V čem se shoduje kampaň Česko mluví o vzdělávání s programovým prohlášením vlády

V souvislosti s dnes schváleným programovým prohlášením vlády připomínáme, k jakým závěrům a návrhům opatření došla loňská kampaň Česko mluví o vzdělávání.  Je možné srovnávat, nakolik  je část programového prohlášení, která je věnována vzdělávání, se závěry kampaně v souladu a podle toho posuzovat další praktické kroky ministra školství. Celý elektronický balíček se závěry ČMoV je ke stažení ZDE. Má přehlednou podobu patnácti listů ve formátu PDF, obsahuje závěry diskusních témat a linky na důležitá místa na webu, kde můžete získat další informace.

Shodu spatřujeme:

• V záměru ustavit Národní radu pro vzdělávání jako platformu pro odbornou diskusi.  Systematické setkávání odborníků se v rámci kampaně osvědčilo při zvyšování kvality odborné debaty.
• V důrazu na předškolní vzdělávání, které je velmi účinným nástrojem snižování rozdílů mezi sociálními skupinami a oblastí, kde se investice do vzdělávání nejrychleji zhodnocují.
• V důrazu na podporu učitelské profese, která je vyjádřena záměrem zavést Kariérní řád.

 Proč kampaň vznikla:

• Abychom si ujasnili cíle vzdělávání a smysl vzdělávací politiky. Heslem kampaně bylo: Pokud neznáte cíl, je těžké hledat cestu.
• Kampaň chtěla být počátkem hledání nástrojů větší kontinuity vzdělávací politiky, protože změna orientace při každé výměně ministra či ministryně se ukazuje jako hlavní důvod hluboké deziluze pedagogické veřejnosti.

Hlavní závěry:

• Reforma, která odstartovala v roce 2005 rámcovými a školními vzdělávacími programy postavenými na kompetenčním učení, vyrazila přes všechny nedostatky v realizaci správným směrem.
• Nepotřebujeme další reformu, není na místě dělat radikální změny, soustřeďme se na pomoc konkrétním učitelům a ředitelům ve školách, aby mohli učit lépe.
• Hlavním tématem, které má náš vzdělávací systém řešit, je SOCIALIZACE. Toto téma je třeba chápat v širokém slova smyslu, tedy socializace jako uvedení mladého člověka do společnosti tak, aby kromě znalostí byl vybaven i schopností porozumět společnosti, v níž žije a bude žít.
• Silně rezonující téma je otázka inkluze a debata o tom, zda máme směřovat ke „společným“ školám, tedy takovým, kam bude chodit co nejširší spektrum dětí s velmi různým stupněm nadání i talentů. Existuje jasný rozpor mezi tím, že si především odborná veřejnost uvědomuje klady takových škol, zároveň ale nevěří v realizovatelnost takového konceptu v současných podmínkách České republiky.
• Podobně intenzivně je v odborné i veřejné debatě přítomné téma technologií a způsobu, jak silně proměňují technologie dostupnost i podobu vzdělávání. Velmi silné je přesvědčení, že tento vliv bude stále narůstat. Na úrovni státu není tomuto problému věnována skoro žádná pozornost a hrozí, že ztratíme kontakt se zeměmi na špici vývoje.
• V příštích letech bychom se měli soustředit na systematickou metodickou podporu škol hlavního proudu, na podporu umění vést, ať už u ředitelů škol, ale i na dalších pozicích vzdělávacího systému, je potřeba výrazně zlepšit schopnost hodnocení kvality vzdělávání nejen na úrovní učitelů a ředitelů, ale i zřizovatelů a politiků ovlivňujících vzdělávání.
• Lepší financování není jedinou podmínkou realizace těchto opatření, ale je nutnou podmínkou, bez níž mnohá z nich uskutečnit nelze.
• Podrobněji o tom, jak jsme k těmto závěrům došli, si přečtěte ZDE.

Na co bychom se měli soustředit v dalším rozvoji vzdělávání:

• Propojovat názorové a společenské lídry z různých oblastí společenského života a dát jim možnost vyjadřovat se ke smyslu a úloze vzdělávání. To se ukázalo v rámci kampaně jako mimořádně účinné pro zkvalitnění společenské debaty a je to i cesta, jak názorově ovlivnit politickou reprezentaci. Toto vytváření konzultačních skupin i koalic je důležité nejen na národní úrovni, ale především na lokální úrovni krajů, měst a obcí.
• Podporovat učitelství jako úctyhodnou profesi a ocenění hodnou životní dráhu. Hledejme cesty, jak veřejnosti představit inspirativní pedagogické osobnosti, přitáhněme k učitelství zajímavé lidi ze všech oborů.
• Hledejme cesty, jak uznávat neformální vzdělávání tak, aby se stalo respektovanou součástí profesní kvalifikace.
• Nerezignujme na to, že každý může pro zlepšení vzdělávání a jeho pozice ve společnosti něco udělat. Bez zapojení veřejnosti, bez toho, že vzdělávání bude stále silnějším veřejným tématem, nejsou žádné změny realizovatelné.
• Vytvářejme ve školách prostředí, které dovolí uspět všem dětem. Dokud jako veřejnost i jako pedagogové skutečně nebudeme přesvědčeni, že každé dítě v každé škole může dosáhnout svého maxima, nemůžeme očekávat změny v silně selektivním systému vzdělávání v České republice.
• Zaměřme se na větší obeznámenost rodičovské veřejnosti s tím, jak se ve školách učí. Dorůstá generace informovaných rodičů, kteří o tyto informace stojí a budou stále náročnější při výběru školy pro své dítě.

Informační balíček si můžete stáhnout ZDE ve formátu .zip.