Opravdu se čeští žáci v testech zlepšují?

Říká se tomu mediální zkratka. V úterý zveřejnila Česká školní inspekce výsledky dvou mezinárodních šetření a konstatovala, že se české děti ve čtenářství, matematice a přírodních vědách zlepšují a jejich výsledky jsou nadprůměrné. Média to vyhodnotila jako bod obratu. Po létech, co jsme se zhoršovali například v testech PISA, kde jsme v mnoha oblastech naopak podprůměrní, se trend obrátil. Ona zkratka je v tom, že v tomhle případě srovnáváme hrušky a jablka, případně dvě velmi různá jablka. Opatrnost je na místě. Než začneme jásat, bylo by dobré zjistit, cože jsme to vlastně naměřili.

 

Pokud jsme zatím naříkali nad zhoršujícími se výsledky žáků, vyvozovali jsme to téměř výhradně z mezinárodního šetření PISA (podrobněji ZDE), které zkoumá ve všech zemích patnáctileté, bez ohledu na to, v jakém jsou ročníku školy. Tedy i ty, kteří propadali a jsou třeba jen v sedmé třídě. Šetření TIMSS a PIRLS (podrobněji ZDE a grafy ZDE) zkoumá žáky čtvrtých tříd. Na oznámení inspekce reagovala i společnost Scio s tím, že v jejím šetření, které se jmenuje Stonožka a zkoumá žáky v šestých třídách a primách víceletých gymnázií, také došlo mezi lety 2009 a 2012 ke zlepšení (čtěte ZDE), ale zatím je tak malé, že se z toho nedá usoudit, jestli jde o náhodu či začátek nějakého trendu.

 

Než se začneme radovat, je dobré si několik věcí uvědomit. Ta data jsou z různých let, byl zkoumán různě složený vzorek a pravděpodobně není ani zcela jasné, nakolik se metodika jednotlivých šetření podobá a liší. Respektive neexistuje o tom žádná pro veřejnost přístupná a srozumitelná informace. Vyvozovat z věci nějaký bod obratu tedy rozhodně není na místě.

 

A i v případě, že by další data obrat naznačovala, není vůbec jasné, co ho způsobilo. Část veřejnosti například dlouhodobé zhoršování v PISA přičítala reformě školství. Byl to nesmysl, protože patnáctileté ještě reforma, která odstartovala v roce 2005 v prvních třídách, nijak nezasáhla. Stejně bych ale byl opatrný v konstatování, že současné naměřené zlepšení je způsobeno působením reformy. Praktické zkušenosti naznačují, že v naprosté většině škol se nezměnilo nic, reforma nereforma.  Co tu změnu tedy způsobilo, opravdu nevíme.  Nějaké změny ve školách a vyučování? Vyšší motivace rodičů, aby jejich děti měly kvalitnější vzdělání? Nějaké vlivy mimo školu a široce přístupné moderní technologie?

 

Jediné, co se z toho dá vyvodit zcela jistě, je, že různá data říkají o našem vzdělávacím systému velmi různé věci a bylo by na místě si v tom udělat pořádek. Například srovnat metodiky jednotlivých šetření a ujasnit si, co jsme se vlastně dozvěděli. Stejně tak bychom si měli udělat jasno v tom, zda jsou v tomto směru využitelná data z plošného testování v pátých a devátých třídách. Ta z prvního ročníku jistě ne, ale příští rok už by bylo dobré srovnat, co vychází z plošných testů a z výběrových šetření. Tyhle výsledky totiž bývají ve světě často různé, protože výsledky plošných testů se snaží učitelé ovlivnit kvůli lepšímu obrazu školy. Bude to tak i u nás? A konečně, začněme dělat výběrová šetření (tedy netestujeme všechny dejme tomu patnáctileté, ale jen sociologicky vybraný vzorek) i u nás, nespoléhejme jen na mezinárodní šetření. Webový nástroj, který to umožňuje, už Česká školní inspekce má, podobné projekty slibuje, ale zatím se v tomto směru nic nestalo.

 

Dokud nezačneme ve vzdělávání pracovat s kvalitními a hlavně srovnatelnými daty, jsou jásot nad zlepšením, stejně jako vztek ze zhoršení, poněkud předčasné.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

35 komentářů k "Opravdu se čeští žáci v testech zlepšují?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Souhlasím s opatrností při interpretaci takových šetření. Ale stejnou opatrnost bych doporučoval i u poplašných zpráv o zhoršování žáků, které byly silným argumentem pro kritiky reformy (rvp), obhajování plošných testů a vytváření pochybných (veřejnosti stejně neznámých) strategií „základních“ gramotností. Za povšimnutí stojí i výsledky Polska, které bylo v nedávných diskusích dáváno za vzor.

Dominik Dvořák
S článkem pana Feřteka lze v zásadě souhlasit. Dovolil bych si polemizovat o některých jednotlivostech. Například v matematice vycházíme ve zprávě mezinárodních odborníků spíš jako černá ovce než jako úspěšný žák: „At the fourth grade, 17 countries and three benchmarking participants have comparable data from 1995 and 2011, providing trends over the past 16 years. Since 1995, twelve of these countries raised their levels of mathematics achievement and only three had decreases“, přičemž přiložené tabulky (str. 7 a str. 52) uvádí ty tři země ČR (-30 bodů), Nizozemsko (-9), Rakousko (-22). V mezinárodní zprávě jsme tedy země, která se zhoršila… Více »
Dominik Dvořák

P. S. Ještě přesné porovnání toho, co říká PISA a TIMSS:

PISA 2009: Žáci z České republiky od roku 2003 zhoršili nejvíce ze všech zúčastněných zemí. (Rok 2003 se volí za výchozí, protože se tehdy změnila metodika tvorby testu.)

TIMSS 2011: V roce 2007 v matematice šlo o největší zhoršení ze všech zemí. Od té doby se čeští žáci v matematice významně zlepšili, ale zůstáváme zemí s největším propadem v průměrném výsledku od roku 1995.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Ale abych doplnil „výběr“ citací, o čtenářské gramotnosti se dočteme, že jsme dosáhli nadprůměrných výsledků a výrazného zlepšení od roku 2009. Bez strategie základních gramotností. Co se vlastně stalo?

P.S. O marketingové zdatnosti firmy SCIO není pochyb.

Dominik Dvořák
Co se vlastně stalo? Nejdřív: hodně soustřeďuju na to, aby škola dobře plnila svou vzdělávací funkci, protože v ní je nezastupitelná. Matematiku se člověk jen málokdy naučí jinde než ve škole. Ale ve světle včerejšího neštěstí v USA mi připadají naše přestřelky tady přece jenom o něco méně důležité. Takže s tímto vědomím: Myslím, že nikdo kompetentní neřekl, že jsme se zlepšili od roku 2009. Článek Tomáše Feřteka říká dobře, že srovnávat výsledky čtvrťáků v PIRLS a deváťáků v PISA nejde. Je fajn, že se naši čtvrťáci zlepšili proti roku 2001. Je příliš brzy na to tvrdit, že známe příčiny… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Popletl jsem rok: výrazné zlepšení do 2001, jak říkáte. Strategie (do které se neustále strefuju) byla přijata už „dávno“. Co se od té doby událo a konkrétně udělalo? Byl vypracován nějaký národní systém monitoringu čtenářské gramotnosti? Nebo se spoléhá na plošné testování páťáků a deváťáků?

Radek

Zlepšujeme se, protože přibývá metodických materiálů a protože se učitelé čtenářské gramotnosti více věnují. Myslím, že je to hlavně díky neziskovkám, protože nevím o ničem jiném na podporu čtenářské gramotnosti, co by vzniklo mimo ně…

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Jasně: „Ta naše strategie ve dvou ze třech hlavních bodů nechce nic jiného, než lepší stanovení cílů a vlastní národní sběr dat.“ Přesně to, co strategii nejvíce vyčítám. Neobsahuje nic konkrétního (od samého začátku nic takového ani nezamýšlela) na skutečnou podporu rozvoje čtenářské gramotnosti ve školách (viz výše Radek Sárközi), jde jen o samé vědecko-úřednické hrátky se sběrem dat. Mám pocit, jako by ze signálu o zlešení ve čtenářské gramotnosti (byť třeba malého, nebo dílčího) neměli někteří radost.

Dominik Dvořák
Podívejte se, bez dat jsou všechno jenom názory. Když před pár lety vystoupili kritici reformy sdružení kolem výzvy „Všem, jejichž hlas…“ je slyšet, napsali jsme s D. Gregerem do novin: Pro kritiku současné školy nemáme oporu v datech, protože o českém školství je daleko méně dat, než by bylo potřeba. Teď máme dat o něco víc, ale stejně je to málo. Abychom mohli ordinovat jakoukoli léčbu, je třeba diagnóza. Mimochodem, pokud se pamatuju z těch dat, co máme, tak pro náš region střední a východní Evropy je typické, že start v gramotnosti není špatný, ale pak už nenásleduje rozvoj na… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Pokud by se potvrdilo, že se čtenářské dovednosti na druhém stupni opravdu vytrácejí (nebo stagnují), bylo by to velmi alarmující zjištění. Možná však ne až tolik překvapující, protože u starších žáků se střídají učitelé a běžnou praxí je udržování mýtu, že za vše se čtením a psaním odpovídají (především, nebo dokonce pouze) češtináři. Při poměru vyučovacích hodin 4 : 28, by výsledek musel byl jasný.

