Nemusíte být součástí stáda, držet ústa a krok

ilustrační foto. by Harris County Public Library (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

Přinášíme rozhovor s Markétou Klempířovou z nově vznikajícího spolku Hrou za výlohou. Cílem spolku je podpora rodičů, kteří nejsou spokojeni s tím, jaké vzdělání nabízí školy a chtějí své děti vzdělávat doma. O rodičovských školách, které poslední dobou vznikají, si můžete víc přečíst ZDE.

Budeme zakazovat veškeré volně prodejné léky, protože si s nimi může někdo potenciálně ublížit? Jde o nastavení pravidel, transparentnosti a kontroly. To je úkolem státu. Možná pan ministr myslel extrémně vynikající výsledky „domškoláků“. Třeba by vyšlo najevo, jak ve srovnání s rezignovanými žáky státních škol mají tyto děti chuť poznávat svět a učit se novým věcem,“ říká Markéta Klempířová ze spolku Hrou za výlohou, který chce podporovat rodiče, kteří se rozhodli své děti vzdělávat doma.

Zakládáte nový spolek Hrou za výlohou. Co je jeho cílem?

Hlavním cílem je prostřednictvím domácího vzdělávání dětí propagovat moderní a inovativní metody ve výuce. Jsme přesvědčeni, že stále příliš mnoho rodičů je spokojeno s něčím naprosto nevyhovujícím, třeba proto, že nemají s čím srovnávat.  Chceme být dalšími, kteří jim pomohou otevřít oči. Proto otevíráme výuku ve výloze. Je to trochu provokace, česká škola je obecně přes všechny reformy stále hermeticky uzavřená a to je potřeba změnit.

Jaký typ podpory mohou rodiče očekávat? Řekněme, že budu rodič se zájmem o domácí vzdělávání, co se od vás dozvím?

Dozvíte se, že existuje ještě jeden svět, kde nemusíte být součástí stáda, držet ústa a krok. Můžete učiteli svěřit své obavy, přání, individuální potřeby dítěte… a bude na to tolik času, kolik jen budete potřebovat. Pokud vám bude vyhovovat naše koncepce, nic nebrání tomu, aby si vaše dítě hrálo u nás za výlohou. Souznění s naší koncepcí je důležité, protože eliminuje řadu nedorozumění. Rodiče zakládají spolky, ale sami mají problém najít společnou řeč. Každý má svou vlastní představu a svůj vlastní výklad pojmů. Názorová roztříštěnost pak bývá častou příčinou rozpadů. My jsme se tomu snažili předejít tím, že koncepci nabízíme sami.

Od března pořádáme přípravku na školu. Nezávazně se můžete připojit a uvidíte, jestli vám to sedne. Můžeme vás nasměrovat i na další iniciativy, informovat o tom, co jak na školách funguje, usnadníme vám zařizování domácího vzdělávání, poskytneme podporu, pokud se rozhodnete vzdělávat si dítě sám. Můžete konzultovat výběr školy (či dokonce učitele), ačkoli momentálně silné ročníky plnící spádové školy možnost výběru v podstatě vylučují. Proto si řada rodičů připadá bezmocná. Pokud jste rodič se zájmem o domácí školu ve skupině podobně smýšlejících lidí, pak pro vás můžeme být oázou na poušti. Počítáme i s pořádáním seminářů k modernímu i netradičnímu školství. Nic co by už neprobíhalo i jinde.

Bude mezi vaše aktivity patřit i komunikace a osvěta vůči školám, učitelům? Jaký postoj vlastně – podle vašich zkušeností – české školy vůči domácímu vzdělávání zaujímají?

To je velice zajímavá otázka! Říká se, že až 80 % rodičů a přes 70 % učitelů je se vzděláváním (a jeho výsledky) spokojeno! V naší republice se vlna nespokojenosti zvedá velmi pomalu. Chceme ji popohnat. Osvěta je určitě to, co si přejeme dělat.

