studiu zaměřit, co je cílem učebních aktivit. Žáci se rovněž naučí hodnotit svou vlastní práci, uvědomí si své silné i slabé stránky. odkaz
  3. Co přinesly společné státní standardy americkým školám? Společné základní státní standardy (CCSS) byly ve většině amerických států přijaty již před dvěma lety. Dnes je možné sledovat, jak se jejich přijetí projevuje v praxi. Standardy zásadně změnily chápání toho, co to znamená být gramotný ve 21. století. Toto jsou hlavní nové prvky ve výuce čtenářské gramotnosti po zavedení standardů: 1. čtení a práce s textem už není jen doménou učitele jazyka, učitelé přírodních a společenských věd také učí žáky pracovat s jazykem – číst dokumenty, grafy, znát vědeckou terminologii, 2. výuka psaní probíhá spolu s výukou čtení už od nejmladšího věku, děti se učí citovat a dokládat z textu, 3. využívá se mnohem víc literatura faktu, pracuje se např. s novinovými články, 4. vznikají nové učebnice a materiály navázané na standardy, jejich provázanost se standardy však není vždy ideální, 5. standardy kladou vysoké nároky na zvládnutí jazyka, což působí problémy dětem, jejichž mateřštinou není angličtina, 6. větší důraz se klade na zvládnutí čtení ve 3. třídě jako předpoklad dalšího úspěšného studia, 7. učitelé postrádají dostatečnou nabídku strategií pro výuku podle nových standardů. Současně probíhá diskuze o tom, zda potlačení krásné literatury není na úkor tvořivosti žáků. Školám se také nedostává financí na potřebnou odbornou přípravu učitelů. odkaz
  4. Čistě internetová univerzita nemusí být fikce. Fenomén masivních online otevřených kurzů (MOOC) se v uplynulém roce rychle šířil a v letošním roce je v kurzech zapsáno kolem dvou miliónů studentů. Do nabídky kurzů se zapojila řada univerzit, rozšiřuje se oborové zaměření kurzů. Až dosud univerzity a společnosti nabízející kurzy neposkytovaly po absolvování kurzu kredit, který by odpovídal kreditu v tradičním studiu. Některé společnosti nabízely pouze certifikát. V uplynulých měsících se tento přístup začal pomalu měnit – tři univerzity umožní studentům získat kredit, když absolvují kurz, který sama univerzita nabízí. K dalšímu závažnému zvratu došlo minulý týden, kdy Americká rada pro vzdělávání (ACE) ohlásila, že bude zkoumat 10 kurzů nabízených společností Coursera a uvažovat o tom, zda je doporučit pro udělení kreditu. Projekt je financován Nadací B. Gatese a je považován za znamení toho, že tradiční univerzity začínají s MOOC počítat. Dalším postupným cílem je pro MOOC otázka akreditace celých studijních programů, jejichž absolvování by vedlo k získání vysokoškolského titulu. I v tomto směru se zdá, že MOOC mají naději na překonání nedůvěry ze strany tradičních institucí. Americká Rada pro akreditaci vysokoškolského vzdělávání (CHEA) se otázkami akreditace programů MOOC bude zabývat na své lednové výroční schůzi. Samo o sobě to ještě neznamená okamžité uznání masivních online otevřených kurzů, ale je to další krok na cestě k rozšíření možností postsekundárního vzdělávání. odkaz
  5. Unifikují online kurzy univerzitní vzdělávání? Masivní online otevřené kurzy (MOOC) sledují studenti na celém světě. Společnost Coursera uvádí, že téměř 62 % jejích studentů žije mimo území USA. Zejména v méně vyvinutých zemích, kde není dostatečně kvalitní nabídka místních univerzit, mohou masivní otevřené kurzy poskytnout studentům alternativu. V mnoha místech začínají fungovat neformální komunity studujících, kteří se scházejí ke společnému studiu v kavárně (např. v Šanghaji nebo v Madridu), někde jsou to vysokoškolští učitelé, kteří využívají kurzů ve výuce (Mongolsko). V Salvadoru učitel zapsal studenty do kurzu, nabízí jim neformální konzultace a organizuje praktická cvičení jako rozšíření kurzu. Zakladatel skupiny edX A. Agarwal vidí možnost vzniku „elektronických kolejí“, kde majitel ubytovny bude nabízet studentům masivních online kurzů ubytování a jídlo a třeba pomůže zajistit učitele, který by studentům pomáhal se studiem. Někteří odborníci z akademických kruhů vidí v šíření masivních online kurzů nebezpečí unifikace: kurzy pocházejí z několika málo center, vzdělávání nereaguje na místní podmínky, nedochází k tomu, že se studenti seznamují s jinými lidmi a kulturami. Pro učitele a studenty v zemích s málo rozvinutým terciárním vzděláním však masivní online otevřené kurzy znamenají přístup k moderním metodám a novému obsahu výuky. odkaz
  6. Online univerzita – tentokrát se školným a přijímačkami. Další podoba terciárního online vzdělávání byla představena v uplynulém týdnu pod jménem Semester Online. V projektu Semester Online se spojilo 10 špičkových univerzit, které chtějí nabízet online kurzy pro malé skupiny žáků, obdobně jako v prezenčním studiu. Studenti budou mít možnost přímé interakce s vyučujícím online. Pro přijetí do kurzů se budou skládat přijímací zkoušky a studenti budou platit školné. Kurikulum bude totožné s tradičními prezenčními kurzy, studenti budou průběžně hodnoceni a za kurz mohou získat kredit. Někteří představitelé univerzit tento vývoj vidí jako logické pokračování rozvoje MOOC. Odlišné u Semester Online jsou malé skupiny studentů, placení školného a udělování kreditu. Některé univerzity jsou zapojeny jak do projektu MOOC, tak i do Semester Online. Výše školného má odpovídat školnému v tradičním prezenčním studiu. odkaz
  7. Na amerických univerzitách pracuje málo podnikavých. Autor článku poukazuje na to, že v administrativní struktuře amerických univerzit, zejména těch veřejných, jež se zaměřují na výzkum, chybějí lidé, kteří by představovali podnikatelský management. Akademičtí pracovníci se soustředí na výuku, odbornou práci a publikace, administrativa se zabývá organizačními a provozními záležitostmi. Univerzity však v současné době potřebují také lidi podnikavé (enterpreneurial), kteří budou působit jako obchodní ředitelé a budou nabízet bohatství vědění, informací a talentů, které univerzita může poskytnout. I instituce financované z veřejných peněz dnes mají možnosti získávat zdroje odjinud, např. spoluprací s podniky, podchycením absolventů apod., ale v současné struktuře vedení osoby s tímto zaměřením chybějí. Pro vytvoření těchto pozic je třeba změnit dosavadní systém a připravit podmínky pro odborníky v oboru obchodního managementu, marketingu a prodeje. odkaz
  8. Škola 3.0 bude síť sítí, kde uživatelé berou i dávají. S. Wheeler se zabývá různými aspekty poznávání v éře digitálních technologií. Rozlišuje tři generace učebních prostředí. První je učení 1.0 v době před nástupem digitálních technologií. Učení 2.0 se od předešlého odlišuje zvýšenou mírou zapojení žáků a možnostmi interakce s ostatními učícími se. Žáci a studenti jsou tvořivější, jsou schopni svou práci a poznatky sdílet a organizovat si vlastní poznávání. Digitální technologie v tomto posunu hrají zásadní roli, umožňují široký přístup k informacím a snadné propojení s lidmi s podobnými zájmy. Wheeler se zamýšlí nad další fází v této vývojové řadě, a sice jak bude logicky vypadat učení 3.0. To podle jeho představ bude mít podobu jakési meta-sítě, kde všichni uživatelé zároveň přispívají k obsahu. Síť se stane „inteligentnější“, dokáže propojit obsahy, u kterých to neočekáváme. V rámci učení 3.0 budeme používat sofistikované digitální nástroje, ovládat je nejen hlasem nebo gesty, ale i s využitím biometrických metod, možná i implantovaných zařízení pro ovládání nástrojů pouhou myšlenkou. Tento typ učení bude mít charakter „oddenkovitého“ uspořádání (k tomu více ZDE), které nabízí nepřeberné množství možností uchopení obsahu a stejně jako obsah je učení 3.0 proměnlivé a dynamicky se rozvíjí. Nové obsahy vznikají jako výsledek praxe a s využitím technologií dochází k úzké symbióze mezi člověkem a strojem. Učení bude velmi odlišné od toho, jak vypadá dnes. V doprovodné tabulce autor uvádí srovnání charakteristik tří generací učení. odkaz
Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Fokus – Prospívají online univerzity vzdělávání, nebo ho unifikují?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Martin
3 years 8 months ago

Škoda jen, že se autorka textu neinspirovala na Učitelském spomocníkovi více, nebo více necitovala zdroj informací. Textu by to jen prospělo.

Ondřej Šteffl
3 years 8 months ago

Zdroj informací je v takové kostičce na konci každého odstavce.

Jde vesměs o aktuality z anglicky psaných zdrojů podstatně šířeji koncipované než spomocník.

wpDiscuz