Nepodporujte věčné studenty!

Publikujeme text Daniela Münicha, který vyšel v Hospodářských novinách a je pozoruhodný především tím, že velmi stručně a přehledně shrnuje, jaká opatření by mohla vést k zefektivnění financování vysokých škol. Ne že by tu nebylo s čím polemizovat, ale jde o text, který je svou věcností a jasnými formulacemi výborným podkladem pro další odbornou i veřejnou diskusi.

 

Stát dnes školám plošně financuje i studující až o jeden rok déle, než je standardní doba studia. To studenty nemotivuje studium včas dokončovat a školy strukturovat vzdělávací programy tak, aby je bylo možno včas splnit. Naopak se školám vyplatí studium komplikovat a protahovat, aby ze státu vytáhly více peněz. V celkovém součtu samozřejmě nevytáhnou. Pouze se tímto neefektivním způsobem přetahují o peníze.

 

Když stát něco finančně podporuje, nejde pouze o to, kolik to stojí, ale jak se podpora rozděluje. Příkladem je každoročních dvacet miliard na podporu vzdělávání na veřejných vysokých školách. V médiích k tomu pravidelně každý rok proběhne diskuse, zda bude podpora na příští rok o miliardu či dvě vyšší nebo nižší. Ve stínu pozornosti však zůstává způsob, jak se tyto peníze mezi VŠ vlastně rozdělují. A nutno říci, že se nerozdělují dobře. Tady je několik návrhů na změnu.

 

Studia jsou příliš dlouhá

Stát dnes školám plošně financuje i studující až o jeden rok déle, než je standardní doba studia. To studenty nemotivuje studium včas dokončovat a školy strukturovat vzdělávací programy tak, aby je bylo možno včas splnit. Naopak se školám vyplatí studium komplikovat a protahovat, aby ze státu vytáhly více peněz. V celkovém součtu samozřejmě nevytáhnou. Pouze se tímto neefektivním způsobem přetahují o peníze. Zkrácení podpory může nejen narovnat pokroucené motivace, ale jako rozpočtově neutrální umožní navýšit normativ na studenty, kteří studium neprotahují.

Lze namítnout, že změna by postihla i studenty, kteří nestihnou včas dostudovat v důsledku delších nemocí či obdobných nezaviněných životních peripetií. Takové případy se samozřejmě stávají, ale nejsou časté. Proto je není vhodné řešit plošným proplácením normativu po dobu o rok delší, než je standardní doba studia. Škola navíc vždy ví lépe než stát, proč ten který student nedostudoval včas, a může podle toho jednat.

Lze také namítnout, že změna omezí zahraniční studijní výjezdy. Zde je třeba připomenout, že podporovat se mají jen ty studijní pobyty, které vedou k uznatelným kreditům. Vždyť i proto jednotný kreditový systém v Evropě vznikl. Studijní pobyt, pokud není prázdninovým výletem, nemusí prodloužení studia vyžadovat. A pokud škola přesto shledá prodloužení studia užitečným, může to studentovi povolit. Finančně ji to příliš nezatíží, protože student je během zahraničního pobytu stejně pryč. A opět platí, že opatřením se celkový balík peněz nezmenší a o ušetřené peníze bude možno navýšit normativ na studenta.

 

Nepodporujte znovu již jednou vystudované

Dnes škola od státu dostane normativ i na studenta, který program stejné úrovně již dříve vystudoval. Je však divné, že financuje opakovaní studia jedněch, když má omezené prostředky na vzdělávání jiných nadaných zájemců, kteří ještě nestudovali.

Někdo může oprávněné namítnout, že velmi nadaní studenti zvládnou vystudovat i dva obory a může to být pro ně, školu i společnost užitečné. Ale i zde je lepší hledat jiná než plošná řešení, která pomáhají i spoustě věčných studentů. Jednak od toho existují univerzity v pravém slova smyslu, aby svým nejnadanějším studentům umožnily poskládat individuální studijní plán z nestandardní kombinace předmětů na různých fakultách. Školám by také nikdo nebránil, aby výrazně nadané studenty přijímaly i bez normativu. Navíc řadě vysoce nadaných ve studiu dalšího oboru rád pomůže kdejaký zaměstnavatel, pokud se u něj student zaváže pracovat. A ti ze supernadaných, kteří se cítí školami i zaměstnavateli zneuznaní, si na další studium mohou dříve či později vydělat díky svým výjimečným schopnostem.

 

Snižte podíl magisterských studentů

Systém financování školy nutí přijímat do magisterských a navazujících programů (MA) příliš mnoho studentů, kteří nemají adekvátní studijní dispozice. Školy, ve snaze získat studenty a na ně vázaný normativ, musely v poslední dekádě výrazně snížit laťku náročnosti MA programů. Příliš mnoho škol navíc není schopno kvalitní studium tohoto typu nabídnout, protože na to nemají lidské zdroje a zázemí.

Stát v poslední dekádě, při otevření vysokoškolského systému, v usměrňování počtu magisterských studentů zcela selhal. V důsledku toho dnes máme na světové poměry extrémně vysokou průměrnou délku dokončeného studia a poměrně vysoké náklady na jedno úspěšně ukončené studium. To se při omezeném rozpočtu promítá do snižování ročního normativu na studenta, což školy oprávněné kritizují.

Na začátku devadesátých let šlo na vysokou školu pouze kolem patnácti procent mladých. Šlo o intelektuální špičku a všichni studovali v dlouhých magisterských programech. Dnes jde na vysokou šedesát procent mladých, tj. čtyřikrát více a téměř osmdesát procent z nich se stále zapisuje na magisterské programy. Většina z nich už samozřejmě žádnou intelektuální špičku nepředstavuje a pro toto studium nejsou intelektuálně disponováni. Pro ně budou i nadále smysluplné bakalářské programy. Ty ale musí být praktičtěji orientované než dnes, aby nebyly přípravkou na pozdější magisterské studium.

Stát by však neměl počet magistrů redukovat plošně, ale pouze v méně kvalitních programech. Ušetřené veřejné prostředky lze opět použít na zvýšení normativů nebo na podporu vzniku malých, ale špičkových a mezinárodně orientovaných graduátních škol.

 

Každý rok analýza na stole

Je pozoruhodné, že veřejnost ani vláda dosud nedostávají o neefektivnostech veřejných výdajů podrobné údaje. Například nevědí, kolik peněz bylo vyplaceno na neúspěšně ukončená studia, na studia opakovaná a překračující standardní dobu, kolik na cizince. Přitom matrika studentů tyto informace obsahuje. Zveřejňování vhodných ukazatelů, a nejen těch ve vztahu k financování, na úrovni studijních programů veřejných vysokých škol by zracionalizovalo diskuse o financování vysokého školství. Navíc je známo, že dobře informovaní zájemci o studium, zaměstnavatelé a potažmo celá veřejnost jsou předpokladem pro zdravou konkurenci mezi vysokými školami.

 

Jmenujte ministra!

S implementací těchto návrhů NERVu vláda nemusí čekat na nový vysokoškolský zákon. Vzorec pro rozdělování peněz (osmdesát procent normativ podle počtu studentů, dvacet procent podle ukazatelů kvality) popisují dvě ministerské vyhlášky. Jejich každoroční aktualizaci po projednání se zástupci škol schvaluje vedení ministerstva. Stačí, když bude konečně jmenován nový ministr školství.

 

Autor vyučuje na CERGE-EI, je členem NERVu.

 

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na