Podle našich zkušeností české školy zaujímají velmi různé postoje. Když jsme některé oslovovali ohledně domácího vzdělávání, jen na některých bylo cítit pochopení a výjimečně podpora. Jinde výslech, hrozba několikahodinového komisionálního přezkušování. Za zápisem do domácího vzdělávání (DV) se zkrátka stále jezdí do doporučených škol. Bývají spojené s lidmi, kteří před mnoha lety s iniciativou domácího vzdělávání přišli a pomohli ji dostat tam, kde je dnes. V Praze je kvůli množství žáků v jedné třídě zápis většího počtu dětí do DV velmi problematický. Škola musí přeci jen s dítětem ve třídě trochu počítat. Zelenou proto mají školy v odlehlých končinách nebo malé školy, pro které je každé další dítě zapsané do DV ekonomicky důležité, a některé se proto už tímto směrem specializují a nabízejí rodičům velmi zajímavou podporu a spolupráci. Zatím jsem spíše nabyla dojmu, že se to celé děje na bázi podzemní sítě.

Podle některých indicií je domácí vzdělávání na vzestupu. Je to podle vašich zkušeností skutečně tak?

Mám tu zkušenost. Konečně odpovídá to modelu, který před několika lety zveřejnila OECD. Tradiční školství vystřídá několik odlišných modelů, mezi nimi i tento typ malých komunitních a rodinných škol. Kolem mě vzniklo během dvou let několik iniciativ tohoto typu. Rodiče se neizolují doma s jedním dítětem, ale zakládají spolky a učí se společně. Připomíná to trochu reformní hnutí třicátých let. Je to řada experimentů, kterým fandím, protože všechny mají podobný cíl – vzdělávat děti jinak, než zvládá státní školství. Neplnit nádoby, ale zažehnout ohně. Zrovna nedávno o tom na svém blogu psal Ondřej Šteffl,  že bychom se z těchto experimentů měli radovat, z toho že jich přibývá a vždy si připomenout, jak (ne)úspěšné jsou v průměru tradiční školy, a že to je vlastně také experiment, a to s dost chabými výsledky.

Označovat školu za experiment je podle mě poněkud nepodložené tvrzení. Škola je pevně spojená se společnostmi, které přerostly kmenový charakter. Zdá se tedy, že je to pro sociální reprodukci společnosti cosi přirozeného. Troufnete si odhadnout, jaká část společnosti může ze škol „uprchnout“, aby se systém nezhroutil? Nebo myslíte, že společnost může existovat i bez škol?

V experimentu je jistě trochu nadsázka, ale všimněte si, že ačkoli stát či škola garantuje A (a vy ho jako rodič moc chcete), učitel ve třídě si klidně dělá B, nebo dokonce C. Stanete se součástí experimentu, ani nevíte jak. Ale to už je otázka standardů, vedení lidí atd.

Školy určitě budou, jen to nebudou ty tradiční. Těším se, že až opadne babyboom, začne fungovat přirozená konkurence a školy se samy rychle vyprofilují. Doufám, že už pro svou dceru budu mít na výběr dostupné atraktivní programy i zajímavé pedagogické osobnosti.

A co tzv. flexischooling, tedy kombinace docházky do školy a domácího (skupinového) vzdělávání? Jak se stavíte k tomu to modelu? Podporovali byste ho?

Říká se, že je to příznivá střední cesta pro všechny zúčastněné. Škola může mít pravidelnější kontrolu, děti získají řadu zkušeností z prostředí školy a rodičům přitom zůstane část týdne na vlastní projekty a individuální přístup k dítěti. Může to otevřít cestu k užší spolupráci rodiny a školy, k většímu porozumění a podpoře rodinám. Vždycky však bude záležet na konkrétní škole, jak tento model pojme a jaké formy podpory poskytne. Jak bude např. přistupovat k individuálním potřebám dětí, k nadaným, k vývojových nerovnostem a poruchám učení žáků, nebo zda to pojme jen jako výuku „sjednocujících“ osnov.

Sněmovna právě neschválila domácí vzdělávání na 2. stupni. Bude mezi vaše aktivity patřit i lobbing na legislativní scéně?

Uvidíme, co se z naší iniciativy vyvine a jaké další cíle si budeme klást. Zatím chceme trochu pobuřovat, ale určitě si nebudeme brát děti jako rukojmí. Těšíme se teď především na to, že v září začneme zažíhat ohně!

Ministr školství odmítl domácí vzdělávání kvůli údajné hrozbě šíření extremismu. Byť je to možná hloupá otázka, musím se zeptat, co si o tom myslíte?

No…, my samopal doma nemáme :o). Ale vážně – kdo chce vlka bít, najde si takový argument snadno. Budeme zakazovat veškeré volně prodejné léky, protože si s nimi může někdo potenciálně ublížit? Jde o nastavení pravidel, transparentnosti a kontroly. To je úkolem státu. Možná pan ministr myslel extrémně vynikající výsledky „domškoláků“. Třeba by vyšlo najevo, jak ve srovnání s rezignovanými žáky státních škol mají tyto děti chuť poznávat svět a učit se novým věcem.

Legitimní otázkou naopak je, jak je to se socializací dětí v domácím vzdělávání. Někdo může mít dojem, že zůstávají izolované…

V Českém rozhlase byl jednou rozhovor s maminkou vzdělávající své dítě doma. Na otázku, zda její dítě přeci jen netrpí izolací, reagovala záchvatem smíchu: „Opravdu si myslíte, že si své dítě vzdělávám doma sama?“ Většina rodičů více či méně spolupracuje vzájemně, někteří vzdělávají své děti společně a střídají se, jiní si najdou učitele a ten pak učí celou skupinku dětí, (nejčastěji 6 – 12 dětí) a když už je dítě samo doma, v odpoledních hodinách navštěvuje zájmové kroužky, kde funguje v běžných sociálních skupinách. Navíc tyto skupiny bývají mírně věkově smíšené a mnohem menší než třída, což je podle mě přirozenější prostředí než třicet stejně starých dětí. V současnosti některé školy začaly „domškolákům“ umožňovat docházku do družiny, pobyt na škole v přírodě, zvou je na společné výlety a exkurze. „Domškoláci“ se také spojují, aby mohli navštěvovat různé vzdělávací programy jako třída.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

29 komentářů k "Nemusíte být součástí stáda, držet ústa a krok"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 6 months ago

„Co máme za výlohou jinak?
1) Máme nejvýš 12 dětí ve skupině.“

Místo keců o stádu, držení úst a kroku by p. Klempířová měla přiznat, že jde hlavně o to uniknout nevychovanému stádu a učitelům lapajícím po dechu. Co takhle místo budování výloh zatlačit na stát, aby vytvořil DOBRÉ PODMÍNKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ VŠEM dětem?

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 6 months ago
Eduine vysvětluj: -domácí a jiné školství je fajn, protože máme více cesta a možností jak připravovat žáky -speciální školy (praktické) jsou segragční a proto je nenápadně zlikvidujeme (novým zákonem a paragrafem) Mě je úplně jedno, kolik domácích škol tu vznikne. Vůbec mi nevadí, že jsou děti vzdělávány doma.Nevadí mi osmiletá gymnázie. Jen mi vadí že toto jsou vlastně svým způsobem segregační typy vzdělávání a ty nikomu nevadí, nikdo o nich nepíše sáhodlouhé a lživé statě. Jen o praktických školách – obchodují se žáky, nedávají dětem žádné vzdělání, zavírají dětem možnost dalšího vzdělávání a jiné totální nesmysly. Přitom i paní autorka… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 6 months ago

Citace bez komentáře.

„učí celou skupinku dětí, (nejčastěji 6 – 12 dětí“

„Hlavním cílem je prostřednictvím domácího vzdělávání dětí propagovat moderní a inovativní metody ve výuce“

Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 6 months ago

Mě by zajímalo, jakou školou prošla paní Klempířová, pan Feřtek a obhájci nejrůznějších alternativ obecně. Pokud klasickou, jakože to předpokládám, neboť většina dnešních rodičů prošla minimálně prvním stupněm ještě v socialistickém, nebo těsně post-socialistickém školství, tak kde se v nich vzala tedy ta neposlušnost, nestádnost a kreativita? Jak to, že nedrží ústa a krok? Jestli ono to nebude tak, že povahové rysy člověka, míru jeho kverulantství a altruismu, škola nemění a jsou víceméně geneticky podmíněné.

Tomáš Feřtek
Tomáš Feřtek
1 year 6 months ago

Svoji základní a střední školu a vysokou školu někde mezi lety 1968 a 1986 si pamatuji s pár výjimkami jako opravdu mimořádnou neinspirativní nudu. Takže asi není nic divného, když jsem rád, že moje děti alespoň částečně dopadly lépe. Někteří rodiče chtějí, aby jejich děti chodily do stejné školy jako oni, jiní chtějí opak. Já jsem ten druhý případ.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 6 months ago

Přesto je z vás, pane Feřteku, vzdělaný a kreativní člověk: takže ty dopady tradiční školy nejsou tak tragické, stejně jako nejsou pravdivé představy o fatální škodlivosti známkování. Tím však neříkám – než mi to bude podsunuto –, že školu i hodnocení nelze vylepšovat.

l.snirch
l.snirch
1 year 6 months ago

Socialistické školství Vás učilo v zásadě držet hubu a krok a dělalo to zoufale nudně. Výjimkou byl matfyz – to byla moje školní inspirace do života a pak 2 učitelé na gymplu, kteří učili jinak (taky brzy odešli, u maturity už s námi bohužel nebyli).
Na každém bylo, jak se zachoval – bud podle požadovaného, nebo se z něj stal rebel. V tomto bylo u soc. školství kouzlo nechtěného. Stejně jako zákazy knížek, filmů a hudby byly nejlepším doporučením povinné četby, poslechu a přemýšlení.

Dneska tytéž knížky, co my hltali jako zakázané, jsou povinné a čte je málokdo.

Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
1 year 6 months ago

To, co napsala paní Karvaiová, jen jasně ilustruje, že Eduin klidně bude prezentovat i úplné nesmysly (často plné paradoxů), což je kriticky uvažujícímu člověku silně podezřelé. S ohledem na minulost některých „novinářů“ to však překvapující není.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/media-jedenact-let-z-reflexu-d11-/p_spolecnost.aspx?c=A150219_161135_p_spolecnost_wag

Tomáš Feřtek
Tomáš Feřtek
1 year 6 months ago
Opravdu pozoruhodný článek. Díky za upozornění. Tvrzení, že o tom Ivan celou tu dobu ohleduplně nepsal, je legrační. Píše o tom tak každé dva roky. Ale pravda, ne takhle pěkně komplexně. Jinak bylo opravdu leccos, ale to tady těžko vysvětlovat. To základní asi je, že z Reflexu neodcházel sám, domluvil se s ním na odchodu tehdejší šéfredaktor Petr Bílek. A důvody nijak nesouvisely s tím, co a jak psal. Ještě s jednou kolegyní odešel kvůli krácení rozpočtu. Psal dál jako externista a ke konfliktu došlo proto, že jeho tvrzení byla ve zjevném rozporu s realitou. Nebavíme se o odlišném názoru,… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 6 months ago

Já si myslím, že paní Kadlecová chtěla říci panu Feřtekovi asi něco jako toto:
Mě nezajímá, jakými peripetiemi jste prošel v Reflexu a jak to bylo s vaším odchodem. Na celém tom problému je nejzajímavější, že jste se dlouhou dobu profiloval jako expert přes ekologii. Nyní se profilujete jako expert přes školství a jako takový jste citován nebo zván do TV debat. Není to trochu podivný obrat? kde jste ke svému „expertství“ dobral?
Ale to je irelavantní. Mě pořád zajímá to, proč je tu odsuzováno speciální školství jako ALTERNATIVA vzdělávání postižených, kdežto domoškoly apod. ne.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 6 months ago
Ještě dodám. Je tu třeba pan Snirch, který pravděpodobně dobře zná problematiku středních škol a často tu diskutuje o maturitách apod. Sám uznává, že do inkluze mluvit nebude, protože se necítí být dobře s touto problematikou seznámen.A já zase znám dobře speciální školství a necítím se být tak dobrá,abych tu kafrala do maturit. Kdežto v Eduinu všichni asi rozumí všemu. Nebo to tak cítí, podle různých reakcí pana Feřteka nebo p. Lánské. Mimochodem,paní Lánská, již je to více než 14 dní, co jsme tu diskutovali o diagnostice, a naznačila jsem, že byste mohli v Eduinu vydat článek o té lepší… Více »
vittta
vittta
1 year 6 months ago
Po přečtení toho rozhovoru jsem nabyl dojmu, že jsem byl na kázání nějaké náboženské sekty, tak nadšeně paní Klempířová rozhovor pojala. Také nechápu, čím je zrovna paní Klempířová tak významná, že se její rozhovor otiskuje v EDUinu. Lze jen doufat, že se spolek „Hrou za výlohou“ nebude bránit žákům s LMP, se zvláštním důrazem na děti romské. Pro jistotu bych jim to nařídil zákonem, aby i ve spolku „Hrou za výlohou“ mohly děti poznávat odlišnosti a získávat tím lepší morální profil. Když ovšem ten rozhovor shrnu opravdu tak, co z něj cítím, pak se jedná úplně obyčejně o úvod do… Více »
Feřtek
Feřtek
1 year 6 months ago
Pro paní Karvaiovou: K těm rozporům na našich stránkách. Domácí vzdělávání je a nejspíš i bude zcela okrajová záležitost, tam se děti počítají na stovky a to ještě mnohé z nich chodí do „rodičovských škol“, tedy se fakticky nevzdělávají izolovaně doma. Proto mi (respektive nám, budu-li mluvit i za kolegy z EDUin) nepřijde na místě klást takovému vzdělávání překážky, protože dětem žádné problémy nepřináší a i jeho příspěvek k selekci je minimální. Pokud jde o problém segregace – selekce u většinové populace, ten myslím vidíme jak v praktických školách, pokud tam chodí děti, které tam fakticky nepatří, tak ale na… Více »
Feřtek
Feřtek
1 year 6 months ago

Pro paní Karvaiovou.

K mé profesi. Od začátku devadesátých let pracuji jako novinář, tedy reportér, editor, šéfreportér atp. Celou tu dobu jsem se věnoval dvěma oblastem – životnímu prostředí a vzdělávání. Ale i tak to byla zhruba jen pětina mé práce v médiích. Většinu času jsem redigoval a věnoval se práci editora.
Když vzniknul EDUin, přestal jsem se k té druhé oblasti vyjadřovat, protože je obtížné sledovat intenzivně a kvalifikovaně obě dvě. A v EDUin jsem specialista na novinářskou práci a komunikaci, odborné informace si systematicky doplňuji právě od kolegů a prostřednictvím aktivit, které EDUin dělá v pedagogickém terénu.

vittta
vittta
1 year 6 months ago
Pro všechny čtenáře. Pane Feřteku, nezdá se mi, že jste nějaký velký specialista na novinářskou práci a komunikaci. Komunikujete pouze vyjímečně, alespoň co se EDUinu týká. A jsou zde velice zajímavé názory. Celkově se mi zdá, že EDUin se svými kritiky nekomunikuje takřka vůbec. Ve vašem textu používáte slova „segregace-selekce“ v souvislosti s víceletými gymnázii, jazykovými školami a praktickými školami. Zní to opravdu děsivě. Když použijeme slova „rozdělení“ a ošperkujeme ho spojením „dle schopností“ (vy jste slovo segregace vylepšil slovem selekce) pak to nevypadá nijak děsivě. Lidé se rodí rozdílní, s různými schopnostmi, a obávám se, že není moci na… Více »
Marie
Marie
1 year 5 months ago

Ač se nerada takto vyjadřuji, přeci připojím pár slov. Domácí vzdělávání vyhovuje určitým typům dětí. (I můj vnuk je vzděláván doma).Alternativní vzdělávání se hodí také jen pro někoho. Jsou typy dětí, které by se patrně ani nenaučily číst a psát.
Ještě k procentu rodičů spokojených/nespokojených s tradiční výukou. Na tradiční škole pracuji a setkávám se se spoustou učitelů, kteří svoji práci posunuli velice vysoko. Používají úžasné metody výuky, o kterých jste ani neslyšeli, s dětmi používají sebehodnocení, vzdělávají se. Nářky nad tradiční školou znevažují jejich práci. A to pracují v daleko horších podmínkách. 28 dětí ve třídě je normální.

Iva Švarcová
Iva Švarcová
1 year 5 months ago
Vážená paní učitelko Marie, Váš příspěvek mě velice potěšil. Mluví se teď hodně o individuálním vzdělávání. To je dobré pro individualisty, a potom pro děti, které mají nějakou zdravotní poruchu či postižení, které jim znemožňuje obstát dětském kolektivu. Alternativní školy jsou pro alternativní lidi. Vždycky bude ve společnosti část občanů, kteří budu pro sebe a pro své děti chtít něco jiného, než co mají ti ostatní. Často i právem, protože jejich děti, i když nemusí být zrovna postižené, jsou v něčem odlišné a vyžadují jiný přístup a jiné metody vzdělávání a hodnocení. Ale na těchto alternativách naše školství nestojí, i… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 5 months ago
Pane Feřteku, nepřísluší mi hodnotit vaši práci, protože jí nerozumím. Nechápu ale, kde se ve vás bere ta bohorovnost, s níž se z velmi omezeného úhlu pohledu vaší práce, snažíte nejen nahlížet, ale i měnit a řídit, celý vzdělávací systém. Že vám jsou formální pravidla na obtíž, je klidně možné. Myslím, že většině z nich ani nerozumíte a nechápete jejich smysl. Zajímalo by mne, jakou VŠ jste studoval, jakou dostudoval a jaký máte tedy titul. Žádnou dokončenou jsem u vás nezaznamenal. Myslím, že byste si měl odpovědět na zásadní otázku: Není moje averze vůči systému vzdělávání dána tím, že jsem… Více »
EDUin, o. p. s.
1 year 5 months ago
Pane Doležele, tato douška patří zejména Vám, ale i některým dalším diskutujícím, kteří místo argumentace ad rem argumentují ad hominem. Je to jeden z nejprostších způsobů, jak se vyhnout skutečné diskusi. Pokud máte dojem, že Tomáš Feřtek něčemu nerozumí či se mýlí, prosím, máte zcela svobodnou možnost na to zde upozornit. Doporučuji tento studijní materiál, byť si myslím, že pro člověka s vysokoškolským titulem by to měla být samozřejmost: http://www.informationisbeautiful.net/visualizations/rhetological-fallacies/. Moje zkušenost, kterou mimochodem potvrzujete, je taková, že formální doklad o vzdělání toho příliš o skutečném vzdělání nedokazuje. Polehčující okolností pro Vás je, že vysoké školy v ČR neposkytují zcela… Více »
poste.restante
poste.restante
1 year 5 months ago
Ač nejsem tak zběhlý v komunikaci a bohužel ani mně vysoké školy v ČR neposkytly zcela bazální výbavu v rétorice a argumentaci… přesto jsem v tónu a podtextu příspěvku autora EDUIN, vycítil jistý útok ad hominem vůči panu Doleželovi. cituji: Moje zkušenost, kterou mimochodem potvrzujete, je taková, že formální doklad o vzdělání toho příliš o skutečném vzdělání nedokazuje. Kromě toho používáte klasického odvedení pozornosti od položené otázky. Pro lepší pochopení doporučuji tento studijní materiál: http://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly Polehčující okolností pro Vás je, že útok na osobu guru většinou vyvolává v příslušnících sekty nepřiměřené reakce. Pokud se pana Feřteka týče, pak jako svobodný… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 5 months ago
Diskuse samovolně dospěla k tomu, jaké vzdělání má vlastně pan Feřtek, „odborný konzultant“ EDUinu. Sám pan Feřtek se k tomu ráčil vyjádřiti, ale na mnou položenou otázku neodpověděl. Je-li diskuse o někom, lze se obtížně ubránit argumentaci ad hominem. Diskutujeme odbornost a morální profil vašeho „odborného konzultanta“. V čem s panem Feřtekem nesouhlasím je možné snadno zjistit z jiných diskusí, ale shrnu-li to, pak téměř ve všem. A skutečnost, že mediální primitivismus ničí skutečné elity je jedním z mých největších témat a k tomu „pasování se do role odborníka, či experta“ patří. Můžeme o tom diskutovat klidně obecně, nejde mi… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 5 months ago

Je zajímavé, že za argumentaci ad hominem ještě nedostal ťafku guru Botlík. Quot licet Botlik, non licet bovik.

poste.restante
poste.restante
1 year 5 months ago
Pane Kartousi. Pan Doležel je tvrdý a velmi kvalitní oponent, někdy trochu zbytečně agresivní, dříve býval až lehce vulgární. (Tímto jej zdravím.) Nicméně v textu svého příspěvku položil osobní otázku. cituji:“Zajímalo by mne, jakou VŠ jste studoval, jakou dostudoval a jaký máte tedy titul. Žádnou dokončenou jsem u vás nezaznamenal. Myslím, že byste si měl odpovědět na zásadní otázku: Není moje averze vůči systému vzdělávání dána tím, že jsem v tomto systému neuspěl? Není to projev zneuznaného génia, který neunesl externí hodnocení a vyrovnává se s tím projekcí viny?“ Jak chcete položit osobní otázku, aniž byste mohl vzápětí být osočen… Více »
poste.restante
poste.restante
1 year 5 months ago

Těch „druhých stran“ mám v textu nějak hodně.
Tak to dopadá, když se člověk v textu příspěvku vrací a pak si to po sobě nakonec nepřečte. :-)
Doufám ale, že navzdory mé stylistické neobratnosti laskaví čtenáři pochopili, co jsem svým textem chtěl říci.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 5 months ago

5. Členové sekty jsou vyvolení, mají poslání, cítí se často pronásledováni.

vittta
vittta
1 year 5 months ago

Čtu příspěvky od nejstarších, a podobně, jako poste restatne jsem si všiml, že je zde poměrně razantní příspěvek od EDUinu. Já si ale nemyslím nic, nic méně by mě zajímalo, kdo tedy vlastně ten EDUin je, když v textu je psáno v jednotném čísle? Pokud někdo vystoupí jménem jakékoliv organizace, měl by si být jistý, že je to názor všech, resp. nadpoloviční většiny. Proběhla v EDUinu nějaká vnitřní diskuze, která by opravňovala kohokoliv vystupovat tímto jménem – tedy EDUin?

Perun
Perun
1 year 5 months ago

„Říká se, že až 80 % rodičů a přes 70 % učitelů je se vzděláváním (a jeho výsledky) spokojeno! V naší republice se vlna nespokojenosti zvedá velmi pomalu. Chceme ji popohnat. Osvěta je určitě to, co si přejeme dělat.“ – tohle je myšlenkový vrchol textu. M. Klempířová je nespokojena, tak musí popohnat, resp. uměle vytvořit vlnu nespokojenosti. Ohnout skutečnost k obrazu svému. Nechceme řešit stav, chceme popohánět vlnu. Neříká se tomu manipulace? Hodně vypovídající a celý spolek notně diskvalifikující formulace.

Iva Švarcová
Iva Švarcová
1 year 5 months ago

Rodičů je mnoho a jsou velmi různí. Také žáků je mnoho a jsou také velmi různí. Každý si přeje něco trochu jiného.
I kdyby se udělal skutečně reprezentativní výzkum přání a představ obou těchto skupin, vždycky se najdou někteří lidé, jejichž představy budou odlišné.
Často to bývá tak, že lidé, kteří nekřičí, nekřičí proto, že jsou spokojeni, a ne proto, že jsou stádo.
Vyslovovat v tomto smyslu jakákoliv kategorická tvrzení je ošidné a budovat jakýkoli systém na svých představách o představách jiných lidí je nevědecké a naivní.

wpDiscuz