Připomeňme si nejpodstatnější události ve vzdělávání v roce 2014 – 1. díl

ilustrační foto. by Anthony DiLaura (flickr.com)(CC BY 2.0)

Strategie vzdělávání 2020 a rozporuplnost jejích záměrů ve srovnání s reálnými kroky MŠMT, novela školského zákona a dopady na posuzování handicapu ve vzdělávání, zákon o pedagogických pracovnících a jeho důsledky pro vzdělávání na českých školách, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, zákon o dětské skupině, rostoucí počet rodičovských a komunitních škol, diskuse o kariérním řádu, povinná maturita z matematiky v roce 2019 a tlak byznysu na formování vzdělávacího systému. Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání.  Připomeňme si nejpodstatnější události roku 2014, které určí další vývoj vzdělávání v této zemi.

–          Strategie 2020 ke stažení ZDE.

–          Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 ZDE.

Vzhledem k rozsáhlosti materiálu vám jej budeme dávkovat, a to v pěti tematicky koncipovaných vydáních během následujících 14 dní. Obsah jednotlivých vydání bude následující:

I. díl: Strategie

Strategie 2020 má správné cíle, kam ale kráčí ministerstvo?
Digitalizace českého vzdělávání a otevřené vzdělávací zdroje

II. díl: Legislativa

Novela školského zákona v bludném kruhu skupinových zájmů
Zákon o dětské skupině ohrožující lesní školky a dětské kluby a vítězství „občanské nespokojenosti“
Potřebujeme dobré učitele, nebo učitele s papírem z pedagogické fakulty?

III. díl: Změny v systému

Kariérní řád bude. Bude k něčemu dobrý?
Jednotné přijímací zkoušky a jejich nejasný smysl
Matematika, tlak na formování vzdělávání a jak jedno s druhým úzce souvisí

IV. díl: Trendy

Zakládání komunitních a rodičovských škol kontra reakce státu
Školní stravování směrem ke smysluplnější podobě

V. díl: Řízení vzdělávání

Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání aneb role ministra je klíčová

Zároveň připomínáme Audit vzdělávacího systému v ČR v podobě SWOT analýz, který EDUin zveřejnil v listopadu.

I. DÍL

Strategie 2020 má správné cíle, kam ale kráčí ministerstvo?

Po 14 letech, od vydání tzv. Bílé knihy v roce 2000, má české vzdělávání koncepční strategický dokument, který ukazuje směr, kterým bychom se měli vydat. Strategie vzdělávání 2020 určuje tři hlavní cíle: zvýšit rovnost v přístupu ke vzdělání, zvýšit kvalitu učitelů a lépe řídit vzdělávací systém.

První dva cíle jsou naprosto neoddiskutovatelné. Podle dostupných informací je nerovnost v přístupu ke vzdělání v ČR překvapivě velká, a byť se jedná o faktor ovlivněný zejména rodinným prostředím, systém musí na tento trend reagovat. Zejména tím, že odstraní diskriminační prvky, jako je prokazatelné umisťování romských dětí do praktických škol.

Stejně tak sledování a podpora kvality učitelů jsou věcí, která zatím nemá žádné systémové řešení, vždyť kvalitu učitelů v podstatě vůbec nesledujeme a rozvoj jejich vzdělávání také ne. Řízení systému je věc, která je sporná, pravděpodobně očekáváme jako samozřejmé, že instituce pověřené řízením budou svou práci dělat dobře.

Nešť, i tak se jedná o dobře zacílený a dobře formulovaný dokument. Plní ale MŠMT cíle, které si samo stanovilo? Jak souvisí s kvalitou učitelů snaha uzavřít dveře škol pro ty, kdo neprošli pedagogickým studiem, jehož kvalita je sporná? Jak souvisí s rovností v přístupu ke vzdělání jednotné přijímačky, které se snaží prosadit Marcel Chládek a jež postihnou děti, které měly smůlu na špatné předchozí vzdělání? Jak s tím souvisí snaha omezovat přístup k všeobecnému střednímu vzdělání a směřovat děti na problematická učiliště? To jsou reálné kroky ministerstva, které směřují proti strategii.

K tématu:

Lidové noviny: České vzdělávání dost možná čeká klíčový rok – díky nové Strategii 2020

 

Digitalizace českého vzdělávání a otevřené vzdělávací zdroje

Ministerstvo školství přijalo na konci roku 2014 Strategii digitálního vzdělávání 2020 jako součást širšího konceptu rozvoje vzdělávání v této zemi. Jedná se o přirozenou reakci na měnící se technologické a společenské podmínky, v nichž digitální technologie hrají stále důležitější a často už nepostradatelnou roli.

Materiál si bere za cíl zajistit „nediskriminační“ přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům, zajistit rozvoj potřebných kompetencí žáků i rozvoj infrastruktury, podpořit inovace. Efektivita strategie, podobně jako u jiných materiálů tohoto typu, však závisí na tom, zda dojde ke skutečné realizaci. Způsob, jakým bude strategie digitálního vzdělávání realizována, však není příliš jasný.

Materiál zároveň shrnuje současný stav škol a digitálního vzdělávání. Upozorňuje na to, že i když došlo za posledních patnáct let k výrazné proměně škol po stránce vybavenosti a práce s technologiemi, známky zaostávání jsou patrné, ať už ve vybavení „železem“ (36 % počítačů na školách je starších více než 5 let), nebo ve vybavení učitelů, respektive v tom, že se jejich nesporně prohlubující dovednosti práce s technologiemi neprojevují v reálné výuce.

Vedle toho ovšem dochází ke spontánnímu rozvoji ve využívání technologií jednotlivými školami a pak – v mnohem větší míře – ve vzdělávání, které probíhá mimo školský systém. Jednotlivé školy zkoušejí využívat „up to date“ HW i SW ve výuce a některé dospěly do fáze, kdy se využití digitálních technologií stalo zcela standardní součástí vzdělávání. Mnohdy se tak děje prostřednictvím soukromého sektoru, např. společnost Microsoft, která drží dominantní podíl v SW vybavení českých škol, provozuje na necelých 20 školách své vlastní „vzdělávací laboratoře“. To na jedné straně vede k lepší vybavenosti škol i učitelů, na straně druhé však jde o proces řízený soukromou firmou, ne veřejným zájmem.

V souvislosti s tím je nutno upozornit na stále dynamičtější rozvoj tzv. Open Educational Resources (OER, čili otevřených vzdělávacích zdrojů). Je zcela evidentní, že internet poskytuje mnoho zdrojů volně přístupných k použití. Neexistuje však zatím žádný katalog, který by školy mohly využít. Bez něj je většina škol, na současné úrovni jejich digitální gramotnosti, bezradných.

Zdá se, že vzdělávání v oblasti digitálních technologií se nejrychleji rozvíjí mimo školy. MOOC (Masive Open On-line Courses, čili masově přístupné on-line kurzy), řada vzdělávacích aplikací pro stolní počítače i mobilní zařízení a neuvěřitelné množství internetového obsahu se vzdělávacím potenciálem vyvolává otázku, nakolik bude do budoucna digitální vzdělávání spojeno se školou a nakolik se bude odehrávat nezávisle na ní.

K tématu: Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 konečně ke stažení

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz