Autor článku:
EDUin
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
V rámci debaty o státních maturitách publikujeme text Ondřeje Šteffla z roku 2003, který se snaží komentovat tehdy aktuální otázky okolo projektu státních maturit. Je zajímavé srovnat tehdejší a dnešní argumenty. Bohužel nelze než konstatovat, že tvrzení obsažené v textu – „současná maturita je nejen anachronismem, ale vlastně i překážkou modernějšího pojetí výuky“ – platí do značné míry i v modelu používaném dnes.
O potřebě změnit systém maturitních zkoušek se začalo veřejně mluvit v roce 1996. Podnětem bylo prosté zjištění, že o výsledky maturitní zkoušky se téměř nikdo nezajímá. Vysoké školy si již před tím všimly, že student se čtyřkami z jedné střední školy toho někdy umí víc než jedničkář z jiné, začaly výsledky maturity ignorovat a spoléhat výhradně na své přijímací zkoušky. Sondy Maturant provedené v letech 1997, 98 a 99 pak potvrdily, že se vysoké školy nemýlily, že každoročně dostávají maturitní vysvědčení desetitisíce žáků, kteří nemají ani znalosti žáka základní školy (viz rámeček www.scio.cz/03/sondy).
Dosavadní snahy o řešení se zatím soutřeďovaly zejména na malou srovnatelnost: Maturitní vysvědčení by mělo poskytovat srovnatelnou a jasnou informaci o znalostech a dovednostech maturanta,píše se v posledním materiálu MŠMT. Dosáhnout něčeho takového v soustavě středního školství u nás je ovšem prakticky nemožné. Maturita se skládá na školách od gymnázií přes průmyslovky, zdravotní školy, obchodní akademie až třeba po zemědělská učiliště. Maturita buď může být vyvrcholením středoškolského studia na daném typu školy, nebo mohou být její výsledky na různých typech škol srovnatelné. Ne však obojí najednou. Maturita je ovšem pro veřejnost, zejména pedagogickou Něco s velkým N. Je vnímána jako završení celého studia. Ne bezdůvodně se také slovo maturita používá v přeneseném významu – třeba řidičská, kuchařská maturita. Proto musely snahy zavést tzv. základní úroveň testových zkoušek, narazit na odpor gymnázií, které shledávala takou „maturitu“ nepřijatelně lehkou; odborné školy se naopak brání snižování významu odborných předmětů.
Zdá se tedy, že srovnatelnosti výsledku maturit dosáhnout nelze. Možná to však ani není zapotřebí. Maturity jsou nesrovnatelné už velice dlouho – nejméně od té doby, co se maturuje i na středních odborných učilištích. A nikomu to příliš nevadilo. To, co skutečně začalo v polovině 90. let vadit, byl především pokles prestiže maturity. Stačilo pár škol, kde začalo být možné získat maturitu tzv. zadarmo, aby maturitní vysvědčení ztratilo jakoukoliv informační hodnotu. Dřív bylo jasné, že každý, kdo má maturitu, musel vynaložit nějaké úsilí, něco se naučil (není až tak podstatné co), má základní znalosti v českém jazyce a matematice – umí víc než absolvent základní školy. Tato jistota se ztratila, protože nevíme, zda vlastník maturitního vysvědčení náhodou nechodil zrovna na tu školu, kde dají maturitu s dobrými známkami každému.
Jde tedy o to, aby každý maturant musel prokázat, že umí alespoň něco. K tomu není ale zapotřebí zasahovat do maturitní zkoušky. To lze ověřit i jinak. Jednou z možností je zavést Předmaturitní zkoušku, která by „pouze“ zajišťovala, že každý, kdo má maturitní vysvědčení má slušné a úplné znalosti žáka základní školy: od trojčlenky a procent, přes shodu podnětu s přísudkem, „abychom“ a odeslání e-mailu až po „Can I help you?“ (viz rámeček). Byla by podmínkou připuštění k maturitě a studenti by ji mohli složit kdykoliv před maturitou. Když Předmaturitní zkoušku nebudeme nazývat maturitou, nikomu snad nebude vadit, že je (pro někoho) příliš lehká. Předmaturitní zkouška by informační hodnotu maturitního vysvědčení nepochybně zvýšila a dokonce by se zlepšila i srovnatelnost maturit. Školy, které dosud dávaly maturitu každému, by musely „zavřít krám“, protože velká část jejich žáků by předmaturitní zkouškou nejspíš neprošla.
Přestavte si, že by vás nějaký chirurg chtěl operovat s nástrojovým vybavení z roku 1849. Asi jen málokdo by se nechal. A kdo by si přál absolvovat cestu z Prahy do Brna v sedanu Škoda z roku 1950? Snad jen nadšenci pro veterány. Některé věci se rychle mění, v medicíně i v automobilovém průmyslu je znát každý rok a za dvacet let je prakticky všechno jinak. A to nemluvím o počítačích. Ne tak ve školství… Maturita jako státní zkouška je tu již 154 let, její forma je víceméně stejná minimálně padesát let.
Všeobecně už dnes převládl názor, nastíněný mj. v Bílé knize, že cíle vzdělání nelze poměřovat pouhými znalostmi, mluví se o klíčových kompetencích (viz ZDE – link byl aktualizován),dovednostech, schopnostech. Z tohoto hlediska je současná maturita nejen anachronismem, ale vlastně i překážkou modernějšího pojetí výuky. V současném rámci maturity s potítkem a s patnáctiminutovým výstupem mohou učitelé jen s vynaložením největšího úsilí a kreativity vykročit z rámce ověřování pouhých znalostí směrem ke komplexnějším kompetencím maturanta. Stejně tak všechny dosud navrhované koncepce změny maturit mohou z klíčových kompetencí studenta postihnout jen docela malou část.
Při tom si lze představit desítky jiných zajímavých modelů maturitní zkoušky ověřující různým způsobem různé kompetence: od nejrůznějších variací současného tradičního modelu přes celodenní písemné eseje psané s možností zajít do knihovny či využívat internetu, obhajoby seminárních prací, hodnocenou účast na zahraniční stáži, až třeba po týdenní práce týmů složených z žáků různých zemí. Každý model zdůrazňuje jiné kompetence, každý má své výhody a nevýhody a každý může vyhovovat jiným preferencím školy a jinému školnímu vzdělávacímu programu.
K postupnému a přirozenému vývoji formy maturity by bylo zapotřebí, aby ministerstvo zrušilo všechny paragrafy vyhlášky, které formu určují (obsah už plně v kompetenci ředitele je), a svěřilo i stanovení průběhu do rukou ředitele školy (stejně, jako je to dnes u přijímacích zkoušek na střední školy). Namísto zrušených centrálních předpisů by školy musely samy vypracovat nová pravidla. Kdyby se na těchto pravidlech muselo vždy dohodnout alespoň pět škol, spolu s předmaturitní zkouškou by to spolehlivě zabránilo případným výstřelkům. Ministerstvo školství by pak nová pravidla pouze registrovala a kontrolovalo, zda odpovídají nějakým rámcovým podmínkám (jasné zodpovědnosti, záruky objektivity a rovnosti podmínek), podobně jako třeba Ministerstvo vnitra registruje stanovy občanských sdružení.
Školy mnohem lépe než ministerští úředníci vědí, co by potřebovaly, a jak to zařídit aby vše fungovalo, navíc jsou mnohem pružnější, určitě by dokázaly připravit i zavést takovou změnu stihly dříve než v roce 2008, na který je zatím plánována změna maturit. Smysl maturit jako vyvrcholení středoškolského studia by nepochybně vzrostl. Vzdělávací program, který má mít v budoucnu každá škola svůj vlastní, by tak mohl být zakončen maturitou odpovídající formy. K dobrým modelům maturitní zkoušky by se postupně připojovaly další školy a je docela možné, že časem by si některý z modelů maturity získal opět dostatečnou prestiž na to, aby její výsledky vysoké školy opět začaly respektovat.
Někomu snad může vadit, že jeden by maturoval podle systému Ámos, druhý podle systému Czesha a třetí podle systému Záviš. Je však třeba vzít v úvahu současný stav i možnosti. Kdyby jednou bylo na maturitním vysvědčení uvedeno: „Maturoval podle systému Ámos.“ se známkami 1, 2, 3, 4. Věděli bychom dost přesně, co to znamená. Bylo by to rozhodně lepší než dnes, kdy je sice na maturitním vysvědčení razítko se státním znakem a známky 1, 1, 1, 1, ale my nevíme o maturantovi skoro nic.
Autor článku:
EDUin
