Pane Pilaři, zařídíte diskriminaci i mých dětí?

V rámci diskuse o transformaci zvláštních a praktických škol publikujeme názor Pavla Košáka, spolupracovníka vzdělávacího programu Varianty Člověka v tísni.

 

Mám děti, které dorůstají školnímu věku, a proto se zodpovědně poohlížím po škole, na kterou bych rád své ratolesti umístil. Mám několik požadavků: chtěl bych mít děti gramotné a připravené pro život. Rád bych školu, která se přizpůsobí individuálnímu tempu a schopnostem mých dětí a která bude vstřícná k jejich případným obtížím. Škola by také měla být tzv. rodinná, dobře vybavená a s psychologem, či speciálním pedagogem. Ve třídě by mělo být méně dětí, ideálně asi tak 12 až 15. Hlavně bych chtěl, aby vztahy mezi dětmi ve škole byly přátelské, bez šikany, drog a násilí. Samozřejmostí jsou dobré vztahy mezi dětmi a pedagogy.

Výběr školy tady u nás v Praze, a asi nejen v Praze, je obtížný. Škol je mnoho a informací o jejich skutečných kvalitách málo. Jako rodič jsem dlouho hledal jednoduchý návod jak se orientovat a vybrat správně. Na základě sobotního rozhovoru s Jiřím Pilařem v Lidových novinách (dlouholetým byrokratickým praktikem z MŠMT, dnes předsedou Asociace speciálních pedagogů), jsem přeorientoval svou pozornost na praktické školy. To jsou totiž školy, které podle pana Pilaře všechny výše uvedené charakteristiky splňují.

Rozhovoru jsem vděčný i za to, že jasně poukázal na ty školy, kde nekvalifikovaní pedagogové nechávají bujet gangy krutých a nemilosrdných dětí, které šikanují vše, co se v jejich třídě nějak vymyká. Těmto tzv. běžným základním školám se na radu pana Pilaře na míle vyhnu. Mám jenom problém, jak u svých dětí zařídit lehkou mentální retardaci. Snad se to ale povede. Povzbuzuje mě nedávný úspěch speciální školy v Moravském Berouně, kde pan ředitel s pomocí uvědomělých kolegů a pár lékařů vytvořil systém, který kouzelným proutkem snižoval inteligenci dětí. Škola díky tomu získala vyšší normativ, chudí rodiče potřebné dávky a učitelé zachovali svá pracovní místa. Pan ředitel se pak odměňoval tím, že půjčoval peníze rodičům. Samozřejmě za solidní úrok. Takže nakonec možná nebude takový problém „natočit“ i mým dětem lehkou mentální retardaci. Zbývá k tomu akorát přemluvit mou ženu, která učí na těch dekadentních ústavech zvaných ZŠ a je tedy plná nepravdivých předsudků vůči praktickým školám.

Upřímně panu Pilařovi a celé asociaci děkuji, že mně a snad i mnohým dalším rodičům otevřeli oči. Diskriminace je pro mě a mé děti tou pravou cestou. Rodiče neváhejte, ale pozor ať při zápisech není tlačenice. Míst není bohužel zatím tolik.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jiří Pilař
Jiří Pilař
8 years ago

Hysterické ženy jsou na obtíž, hysteričtí muži jsou na odstřel. Nic víc k vašemu příspěvku nelze napsat.

Zuzana Kolmanová
Zuzana Kolmanová
8 years ago

Vážený pane Košáku, já vůbec nerozumím tomu, proč máte potřebu se k článku pana Pilaře tímto způsobem vyjadřovat… Z úvodu Vašeho příspěvku vyplývá, že máte děti v předškolním věku, ale na rozdíl od nás, mnoha rodičů, kteří máme dítě s nějakým stupněm a typem postižení, jsou Vaše děti v pořádku a zdravé. Uvádíte dále prvky speciálního vzdělávání jako prvky, které byste svým dětem ve škole rád dopřál, jako je např. snížený počet dětí ve třídě, individuální přístup, atd. Výběr škol v Praze Vám dále přijde jako obtížný a nepřehledný a neváháte se rouhat, byť předpokládám, že snad v pouhé nadsázce,… Více »