Fokus: Nezakazujme ve škole Wikipedii, pišme ji!

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio ke 12. květnu, obsahují například tato témata: co je to občanská věda a proč jí využívat ve škole, jak využít digitální prostor pro motivování studentů a mýty o enormních počtech vysokoškoláků.

1. Nezakazujme ve škole Wikipedii, pišme ji! Používání Wikipedie učitelé většinou žákům zakazují, ale A. Wadewitz, spoluautorka brožurky How to Use Wikipedia as a Teaching Tool (Jak používat Wikipedii jako nástroj pro výuku) a autorka řady hesel ve Wikipedii, nabízí návody, jak Wikipedii využívat ve výuce. Na téma efektivního využití Wikipedie pořádá semináře. Zdůrazňuje, že učitelé i studenti si musejí být především vědomi toho, že přispěním do Wikipedie se stávají spolutvůrci, mají odpovědnost k celé komunitě, která Wikipedii spoluvytváří, a chápou kolaborativní způsob práce. Učitel může např. zadat úkol: prostuduj literaturu a napiš článek na určité téma ve formátu, který je používán ve Wikipedii. V nižších ročnících může být tématem třeba jen popis a zkoumání jednoho druhu ptáků nebo hmyzu. Výhodou je pevně daná struktura záznamu ve Wikipedii, která žákům pomůže vystavět jejich vlastní záznamy a postupovat logicky. Dalším úkolem může být i zkontrolovat jednotlivé záznamy a zjišťovat, jestli některé důležité informace nechybí, případně je doplnit (viz též hledání chyb ve Wikipedii podle prof. Harouni zde). Je užitečné věnovat se i takovým detailům, jako je např. rodově neutrální vyjádření. Další rozsáhlou oblastí, ve které mohou žáci a studenti přispět, je vytváření multimediálního materiálu: fotografie nebo videoklipy jsou běžně chráněny autorskými právy, ale studenti mohou vytvořit vlastní fotografie, klipy nebo i grafy pro lepší kvalitu celého záznamu. Wadewitz upozorňuje na to, že každý příspěvek je třeba dobře promyslet a připravit a že v procesu přípravy se studenti učí potřebným dovednostem. Propaguje také mnohem širší zapojení žen do vytváření obsahu Wikipedie a psaní příspěvků o ženách a z ženského pohledu.
2. Jak nespolupracující děti motivovat v digitálním prostoru? Profesor S. Wheeler z University of Plymouth (k jeho představě o budoucím vzdělávacím prostředí viz zde , o jeho pojetí digitální gramotnosti viz zde) se ve svém blogu zabývá tím, jak přistupovat k žákům, kteří se nezapojují do dění ve třídě, nespolupracují se spolužáky, učení je viditelně nezajímá. Podle názorů některých odborníků může tento postoj být pouze fází seznamování se s prostředím, spolužáky, úkoly, po které přirozeně následuje zapojení se do práce skupiny. Profesor Wheeler uvažuje o tom, jak napomoci zapojení žáka, jak zvýšit jeho motivaci k učení, a představuje pět stupňů zapojení (the engagement pyramid) adaptovaných na prostředí digitálních médií od nejnižšího k nejvyššímu: 1. pozorování, „číhání“ (lurking), čtení, 2. sdílení, přeposílání tweetů, „to se mi líbí“ (liking), 3. komentování, diskuse, 4. tvoření, přetváření k novým účelům (repurposing), 5. kurátorství. Nejvyšším stupněm zapojením je tvorba obsahu a dodání přidané hodnoty obsahu pro ostatní. Žáci jsou motivováni k učení tím, že mohou přinést nové poznatky a souvislosti ostatním, současně jsou si vědomi nároků na kvalitu a lépe se připraví. Je proto dobré žáky vést ke sdílení jejich práce. Ještě náročnější je zpracování tvorby ostatních a dodání vlastního pohledu a hodnocení – kurátorství, které vede k širšímu rozhledu a chápání souvislostí (více zde).
3. Co je to občanská věda? A jak může pomoci ve škole? Americká National Science Foundation (NSF – Národní nadace pro vědu) organizuje projekty zaměřené na podporu „občanské vědy“ (citizen-science), jejíž počátky se datují do roku 1900. Občané sledují ptačí druhy, kontrolují kvalitu vody, počítají brouky apod. Velká část projektů je určena pro žáky a koncept občanské vědy je zapracován i do kurikula přírodovědy. S odbornými organizacemi spolupracují různé kluby mimoškolní výchovy, komunitní centra, dokonce i místní drobní obchodníci a podnikatelé. National Geographic Society pořádá kurzy občanské vědy pro učitele 2. stupně zaměřené na sledování kvality vody a učitelé pak tyto postupy zkoušejí s dětmi. V rozvíjení občanské vědy významně pomáhají vyspělé technologie: měření jsou přesná, výsledky lze vizualizovat, občané mohou shromažďovat záznamy a fotografie a posílat je do vědeckých laboratoří. Pro studenty zapojení do občanské vědy znamená práci v reálném prostředí, konkrétní poznávání přírody i vědeckých postupů, aktivitu ve prospěch celé společnosti.
4. Úroveň čtení a matematiky druháků predikuje práci a příjem v dospělosti. Psychologové T. Bates a S. Ritchie na University of Edinburgh zkoumali to, zda úroveň čtenářské gramotnosti a dovedností v matematice u dětí v sedmi letech má vliv na jejich další uplatnění v dospělosti. Výzkumníci pracovali s daty asi 17 000 lidí v rozpětí 50 let. Zjistili, že úroveň čtenářské a matematické gramotnosti v sedmi letech dítěte predikuje sociálně ekonomické postavení v dospělosti lépe než IQ, druh školy nebo sociálně ekonomické postavení rodiny. Lepší výsledky v sedmi letech znamenaly v dospělosti vyšší příjem, lepší bydlení a lepší práci. Tato zjištění jsou platná i při započítání dalších faktorů, které by mohly ovlivnit výsledek. V dalším výzkumu se psychologové zaměří na identifikaci vlivů, které určují úroveň dovedností – vliv genetiky a vliv prostředí, s cílem zjistit, do jaké míry může být úroveň čtenářské a matematické gramotnosti ovlivněna předškolním vzděláváním.
5. Další zbořené mýty o počtech vysokoškoláků. M. Gaebel z Evropské asociace univerzit (EUA – European University Association) hovoří o tom, že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v zemích EU se zvyšuje a důvodem jsou rostoucí požadavky zaměstnavatelů na vzdělání uchazečů o práci. V Evropě zatím nenastala situace, kdy by pracovní trh byl nasycen absolventy vysokých škol, a vysokoškoláci mají stále větší šance na zaměstnání než absolventi středních odborných škol. Podle M. Gaebela není správné si myslet, že terciární vzdělávání roste na úkor odborné přípravy. Ve vzdělávacích systémech dochází k procesům „akademizace odborného vzdělávání“ nebo „zpraktičtění terciárního vzdělávání“, které jsou sledovány s nedůvěrou jako něco negativního. Instituce terciárního vzdělávání však jsou velmi rozrůzněné a řada z nich připravuje velmi prakticky zaměřené odborníky, rovněž účastníci celoživotního vzdělávání na univerzitách jsou především lidé z praxe. Dělicí čára mezi vzdělávacími sektory zaměřenými na teorii a výzkum a praxi a výcvik se tak stále více stírá a nejdůležitější otázkou zůstává, jak nejlépe získat potřebné dovednosti, znalosti a kompetence. Pro stále větší počet zaměstnání je vyžadováno terciární vzdělání, a zejména zvládnutí moderních technologií. Různé vzdělávací systémy řeší tuto potřebu různě, např. v Německu může absolvent odborného vzdělávání, který dosáhl úrovně „mistr“ pokračovat v některých magisterských kurzech. Další možností je duální model, který umožňuje studium kombinovat s praxí. „… vysokoškolské vzdělání může být v budoucnu prospěšné jak pro kariéru instalatéra, tak i pro kariéru filozofa.“
6. Mají lepší podmínky školy ve městech nebo na venkově? Pravidelná měsíční zpráva OECD PISA in Focus č. 28 se zabývá tím, jaký je rozdíl mezi školami ve velkých městech, v menších městech a na venkově v členských zemích OECD. Podle zjištění studie mají studenti ve velkých městech (nad 100 000 obyvatel) lepší kulturní a sociální příležitosti a obecně žáci v městských školách dosahují lepších výsledků. Průměrný rozdíl mezi výsledky žáků ve velkých městech a mimo ně dosahuje 20 bodů na stupnici PISA, což odpovídá přibližně půl roku učení. Ve všech zemích kromě Rakouska, Belgie, Německa, Izraele, Koreje, Nizozemska, Velké Británie a USA žáci ve velkých městech pocházejí z vyspělejších sociálně ekonomických poměrů. Kromě sociálně ekonomických poměrů však hrají roli i následující faktory charakteristické pro městské školy: jsou obvykle větší, lépe hospodaří s prostředky, méně je ohrožuje nedostatek učitelů, častěji mají větší procento kvalifikovaných učitelů a mají vyšší poměr počtu žáků na učitele. V některých zemích je v městských školách lepší disciplína (Austrálie, Dubai, Estonsko, Island, Izrael, Černá Hora, Nový Zéland, Katar, Švédsko), naopak v Brazílii, Mexiku, Polsku, Slovensku, Slovinsku a Tunisku je lepší disciplína mimo velká města. Městské školy obvykle nabízejí větší možnosti mimoškolních aktivit. Zpráva závěrem poukazuje na to, že městské školy poskytují žákům v mnoha ohledech lepší podmínky než školy mimo velká města a žáci zde mají obecně lepší výsledky.