Michal Zaorálek: Jak (ne)vyhodit evropské peníze z okna

Publikujeme shrnující rozhovor s náměstkem ministra školství pro řízení programů EU Michalem Zaorálkem. Rozhovor vyšel v příloze Lidových novin Akademie. Pro srovnání se můžete podívat i do dvou čísel newsletteru, který vydalo ministerstvo v září (ZDE) a listopadu (ZDE).

 

Začalo to před pěti lety a všichni se těšili: takových peněz! Dneska už všichni víme, že dotace z Bruselu znamenají nejen přínos, ale i starosti. Získat je není vůbec jednoduché a utratit je nelze vždycky tak, jak bychom nejvíc potřebovali. Zejména ve školství. Přitom s blížícím se koncem programovacího období 2007 až 2013 je třeba plánovat už období další. Ano, peníze z Bruselu by českému školství měly plynout i v letech 2014 až 2020. A ačkoliv zatím není jasné, kolik jich bude, už teď se rozhoduje, jestli pomohou spíš soukromým agenturám, nebo veřejnému školství. Tak to alespoň vidí náměstek ministra školství Michal Zaorálek.

 

Půjde hlavně o vzdělávání dospělých, že?

Ano, také. Takzvané další vzdělávání, jehož součástí jsou například také rekvalifikace. To je jedna z hraničních oblastí. Spadá jak do kompetence ministerstva školství, tak do kompetence ministerstva práce a sociálních věcí. Těžko dnes mohu odhadnout, kolik peněz na tuto oblast Česká republika pro příští období dostane, bude to ale bezpochyby natolik velká částka, aby se o ni mohly podělit oba resorty. My bychom rádi, aby se i rekvalifikace odehrávaly ve školství, tedy hlavně na středních odborných školách a středních odborných učilištích, a jako přirozený doplněk by působily vzdělávací agentury, jichž v poslední době výrazně přibylo. Je to možnost, jak podpořit české školství a dostat peníze tam, kde splní účel dvakrát. Poskytnou další vzdělání dospělým a pomohou školám, které v současnosti bojují s nedostatkem žáků.

 

Jaká je situace nyní?

Rekvalifikace často poskytují vzdělávací agentury, a ne přes ministerstvo školství. Někdy pak dochází k takovým absurditám jako v jednom moravském městě, kde na jednom konci města je učiliště nabízející svářečské zkoušky a na druhém konci postaví nějaká soukromá vzdělávací agentura třeba i za evropské peníze jinou svářečskou školu. To pak snižuje možnost učiliště získat v rámci rekvalifikačních kurzů dodatečný příjem.

 

Nepochybuji, že se agentury budou bránit.

Ano, to je přirozené. Budou například tvrdit, že školy mohou poskytovat takové služby jen odpoledne, a ne v celodenních blocích. To ale není úplně pravda. Dnes je naplněnost některých středních škol a učilišť natolik nízká, že by bylo možné vyčlenit učebnu pro dospělé celodenně.

 

Rekvalifikace jsou ovšem spojeny s nezaměstnaností. Je tedy celkem přirozené, že peníze na doškolování či přeškolování plynou přes ministerstvo práce a sociálních věcí.

Samozřejmě že peníze na „nákup“ kurzů by měly jít přes ministerstvo práce a sociálních věcí, respektive úřady práce. Nám z resortu školství jde o to, kde mají nakupovat. A říkáme: nejlépe tam, kde těmi penězi zároveň pomohou zkvalitnit vybavení škol a dají šanci na výdělek učitelům. Tam, kde je zároveň garantovaná kvalita vzdělávání i její kontrola.

 

Takže si představujete, že část těchto peněz by měly dostat školy na přípravu pro takovou službu?

Přesně tak. Na dovybavení, na to, aby se učitelé mohli doškolit pro práci s dospělými. Některé kroky jsme už v tomto směru učinili, je však potřeba v tom pokračovat.

 

Jakými kanály vlastně peníze do vzdělávání tečou?

Prostředky z evropských fondů jdou zejména přes ministerstvo školství, přes ministerstvo práce a sociálních věcí, prostředky na investice – jako třeba opravy škol, stavby tělocvičen a podobně – jdou přes regionální operační programy.

 

Jak se dělí školství s ministerstvem práce o evropské peníze teď?

Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje přibližně padesát miliard, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dalších více než padesát miliard v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Přes náš resort jde pak ještě podpora výzkumu, vývoje a inovací prostřednictvím samostatného operačního programu.

 

Dá se nějak vysvětlit, co se z oněch padesáti miliard korun na vzdělávání smí a co se nesmí platit?

Z peněz operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost nelze hradit platy učitelů ani učebnice či běžné pomůcky. Tedy to, co ze zákona platí stát. Naopak můžeme platit modernizaci a zlepšení ve výuce, nové vzdělávací materiály a pomůcky, ale jen ty nové, přinášející zlepšení, modernizaci výuky.

 

Jaký je rozdíl mezi běžnou pomůckou a novou pomůckou?

Běžnou pomůckou je třeba slabikář, nová pomůcka je například interaktivní tabule, kde lze čtení procvičovat jiným, pro děti atraktivnějším způsobem.

 

Na co ještě jdou vzdělávací eurodotace?

Na vzdělávání učitelů nebo na platy nově zaváděných školních psychologů, speciálních pedagogů či asistentů učitelů. Podporujeme rovněž kariérové poradenství, například prostřednictvím portálu Infoabsolvent. cz. Jednou z našich hlavních snah je i finanční podpora návratu mladých českých vědců ze zahraničí. Díky evropským penězům dostaly vysoké školy peníze, aby mohly zaplatit nadějné české vědce, kteří doposud působili v zahraničí.

 

Kolik se jich tak vrátilo?

Rozhodně desítky. A snad bychom měli dodat, že z evropských peněz se přispívá i na platy zahraničních manažerů velkých vědeckých center jako například CEITEC (Středoevropský technologický institut) nebo BIOCEV (Biotechnologické a biomedicínské centrum Akademie věd a Univerzity Karlovy ve Vestci u Prahy), kteří mají zkušenosti s vedením podobných institucí ve světě.

 

Jsme schopni vyčerpat v současném období všechny peníze, které vyčerpat lze? Abychom mluvili jen za oblast vzdělávání, tak těch padesát miliard?

Budeme považovat za úspěch, pokud se nám podaří dobře využít devadesát pět procent z celkového objemu peněz.

 

Je to reálné? Kde se v tom ohledu nacházíme teď?

Zatím je tzv. zazávazkovaných prostředků – tedy schválených peněz pro školy a vysoké školy – kolem devadesáti procent z celkového objemu 50 miliard. Nejprve se tyto peníze přidělí příjemci dotace a následně se průběžně proplácejí jednotlivým žadatelům z rozpočtu Česka. Až zpětně se ve větších balících posílají žádosti o finální proplacení z Česka k Evropské komisi do Bruselu.

 

Kolik už jsme toho poslali EU k proplacení?

Koncem roku to bude něco přes dvacet procent.

 

Není to málo vzhledem k tomu, že první programovací období příští rok končí? I když je pravda, že proplácet se má až do konce roku 2015.

Není to málo. Evropská komise má kvůli plynulosti čerpání na každý rok nastaveny limity, které je třeba plnit, a my skutečně postupujeme podle tohoto plánu. Zatím vše stíháme, i když někdy poměrně těsně. Jako riziko v tomto ohledu vnímáme hlavně rok 2013. Naše obavy pramení z potíží, které se objevily v minulých letech.

 

Ví se dnes, proč tyto potíže vznikly? Objevily se až za ministra Dobeše, nebo už dřív?

Problémy se táhly zhruba od roku 2008. Rizika byla vyjmenována už ve výročních zprávách z roku 2009. Postupně se podařilo některá rizika odstranit, ale některá se naopak zvětšovala. Důsledkem všech těchto okolností je, že se možná ne úplně podaří vyčerpat eurodotace přidělené ministerstvu školství na vzdělávání na rok 2013.

 

Není to tak, že peněz například na různé kurzy je o dost víc než zájemců o vzdělávání v dospělosti?

Lidí, pro které by bylo vzdělávání významnou pomocí v životě i v zaměstnání, je jistě více, než se dalšího vzdělávání účastní. Například pro oblast finanční gramotnosti by kandidáti na vzdělávání rozhodně byli. Těch, kteří nedovedou hospodařit se svými prostředky, mnohdy velmi omezenými, a nechávají se stále znovu a znovu napálit různými podvodníky či zdánlivě výhodnými nabídkami, je totiž stále ještě dost. Zdá se však, že jim chybí motivace k sebevzdělávání.

 

Proto přece rozjelo ministerstvo školství mediální osvětu. A zase za evropské peníze. Má už nějaké výsledky?

Projekt, v jehož rámci proběhla mediální kampaň „Rozšiřte si obzory“, stále ještě běží, takže výsledky budeme mít až po jeho skončení. Byla podpořena především novým webem www.vzdelavaniaprace.cz, kde zájemci o další vzdělávání naleznou širokou nabídku kurzů od vzdělávacích institucí. A z návštěvnosti tohoto webu je zřejmé, že zájem opravdu je – minimálně informativní.

 


 

MICHAL ZAORÁLEK (* 1972) Je náměstkem ministra školství. Vystudoval Vysokou školu finanční a správní, obor hospodářská politika a správa. Působil v různých oblastech, včetně městské policie a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na ministerstvu školství je od roku 2010 a věnuje se řízení operačních programů Evropské unie. Je členem ODS, je ženatý, má dvě děti.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Michal Zaorálek: Jak (ne)vyhodit evropské peníze z okna"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Vit
3 years 6 months ago

Vrchol novinářské servility.
Zapomněli jste na konci převzít zkratku P.R., nebo ji tam LN opravdu nedaly?
A neměli byste ji tam dát alespoň vy?

Petr K.
Petr K.
2 years 1 month ago

To je neskutečný rozhovor! Michal Zaorálek je zkušený městský strážník – pochůzkář a zasloužilý člen ODS. Škody, které způsobil na ministerstvu, jsou v řádu miliard korun. Škody morální, že k řízení reformy školství stačí modrá knížka ODS, ale umět číst není potřeba, a že zlepšení školství se jaksi neproinvestovalo a neuskutečnilo, jsou nevyčíslitelné. Vysoké školy na něj musely dát řadu žalob, než byl konečně s ostudou vyhozen. Kdo ale zaplatí všechny škody?

wpDiscuz