Řízení školy: Zákonné a nezákonné užití učebnic, odborných publikací a literárních děl při výuce

ilustrační foto (c) kateřina lánská (c)

Publikujeme text Moniky Puškinové a Adama Hlaváče, který byl napsán pro únorové vydání časopisu Řízení školy. Cílem článku je stručně okomentovat základní způsoby legálního užití autorských děl v praxi školy, a to v souvislosti se Stanoviskem k výkladu užití autorských děl ve školách z pohledu příslušných ustanovení autorského zákona zpracovaným Ústavem státu a práva AV ČR, v. v. i. [uvedené stanovisko je zpřístupněno na webových stránkách Svazu českých knihkupců a nakladatelů, z. s. (dále jen „Svaz“) [1]] a z něj vycházejícího sdělení Svazu rozeslaného ředitelům škol pod názvem Zákonné a nezákonné užití učebnic, odborných publikací a literárních děl při výuce (dále jen „Sdělení Svazu“). V článku se autoři zaměřují na užití autorského díla pedagogickým pracovníkem a školou pro vnitřní potřebu.[2]

Autorské díloNa úvod tohoto článku je vhodné vymezit, co se rozumí pojmem autorské dílo. Tento pojem definuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), takto: „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen ‚dílo‘). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.“

V odstavcích 2 až 5 téhož ustanovení autorského zákona jsou dále definovány další předměty autorského práva (počítačové programy, fotografie, databáze, překlady apod.).

V odstavci 6 je pak zmíněn příkladmý výčet toho, co není autorským dílem, a to tak, že jím není námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

Právo užít dílo bez svolení osoby oprávněné k výkonu autorských práv

Je evidentní, že se ve škole z podstaty její vzdělávací činnosti často využívají autorská díla, a to jak učebnice, odborné publikace nebo pracovní sešity, tak autorská díla, „o kterých se vyučuje“ (např. film, román, opera, divadelní hra). Pokud však má pedagogických pracovník či škola (právnická osoba) využívat autorská díla bez souhlasu autora (popř. toho, kdo vykonává majetková autorská práva k dílu[1]), musí tak činit pouze podmínek, které vymezuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Na úvod připomeňme, že dle § 12 odst. 4 autorského zákona se užitím autorského díla mimo jiné rozumí

  • rozmnožování díla (tedy vytváření kopií z originálu),
  • rozšiřování rozmnoženiny (tedy distribuce originálního díla nebo kopie mezi další osoby).

Autorské dílo lze užít bez souhlasu autora, pokud se jedná o

a)        volné užití díla (§ 30 autorského zákona) nebo
b)        využití bezúplatných zákonných licencí, ke kterým patří

    • kopírování celého díla pro vnitřní potřebu (§ 30a autorského zákona),
    • tzv. malá citace [§ 31 odst. 1 písm. a) autorského zákona],
    • tzv. velká citace [§ 31 odst. 1 písm. b) autorského zákona],
    • tzv. výuková licence [§ 31 odst. 1 písm. c) autorského zákona].

Volné užití díla

Dle § 30 odst. 1 a 2 autorského zákona se dílo volně užívá, pokud fyzická osoba pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla a účelem zhotovení záznamu, rozmnoženiny nebo napodobeniny není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

U uvedeného vymezení je zřejmé, že škola jako právnická osoba volně užít dílo nemůže. Naopak ho volně užít může konkrétní pedagogický pracovník (tj. fyzická osoba). Je však nutné ujasnit, co znamenají podmínky, za kterých může pedagogický pracovník zhotovit kopii díla („papírovou“ i elektronickou) např. učebnice, pracovního sešitu, e-knihy.

Co znamená, že pedagogický pracovník zhotoví kopii díla pro svou osobní potřebu? „Osobní potřeba“ se chápe jako potřeba v mezích nejužšího osobního soukromí fyzické osoby, její rodiny a blízkých přátel. Jaký je legální postup pedagoga?

Legální postup
Typicky bude pedagogický pracovník volně užívat dílo, pokud si pořídí kopii pro sebe a používá ji k tomu, aby připravoval na výuku. Např.

  • učitel si pro sebe zkopíruje článek o nových trendech v oblasti didaktiky obsažený ve sborníku, tuto kopii pak používá při přípravě výuky,
  • učitel si pro sebe zkopíruje zajímavě zpracované logické úlohy uvedené v nové učebnici, kterou si zapůjčil v knihovně; uvedenou kopii pak používá jako inspiraci při přípravě výuky.

 

Pedagogický pracovník využívá kopii díla k přípravě na výuku, tj. k činnosti, za kterou je následně odměňován platem nebo mzdou. Podle právního názoru autorů se však nejedná o dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

Je evidentní, že v praxi škol není příčinou nelegálního užití autorského díla užití díla pro dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, ale užití díla jinak než pro „osobní potřebu“. Jaký je nelegální postup pedagogického pracovníka?

 

Nelegální postup
Typicky se jedná o takový nelegální postup, kdy pedagogický pracovník zhotoví „papírové“ nebo elektronické kopie např. části pracovního sešitu pro žáky. Následně je žákům ve vyučování předá nebo jim umožní sdílení těchto kopií např. na online úložištích, prostřednictvím účtu na Google nebo na sociálních sítích.

 

Výše uvedený výklad volného užití díla autorů článku je totožný s výkladem volného užití díla uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Kopírování autorského díla pro vnitřní potřebu školy

Právnická osoba (škola) může pořídit kopii knihy (např. učebnice, pracovního sešitu), pokud ji pořídí pro vnitřní potřebu (tj. pro vnitřní potřebu právnické osoby). Pro snazší orientaci uvádíme klíčovou pasáž autorského zákona.

 

Rozmnožování na papír nebo na podobný podklad

§ 30a odst. 1 písm. b) autorského zákona

Do práva autorského nezasahuje právnická osoba, která pro svou vlastní vnitřní potřebu zhotoví tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky, s výjimkou případu, kdy jde o vydaný notový záznam díla hudebního či hudebně dramatického.

 

Vnitřní potřebou školy se chápe potřeba zaměstnanců právnické osoby (resp. pedagogických pracovníků právnické osoby), nikoli dětí, žáků, studentů, kteří se ve škole vzdělávají. Jaký je v této souvislosti legální a nelegální postup pedagogického pracovníka?

 

Legální postup
Pedagogický pracovník jako zaměstnanec školy (jako právnická osoba) pořídí kopie učebnice nebo jiného literárního textu pouze pro ostatní pedagogické pracovníky za tím účelem, aby byly takto rozmnožená učebnice nebo jiný text současně přístupné několika učitelům. Učitelé však musejí užívat rozmnoženiny „pro sebe“, pro svou přípravu k vyučování.

 

Nelegální postup
Pedagogický pracovník, který využívá učebnici zakoupenou školou pro vnitřní potřebu školy, uvedenou učebnici nakopíruje pro žáky nebo studenty.

 

Také ve vztahu k užití díla pro vnitřní potřebu právnické osoby se výše uvedený výklad autorů článku neodlišuje od výkladu uvedeného ve „Sdělení Svazu“.

Malá a velká citace

Pedagogický pracovník může vytvořit vlastní autorské dílo, ve kterém jsou v odůvodněné míře použity výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů. Tehdy pedagogický pracovník (jako autor) použije bezúplatnou zákonnou licenci, tzv. malou citaci [§ 31 odst. 1 písm. a) autorského zákona]. Může se jednat např. o učebnici, ve které pedagogický pracovník (jako autor) používá výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů.

Dále pedagogický pracovník může zpracovat např. odborné dílo, učebnici, do kterého zařadí drobná celá zveřejněná díla. Tehdy použije tzv. velkou citaci dle § 31 písm. b) autorského zákona.

Při použití tzv. malé citace i velké citace je nutné důsledně dodržovat pravidla, která stanoví autorský zákon. Konkrétně to znamená, že

  1. citace musejí být včleněny do celku, který má charakter autorského díla; s využitím malé nebo velké citace nelze vytvářet pouhé „mechanické“ shromáždění, „seřazení za sebou“ výňatků z děl jiných autorů nebo drobných celých děl;
  2. citace musejí být použity v odůvodněné míře;
  3. citované dílo musí být jasně odlišeno od díla, do kterého je začleněno; to znamená, že je vždy nutné uvést jméno autora (pokud se nejedná o dílo anonymní), název díla a pramen; uvedené označení citovaného díla nenahrazuje uvedení tohoto díla jako zdroje v seznamu literatury.

Jaký je legální a nelegální postup v případě malé nebo velké citace?

Legální postup

Pedagogický pracovník jako autor napíše „průřezovou“ učebnici věnovanou lokalitě, ve které se nachází jeho škola, např. Valašsku. V této učebnici, která má sama o sobě originální charakter autorského díla, důvodně a účelně využívá výňatky z děl jiných autorů nebo drobná celá díla jiných autorů z oblasti geografie, historie, literatury apod. Vždy uvádí jméno autora (pokud se nejedná o dílo anonymní), název díla a pramen.

Tuto učebnici pak využívá při vzdělávání žáků, a to např. i tak, že uvedenou vlastní učebnici zpřístupňuje žákům pomocí hesla prostřednictvím webových stránek školy.

 

Nelegální postup
Pedagogický pracovník sestaví „čítanku“ textů, „databázi“ úloh apod. takovým způsobem, že je pouze seskupí, případně opatří pouze jednoduchými glosami. Využívá takové „dílo“ při vyučování, kopíruje je nebo zpřístupňuje žákům.

 

Ohledně tzv. malé a velké citace autoři článku souhlasí s výkladem uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Výuková licence

Výuková licence je jedním z nejčastěji používaných nástrojů, prostřednictvím kterých lze užít autorské dílo bez souhlasu autora. Proto na úvod uveďme pasáž autorského zákona, která ji zakotvuje.

 

§ 31 odst. 1 písm. c) autorského zákona

Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

 

Z uvedeného je zřejmé, že je nutné ujasnit:

  1. jakým způsobem je možné dílo užít,
  2. jjak chápat ilustrační účel,
  3. jna jaký časový úsek se užití díla vztahuje.

Dále je nutné ozřejmit, v jakém vztahu může být „ilustrační účel“ a užití díla „při vyučování“.

Jakým způsobem je možné dílo užít? Na základě výukové licence lze dílo užít jakýmkoli způsobem, který stanoví autorský zákon. To znamená, že lze mimo jiné pořizovat „papírové“ nebo elektronické kopie autorského díla (např. učebnice).

Vymezení ilustračního účelu užití autorského díla je bezesporu jedním z nejproblematičtějších momentů užití autorského díla a dvojnásob to platí při užití autorského díla ve školách. Proto v souvislosti s ilustračním účelem užití díla dále vyčleňujeme dva úhly pohledu, které se v praxi přirozeně prolínají, ale pro pochopení problematiky jsou jistě účelné.

V následujícím schématu jsou uvedené úhly pohledu spojeny s otázkami, které si může pedagogický pracovník klást při užití autorského díla.

Podle právního názoru autorů článku je z „kvalitativního úhlu pohledu“ nutné ilustrační účel užití díla chápat jako použití díla k následujícím účelům:

a)    Použití autorského díla ke znázornění, demonstrování podstatného, typického nebo naopak neobvyklého znaku určité skutečnosti nebo jevu (stylu, slohu, geologického jevu atd.). Obvykle se jedná o doprovodné sdělení objasňující obecně sdělenou myšlenku, princip či poukázání na odlišnost nebo porovnatelnost s právě vyučovanou materií.

V tomto smyslu si lze představit užití autorského díla takovým způsobem, že pedagogický pracovník:

  • promítne na plátno (např. pomocí vizualizéru nebo počítače) nebo namnoží v „papírové“ podobě stranu učebnice (učebnice, kterou žáci běžně nepoužívají), na které je znázorněno určité umělecké dílo vykazující typické rysy určitého stylu, ohledně kterého právě probíhá výuka (např. „na této fotografii vidíte typický znak funkcionalistické architektury – pásová okna“);
  • prostřednictvím elektronického úložiště žákům umožní pouze v průběhu vyučovací hodiny přístup k elektronické kopii části e-knihy, ve které je názorný příklad určitého slohového útvaru (např. fejeton), ohledně kterého právě probíhá výuka.

Je evidentní, že „znázornění“, „demonstrování“ nemusí být chápáno pouze jako postup, kdy je při výuce nejprve určitá informace učitelem sdělena obecně a následně se toto obecné sdělení „ilustruje“ učitelem nebo žáky pomocí ukázek (fotografií, obrázků, básní atd.); užití cizích autorských děl k ilustračnímu účelu jistě nevylučuje i metody výuky, při kterých žák poznatky samostatně vyvozuje; je však nutné, aby byl takový postup v mezích porovnání, zobecnění znaků, zařazení druhu k určitému rodu atd.

b)      Použití autorského díla jako znázornění určité situace, určitého jevu, výchozích podmínek, na které navazuje např. samostatná práce žáků.

V tomto smyslu si lze představit užití autorského díla takovým způsobem, že pedagogický pracovník:

  • rozdá žákům při výuce cizího jazyka kopii fotografie, která zachycuje ordinaci lékaře, a žáci této kopie využívají jako ilustrační pomůcky při konverzaci na téma „návštěva lékaře“;
  • rozdá žákům při výuce matematiky kopie novinového článku popisujícího nebezpečí úvěrů vedoucích do „dluhové pasti“ a žáci následně samostatně „propočítávají“ důsledky různých variant chování dlužníků (např. „přečtěte si článek popisující nebezpečí ‚dluhové pasti‘, navrhněte pro dlužníka z finančního hlediska nejvýhodnější řešení situace a doložte je výpočtem“).

Jak použití autorského díla k ilustračnímu účelu v doslovném slova smyslu, tak ve smyslu ilustrování určité situace, na kterou navazuje další vzdělávací činnost, pro žáka představuje vzdělávací proces. Z „pedagogického“ úhlu pohledu jej můžeme vnímat jako „frontální výuku“, rozvinutí a zafixování slovní zásoby nebo jako praktickou aplikaci obecně popsaných matematických a ekonomických zákonitostí, a proto současně i procvičení určitých logických, matematických úkonů. Z právního úhlu pohledu je však nutné, aby si byl pedagogický pracovník jist tím, že v rámci své vzdělávací činnosti respektuje ilustrační účel použití autorského díla.

Pedagogický pracovník nebude využívat autorské dílo k ilustračnímu účelu, pokud např.:

  • kvalitně zpracovaný obrázek rostlinné buňky uvedený v učebnici (kterou nemají k dispozici žáci) nakopíruje pro žáky, žákům ho na začátku hodiny rozdá a žáci si v průběhu výkladu pedagogického pracovníka (resp. podle pokynů pedagogického pracovníka) jednotlivé části obrázku popíší; takové užívání autorského díla by bylo nelegálním šířením autorského díla; skutečnost, že je v určité učebnici obrázek rostlinné buňky zpracován kvalitněji než v jiných učebních textech a je vhodnější pro pořizování poznámek na základě výkladu učitele, jistě není důvodem pro to, aby se tento „kvalitnější obrázek“ uvedeným způsobem využíval při „běžné“ výuce;
  • pracovní list pracovního sešitu ze zeměpisu (který nemají žáci k dispozici), ve kterém jsou fotografie typických pamětihodností jednotlivých evropských zemí, nakopíruje pro žáky a po určité části výkladu žáci „probrané“ učivo procvičují tím, že k fotografiím dopisují státy, v nichž se pamětihodnosti nacházejí; také v tomto případě se jedná o nelegální šíření autorského díla.

Shrnuto: Při kopírování učebnic nebo jiných literárních děl si musí být pedagogický pracovník jist v tom, že při práci s kopiemi zřetelně převažuje ilustrační účel a nedochází k neoprávněnému šíření díla.

Podle názoru autorů článků bude ilustrační účel výukové licence z „kvantitativního úhlu pohledu“ zachován, pokud pedagogický pracovník bude využívat kopírování nebo zprostředkování částí učebnice spíše ojediněle a důvodně, např. pokud (zejména z technických důvodů) nemůže připravit svůj vlastní ilustrační materiál (např. vlastní, originální pracovní listy) a zároveň nebude užitím díla přesahovat rozsah odpovídající sledovanému (tj. ilustračnímu) účelu (např. tím, že by byla žákům zpřístupněna během vyučování celá e-kniha, když k ilustraci slohového útvaru postačí dvě strany).

K nedodržení ilustračního účelu a dalšímu šíření autorského díla (např. učebnice) může dojít tedy i tehdy, když pedagogický pracovník postupně zkopíruje pro žáky celý pracovní sešit nebo učebnici nebo jejich podstatnou část.

Nelze zapomínat, že v rámci výukové licence je nutné dodržovat nejen ilustrační účel užití díla, ale je nutné plnit i další povinnosti. Ve všech případech ilustračního využití autorského díla v rámci výukové licence je totiž nutné splnit zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 31 odst. 1 věta za středníkem autorského zákona, tj. uvést autora, název díla a pramen.

