Ministr školství v minovém poli

Komentář z Hospodářských novin se zabývá tím, co na ministra školství aktuálně v jeho úřadu čeká a kromě obecně známých věcí připomíná i úkoly, které jsou za obzorem veřejného povědomí, jako je například práce na standardech práce učitele, karierním řádu či revizi RVP.

 

Včera jmenovaný ministr školství Petr Fiala se ocitl v kuriózní situaci. Zatímco jindy se u každého nového politika v ministerské funkci jen odškrtávají nutné dny hájení, než je možné ho kritizovat, na Fialu budou pravděpodobně všichni hledět se soucitem a zaujatým napětím jako na tanečníka v minovém poli, které připravil jeho předchůdce. Prezident Klaus sice Fialovi při jmenování doporučil, aby navazoval na to dobré, co bylo na ministerstvu za Dobešových časů vykonáno, ale veřejnost včetně té odborné spíš se zatajeným dechem očekává, kde a jaký kostlivec z ministerských skříní vypadne.

 

Evropské peníze – sebevražedná mise

Asi největší hluk se předpokládá ve věci čerpání evropských fondů. Po odchodu ministra Dobeše ubylo na veřejné scéně informací, jaké projekty ministerstvo do Bruselu posílá a co si o nich Evropská komise myslí, ale samozřejmě nelze čekat, že by se ty hlavní výtky významně změnily. Většina známých a diskutovaných velkých projektů trpí tím, že se snaží utratit co nejvíce peněz co nejrychleji, abychom stihli splnit čerpací kvóty. A nejrychleji se peníze utrácejí za audiovizuální díla, internetové portály a mediální kampaně. Na tyto účely jde často více než polovina potenciálně investovaných peněz. Evropská komise namítá, že peníze nesměřují do škol a že kvůli podpoře mediálních domů se dotační programy nevypisují.

Zatímco Josef Dobeš mlžil a kličkoval, Fiala nebude už mít možnost mnoho napravit. Bude muset realitu co nejdříve a co nejjasněji pojmenovat. Včetně neradostných důsledků. V krajním případě se může stát, že evropské peníze nedostaneme a už rozjeté a předplacené projekty zaplatíme z rozpočtu školství. Šlo by až o desítky miliard. To by byl podstatně větší problém než vázaných dvě a půl procenta rozpočtu.

Stejně tak je ale pravda, že Brusel nutnost výměny Josefa Dobeše opakovaně avizoval a změnu bude téměř automaticky považovat za vstřícný a pozitivní krok. Nebude se tedy nejspíš snažit nového a podstatně respektabilnějšího ministra Petra Fialu potopit.

 

Vysoké školy, tanec v minovém poli

Pokud jde o utišení rozruchu na vysokých školách, je situace podobná. Jako nedávný prorektor Masarykovy univerzity bude mít Petr Fiala výrazně lepší vyjednávací pozici než Dobeš. Jeho předchůdce se ke konci už stal osobou, se kterou nikdo nebyl ochotný a vlastně ani schopný mluvit, od níž nikdo nic nečekal.

Ale na druhou stranu se Fiala, jako blízký spolupracovník premiéra Nečase, téměř jistě dostane do konfliktu se studenty kvůli školnému, zápisnému a placení nadlimitních let studia. Studentská veřejnost je, v souladu s všeobecně naštvanou, až „revoluční“ náladou jednoznačně proti a právě na schopnosti usmířit propadající se rozpočty vysokých škol se studentským odmítáním jakýchkoli dalších plateb nejrychleji rozeznáme vyjednávací schopnosti nového ministra.

Totéž, byť v daleko menší míře, platí o regionálním školství. Tam je také nespokojenost nadprůměrná, protože vázání části rozpočtu se přímo přenáší do škol a znamená už v tuto chvíli další snižování učitelských platů. Ale učitelé jsou na druhou stranu na ústrky zvyklí a ostré a hlasité protesty se od nich čekat spíš nedají.

 

Standardy, testy, maturity a jiná cizí slova

Evropské fondy, vysoké školy, peníze na platy. Tady asi končí výčet úkolů pro nového ministra tak, jak je vnímá veřejnost. Jsou tu ale další věci, o kterých se moc nemluví, ale přesto jsou důležité.

Už v květnu startuje pilotním testováním rozsáhlý projekt ověřování znalostí v pátých a devátých třídách základních škol, který vzbuzuje mnoho pochybností. Například zpráva OECD o stavu hodnocení v našem školství publikovaná na konci února před ukvapeným zavedením plošných testů jednoznačně varovala. Nový ministr musí rozhodnout o jejich dalším osudu, přitom už teď je jasné, že pokud nemají napáchat více škody než užitku, nebudou moci být tak levné a organizačně jednoduché, jak sliboval Josef Dobeš.

Velmi podobný projekt zavedli v Polsku, ale je doplněn mnoha dosti nákladnými a organizačně složitými opatřeními. Například sítí poradenských služeb, regionálními agenturami, které školí učitele, jak dobře a hlavně průběžně hodnotit, a dalšími věcmi, o nichž u nás není ani zmínka. Bez nich ale hrozí, že se nezlepší nic, jen budou mít frustrovaní učitelé pocit, že si na ně stát nachystal další kreativní bič.

Stejně tak bude muset ministr Fiala rozhodnout o tom, jak budou dál probíhat opravy rámcových vzdělávacích programů, podle nichž školy učí, jak připravit nový a pokud možno kvalitní koncepční materiál, kterému se říká Bílá kniha 2020 a bez něhož nám Evropská komise neumožní čerpat další peníze z evropských fondů. Bude třeba jasně deklarovat, jakým způsobem vzniknou standardy základního vzdělávání, podle nichž mají být žáci posuzováni, zda se začne efektivněji pracovat na standardu práce učitele a kariérním řádu. Těch akutních úkolů je zcela jistě víc než prstů na jedné ruce. A který z nich je nejdůležitější, to je otázka.

Určitě by například, abychom zmínili aktualitu, stálo za to nechat udělat po dvou ročnících nezávislý audit státní maturity, který by posoudil, zda za opravdu velké peníze (letos přes 200 milionů) dostáváme adekvátní službu a zda bychom neměli přemýšlet o změně maturitního modelu tak, aby méně stál a více sloužil.

 

Veřejnost čeká na vstřícný krok

Ministr Fiala má přesto jednu velkou výhodu. Odborná, ale vlastně i rodičovská veřejnost jsou předem naladěné pozitivně vůči každému novému jen trochu rozumně působícímu ministrovi. Po dvou letech bojů s chaotickým Josefem Dobešem si přejí především stabilitu, rozumnou domluvu a dostatek srozumitelných informací o tom, co se na ministerstvu děje a jaké jsou jeho plány. Nikdo od Petra Fialy nečeká zázraky, jen zcela obyčejné věci. Tedy že bude naslouchat a rozhodovat se s rozmyslem. Tento seznam „nutných“ úkolů pro nového ministra je především vyjádřením tísnivosti situace. Kdyby vyřešil jen polovinu z nich a dal učitelské a studentské veřejnosti pocit předvídatelnosti a stability, udělal by dost.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

1 komentář k "Ministr školství v minovém poli"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Vit
4 years 4 months ago

V článku je zase je opomenuta (nebo je to záměr?) jedna „nepodstatná drobnost“. Regionální školství nemá peníze ani na minimální nezbytné provozní výdaje. Stav je přitom naprosto katastrofální, budou-li ředitelé, resp. zřizovatelé chtít udržet školy v provozu, budou nuceni porušovat zákony, včetně školského, nebo se bude muset v rozpočtech zřizovatelů někde najít násobně více peněz, než kolik dávali do škol dosud. Asociace ředitelů základních škol už napsala ministrovi zoufalý dopis. Na jeho odpověď jsem upřímně zvědav.

wpDiscuz