Nákladná a nepříliš funkční – NKÚ vydal zprávu o státní maturitě

Publikujeme rozšířenou verzi článku, který vyšel v Lidových novinách. Komentuje zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu věnovanou státní maturitě. Celou zprávu si můžete stáhnout ZDE. Reakci ministerstva školství na tuto zprávu najdete ZDE a reakci šéfa Cermatu Pavla Zeleného, který její nejpodstatnější závěry popírá, si můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru z Akademie Lidových novin ZDE.

 

Zpráva nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) hodnotící šest let (2005 – 2011) ze zhruba patnácti, kdy se připravovala státní maturita, zaujala média jen v den jejího zveřejnění, tedy 19. března. Pak už o ní nenajdete ani zmínku (s čestnou výjimkou Akademie LN), zavalila ji vlna zpráv a komentářů sledujících odstoupení ministra školství Dobeše.

Je to určitě škoda, protože jde nejen o první, ale hlavně jedinou nezávislou zprávu. Navíc přináší konečně i souhrnná čísla, která zatím nebyla dostupná a v mnohém jsou překvapující.

 

Kdo by měl hodnotit

Fakt, že jsme až doteď neměli žádné profesionálně odvedené zhodnocení asi nejdražšího projektu v historii našeho vzdělávání, je jednou z největších podivností nové státní maturity. Bylo by logické, kdyby nákladný, mimořádně sledovaný a komentovaný projekt posoudila některá z velkých auditorských firem, aby bylo jasné, jestli bylo splněno, co si od něj slibovali jeho zastánci, nebo se naopak potvrdila varování jeho oponentů.

Stejně tak zvláštní je, že jsme se pokusu o hodnocení státní maturity nedočkali ani ze strany vysokých škol. Ty sice o sobě tvrdí, že jsou výzkumnými pracovišti a bylo by tedy logické, kdyby se některá z nich úkolu ujala, ale ve skutečnosti se například do debaty o kvalitě maturitních testů s dvěma výjimkami (Ondřej Hausenblas z PedF UK a Pavel Böhm z MFF UK) nezapojil z akademiků nikdo. I ti dva jmenovaní se angažovali jako soukromé osoby a spolu s některými obhájci a kritiky státní maturity, spíše z řad středoškolských učitelů, publikovali své názory a vzájemné diskuse na webu obecně prospěšné společnosti EDUin (ZDE).

Zpráva NKÚ může nezávislý audit nahradit jen částečně. Zaměřila se především na pravidla zadávání zakázek, efektivitu využití peněz a jen okrajově hodnotí, nakolik maturita slíbila, co slibovala.

 

Za kolik ta muzika byla

Ale i toto „účetní“ zhodnocení je mimořádně zajímavé. Dlouho totiž nebylo jasné, kolik vlastně stát za ta dlouhá léta přípravy na státní maturitu vynaložil. Ve veřejné debatě se paušálně mluvilo o „zhruba miliardě“, ministerstvo školství udávalo částku o třetinu nižší, přibližně 650 miliónů.

Zdeňka Profeldová, která zprávu NKÚ zpracovala, konstatuje, že do roku 2005, kdy odstartovala příprava současné verze maturitního modelu, do ní státní rozpočet investoval 124 miliónů korun. Celkové náklady na konci roku 2011 představovaly skoro 917 miliónů, z toho 276 miliónů z evropských fondů.

Ještě zajímavější je částka, za kterou jsme pořídili první ročník maturity. Tam ministr Dobeš zdůrazňoval, jak mnoho ušetřil a podařilo se mu cenu stáhnout na 200 miliónů. Audit ale uvádí náklady ve výši 300 miliónů. Pavel Zelený, šéf Cermatu, organizátora maturit, trvá na necelých dvou stech miliónech. Kontroloři prý počítali špatně. Je to rozdíl příliš velký, než abychom nežádali nějaké jasné vysvětlení.

Pro méně informovanou část veřejnosti musí být ale šokující jiné číslo. Zásadní podíl na investici do státní maturity představovalo zřízení řídícího a dohledového centra, kde se shromaždovala data a odkud se řídila logistika maturity. Za to bylo utraceno 360 miliónů, tedy víc než třetina všech investovaných peněz. Při výběrovém řízení na vybavení centra shledal NKÚ porušení pravidel a přestoupení zákona, ale hlavně upozorňuje, že smlouva byla uzavřena jen do roku 2014. Znamená to jednak další investice nutné na vymazání dat a odinstalování softwaru, pravděpodobně opět v desítkách miliónů, a další peníze potřebné pro zajištění nové maturitní logistiky.

I kdyby se stát rozhodl jít logisticky jednodušší cestou testů vyplňovaných na počítači, opět půjde téměř jistě o stamiliony korun za software a nové vybavení. A to budou částky, které bude třeba přičíst k běžným „třistamilionovým“ ročním nákladům. Není tedy divu, že zpráva hodnotí maturitu jako nehospodárnou a mimořádně nákladnou. I tady Pavel Zelený tvrdí, že jde o omyl a těžko to rozsoudí někdo jiný, než nezávislý auditor.

 

Co maturita splnila

Kvalitativní parametry posuzuje zpráva jen okrajově. Kvalitou testů a smysluplností zadání v jednotlivých předmětech se nezabývá. Pouze hodnotí, nakolik nová státní maturita naplnila čtyři strategické cíle, které si vláda České republiky stanovila usnesením už v roce 2002. Ty předpokládaly sjednotit kvalitu maturit na jednotlivých středních školách, zvýšit jejich objektivitu a informační hodnotu, zesílit důraz na všeobecné vzdělání a udělat z maturity vstupenku na vyšší odborné či vysoké školy.

U dvou cílu zpráva konstatuje nesplnění (vstupenka na VŠ a zvýšení objektivity), u zbylých dvou uvádí, že je vůbec nelze posoudit, protože ministerstvo si nestanovilo žádné měřitelné parametry. Podobné výhrady – nesystémovost, nedomyšlenost – má k celému řízení státních maturit.

V této souvislosti je zajímavé zmínit nedávno hojně diskutovanou zprávu OECD o stavu hodnocení v českém školství, která ve věci státní maturity konstatovala, že jsme od ní chtěli příliš mnoho příliš různých věcí a zkušenost říká, že takové zkoušky pak neumí dobře splnit skoro nic.

Je třeba dodat, že to „nic“ nebylo úplné a splnění některých parametrů by nebylo reálné čekat hned od prvního ročníku. Státní maturita vcelku uspokojivě ohlídala „spodní laťku“, tedy zajistila, že neprošli žáci s podprůměrnými dovednostmi. Těch bylo nakonec něco přes 14 tisíc, 14, 4 procent všech maturujících.

Ministerstvo ale zatím nijak nenaznačilo, jak pomůže zlepšit výsledky školám, jejichž žáci byli neúspěšní. Jediná veřejně zaznamenatelná reakce vedení resortu je tvrzení, že státní maturita zafungovala, protože některé školy se lekly a zintenzivnily přípravu a hlavně odradila od studia část populačního ročníku nastupujícího na střední školy. Letos tak půjde víc lidí na řemeslo. Představa, že když jste řemeslník, nemusíte mít ani základy gramotnosti, a spodní laťka maturity nehlídá o mnoho víc, to je nepochopitelné české kuriózum, jež ovšem sdílí široká veřejnost.

 

Jak maturitu změnit

Ministr Dobeš na zprávu NKÚ reagoval podrážděně s tím, že za nic nemůže, to jeho předchůdci, on přece vždycky říkal, že jde o administrativní moloch. Konkrétní výtky k práci ministerstva a Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dříve CERMAT) ignoroval. Vzhledem k tomu, že o den později se Josef Dobeš rozhodl rezignovat, nestojí to ani za komentář.

Otázka je, co ze zprávy plyne pro maturitu samotnou. Máme ji změnit? Bohužel je třeba konstatovat, že letos je již jednoznačně pozdě a peníze investované z evropských fondů také znamenají, že do roku 2014 se nic podstatného nezmění a změnit nemůže. Evropská komise by to chápala jako zmaření investic. Do té doby se také ukáže, jestli státní maturitu začnou brát vysoké školy vážněji. Zatím je jejich zájem nahradit vlastní přijímačky výsledkem vyšší úrovně státní maturity velmi vlažný.

Jak by případná změna mohla vypadat? Koncept už existuje a leží ve „školském“ výboru poslanecké sněmovny. Místo dvou úrovní obtížnosti jen jedna, pouze testy a to ze tří hlavních předmětů – český jazyk, cizí jazyk, matematika. Státní část by předcházela školní části, zbytek maturity včetně písemných prací a jejich vyhodnocování by byl opět v pravomoci škol. Bylo by to jednodušší, funkčnější a výrazně levnější. Ale to je už úkol pro příštího ministra školství. Možná by mohl začít tím nezávislým auditem maturity. Zpráva NKÚ je jistě důležitá, ale dělat zásadní rozhodnutí jen na jejím základě by nebylo rozumné.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments