Fokus: Výtvarka a tělocvik, dovednosti pro 21. století

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 26. květnu, obsahují například tato témata: co se lze také naučit při výtvarce a tělocviku, jak vypadá nový test studijních předpokladů a deset tipů pro čerstvé absolventy.

  1. Nevyužívaný potenciál výtvarky a tělocviku? Tělesná, výtvarná a hudební výchova bývají pro žáky odpočinkové hodiny, kde nezáleží na známkování a není třeba se na ně připravovat. Tyto hodiny však poskytují dobrou příležitost pro rozvoj žáků po stránce sociální, emocionální, mentální a fyzické. Žák má prostor a čas poznávat sám/sama sebe, svoje postoje a zásady. Žáci, kteří nevynikají ve třídě v odborných předmětech, mohou ukázat svou sílu v jiných oblastech. Tyto výukové hodiny jsou nyní pokládány za výbornou příležitost pro pěstování dovedností pro 21. století u žáků. Žáci se učí týmové práci, společnému rozhodování a urovnávání sporů, umění prohrávat. Učitel nepředává hotové poučky a pravidla, pouze usměrňuje žáky a pomáhá jim získat potřebné sociální dovednosti a zkušenosti. odkaz
  2. Co se všechno lze naučit na programování? Výuka ICT nebývá ve školách považována za jednu z priorit, v některých amerických školách jsou hodiny ICT nabízeny pouze jako volitelné. V rámci výuky programování však žáci získají řadu dovedností využitelných široce mimo rámec ICT (k cílům výuky ICT viz zde): 1. zvládnutí obsahu – programy vytvořené za účelem zvládnutí znalostí vyžadují, aby tvůrce programu zvládl látku a chápal vzájemné vztahy v rámci látky, 2. systémové myšlení – tvůrce programu musí rozumět příčinné souvislosti kroků a vztahům mezi prvky, musí ovládnout strukturu programovacího jazyka, 3. spolupráce – většina programů je výsledkem kolektivní práce, každý člen týmu se na něco specializuje, 4. zaujetí – programování je tvořivá a konstruktivní práce, dokončení úkolu přináší autorům uspokojení. odkaz
  3. Šest tipů pro vyhledávání. Ve světě, který je zahlcen informacemi, jejichž množství exponenciálně stále narůstá, je třeba žáky učit s informacemi zacházet, vést je k digitální gramotnosti. Žáci se učí strategiím pro efektivní vyhledávání, které se soustředí na následující úkoly: 1. přesná pojmenování pro vyhledávání – je důležité použít přesná pojmenování, případně dohledat i neznámá slova, která pak dovedou ke zpřesnění vyhledávání, 2. použití symbolů – kromě klíčových slov je třeba znát funkci symbolů a operátorů ve vyhledávání, 3. volba vyhledávače – ten je zaměřen na zdroje určitého typu podle účelu práce (např. Google Scholar nebo vyhledávače pro děti), 4. vyhodnocení kvality zdroje – žáci se naučí posuzovat zdroje podle podoby internetové adresy, vždy musí k informaci přistupovat kriticky,5. autenticita a důvěryhodnost informací – žáci by měli přemýšlet o tom, kdo je tvůrcem informace, má-li ve věci nějaký zájem, snaží-li se příjemce ovlivnit, 6. aktuálnost informací – žáci zjišťují, zda informace nejsou zastaralé. Učitelé ve spolupráci se školními knihovníky by měli postupy vyhledávání cvičit ve třídě a seznamovat žáky s potřebnými strategiemi, klást důraz na proces vyhledávání, a nikoli jen na konečný produkt (o posuzování informací v prostředí nejistoty viz zde). odkaz
  4. Co je osobní vzdělávací prostředí? Jedním z cílů dnešní školy by mělo být připravit žáky tak, aby se dokázali orientovat v překotně rostoucím množství informací a zdrojů a uměli je efektivně využívat, aby aktivně používali vzdělávací příležitosti, které přináší digitální propojení. Odpovědí na tyto potřeby je vytváření osobního vzdělávacího prostředí (PLE = personal learning environment) pro každého žáka, studenta i učitele. Osobní vzdělávací prostředí není vázáno na žádnou specifickou technologii nebo platformu, pro jeho vytváření lze používat různé programy. Je to soubor nástrojů a kontaktů na digitální i nedigitální obsah, stírá se zde hranice mezi formálním, neformálním a informálním vzděláváním, každé jednotlivé osobní vzdělávací prostředí je jedinečné, protože je vytvářeno podle potřeb a zájmů jednoho konkrétního učícího se jedince. Loňská zpráva Horizon Report pro základní a střední vzdělávání označila osobní vzdělávací prostředí za trend, jehož nástup lze očekávat v období dvou až tří let (spolu s učením založeným na hrách). V článku jsou zmíněny programy pro organizování informací Symbaloo a EverNote, které umožňují přehledně uložit odkazy na různé digitální zdroje, komunikovat s učitelem, odevzdávat zadané úkoly, případně se napojit na odborníky v oboru. V procesu vytváření osobních vzdělávacích prostředí učitelé žákům ukazují, jak vyhledávat spolehlivé zdroje. Starší žáci zapojují do svého osobního vzdělávacího prostředí kromě zdrojů poskytnutých učitelem i vlastní odkazy, které nejsou nutně spojené se školou. Žáci se naučí vyhledávat informace, uspořádat je a analyzovat, propojovat různé zdroje, srovnávat. Aktivní budování osobního vzdělávacího prostředí rovněž posiluje pocit odpovědnosti žáka za vlastní vzdělávání (více k vytváření osobního vzdělávacího prostředí viz např. zde a zde). odkaz
  5. Nový test studijních předpokladů. Americká testovací společnost ETS (Education Testing Service) představila nový test SuccessNavigator, který je určen na měření nekognitivních dovedností a předpokladů pro úspěšné studium (viz také zde). Měl by se používat spolu s tradičními testy zaměřenými na kognitivní dovednosti. Test stanoví úroveň motivace studenta a jeho odolnost nebo výdrž (grit). Měl by spolehlivěji určit to, zda absolvent střední školy potřebuje před nástupem na vysokou školu přípravné kurzy, v nichž v současné době končí velké množství amerických studentů, kteří potom vysokoškolské studium stejně nedokončí. Test byl vyvíjen sedm let, skládá se online a trvá 30 minut. Pilotáž probíhala na 20 vysokých školách různých typů. Hodnotí dovednosti studentů ve čtyřech oblastech: odpovědnost za studium (commitment), sebeřízení, sociální zapojení a odborné znalosti. Test je určen pro účely přijímání studentů, ale může být použit i pro sledování studenta v průběhu studia. odkaz
  6. Doporučení pro reformu vysokého školství. Nadace New America Foundation zveřejnila zprávu „The Next Generation University“ (Univerzita příští generace), která na základě detailního zkoumání šesti amerických veřejných výzkumných univerzit přináší doporučení, jak postupovat v reformách ve vysokoškolských institucích. Zpráva se zaměřila na následující úspěšně se reformující univerzity: Arizona State University, University at Buffalo, University of California v Riverside, University of Central Florida, Georgia State University, University of Texas v Arlingtonu. Doporučení jsou rozdělena podle úrovně, na které reformy probíhají: 1. úroveň instituce – zvýšit počet studentů, zavádět nové pedagogické postupy i nové služby pro studenty, vytvořit přímé propojení mezi dvouletými a čtyřletými programy a usnadnit prostupnost pro studenty, 2. úroveň státní – zaměřit finanční podporu na studenty bez prostředků, nikoli poskytovat podporu na základě úspěšnosti, financování univerzit na základě míry absolvování, nikoli počtu přijatých studentů, zajistit podmínky pro úspěšný přechod studentů z dvouletých kurzů a jejich dokončení studia, zajistit kvalitní přípravu žáků v základním a středním vzdělávání, 3. federální úroveň – zaměřit se na přípravu odborníků pro vedení univerzit, oceňovat univerzity mimo populární žebříčky, nabídnout grantový program, který by podporoval univerzity s reformním programem a prokázanými dobrými výsledky. odkaz
  7. Dvakrát pět tipů pro čerstvé absolventy. Čerství absolventi univerzit hledají zaměstnání v situaci, kdy pouze vysokoškolský diplom nestačí. S. Khamisa, zakladatelka kanadské agentury Careers by Design a poradkyně ve volbě povolání, nabízí absolventům pět rad, jak vylepšit svou pozici v soutěži o zaměstnání1. vybuduj si síť kontaktů – hledej kontakty ve svém oboru (pokud jsi tak ještě neučinil/a), snaž se seznámit s lidmi pracujícími v oboru, 2. napřed zkoumej, potom jednej – napřed zjisti možnosti, potřeby v oboru, po podání žádosti se nenech odradit neúspěchem, připomeň se telefonicky, 3. vytvoř životopisy na míru – neposílej jednu verzi CV všem podnikům, vypíchni svoje dovednosti v oblasti, na kterou jsou zaměřeni, snaž se odlišit od ostatních uchazečů, 4. pečuj o svou digitální stopu – pěstuj svá spojení na sociálních sítích, „vyčisti“ si profil na facebooku apod., 5. rozvíjej dovednosti – zejména dovednosti využitelné v různých oblastech a oborech. Trochu odlišnou sadu pěti rad pro absolventy nabízí časopis Forbes1. postav se autoritám, můžeš dělat, cokoli chceš – nemusíš sledovat tradiční dráhy v zaměstnání, najdi lidi, kteří dělají to, co bys chtěl/a dělat, a obrať se na ně s žádostí o pomoc, buď vždy týmový hráč a pracuj usilovně, 2. podstupuj mírná rizika – většina lidí stráví ve svém prvním zaměstnání jen několik let, stojí za to pustit se do něčeho (dobře promyšleného) i bez zaručeného úspěchu, 3. nepřipusť, aby věk ovlivňoval to, zda budeš mít úspěch – kvalitní prací dokážeš, že nezáleží na věku, pohlaví nebo rase, 4. neztrácej čas nepodstatnými věcmi – nezáleží na tom, jak dlouho sedíš v kanceláři nebo jak důležitý máš titul, záleží na tom, zda tě práce naplňuje, zda se rozvíjíš a dostáváš slušné ohodnocení, 5. získej co možná nejvíc zkušeností – pokaždé se dozvíš něco nového o sobě a o tom, co chceš nebo nechceš dělat, užitečné jsou i netradiční zkušenosti, jako učit v cizině nebo pracovat pro neziskovou organizaci jako dobrovolník (o disrupci vzdělávacího systému a jejím dopadu na absolventy viz zde, inspirativní životní příběh viz zde). odkaz
Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments