Fokus – Etiopské děti se učí ovládat počítač a technologie samy o sobě vzdělávání nepomohou

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti SCIO ke 14. říjnu, obsahují například tato témata: Co se stane, když do etiopské vesnice přivezeme počítače a necháme je volně dětem, 5 mýtů o technologiích ve škole a k čemu vlastně škola má být.

 

  1. Děti z etiopské vesnice se samy naučily využívat počítač k vlastnímu učení. V rámci programu One laptop per Child byl v Etiopii proveden následující experiment: Ve vesnici, jejíž obyvatelé jsou negramotní, zanechali výzkumníci laptopy a instrukci, že jsou určeny pro děti od 4 do 11 let. Ukázali vesničanům pouze, jak laptopy nabíjet sluneční energií. Žádný další návod nepodávali. Sledovali děti prostřednictvím kamer zabudovaných v počítači, prostřednictvím SIM karet a paměťových karet. Děti počítače rozbalily a pustily se do zkoumání. Během několika dní začaly používat nainstalované aplikace, hry, vzdělávací lekce. Pokus nebyl nezávisle přezkoumán, ale jeho autoři navrhli tři pracovní závěry: 1. dítě se dokáže vyznat v pokročilé technologii bez ohledu na to, v jak zaostalé společnosti žije, 2. technologie může být důležitá pro samovzdělávání, 3. přístup dětí k technologiím může být důležitější, než možnost chodit do školy. odkaz
  2. Technologie samy o sobě lepšímu vzdělávání nepomohou. Komentář M. Horna poukazuje na nedostatečný dosavadní přínos programu One laptop per Child, zejména na málo pozitivní výsledky v Peru. Autor zdůrazňuje, že technologie samotná změny ve vzdělávání nepřinese. odkaz
  3. 5 mýtů o technologiích ve škole. Odborník na technologie ve výuce shrnuje své zkušenosti s využitím iPadů na střední škole, kde každý žák a každý učitel měl k dispozici jeden. Vyvrací pět obecně přijímaných představ: 1. digitální generace potřebuje technologie – technologie mají být začleněny do výuky, ale žáci je při dalším studiu nemusí vůbec potřebovat, anebo jen v podobě e-mailů, textového editoru a využívání sociálních sítí, 2. iPad je jen nástroj – je to nástroj, který není úplně jednoduché používat, ale umožňuje plnění mnoha úkolů, 3. nerozptyluje od učení – aplikace, hry a další možnosti využití oslabují pozornost žáků, 4. tvorba nebo nákup učebnic pro iPad je velká inovace – nemá smysl využívat starý formát, lepší jsou webové aplikace a volně přístupný obsah, 5. v programu 1 iPad pro žáka se žáci naučí pracovat pouze s tímto zařízením – studenti se učí organizovat si práci, vyhledávat informace, sdílet obsahy bez ohledu na zařízení. odkaz
  4. Použití rozšířené reality ve vzdělávání. Rozšířená (augmented) realita poskytuje mnoho možností ve vzdělávání. Je definována jako učební technika, kde učební prostředí reaguje na potřeby a vstupy studenta. Obvykle využívané technologie jsou dotyková tabule, rozpoznávání hlasu, interakce, zprostředkování audio a video obsahu. Studenti si mohou řídit vlastní proces učení, zejména dobře je rozšířená realita využitelná v e-learningu. Umožňuje propojení teoretické a praktické výuky, dává studentům možnost vyzkoušet si praktické postupy bez obavy z případných fatálních chyb či nevratných důsledků. Ani trénink není tak nákladný. odkaz
  5. Simulační program se osvědčuje ve výuce přírodních věd. Učitelé texaské školy 2. stupně (middle school) popisují, jak ve škole využívají technologie při výuce přírodních věd. Škola zakoupila webový program Adaptive Curriculum a žáci měli možnost samostatně prozkoumat jednotlivá témata s interaktivním vysvětlením. Poté referovali, že program jim pomáhá pochopit jevy, kterým dosud nerozuměli. Učitelé se mezitím vyškolili pro práci s programem a začali jej používat ve výuce. Program využívá vizualizace, simulace, zobrazování a manipulaci trojrozměrných předmětů. Žáci mohou vytvářet a ověřovat hypotézy. Díky simulacím mohou provádět pokusy, které by ve skutečnosti byly nebezpečné nebo drahé. Během pěti let využívání programu se zlepšily výsledky žáků v přírodních vědách. odkaz
  6. Nuda souvisí se stresem. Studie z Kanady, Německa, Anglie a USA se zabývají zkoumáním stavu, kdy se žáci ve třídě nudí. Kanadský profesor Eastwood definuje nudu jako stav, kdy se žáci nemohou soustředit. Příčinou je podle odborníků stres – z příliš obtížné látky nebo z toho, že se žák nemůže soustředit na monotónní výklad. Stres potom oslabuje pozornost, žáci jsou unavení, hůř se učí, mohou mít i zdravotní problémy. Zatěžuje navíc krátkodobou paměť. Podle odborníků by žáci i učitelé měli nudu ve třídě eliminovat nebo omezovat, být si vědomi negativního působení stavu nudy. odkaz
  7. 5 dovedností pro kritické myšlení. Profesor Hamilton College v USA shrnuje pět základních dovedností, které by měli studenti zvládat v rámci pěstování kritického myšlení: 1. schopnost uvažovat na základě empirických výzkumů, ne pouze teoreticky – např. umět změnit názor na základě nových poznatků, 2. zvažovat vždy více než jeden faktor, příčinu, důvod, 3. schopnost přemýšlet vždy o rozměrech změn, politických kroků, zásahů do systému, ne pouze o směru, 4. schopnost uvažovat jako liška, a ne jako ježek – liška zná mnoho drobných poznatků, které pragmaticky uplatňuje v malém měřítku, ježek má jednu velkou znalost, kterou uplatňuje všude šmahem, 5. schopnost vyznat se ve vlastních předsudcích – nevybírat poznatky podle toho, zda odpovídají naší předem utvořené představě. odkaz
  8. Síla pozitivních ukazatelů. Americké výzkumné středisko Child Trends zveřejnilo zprávu o pilotním projektu Flourishing Children Project zaměřeném na definování pozitivních ukazatelů u dospívajících. Středisko vypracovalo soubor indikátorů v roce 2003 a letos zveřejnilo výsledky pilotování přijatých indikátorů u dětí a rodičů. Ověřovala se validita pozitivních konstruktů, které ovlivňují život a rozvoj dětí. Konstrukty byly rozděleny do následujících skupin: 1. prospívání, rozkvět (flourishing) osobnosti, 2. prospívání, rozvoj ve škole a v práci, 3. prospívání ve vztazích, 4. vztahové dovednosti, 5. pomoc ostatním k rozkvětu, 6. správa životního prostředí. Konstrukty a jednotlivé položky byly ověřovány v pohovorech s dětmi a rodiči a v pilotním testu. odkaz
  9. Transformace školství jako předvolební téma. Výkonný ředitel Americké asociace školních administrátorů shrnul před volbami problémové body amerického školství a poukázal na to, jak dosáhnout skutečné transformace: poskytnout každému studentu personalizovaný studijní plán. Učit se k dosažení standardů, ne kvůli testu. Neměřit vzdělávání počtem hodin odsezených ve třídě, ale výkonem. Nedržet se rozdělení na ročníky. Využívat technologie a učinit vzdělávání všudypřítomné. Smazat přetrvávající rozdíly mezi výsledky žáků podle rasové příslušnosti a podle sociálně ekonomické situace rodiny. Vzdělávání má být prioritou americké politiky. Je potřeba podporovat střední odborné vzdělávání. Všichni žáci mají mít příležitost studovat v terciárním vzdělávání, ale ne všichni musejí tuto možnost zvolit. Je třeba investovat do předškolního vzdělávání. odkaz
  10. K čemu má být škola? Vzdělávání může být chápáno jako základní prostředek k dosažení společenského pokroku a reforem (Dewey). Další reformátoři vidí školy jako místa, kde se musí řešit a vyřešit problémy národní ekonomiky a globální soutěže. Politici chtějí, aby školy sloužily hospodářství a národním zájmům. V diskusi o cíli vzdělávání mají různé skupiny různé názory (zlepšování výsledků testů, příprava pro dospělý život, rozvoj potenciálu jednotlivce, příprava na pracovní proces). Rodiče chtějí, aby školy připravily děti pro všestranný a spokojený život, ředitelé chtějí klidné období beze změn, učitelé si přejí být vnímáni jako profesionálové. Vzdělávání lze chápat jako cíl sám o sobě, např. podle slov kardinála Newmana: „Independence of minds, rather than compliance with socio-economic expectations, is the goal of education.“ (Cílem vzdělávání je nezávislá mysl, nikoliv naplňování sociálně – ekonomických očekávání.) odkaz
Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments