Tisková zpráva: Navrhovaná změna inkluzivní vyhlášky výrazně zkomplikuje školám práci a ohrozí některé skupiny dětí možnou diskriminací

Praha, 12. prosince – Veřejná debata o společném vzdělávání v českých školách opět nabrala na intenzitě. Důvodem je v současnosti projednávaná novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., která by podle vládní proklamace měla snižovat finanční a administrativní náročnost inkluze. Reálně hrozí, že stávající – v mnohém nevyhovující – stav rozvoje českého vzdělávání bude zatížen dalšími obtížemi při naplňování zákonných požadavků a platné strategie vzdělávací politiky ČR.

EDUin přináší souhrn hlavních problémů, jimž je třeba věnovat pozornost a stručné návrhy řešení problémů.

• Omezení počtu pedagogických pracovníků ve třídě na 2 (resp. 3 po dobu poloviny vyuč. týdne). Jde o hlavní úsporné opatření, které má naplnit slib „finanční optimalizace“. Nemá jiné než politické opodstatnění, žákům ani učitelům nepomůže. Nehledě na to, vyhláška se pravděpodobně dostane do střetu s vyšší právní normou a tedy nebude právně platná.

Řešení: Vykazují-li české školy údajný problém v tom, že učitelé nedokáží s asistenty pedagoga spolupracovat, pak je potřeba učitelům poskytnout v tomto ohledu podporu. Plošným snížením počtu asistentů taková potřeba nemizí a školám, kde spolupráce funguje, zkomplikuje práci.

• Eliminace ustanovení o přednostním vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách.  Jde o nelogický návrh, jenž školám nijak administrativně neuleví a nesníží finanční náročnost inkluze. Může pouze vytvořit určitý právní prostor k tomu, aby bylo jednodušší přesouvat děti do speciálních škol, byť by to bylo v rozporu s požadavky školského zákona. Zároveň současná podoba právní úpravy nebrání tomu, aby bylo dítě na základě objektivního posouzení a souhlasu rodičů umístěno ve speciální škole od počátku vzdělávání.

Řešení: Zbytečný a z hlediska intencí novely nesrozumitelný požadavek lze bez náhrady opustit.

• „Univerzálnost“ speciálních škol. Návrh vyhlášky předpokládá, že speciální školy nebudou nadále zřizovány dle druhu postižení dětí, jejichž vzdělávání by se měly věnovat. K takovému kroku z hlediska administrativní ani finanční náročnosti nelze přisoudit logickou vazbu. Opět jde pouze o snahu vytvořit dostatečně nedefinované pole k tomu, aby bylo možné do speciálních škol přesouvat děti bez objektivní nutnosti postavit je mimo hlavní vzdělávací proud.

Doporučení:
Ministerstvo školství a další instituce zapojené do řízení vzdělávacího systému by se měly primárně snažit o nápravu problémů identifikovaných Českou školní inspekcí, tedy snížením administrativy, zvýšením informovanosti a metodické podpory učitelů. Po stránce optimalizace výdajů jde nikoliv o plošné řešení, ale o efektivitu při stanovení potřeb podpůrných opatření jednotlivých žáků a kontrolu efektivity při vynakládání prostředků v těch školách, které tak prokazatelně nečinily.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Je samo o sobě absurdní argumentovat potřebou snížit finanční náročnost inkluze v systému, který je drasticky podfinancovaný. Snaha ušetřit na inkluzi je z hlediska vzdělávací politiky i budoucnosti české společnosti nepochopitelný krok, motivovaný pravděpodobně pouze politickým populismem. Snaha omezit potenciál škol naplňovat zákonné požadavky jde zcela proti deklarované potřebě školám ulevit. Snaha umožnit, aby bylo možné snadněji obcházet ústavu i školský zákon, svědčí o tom, že lpění na selektivním modelu vzdělávání je pro některé jedince či skupiny důležitější než prospěch vzdělávaných a prospěch společenský. Doprovodná demagogie, jaké se dopouští například představitel Asociace speciálních pedagogů pan Pilař, to žel potvrzuje.“