Fokus: Zavádění inovací do výuky je žádoucí, ale musí je doprovázet změna myšlení a vědomí společenských hodnot

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 20. říjnu, obsahují například tato témata: Děti musí rozumět svým emocím a pravidlům komunity, potom mají lepší studijní výsledky, Evropa se připravuje na inovace, aby si udržela konkurenceschopnost.

1. Ve východoasijských zemích lze sledovat rostoucí výdaje rodin na vzdělávání, zejména v Číně, Jižní Koreji, Taiwanu, Hongkongu a Singapuru. Výdaje na vzdělávání rostou i v Indii a v Indonésii. Čínské rodiny utrácejí veškerý svůj majetek a jsou připraveny se zadlužit, aby zaplatily vzdělávání svým dětem. Jedná se o středostavovské rodiny, ale i rodiny dělníků. Rodiče šetří na výdajích za zdravotní péči, do vzdělávání potomka je často zapojena celá široká rodina. V Jižní Koreji je podle odhadu 70 % výdajů domácností určeno na vzdělávání jak ve školách, tak na soukromé doučovací lekce. Mimoškolní učení je populární i v Číně, kde podle nedávného průzkumu devět z deseti dětí navštěvuje placené mimoškolní aktivity, protože jejich rodiče věří, že jim to pomůže při studiu. Téměř 87 % čínských rodičů je připraveno financovat potomkům vysokoškolské studium v zahraničí a třetina studujících v cizině v roce 2010 byla z dělnických rodin. Rodiny jsou připraveny prodat svůj byt nebo dům, od studentů se však po absolvování očekává, že budou okamžitě vydělávat a podporovat rodinu. Tato „vzdělávací horečka“ pramení ze zakořeněného přesvědčení, že vzdělání je jedinou cestou, jak se vymanit z nepříznivých sociálních poměrů. 
2. Zapomeňte na „učební styly“, soustřeďte se na individuální přístup. H. Gardner, který před 30 lety přišel s myšlenkou mnohočetné inteligence, vysvětluje, proč pojem „mnohočetné inteligence“ nelze směšovat s pojmem „učební styly“ nebo je za sebe navzájem zaměňovat. Mnohočetná inteligence znamená, že každý člověk má v mozku několik různých center, která kontrolují jeho výkon v oblasti např. prostorové představivosti, jazykových dovedností apod. Pojem „učební styly“ je spojen se dvěma zásadními problémy: 1. samotný pojem „učební styly“ není dostatečně definován, 2. nebyl prokázán pozitivní vliv na výsledky žáka, přestože byl vyučován stylem, který mu vyhovuje. Gardner proto uvádí vymezení pojmů a) inteligence – všichni máme mnohočetné inteligence, ale v některých jsme silnější než v jiných, b) styl nebo učební styl – označuje hypotetický přístup jednotlivce k učení, není jasné, zda tento přístup uplatňuje ve všech oblastech, c) smysly – hovoří se o tom, kdo se učí vizuálně nebo poslechem, tento pojem je nekoherentní, protože např. prostorové vnímání a čtení je přijímáno vizuálně, jedná se však přitom o různé kognitivní dovednosti. Označení učebního stylu tedy nepomáhá učení. Na druhou stranu je zřejmé, že jednotlivé inteligence mohou být u člověka zastoupeny v různé síle a síla jedné inteligence ještě neznamená sílu všech ostatních. Gardner na závěr přináší tři poučení pro učitele: 1. snažte se o co možná největší individualizaci ve výuce – poznejte každého žáka a přizpůsobte výuku tak, aby pro něj byla přitažlivá a efektivní, 2. uplatňujte různé přístupy ve výuce – vysvětlujte věci různými způsoby, žáci s různými dovednostmi je lépe pochopí, rovněž ukážete, co to znamená porozumět látce, 3. nepoužívejte termín „styly“ – vede to pouze ke zmatku a ve výuce to nepomůže (k učebním stylům a psychologii učení více zde). Nová kniha H. Gardnera „The App Generation“ vyjde 22. října v nakladatelství Yale University Press. 
3. Hodnocení inovací souvisí s hodnotami. V úvodním vystoupení na konferenci asociace Educause, která se konala minulý týden v kalifornském Annaheimu, vystoupil známý britský odborník na vzdělávání a kreativitu, autor knih a nejsledovanější prezentace TED, Sir Ken Robinson. Ve svém příspěvku zdůraznil, že proces inovací nelze zastavit bez ohledu na to, zda jsou na ně instituce a jednotlivci připraveni, nebo ne. Inovace rovněž nelze plánovat. Z vystoupení Sira Robinsona vyplývají tři důležité otázky, které by si měli klást odborníci v terciárním vzdělávání: 1. Volíme při posuzování inovací správné hodnoty? Hodnoty mohou být subjektivní a závislé na kulturním prostředí, hodnocení inovací a kreativity tím může být ovlivněno. 2. Pokládáme si správné otázky? Podle Robinsona „… kreativita se většinou projevuje tehdy, když si lidé kladou odlišný typ otázek“ („…creativity most often comes when people ask a different type of question”). 3. Jak se osvobodíme od starého zaběhaného způsobu myšlení? Změny ve vzdělávání dosáhly kritického bodu a pedagogové musejí přizpůsobit svou práci novým modelům, ačkoli ještě neznají všechny otázky a odpovědi ani to, jaká bude budoucnost vzdělávání. 