Radek
Podívejme se například, jak se učí na II. stupni dějepis ve Francii (rozbor pramenů a přemýšlení o nich) a u nás (převyprávění toho, co si pamatuji z vyprávění učitele o tom, co se kdysi stalo…). Je zřejmé, že ve Francii se na II. stupni čtenářská gramotnost rozvíjí, kdežto u nás moc ne. Ano, dat o českém školství máme žalostně málo. Škoda, že se peníze nalily do plošného testování v 5. a 9. ročnících, nikoliv do sběru dat… Škoda, že peníze z ESF nešly i do sběru dat. VŠ by to možná ještě mohly zachránit a požádat si o nějaké peníze… Více »
Dominik Dvořák

Pro pana Sotoláře: S rizikem srovnávání nesrovnatelného: V roce 2001 čeští žáci v průměrném věku 10,5 byli v PIRLS nadprůměrní ve čtenářství. V roce 2006, tedy o pět let později, byli v PISA 2006 testováni žáci žáci patnáctiletí, tedy o pět let starší, a ejhle, byli podprůměrní. Lze říct, že to byly dva výsledky jedné skupiny, ovšem výběry trochu jinak konstruované, testy samozřejmě trochu jiné (pro čtvrťáky a pro děti kolem devídky) atd. Ale ten rozdíl je markantní.

Dominik Dvořák

Nevím, jak jste přišel na to, že plošné testování není sběr dat. Z toho, že sběr dat může vypadat jinak (může to být třeba rok trvající pozorování jedné třídy), neplyne, že plošný test není sběrem dat. Obávám se, pane Sárközi, že vám dělá potíže elementární logika.

Dominik Dvořák
Pane Sárközi, budou ty vánoce, chanuka, novyj god atd., tak mne mrzí, že jsem na Vás vyjel, omlouvám se. Podívejte: já nepředstírám, že vím, jak se má správně vyučovat čtení třeba v sedmé třídě. To asi víte víc Vy, pan Sotolář, pan Hauseblas nebo někdo jiný. Totéž pro matematiku. Vždycky jsem si spíš kladl otázku, jaké parametry by měla obecně splňovat nějaká (inovativní) metoda, aby si zasloužila být šířena a aby měla naději na úspěch v mnoha různých školách. Dejme tomu, že se zabývám spíš makro, a vy mikro. „Strategii“ je předhazováno, že nedoporučuje (ale taky nepředpisuje) mikro, neříká: správně… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Pane Dvořáku,
souhlasím s vašimi „tenisovými“ argumenty (a nejenom, že jsou ty Vánoce). Vy tady (nebo spíše na rvp) hrajete často roli otloukánka za cizí rozhodnutí. (Často obdivuji vaši obdivuhodnou trpělivost.) Dostal jste za úkol nalajnovat hřiště, tož lajnujete hřiště. Ale když se řekne „á“, má se říci také „bé“ (a v tomto pořadí). Zadala Vrchnost spolu s lajnováním hřiště také výuku fórhendů a bekhendů, abychom na dobře nalajnovaném hřišti jen nestáli a nečučeli na sebe? To by mohl být konkrétní úkol třeba pro NIDV. Jenomže Vrchnost ho možná zruší, jako by ji bavilo jen a jen to lajnování.

Radek
Lidé na různých úrovních by měli především spolupracovat. Nikoliv tedy, že třeba bude pan Dvořák lajnovat hřiště na tenis a někdo jiný na něm bude hrát košíkovou. :-) Když se tvořila ta Strategie, měli být přizváni zástupci všech skupin, které k tomu mají co říci, nebo kterých se dotýká. Stejně tak, když se dělá něco jiného. Takto ale u nás nikdo nepostupuje. Výsledkem je, že máme Strategii – no a co? Pak máme výsledky z PISA – no a nic. Teď máme zase TIMSS – ale co s tím? Pak budou výsledky plošných testů… Nic z toho není propojeno a… Více »
Radek

P.S. – To plošné testování zatím za sběr dat nepovažuji, protože se letos jen pilotovala technika a software. Příští rok je tuším stále generálka. Pak bude hlavně záležet na podobě úloh. Ale řekl bych, že za stejné peníze by se pořídilo mnohem více různorodých cílených šetření na vzorku populace (typ šetření PISA). Ve školství není mnoho peněz. Bylo by dobré je utrácet s rozmyslem a co nejefektivněji… Tož asi tak, když je dneska ta adventní neděle a nebezpečně se blíží den v roce, kdy se mají mít všichni rádi. ;-)

Dominik Dvořák
Pro pana Sotoláře: Celkem jste to vystihl. (1) Máme teď ten neoliberální model, new public management atd., jako že bude lepší, když stát bude minimální a co nejvíc činností zprivatizuje. No, jistou logiku to má, když se člověk podívá, co udělal p. Jančura pro kvalitu cestování v autobusech… ovšem jezdí s nimi jen tam, kde on chce a kde se mu to vyplatí. Čili má to nějaké meze. Stát má taky garantovat plošné doručování pošty i babičce na samotě a to, že aspoň občas pojede autobus i do Lhoty… Proto by měl občas podle mne plošně otestovat i všechny děti.… Více »
Hana Košťálová
Hana Košťálová
Dobrý den, pan Dvořák si klade otázku, jaké parametry by měla mít inovativní metoda, aby stála za to být šířena. Čtenářské metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT), mají za sebou dlouhou řadu výzkumných ověřování účinnosti. V zahraničí ovšemže. Žádné důvěryhodné ověřování neproběhlo u nás. Nicméně víme o kulturně různorodém využívání těchto metod. Příklady: Po dvou týdnech strávených studijní cestou ve čtenářsky úspěšném Ontariu mohu říct, že ve všech školách, které jsme navštívili (7 škol nejrůznějšího ražení – od placené exkluzivní školy přes univerzitní laboratorní školu po školy v oblastech, kde 100% prvňáčků jsou děti imigrantů bez angličtiny… Více »
Dominik Dvořák
Osobně věřím, že RWCT je metoda, která si zaslouží být šířena, i když by se mi líbilo, kdyby každá metoda měla svůj „příbalový leták“, který by povinně obsahoval indikace a kontraindikace, resp. popsané taky meze, kde už nefunguje. Ovšem v okamžiku, kdy by oficiální autorita řekla: doporučujeme nebo dokonce žádáme (jak to udělali v Anglii), abyste v matematice pracovali metodou X, tak mohou přijít zástupci metody Y a říci: (a) my nechceme X, my chceme Y, (b) a žádáme, aby taky naše metoda byla doporučena a podporována. Proto by bylo docela důležité mít předem nastavená nějaká pravidla. Nebylo by to… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Problém se šířením metod RWCT je v tom, že si svoje „knouhau“ docela hlídají. Nebo je snad někde volně na trhu nějaká „učebnice“ metod RWCT?

Hana Košťálová
Hana Košťálová
Pane Sotoláři, odpověď na Vaši otázku souvisí s prvním odstavcem pana Dvořáka: místo „příbalového letáku“ má našemu programu sloužit osobní šíření. Tak, aby bylo možné vše si vyzkoušet na vlastní kůži, reflektovat a analyzovat společně s lektorem i s kolegy v kurzu. Stejně tak, když učitelé zavádějí to, co si vyzkoušeli v kurzu, do vlastní výuky a pak se vracejí do kurzu a dělí se s ostatními o radostné zážitky i problémy, je to opět příležitost ohledávat silné stránky i úskalí metod, a to s ohledem na kontext, v němž se je snažíme využívat. Proto není žádná „učebnice“. Vydáváme ale… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
Víte, s trochou nadsázky ten důraz na osobní šíření mi připomíná spíše druidy nebo multilevelové prodejce různé kosmetiky a všeléků. (Všimněte si, že to už nebývají prodejci, ale poradci.) Osobní šíření/prodej je také marketingová strategie, že? Nevidím žádný rozumný důvod, aby neexistovala nějaká souhrnná učebnice programu RWCT. Máte snad pocit, že každá učebnice je nutně na úrovni příbalového letáku? Vůbec nepopírám výhody toho osobního prožitku (také ho mám za sebou), ale proč by nemohla být právě učebnice (můžeme to nazvat i jinak) otevřenou fortnou k takovému kurzu? A obáváte-li se nějakých „krátkých spojení“ a nedorozumění při používání dílčích metod RWCT,… Více »
Hana Košťálová
Hana Košťálová
Pane Sotoláři, máte úplnou pravdu v tom, že ani přímá spolupráce s účastníky kurzu nezamezí nefunkčním „adaptacím“. Je to mj. proto, že kurz nemá náležitou sílu – tu má jen podpora na místě, ve škole. V Ontariu citovali výzkumy, které potvrzují, že zvládnutí nové techniky (metody) vyžaduje, aby ji učitel vyzkoušel cca 20x. A aby při tom měl dostatek sebereflexe a možnosti analyzovat své pokusy s dopomocí zkušenějšího a tak se zlepšovat. Chabou náhražkou je tedy aspoň snaha být s učiteli v opakovaném přímém kontaktu prostřednictvím kurzu. Je to důležité pro účastníky i subjektivně – i oni cítí oporu. Máme… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Paní Košťálová, ani s těmi kapkami ironie, nebo dokonce sarkasmu jsem to nemyslel vůči RWCT zle. Fandím RWCT, vzpomínám si, že metody např. při školení koordinátorů RVP hodně zaujaly, ale právě o zatím preferovaném způsobu „osobního šíření“ mám pochybnosti. Zvláště ve chvíli, kdy jsme se myslím shodli, že je to metoda vhodná k „plošnému“ šíření. Upřímně řečeno, až vyschne pramen eu peněz, bude RWCT bohužel ještě vzdálenější. Rozhodně by RWCT mělo zapustit kořeny na pedagogických fakultách.

Radek

Metody RWCT jsou popsány a najdete je na internetu i v knihách. Otázka spíš je, zda ten, kdo si to jen přečte, bude umět vše správně aplikovat v praxi. Pak třeba začne tvrdit, že vůbec nefungují… Osobní šíření se používá jako základ ve všech inovativních i alternativních programech – montessori, waldorf, Začít spolu…

Dominik Dvořák

Vidíte – někde bychom se mohli shodnout. My třeba radíme, aby MŠMT podporovalo v rámci vzdělávání učitelů především programy dlohodobé
(něco jako 50 kontaktních hodin), a pokud možno takové, které zahrnují podporu odborníků, kteří dlouhodobě spolupracují se školou a učitele a žáky znají. Já věřím, že do toho styl práce RWCT zapadá. Takové požadavky by měly vytvořit filtr, aby se na různých kampaních kolem gramotností apod. nepřiživovali šikulkové, kteří budou nabízet projekty s nulovým dopadem na výuku a žáky, ale s velkým počtem proškolených učitelů (oblíbený indikátor ESF).

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Tou podporou MŠMT myslíte i financování? Ony ty kurzy RWCT nejsou zadarmo. S odfiltrováním šikulků na jedno odpoledne souhlasím, ale taky by chtělo odfiltrovat „osobní šíření“ od „osobního prodeje“. Před lety se ve velkém prodávalo OSV (to byli ve hře ještě sponzoři), pak RVP (to už tekly prachy z eu), teď přijde na řadu možná RWCT, ale to zaplatí kdo?
„Z OSV do RVP možná přes RWCT…“ Mládek by udělal hit.

Radek

To nevím, kdo nastavoval monitorovací indikátory v OP VK, kdy záleží na počtu účastníků vzdělávacích akcí, nikoliv na hloubce a intenzitě práce s nimi… Nebo na počtu výstupů, nikoliv na jejich kvalitě. EU nebo MŠMT?

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Ty počty obvykle nadhazuje předkladatel projektu. Příručka hodnotitele nenařizuje, aby hodnotitel udělil maximum bodů za velká čísla. Čili předkladatelé lezou do chomoutu často sami, snad aby udělali dojem.

Radek

No, to není tak úplně pravda. Např. náš projekt schválili, pod podmínkou, že navýšíme počet podpořených osob na dvojnásobek a náklady seškrtáme na polovinu…

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Tady nevidím rozpor: celkové náklady a podpořené osoby by měly být v „rozumné“ rovnováze. Mimochodem hodnotitel měl zvažovat u dalšího vzdělávání spíše „přidanou“ hodnotu než prostý počet podpořených osob. Např. získání obecně uznávaného certifikátu, u jazykového vzdělávání dosažení stupně B2, B1 atd. To ale málokdo uměl. (Obecně. O vašem projektu samozřejmě detaily neznám.)

Radek

Šlo o reakci na Váš příspěvek, který končí větou: „Čili předkladatelé lezou do chomoutu často sami, snad aby udělali dojem.“

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Rozumím. Nedávno jsem uvažoval, že bych vyplul s Nautilem (Scio), ale podmínkou je 20 žáků. Já mám ve třídě 17. Taky by mě zajímalo, kdo to číslo nastavil.

Radek

Tak jim zkuste napsat, jestli by neudělali výjimku a nenalodili i Vaši menší posádku… ;-)

wpDiscuz