Podle § 31 odst. 1 písm. c) autorského zákona má být při využití výukové licence dílo užito pro ilustrační účel při vyučování. Je evidentní, že doba „vyučování“ je spojena s přímým působením pedagogického pracovníka na děti, žáky nebo studenty. V této souvislosti vzniká otázka: Mají se dětem, žákům, studentům zpřístupnit „papírové“ nebo elektronické kopie učebnic, pracovních listů atd. pouze v přesně vymezené době vyučování? Tj. musejí se po vyučování uvedené „papírové“ kopie vrátit pedagogickému pracovníkovi a elektronické kopie se musejí znepřístupnit? Nebo lze za určitých podmínek kopie dětem, žákům, studentům ponechat?

Odpověď na uvedené otázky se odvíjí z jednoduchého základu – užití autorského díla bez souhlasu autora na základě výukové licence spadá v autorském zákoně mezi výjimky. Užívání výjimek se však nemá změnit na běžný postup, tj. pravidla, za kterých lze používat výjimky, je nutné chápat restriktivně. V opačném případě by „výjimečný postup“ neplnil svou funkci, byl by nadužíván, resp. zneužíván.

Meze pro používání výjimek, které stanoví autorský zákon, a jejich promítnutí do praxe škol znázorňuje následující shrnutí:

Poznámky
Podle § 29 odst. 1 autorského zákona platí, že výjimky lze uplatnit
(a) pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem a zároveň

Autorský zákon stanoví zvláštní případy použití v ustanoveních § 30 až 39, mezi ně zařazuje i výukovou licenci dle § 31 odst. 1 písm. c).

Samotná existence uvedeného zvláštního případu však není pro použití výjimky dostačující. Současně musí být splněna podmínka uvedená v § 29 odst. 1 písm. b) autorského zákona.

(b) pouze tehdy, pokud užití takového díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora Nepřiměřený zásah do oprávněných zájmů autora by představoval extenzivní výklad pojmu „ilustrační účel při vyučování“. V důsledku extenzivního výkladu by se ilustrační účel vztahoval i na dobu mimo vyučování. To je zjevně v rozporu se smyslem výjimky.
ß ß
Závěr

Jak vyplývá z podmínky stanovené pod písm. b), jedná se o poměrně vágní vymezení, které bude nutné zkoumat vždy individuálně v každém konkrétním případě.

Z obecného hlediska lze ale dle našeho názoru konstatovat, že ponechání kopií nebo přístupů k autorskému dílu i po skončení vyučování, v němž bylo autorské dílo použito k ilustračním účelům, není v souladu s autorským zákonem.

 

Výše uvedeného informace shrnujeme do příkladů legálního a nelegálního postupu.

Legální postup

–        Pedagogický pracovník rozdá žákům při výuce anglického jazyka kopie fotografií různých míst Velké Británie. Žáci tyto kopie využívají jako ilustrační pomůcky při konverzaci na téma „Velká Británie“. Po ukončení této činnosti kopie fotografií vybere zpět a použije je při výuce v jiné třídě.

–        Pedagogický pracovník při výuce českého jazyka rozdá žákům „papírové“ kopie pasáží z různých literárních děl. Žáci si pasáže přečtou a podřazují je pod jednotlivé slohové útvary dle charakteristických znaků daných útvarů, které jsou v pasážích obsaženy. Po skončení výuky si pedagogický pracovník kopie vybere zpět a využije např. při výuce jiné třídy.

 

Nelegální postup

–       Pedagogický pracovník při výuce biologie nakopíruje pro žáky stranu učebnice (kterou žáci nemají k dispozici) s určitým obrázkem, žáci v průběhu výkladu pedagogického pracovníka (resp. podle pokynů pedagogického pracovníka) jednotlivé části obrázku popíší a vytvoří si tak „zápisky“ z vyučovací hodiny; takto „popsanou“ kopii si následně žáci ponechají a používají ji jako přípravu k vyučování.

–       Pedagogický pracovník při výuce německého jazyka použije jako zadání kontrolní písemné práce „papírové“ kopie strany pracovního sešitu, který žáci nemají k dispozici, jež obsahuje cvičení na použití slovesa „kommen“ (do volných míst textu žáci doplňují sloveso). Kopie s doplněným cvičením následně vybere a oznámkuje.

–       Pedagogický pracovník při výuce poezie rozdá žákům „papírové“ kopie celé sbírky básní, ačkoliv se výuka týká básnického prostředku obsaženého jen v jedné básni z celé sbírky. Po skončení výuky navíc pedagogický pracovník zhotovené kopie žákům ponechá.

–       Pedagogický pracovník při výuce dějepisu žákům postupně pořizuje a zpřístupňuje elektronické kopie všech kapitol učebnice a tomu odpovídajících listů dějepisného atlasu, které žáci nemají k dispozici. Tyto elektronické kopie mohou žáci využívat po zpřístupnění i mimo vyučování, a to do konce června daného školního roku.

 

Ohledně výukové licence autoři článku souhlasí s výkladem uvedeným ve „Sdělení Svazu“.

Důsledky porušení autorských práv

Porušení autorského zákona ze strany pedagogického pracovníka může mít hned několik právních důsledků, a to nikoliv jen pro samotného pedagogického pracovníka, ale i pro školu.

V první řadě jde o civilněprávní nárok (žalobu) držitele majetkových autorských práv na vydání bezdůvodného obohacení nebo náhradu škody za užívání díla bez souhlasu a licence autora. V praxi to znamená, že držitel majetkových autorských práv (např. nakladatelství) podá žalobu na školu, ve které dochází v rámci výuky k porušování jeho autorských práv. Touto žalobou se bude držitel majetkových práv domáhat náhrady škody za užívání díla bez souhlasu a licence autora, kterou v žalobě vyčíslí. V případě úspěchu takové žaloby by škola mohla (měla) částku, kterou by byla povinna na základě rozsudku zaplatit, nárokovat po tom pedagogickém pracovníkovi, který se porušení autorského zákona dopustil.

Dále za porušení autorského zákona hrozí jak pedagogickému pracovníkovi, tak škole i veřejnoprávní postih v podobě sankce za přestupek, a to za neoprávněné užití autorského díla (viz § 105a a násl. autorského zákona). K tomu by mohlo dojít v tom případě, pokud by držitel majetkových autorských práv (např. nakladatelství) nebo např. Česká školní inspekce v rámci své dozorové činnosti zjistili, že v rámci činnosti školy dochází k neoprávněnému užití autorských děl, a učinili o tom oznámení příslušnému správnímu orgánu. Tím je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. V případě prokázání spáchání přestupku hrozí pokuta až do částky 150 000 Kč. Pokud by bylo přestupkové řízení vedeno proti škole jakožto subjektu, v rámci jehož činnosti k porušení autorského zákona došlo, škola by následně opět mohla částku uhrazenou na pokutu vymáhat vůči tomu pedagogickému pracovníkovi, který autorský zákon porušil.

V souvislosti s přestupky je vhodné zmínit i to, že ke spáchání přestupku postačí i jen nedbalostní jednání ze strany pedagogického pracovníka, tedy protiprávní jednání vyplývající z neznalosti právní úpravy. Nemusí se tedy jednat o úmyslné protiprávní jednání jako v níže uvedeném případě trestného činu.

V závažnějším případě (pokud by škoda způsobená porušením autorského práva dosáhla částky nejméně 5 000 Kč[2] a pokud by šlo zároveň o úmyslné jednání ze strany pedagoga) by se mohlo jednat i o trestný čin porušení autorského práva dle ustanovení § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Byť lze úmyslné protiprávní jednání ze strany pedagoga při vyučování považovat spíše jen za teoretické s velmi nízkou pravděpodobností realizace, je vhodné na tomto místě takové důsledky rovněž uvést, jelikož mohou být velmi zásadní. K zahájení trestního řízení by opět – stejně jako v případě přestupku – mohlo dojít např. na základě oznámení Policii ČR ze strany držitele majetkových autorských práv (např. nakladatelství) nebo České školní inspekce, pokud by zjistili porušení autorského práva v dané škole. V případě, že by i policejní prověřování potvrdilo úmyslné spáchání trestného činu porušení autorského práva, byla by věc postoupena státnímu zastupitelství a následně projednávána v soudním řízení. Pedagogovi, který by se trestného činu dopustil, může hrozit – nebude-li škoda převyšovat částku 500 000 Kč – trest odnětí svobody až na dva roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci použité k páchání trestné činnosti. V případě trestního řízení vůči škole by jí mohl být uložen např. peněžitý trest nebo povinnost uveřejnění rozsudku či jiný trest dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob. K trestní odpovědnosti školy přitom dle ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob postačí i to, že škola neprovedla taková opatření, která po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání trestného činu zabránila, zejména potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců. Za opatření, které by mohlo eliminovat jednání pedagogů v rozporu s autorským zákonem, lze nepochybně považovat například školení a vzdělávání pedagogů v oblasti dodržování autorského práva. V případě, že by škola prokázala, že učinila vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání trestného činu zabránila (např. své zaměstnance pravidelně školila apod.), zprostila by se své trestní odpovědnosti a trestnímu stíhání by byl vystaven jen konkrétní pedagogický pracovník, který úmyslně porušoval autorský zákon.

V souvislosti s důsledky porušení autorského zákona je vhodné zmínit i to, že civilněprávní nároky na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení a veřejnoprávní postih v podobě přestupkové nebo trestněprávní sankce se nevylučují. Naopak poškozený držitel majetkových práv se může jak do přestupkového, tak do trestního řízení přihlásit se svým nárokem na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení. V takovém případě může být příslušným správním orgánem (v případě přestupku) nebo soudem (v případě trestného činu) rozhodnuto jak o sankci za porušení autorského zákona, tak i o povinnosti nahradit poškozenému vzniklou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení.

Vyjádření ke „Sdělení Svazu“ a závěr

Jak vyplývá z výše uvedeného, užívání autorských děl v rámci výuky v žádném případě není svévolné a je třeba respektovat zákonné limity pro takové užívání. Nejedná-li se tedy o užívání díla na základě souhlasu držitele majetkových autorských práv (tj. na základě poskytnuté licence), je možné takové dílo užívat pouze tehdy, bude-li se jednat o některou ze zákonných výjimek zakotvených v ustanovení § 30 (volné užití pro vlastní potřebu), § 30a (vytvoření rozmnoženiny pro vnitřní potřebu školy) nebo § 31 (malá a velká citace a výuková licence).

Autoři konstatují, že v rámci výkladu uvedených výjimek, který je uveden v článku, se ztotožňují s právním názorem vyjádřeným ve „Sdělení Svazu“.

Orientovat se v různých způsobech užití díla, navíc vázaných na odlišné podmínky, může být pro pedagogické pracovníky v některých případech poměrně složité. V tomto směru lze kvitovat sdělení Svazu českých knihkupců a zakladatelů, z. s., ze dne 6. 11. 2017 rozeslané ředitelům škol, které může posloužit jako jeden ze způsobů osvěty o právní úpravě ochrany autorských práv. Taková osvěta a dostatečná znalost (proti)právního jednání na úseku autorských práv je pak důležitá nejen pro pedagogy, ale i pro samotné školy. Důsledky porušení totiž mohou dopadnout na oba tyto subjekty, přičemž v krajním případě se může jednat i o dopad trestněprávní. S ohledem na tyto skutečnosti lze doporučit v případech, kdy si nejsou pedagog, respektive škola jisti, zda svým postupem neporušují autorský zákon, aby svůj postup konzultovali s odborníkem či právníkem.

 


[1] Majetková autorská práva jsou – stručně řečeno – taková práva, která opravňují určovat, jak bude s dílem nakládáno (jak bude užíváno, rozmnožováno, půjčováno, vystavováno apod.). Vedle majetkových autorských práv upravuje autorský zákon i osobnostní autorská práva. Tím se rozumí zejména právo osobovat si autorství a náleží vždy jen autorovi. Majetková autorská práva naopak mohou náležet – a často také náležejí – jiné osobě než autorovi (např. nakladatelství, filmovému producentovi apod.)

[2] Viz definice nikoliv nepatrné újmy (použité v ustanovení § 270) v ustanovení § 138 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

 

Poznámky z perexu:


[1] Stanovisko k výkladu užití autorských děl ve školách z pohledu příslušných ustanovení autorského zákona. [online]. [cit. 2017-12-30]. Dostupné z: https://www.sckn.cz/stanovisko-ustavu-statu-a-prava-k-nelegalnimu-sireni-a-20-ag-1/

[2] V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu, odlišná od těch, která jsou v tomto článku prezentovaná.


 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments