Budeme mít předmět Etická výchova?

Komu z nás nevadí nedostatek slušnosti, s nímž se můžeme setkat na nepříjemně mnoha místech, kam jen naše oko pohlédne? Vadí i mně. Přesto si dovolím vyslovit pár polemických poznámek k současné kampani Etického fóra (dále EF), usilujícího o začlenění svého pojetí etické výchovy do rámcového vzdělávacích programů (dále RVP) pro základní vzdělávání. Ve hře podle mého úsudku totiž není jen „morálka národa“, ale ještě pár dalších témat, z nichž některá se k morálce tak jako tak zase vrací…

Jeden problém spatřuji v tom, že učivo obsažené v návrhu učiva etické výchovy, již v RVP obsaženo je. Jednak ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, dále v občanské výchově (oblast Člověk a společnost), ale i v některých průřezových tématech. Výrazně např. v osobnostní a sociální výchově. Není divu. Koncept EV, který si EF osvojilo, se v jazyce originálu (španělština) nazýval „výchova k prosociálnosti“. Název „etická výchova“ dostal až ve slovenském překladu. Z hlediska praktického vyústění jeho témat se ale jedná nepochybně o komunikačně orientovanou výchovu k prosociálnosti. Duplicita s tématikou výše zmíněných oblastí, oborů nebo s tématikou osobnostní a sociální výchovy se tedy dá očekávat. Empatie, zdravé sebepojetí, asertivita, mezilidské vztahy, kreativita, prosociálnost a navíc i téma hodnot a rozhodování v eticky exponovaných situacích, to vše v RVP již zakotveno je. Ostatně, při úpravách témat průřezu „osobnostní a sociální výchova“ roce 2003 se vycházelo vstříc – mimo jiné – také některým požadavkům Etického fóra.

Vzniká pak samozřejmě otázka, jaký smysl má vřazovat znovu do nejobecnějšího kurikulárního dokumentu „učivo“, které už tam je(?).

Problém druhý spočívá v argumentaci ve vztahu k tomuto problému. Kol. Motyčka (UN č.4) upozorňuje, že zařazení EV jako doplňujícího oboru má zajistit praktickou výuku témat. Jenže právě to už nemá s vlastním obsahem RVP co dělat. RVP nejsou primárně nastaveny tak, aby diktovaly učiteli určitou metodiku atd. Naopak – (záměrně) nestanovují ani konkrétní plány učiva jednotné pro všechny školy ani nestanovují jednotnou metodiku. Obsahují oblasti a obory. Je na školách, jaký konkrétní učební program si z nich vytvoří a jak ho budou učit. Nabízejí tedy svobodu kurikulární i metodické volby, pro niž vytvářejí rámec!

Pokud škola chce učit prakticky mravní výchovu, současná podoba RVP jí to umožňuje! Nestanovuje jí ale (ve smyslu dříve praktikovaného pojetí jednotné školy) ani formu, ani počty hodin, ani metodiku.

Rozhodne-li se škola, že bude učit mravní výchovu jako předmět, ba, že bude učit EV např. na základě metodických příruček EF, nic jí v tom nebrání!

Je to jen její věc (resp. též věc rozhodnutí rodičů, zřizovatele, ale i žáků atd.). A soudím, že tak to má být.

Třetí problém vychází z předchozího. Pokud by soubor nějakých témat již v RVP obsažených vstoupil znovu do téhož RVP v podobě „předmětu“ (a tím EV je – viz opět UN č.4), opět by se tím rušily principy konstrukce RVP. Základní kurikulární dokument předměty neobsahuje (a je to skutečnost záměrná)!

Představme si, že některé občanské sdružení zabývající se mediální výchovou může začít žádat, aby vedle existujícího průřezu „Mediální výchova“ byl začleněn ještě doplňující obor, resp. předmět s názvem kupř. „Výchova mediální gramotnosti“… Kývnout na to by ovšem znamenalo, že RVP ztrácí svůj původní smysl.

Je škoda, že EF odmítlo před několika roky nabídku VÚP na umístění jejich projektu na metodickém portálu RVP. Získal by tam značný prostor pro popularizaci. Místo toho stále tlačí na vpodstatě nesystémový krok, totiž zařazení do základního dokumentu.

Čtvrtý problém navazuje na třetí. EF chce vložit do základního kurikulárního dokumentu koncept de facto předmětu, který je konceptem „jednoho muže“ – R.R.Olivara. Tím rozhodně neříkám, že je špatný! Připomínám však, že Olivarova témata nejsou obecným souborem klíčových témat týkajících se mravní výchovy, který by odpovídal svým charakterem rámcovým programům. Olivarův projekt je stavěn z jistého úhlu pohledu, má jisté zaměření – vše cílí k prosociálnosti. Specifické zaměření má i Olivarův koncept metodiky atd. Proč by ne? Troufnu si však říci, že morálka v praxi nerovná se jen prosociálnost. A o návodech k realizaci či metodice již byla řeč (i mravní výchova může mít metodiku velmi rozmanitou, tedy nejen tu, kterou doporučuje Olivar).

Důležitá je, myslím, otázka, zda takový typ dokumentu, jako RVP, má obsahovat jako vzdělávací obor to, co z hlediska tzv. výchovy charakteru či výchovy mravní můžeme nazvat „jedním z konkrétních a specificky zaměřených projektů“.

Např. již existující doplňující obor „dramatická výchova“ (dále DV) vznikl složitými diskusemi řady odborníků různých názorů. Není to tedy DV ani výhradně podle doc. Machkové (Praha) a jejích akcentů, ani DV výhradně podle konceptu doc.Mackové (Brno) ani podle konceptu dr.Černíka (Plzeň), ale ani podle konceptu v oboru světově známého prof.Neelandse (Warwick, UK) atd. Je to vše podstatné, co různí specialisté i praktici v konečném důsledku považovali za náležité k oboru DV bez ohledu na užší akcenty jednotlivců či skupin (i bez ohledu na metodiku). DV je tím pádem koncipována skutečně jako obor, nikoliv jako předmět.

Má se tedy RVP otevřít obsahově a metodicky zaměřeným konkrétním projektům typu EV? Pokud ano, budeme muset zřejmě rezignovat na soudobé kurikulární dokumenty. RVP přestane být tím, čím je. A to bude (pedagogicky nazřeno), věřte mi, krok zpět!

Je tedy s podivem, že ministerstvo otevírá prostor pro možný průlom principů RVP. Znamená to snad, že momentální ministerstvo hodlá nastoupit cestu postupné transformace kurikulárních dokumentů od progresivních RVP až do podoby metodických prefabrikátů?

Problém pátý už je trochu z jiného soudku. S úsilím EF prosadit jejich projekt etické výchovy do RVP jsem se setkal poprvé cca před pěti roky. Jeden z prvních argumentů pro prosazení, který jsem tehdy od delegátky EF slyšel, byl ten, že vše je předjednáno v parlamentu s poslankyní Šojdrovou z KDU ČSL …

Takový argument, jde-li o kurikulum, nemůže člověka nezaujmout a těžko se zapomíná. Budete-li mít „svého“ poslance, můžete mít i obor? Od prvního okamžiku je tedy jasné, že za celou věcí stojí nejen téma samo, ale jistý politický subjekt. Tím by se možná i dnes dalo vysvětlit, proč VUP (uvažující o RVP – pokud je mi známo – podobně, jak jsem já činil v předchozích řádcích) je znovu a znovu nucen ministerstvem k řešení otázky začlenění EV do RVP (a zřejmě ne právě po své vůli). Znamená to tedy, že výsostně odborné a současně veřejné pole kurikulární tématiky mohou nadále ovlivňovat zájmy partají prostřednictvím jim blízkých občanských sdružení? Nebo zájmy sdružení prostřednictvím blízkých partají? Takové počínání má ovšem ve vztahu ke kurikulu více než značná rizika… N.B. – KDU ČSL na mne v posledních rocích skutečně nepůsobí jako sdružení, které má zcela jasno v hodnotách a morálce…

Problém šestý: Angažmá KDU ČSL ale může souviset i s jiným tématem, o kterém se v těch pedagogických kruzích, v nichž se pohybuji, celkem běžně hovoří. EF takové „podezření“ opakovaně odmítá a zatím předkládané koncepce etické výchovy nic podobného zjevně nevykazují. Ale přesto: Mluví se o latentní náboženské výchově a o pokusu o její „tichý“ a tedy i poněkud netransparentní průnik do sekulárního českého kurikula (etická výchova v pojetí Olivara a EF je předmětem např. pochvalné pozornosti katolických kruhů).

Nemám nic proti náboženství, víře a věřícím ani proti náboženské výchově. Ale pokud snad jde skutečně o tohle, pak jen poznamenávám, že ani náboženské výchově dnes nic nebrání v tom, aby (v souladu s § 15 školského zákona) ve škole byla.

A vůbec kvůli tomu není nutno deformovat principy kurikulárních dokumentů.

 

Autor je vyučujícím na katedře pedagogiky FF UK a výchovné dramatiky DAMU.

Zdroj: UN/6 – 10.2.09, s.18-19. ISSN 0139-5718

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments