Škaredá středa aneb francouzská reforma nanečisto

O školní reformě se nemluví jen v České republice. Ve Francii v tomto školním roce probíhá zkušební fáze reformy rozložení vyučovacích hodin v základních a mateřských školách. Roky projednávaná změna má děti zbavit dlouhých vyučovacích dnů. Doposud totiž děti v předškolním vzdělávání a na prvním stupni chodily do školy čtyři dny v týdnu. Středy měly volné. Již dnes je ale kvůli reformě Francie ve stávkové pohotovosti a rodiče vyzývají k jejímu bojkotu.

Francouzský systém se od českého velmi liší. Vedle čtyřdenního školního týdne oproti našim pěti dnům je hlavní rozdíl v rozložení prázdnin během roku. Francouzské děti mají čtyřikrát do roka dva týdny volna: podzimní, vánoční, zimní a velikonoční prázdniny. Liší se i samotná délka školního roku. V České republice je o padesát vyučovacích hodin delší. Ve Francii naopak znají sobotní vyučování. Jednoduchý fakt, že francouzské děti mají školní rok příliš krátký a dny příliš dlouhé, byl důvodem pro letos přijatý dekret upravující organizaci vyučovacího týdne.

Školní den se ve Francii dělí na dopolední a odpolední polovinu. Z dosavadních osmi půldní tak díky reformě bude polovin devět – přibude středeční dopoledne. Děti z mateřských a základních škol tak mají nově ve škole strávit čtyři a půl dne.

Francouzský rekord

Nejdelší školní den a nejkoncentrovanější školní rok – Francie drží se šesti hodinami školy za den a 144 dny v roce (oproti průměru OECD, který je stejně jako v ČR necelých 190 dní) dvojitý rekord. Vrátit do hry doposud volné středeční dopoledne znamená dostat se blíže průměru OECD a lépe rozložit vyučovací hodiny do celého týdne.

První krok k reformě byl učiněn před pěti lety, kdy bylo zrušeno vyučování v sobotu dopoledne, a školní týden byl zkrácen o dvě hodiny, na 24 hodin. Ty si může každá škola rozložit podle svého, pokud dodrží základní pravidla. Vyučovací den nesmí být delší než pět a půl hodiny, půlden je omezen délkou tři a půl hodiny a polední přestávka musí být delší než devadesát minut. V praxi to znamená, že nejčastěji se učí od půl deváté do čtvrté dopolední, kromě středy, kdy se končí v půl dvanácté.

V čem je problém?

Problémů vyvstalo hned několik. Reforma se minula s původním cílem, tedy menším přetěžováním dětí. Děti tráví ve škole stejně nebo dokonce více času. Většina žen ve Francii totiž ve středu nepracuje, zato ostatní dny v týdnu pracují od 9 do 18 hodin. Firmy i rodiny jsou tak nastaveny. Pouštět matky každý den domů po třetí hodině odpolední (tedy hodinu po polední pauze), aby vyzvedly děti, je problém. Ty zůstávají ve škole často do šesti večer. Dříve tam byly také, ale učily se.

A tak musí zřizovatelé (obce) mimo jiné zajistit dostatek pedagogů, kvalifikovaných lidí do družin. Musí je také zaplatit. Pokud se nemají školy proměnit v pouhé „hlídárny“, je třeba dětem nabídnout kromě vyučování i zajímavé mimoškolní aktivity. A ty zase musí zaplatit rodiče. I když ve Francii existuje dobře propracovaný systém sociální podpory a nejrůznějších příspěvků, přídavků či slev, stále je to zásah do rodinného rozpočtu.

Letos pouze nanečisto

Už koncem října se objevily výzvy odborů a profesních organizací k celonárodní stávce proti reformě. Rodiče, kteří se změnami nesouhlasí, se sdružují na Facebooku pod výzvou „Neposílejte 13. listopadu děti do školy!“.

Ve francouzských denících se objevují titulky jako: „V Paříži pokračuje kakofonie kolem školního rytmu“(Le Monde), „Reforma – nespokojené reptání rodičů“ (Le Figaro), „Školní rytmus: Příští rok bude zavedení ještě složitější“ (Libération).

Mnohé rodiny, obce i školy samotné tak docházejí k závěru, že jim celou reformu byl čert dlužen, protože jim přináší jen komplikace. A to nejenom časové, ale i finanční a organizační. Přinejmenším revizi reformy se ministerstvo školství pravděpodobně nevyhne.

Přesto se prozatím všichni snaží obtíže zvládnout. Jsou i obce, kde reforma běží bez zásadních potíží, a ministerstvo chce udržet nastavený kurz. Vyhráno ale není. Tolik diskutovaná reforma má totiž podstatný díl cesty teprve před sebou. Nebyla by to země galského kohouta, kdyby – kromě nezbytné stávkové pohotovosti – celá záležitost neměla ještě nějaký háček. Tím háčkem je fakt, že z celkového počtu téměř padesát tisíc základních a mateřských škol se k reformě letos přihlásilo pouze osm a půl tisíce škol. Zbývá více než osmdesát procent škol, které se připojí až v dalším školním roce.

Porovnejte si:

USA

180 dní ročně, 5 dní týdně

Německo

209 dní ročně, 5–6 dní týdně

Finsko

190 dní, 5 dní týdně

Francie

nyní 144 dní, po reformě 180 dní, nyní 4 dny týdně, po reformě 5 dní

Česká republika

189 dní, 5 dní týdně

Velká Británie

190 dní, 5 dní týdně

 

 


Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments