Půjčky na vzdělávání? No konečně!

Autor: Tomáš Feřtek

Tahle zpráva by neměla v povolebním ruchu zaniknout. Vláda Jana Fischera v pondělí 31. května posvětila záměr zavést v České republice půjčky na studium. Zásadní informace, i když vlastně zatím nic konkrétního neznamená. Proč? Návrh je to výborný, ale není jisté, že má šanci na úspěch. Je totiž teprve na samotném začátku. Model je třeba ještě dopracovat a napsat příslušný zákon. Ale zajímavý je už samotný paradox, že systém financování, který má pomoci i chudším studentům, nenabízejí sociální demokraté, od nichž by se to čekalo, když neustále mluví o sociálních bariérách a solidaritě, ale ministryně Kopicová, jež ze všech stran má nejspíš nejblíže k ODS.

Abych ale nebyl nespravedlivý. Návrh, jak financovat vysokoškolské studium, vzniká zhruba od roku 2006 a pracovalo se na něm tedy i za zeleného ministra Lišky. Výborné na něm je, že konečně rozetnul věčné dohadování školné ano versus školné ne, případně pokud školné, pak jen když budou půjčky, něčím konkrétním, promyšleným a konstruktivním. Sociální demokraté a komunisté sice školné (a s ním spojené půjčky) vždycky odmítali s tím, že by představovaly bariéru pro chudší studenty a nutily je zadlužit se. Ale neřešili, že ta bariéra existuje už dnes. A to docela důkladná. Pokud vysokoškolský student nebydlí doma, stojí ho měsíc studia(bydlení, jídlo, doprava, učebnice) přinejmenším 8 – 10 000 Kč. Velmi často víc. Když si představím rodinu se dvěma dospívajícími dětmi a čistým příjmem ze dvou platů mezi třiceti čtyřiceti tisíci… To není jednoduchá situace.

Navíc současný systém nepřímých podpor – sleva na daních na studující dítě, sociální dávky – studenty udržuje ve finanční závislosti na rodičích. Kromě přivýdělku a prospěchového stipendia může být vlastně jen rodina zdrojem studentových příjmů. Vzhledem k tomu, že dnes není nic divného studovat do třiceti i déle, je to až trochu perverzní.

V novém systému by tyto peníze dostával přímo student. Sestavil by si roční rozpočet, sečetl v něm studijní grant od státu, který by dostávali všichni, s grantem třeba pro sociálně slabé, případným stipendiem, příspěvky od rodičů, uspořenými penězi a přivýdělkem, a pokud by mu pořád něco scházelo, mohl by si vzít výhodnou půjčku (její roční strop je zatím stanoven na 54 tisíc). Nebo taky nemusel. Půjčka je v novém systému možnost, ne nutnost.

Pokud vás zajímají podrobněji důvody zavedení půjček a způsob, jak by mohly být konstruovány, najdete detailnější materiál ZDE. Jde o předkládací zprávu ze zasedání vlády. Všimněte si, že v ní o školném, které je skoro logickým dalším krokem vzdělávacích půjček, nenajdete ani slovo. Předpokládám, že záměrně. V předvolebních programech se k němu hlásila jen TOP 09, ostatní, včetně ODS, se od školného více nebo méně distancovali. Alespoň prozatím.

Vláda odstartovala další přípravu půjček a my můžeme sledovat, jestli je nový ministrpotopí nebo ne, jak se zachovají politické strany ( ČSSD s půjčkami souhlasí, ale rovnou říká, že školné ani po jejich přijetí nikdy), jak vysoké školy(zatím souhlasí všechny kromě Univerzity Karlovy, která ale neuvádí žádné věcné důvody), jak zareagují studenti (část jejich reprezentace souhlasí, část je proti).

Vzdělávací půjčky mohou být velmi zřetelný test reformního odhodlání vlády, politiků a celé společnosti. V téhle podobě je to velmi dobře promyšlený nápad, který navíc ukazuje, že střídmost a rozpočtová kázeň vůbec nemusí být v rozporu se sociálními ohledy. Celý systém pomůže všem studentům, majetným i nemajetným, usnadní jim studium a umožní být finančně nezávislí na rodičích. Navíc má být rozpočtově neutrální, stát neutratí víc než dosud. Takže můžeme na příběhu vzdělávacích půjček v příštích letech sledovat, kdo to s tou rozpočtovou zodpovědností a sociální solidaritou myslí vážně a kdo jen plýtvá slovy. Každý takový příklad se k rozhodování, koho volit příště, jistě hodí. To určitě uznáte.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na