Nápady pana ministra

Dvacet tisíc nástupní plat a finanční prémie pro mladé učitele, smlouva s rodiči neukázněných žáků, centralizované testování od národních škol po vysoké, nedabované filmy nás naučí cizí jazyky, školy mají být odměňovány podle kvality vyučování a výsledků testů, státní maturita elektronicky, budeme ji skládat ze čtyř, že dvou, ze čtyř předmětů… Alespoň dvakrát týdně nás ministr školství Josef Dobeš zahrne přes média nějakým novým nápadem. Jen nemám pořád jasno v tom, jestli je pan ministr tak mediálně obratný, nebo prostě jen plácá, co ho zrovna napadne.

JOSEF DOBEŠ TVOŘIVÝ

„Pan ministr dělá brainstorming v médiích,“ pojmenovala to trefně jedna známá. Vzhledem k tomu, jak se u toho tvářila, bych odhadoval, že to nemyslela jako pochvalu. Nejspíš má za to, že než člověk něco říká do novin, mohl by si to aspoň trochu rozmyslet. A nápady pana ministra často ukazují, že za nimi toho přemýšlení zase tak moc není.

Já bych trochu uznání projevil. Málokterý ministr se tak obratně „zviditelňuje“ a fakt, že noviny a televize opravdu každý týden přinesou nějakou zprávu týkající se vzdělávání, to je v zásadě pozitivní věc.

Jenže tahle Dobešova informační rozvernost má i slabší stránky. Stačí si vzít jeden starší a jeden novější ministrův nápad. Někdy na začátku prázdnin nadhodil, že by bylo rozumné uzavírat smlouvy s rodiči žáků, v níž se zavážou dodržovat pravidla chování stanovená školou. A minulý týden zas vyzval televize, aby vysílaly více filmů v původním znění. V obou případech je to dobrý nápad, který má ovšem podstatná ale. U rodičovské smlouvy není jasné, jak k jejímu podpisu a dodržování donutit problémové rodiče a co uděláme, když podepsaná pravidla nebudou dodržovat. U nedabovaných filmů je zase potíž s generacemi, které si na dabing zvykly, jazyky moc neumí a na titulky nevidí. Navíc právě to jsou lidé, kteří se na televizi nejvíc dívají. Na tyhle otázky ministerstvo odpověď ani nenaznačilo, takže smlouvy s rodiči byly dávno zapomenuty, převrstveny ohňostrojem dalších ministerských nápadů a stejný pád do zapomnění čeká nejspíš i omezení dabingu a třeba volitelná zvuková stopa a titulky u filmů vysílaných ve veřejnoprávní televizi. Škoda.

TESTOVAT, TESTOVAT, TESTOVAT

No a pak jsou ministerské nápady, které jsou sice stejně nedomyšlené, ale bohužel hrozí, že do zapomnění neupadnou. Sem patří všeliké testování od pátých tříd po státní maturitu. Nebo nápad, že podle výsledků testů budou školy odměňovány. V těchto případech se odborná veřejnost snaží panu ministrovi naznačit, že jde špatným směrem, ale zatím bez výsledku.

Ministr Dobeš je totiž zjevně přítelem technicistních řešení. Je přesvědčen, že stačí změřit míru znalostí, podle výsledků přidělit školám peníze a kvalita vzdělávání se za pár let zlepší. Jde o omyl. Pan ministr nerozlišuje mezi plošným testováním a výběrovým šetřením. Problém navrhovaných testů je právě v plošnosti, centralizování a finančních a existenčních důsledcích, které by testování pro školy mělo. Jinak ale výběrová šetření, která zjišťují úroveň některých znalostí (těch testovatelných), je v pořádku. Něco takového by stát dělat měl (a v omezené míře a zatím nepříliš kvalitně i dělá). Testování ale nemá vést k sortování škol, ale k vytipování oblastí, kde školy potřebují pomoc.

Testování má i další slabá místa. Jakž takž odhalí momentální stav, ale ne přidanou hodnotu, kterou dává ta která škola dětem. Navíc testovat lze opravdu jen něco. Smyslem prvních pěti tříd základní školy je především děti motivovat, rozvíjet jejich osobnost. A něco takového se plošnými testy zjistit nedá. A i kdybychom uměli rozlišit kvalitní a nekvalitní školy, pomůžeme si tím, že těm horším dáme méně peněz? Ne! Méně peněz mají dostat horší učitelé, ne škola! Jen tím omezíme její možnost zaplatit si lepší učitele. Navíc základní školu, na rozdíl od střední nebo vysoké, nelze jen tak jednoduše zrušit, patří k základnímu vybavení obcí. A jak si poradíme s tím, že u nás je často velký kvalitativní rozdíl mezi venkovskými a městskými školami. Mají venkovské školy dostávat méně peněz proto, že mají méně talentovaných žáků a je pro ně složitější sehnat dobré učitele? Nebude to vnímáno jako diskriminace? A tak dále.

Byl bych prostě rád, kdyby si pan ministr a jeho úřad na podobné otázky odpověděli dřív, než vyrukují s novým nápadem. A pro média bych měl také jeden vzkaz. Neskákejme panu Dobešovi na každý špek, který nám předhodí, a o to důsledněji se ho ptejme, co opravdu chystá. Jinak se nám může snadno stát, že se necháme omámit každotýdenním informačním ohňostrojem a mezi tím pan ministr protlačí Parlamentem některý ze svých nedomyšlených nápadů. Pak nám nezbude než se jen divit a nadávat. Jen doufám, že právě tohle není ministrova mediální taktika.

 

Tomáš Feřtek

autor je odborným konzultantem EDUin o.p.s.