Tisková zpráva: Maturity a přijímačky by měly nabídnout férovější hodnocení žáků

ilustrační foto (c) KL

Praha, 28. února – V českém vzdělávacím systému byly postupně zavedeny plošné, státem připravované a garantované zkoušky na úrovni maturit (2011) a přijímací zkoušky na SŠ (2017). Tzv. high-stakes zkoušky mají významný vliv na modulaci vzdělávání na stupních, které jim předcházejí. Takové zkoušky vytvářejí spolu se vzdělávacími programy jednoznačné zadání vůči školám a učitelům: stávají se z hlediska přípravy prioritou, nejdůležitějším cílem vzdělávání. Odtud tedy pramení jejich vliv. Jejich současné nastavení posiluje mezigenerační vzdělanostní reprodukci a selektivitu v českém systému. Děje se tak kvůli úzkému zaměření na jazyky a matematiku. EDUin doporučuje sledovat celkový vývoj dítěte, jeho motivaci a adekvátně tomu uzpůsobit hodnotící nástroje. Žákovská portfolia, dlouhodobé projekty či větší volitelnost předmětů se nabízí jako možná východiska.

Audit vzdělávacího systému, který EDUin každoročně vydává, upozorňuje na klesající úspěšnost u maturitních zkoušek. Ta je podle dostupných informací způsobena změnami v náročnosti testů a jejich hodnocení. To je plně v gesci organizátora státních zkoušek CERMAT, který historicky měnil obtížnost na objednávku některých ředitelů škol, jimž přišla nedostatečná. Vyšší neúspěšnost u maturit posléze zavdala hejtmanům důvod ještě posilovat vliv klíčových zkoušek zavedením nepodkročitelné hranice. „Vliv testů CERMATu na vzdělávací dráhu dítěte je naprosto zásadní. Opakovaně se ovšem ukazuje, že testy jdou obsahově vstříc dětem z podnětnějšího prostředí. V praxi to znamená, že u zkoušek díky pomoci rodiny lépe uspějí děti z kulturně či ekonomicky bohatších rodin,“ říká vedoucí komunikace EDUin Bob Kartous.

Právě vliv jednotných přijímacích zkoušek a maturit na reprodukci vzdělávacích nerovností je v hledáčku akademiků z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělávání Univerzity Karlovy nebo České školní inspekce. Ta ve svých závěrech tvrdí, že potenciál identifikovat uchazeče s předpoklady k úspěšnému zvládnutí studia by měly spíše zkoušky z čtenářské a matematické gramotnosti a obecných studijních předpokladů. „České školství by mělo jít naproti rozmanitosti dětí a umožnit hodnocení, které opravdu zohlední výsledky žákovy činnosti. I těch mimo školu. Jde například o žákovská portfolia, která mohla být relativně snadným prostředkem k posouzení mnohem širšího spektra charakteristik žákovy osobnosti,“ vysvětluje Kartous. Některé školy se již nyní o celistvý přístup snaží, ale stále jsou vázány státními testy s předepsanou váhou většinou 60 %.

V případě maturit by se změny měly více přizpůsobit současnému způsobu práce, který již nevyžaduje znát nepřeberná množství informací nazpaměť. To je stále požadavkem některých zkoušejících ve školních částech zkoušky dospělosti. Naopak, maturitní zkoušku by bylo záhodno pojmout jako komplexní ověření potenciálu žáka na konci střední školy. Forma celoročního projektu, ať už v podobě písemné práce, případně hmotného výrobku či kupříkladu software či založení funkční organizace, by prověřila mnohem širší spektrum znalostí a dovedností žáků.

Zatímco v jiných zemích si mohou žáci volit vlastní maturitní předměty a formy jejich splnění, Česko zatím lavíruje. „Stojíme před klíčovými rozhodnutími. Ministerstvo školství aktuálně připravuje Strategii rozvoje vzdělávací politiky do roku 2030, revizi rámcových vzdělávacích programů a klíčových zkoušek. Je potřeba postupovat koncepčně a jasně říct, jak má u nás vzdělávání vypadat. Školy by měly dostat od státu zadání především rozvíjet možnosti každého dítěte, a to nepůjde bez vědomé změny přijímacích zkoušek nebo maturit,“ uzavírá Kartous.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na