4. Jak výzkum ovlivňuje výuku. Pedagogové při své práci stále více čerpají z nejnovějších vědeckých poznatků o učení a vyučování a metody, které byly zpočátku okrajové, se stávají běžnou součástí výuky v mnoha třídách. Učitelé se opírají o následujících pět výzkumných trendů: 1. Vyučování založené na výzkumu mozku – patří sem pojem „prorůstového způsobu myšlení“ (growth mindset) autorky C. Dweck, kdy je větší důraz kladen na úsilí než na vrozené schopnosti. Pedagogové se také soustředí na vyučování toho, jak se učit, a které studijní strategie jsou efektivní. 2. Vzdělávací hry se stávají běžnější součástí výuky a řada univerzit a dalších specializovaných pracovišť se zabývá jejich vývojem a zkoumáním toho, jak hry pomáhají k lepšímu zaujetí žáků pro výuku a k lepším vzdělávacím výsledkům. 3. Výzkum zaměřený na výdrž (grit) a vytrvalost (perseverance) ukazuje, že selhání a chyba je příležitostí pro další učení a že dovednost poučit se z chyb je důležitou součástí výchovy. 4. Zpochybňování domácích úkolů – řada pedagogů zpochybňuje přínos domácích úkolů pro učení, větší důraz se začíná klást na čas ke hře a jiným aktivitám. Některé školy prosazují zásadu zrušení domácích úkolů. 5. Pěstování kreativity – odborníci a pedagogové věnují větší pozornost rozvoji kreativity v rámci předmětů STEM (science, technology, engineering, mathematics), v mnoha školách se rozvíjí hnutí promýšlení designu a projektové vyučování. 
5. Mluvení o pocitech a empatie mají blahodárný vliv na studijní výsledky. Cílem programů sociální a emocionální výchovy ve školách je vést děti k rozpoznání a zvládání jejich emocí, k dovednosti vcítění se a pohledu z jiné perspektivy, k dovednosti řešit konflikty a budovat vztahy. Učitelé, kteří se zabývají sociální a emocionální výchovou (SEL – social-emotional learning), by se ve třídě neměli spokojit jen s poslušnými žáky, ale vést je k tomu, aby samostatně uměli řešit různé situace. Rozvoj v oblasti sociální a emocionální výchovy má kladný vliv na akademické výsledky žáků. V rámci programů SEL se žáci seznamují se slovní zásobou spojenou s cítěním a pocity a procvičují své emoce. Společně s učitelem žáci tvoří pravidla pro chování ve třídě nebo ve skupině, scházejí se na schůzkách a společně řeší vztahové problémy. Zachová-li se žák proti pravidlům (např. nepůjčí hračku), musí svou chybu napravit (omluvit se a nakreslit obrázek). Základem je bezpečné prostředí ve třídě, kde se žáci nemusejí bát projevit své pocity. Učitel se může ocitnout v obtížné situaci, když žáci chtějí řešit problémy z domácího prostředí, protože závažné informace musí postoupit sociálním pracovníkům. SEL není zaměřeno na terapii, proto nemůže pomoci dětem s vážnými psychickými problémy. 
6. Inovace musí provázet změna myšlení. Na přelomu září a října se v Bruselu konalo 5. vrcholné evropské zasedání pro inovace (5th European Innovation Summit), jehož účastníci se shodli na tom, že je nejvyšší čas, aby se Evropa „probudila“ a podpořila inovace a výzkum. Zasedání přijalo pět výzev pro období 2014–2020 určených pro vlády a politiky členských států: 1. zavádět obecně uznávané nástroje a realizovat záměry na podporu inovací a výzkumu, 2. budovat prostředí „rychlého selhání“ (včasné odhalení nedostatků a reakce na ně), „tolerance rizika“ a „rychlého kapitálu“ pro urychlené oživení inovací a výzkumu, 3. vytvořit předvídatelné politické prostředí a inovace učinit základním faktorem ve všech rozhodnutích a opatřeních, 4. zapojit do společného promýšlení i akce všechny sektory, 5. změnit způsob uvažování na všech úrovních – společnosti, administrativy a občanů. Účastníci konstatovali, že evropští studenti jsou až na výjimky odpoutáni od inovačního procesu a že Evropa potřebuje vybudovat inovační prostředí nezbytné pro globální konkurenceschopnost.

7. MOOC se šíří do Evropy. Asociace pro akademickou spolupráci (Academic Cooperation Association) pořádala 10. října v Bruselu seminář „Making Sense of the MOOCs“ (Jak se vyznat v MOOC). Načasování semináře odpovídá tomu, že v řadě evropských zemí dochází se zpožděním po USA k rozvoji platforem pro poskytování masově otevřených online kurzů (MOOC). Britská platforma FutureLearn zahajuje svou činnost příští týden, německá iversity začíná tento týden a má 100 000 registrovaných uchazečů, francouzská France Université Numerique slibuje podrobnosti o svých prvních kurzech koncem tohoto měsíce. Seminář se zabýval vzájemným uznáváním kreditů mezi jednotlivými poskytovateli – podle H. Kloppera, výkonného ředitele německé platformy iversity, má Evropa v tomto ohledu náskok před USA díky existenci systému ECTS (European Credit Transfer System). Podle představy zástupců iversity by studenti skládali zkoušky pod kontrolou na určených místech. Ředitel Německo-americké Fulbrightovy komise zdůraznil, že německé univerzity by měly přejít na využití kombinovaných forem učení (blended learning), že však vyučující nejsou vždy připraveni přijmout nové technologie ve výuce.