Připomeňme si nejpodstatnější události ve vzdělávání v roce 2014 – 1. díl

ilustrační foto. by Anthony DiLaura (flickr.com)(CC BY 2.0)

Strategie vzdělávání 2020 a rozporuplnost jejích záměrů ve srovnání s reálnými kroky MŠMT, novela školského zákona a dopady na posuzování handicapu ve vzdělávání, zákon o pedagogických pracovnících a jeho důsledky pro vzdělávání na českých školách, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, zákon o dětské skupině, rostoucí počet rodičovských a komunitních škol, diskuse o kariérním řádu, povinná maturita z matematiky v roce 2019 a tlak byznysu na formování vzdělávacího systému. Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání.  Připomeňme si nejpodstatnější události roku 2014, které určí další vývoj vzdělávání v této zemi.

–          Strategie 2020 ke stažení ZDE.

–          Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 ZDE.

Vzhledem k rozsáhlosti materiálu vám jej budeme dávkovat, a to v pěti tematicky koncipovaných vydáních během následujících 14 dní. Obsah jednotlivých vydání bude následující:

I. díl: Strategie

Strategie 2020 má správné cíle, kam ale kráčí ministerstvo?
Digitalizace českého vzdělávání a otevřené vzdělávací zdroje

II. díl: Legislativa

Novela školského zákona v bludném kruhu skupinových zájmů
Zákon o dětské skupině ohrožující lesní školky a dětské kluby a vítězství „občanské nespokojenosti“
Potřebujeme dobré učitele, nebo učitele s papírem z pedagogické fakulty?

III. díl: Změny v systému

Kariérní řád bude. Bude k něčemu dobrý?
Jednotné přijímací zkoušky a jejich nejasný smysl
Matematika, tlak na formování vzdělávání a jak jedno s druhým úzce souvisí

IV. díl: Trendy

Zakládání komunitních a rodičovských škol kontra reakce státu
Školní stravování směrem ke smysluplnější podobě

V. díl: Řízení vzdělávání

Otisk Marcela Chládka v českém vzdělávání aneb role ministra je klíčová

Zároveň připomínáme Audit vzdělávacího systému v ČR v podobě SWOT analýz, který EDUin zveřejnil v listopadu.

I. DÍL

Strategie 2020 má správné cíle, kam ale kráčí ministerstvo?

Po 14 letech, od vydání tzv. Bílé knihy v roce 2000, má české vzdělávání koncepční strategický dokument, který ukazuje směr, kterým bychom se měli vydat. Strategie vzdělávání 2020 určuje tři hlavní cíle: zvýšit rovnost v přístupu ke vzdělání, zvýšit kvalitu učitelů a lépe řídit vzdělávací systém.

První dva cíle jsou naprosto neoddiskutovatelné. Podle dostupných informací je nerovnost v přístupu ke vzdělání v ČR překvapivě velká, a byť se jedná o faktor ovlivněný zejména rodinným prostředím, systém musí na tento trend reagovat. Zejména tím, že odstraní diskriminační prvky, jako je prokazatelné umisťování romských dětí do praktických škol.

Stejně tak sledování a podpora kvality učitelů jsou věcí, která zatím nemá žádné systémové řešení, vždyť kvalitu učitelů v podstatě vůbec nesledujeme a rozvoj jejich vzdělávání také ne. Řízení systému je věc, která je sporná, pravděpodobně očekáváme jako samozřejmé, že instituce pověřené řízením budou svou práci dělat dobře.

Nešť, i tak se jedná o dobře zacílený a dobře formulovaný dokument. Plní ale MŠMT cíle, které si samo stanovilo? Jak souvisí s kvalitou učitelů snaha uzavřít dveře škol pro ty, kdo neprošli pedagogickým studiem, jehož kvalita je sporná? Jak souvisí s rovností v přístupu ke vzdělání jednotné přijímačky, které se snaží prosadit Marcel Chládek a jež postihnou děti, které měly smůlu na špatné předchozí vzdělání? Jak s tím souvisí snaha omezovat přístup k všeobecnému střednímu vzdělání a směřovat děti na problematická učiliště? To jsou reálné kroky ministerstva, které směřují proti strategii.

K tématu:

Lidové noviny: České vzdělávání dost možná čeká klíčový rok – díky nové Strategii 2020

 

Digitalizace českého vzdělávání a otevřené vzdělávací zdroje

Ministerstvo školství přijalo na konci roku 2014 Strategii digitálního vzdělávání 2020 jako součást širšího konceptu rozvoje vzdělávání v této zemi. Jedná se o přirozenou reakci na měnící se technologické a společenské podmínky, v nichž digitální technologie hrají stále důležitější a často už nepostradatelnou roli.

Materiál si bere za cíl zajistit „nediskriminační“ přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům, zajistit rozvoj potřebných kompetencí žáků i rozvoj infrastruktury, podpořit inovace. Efektivita strategie, podobně jako u jiných materiálů tohoto typu, však závisí na tom, zda dojde ke skutečné realizaci. Způsob, jakým bude strategie digitálního vzdělávání realizována, však není příliš jasný.

Materiál zároveň shrnuje současný stav škol a digitálního vzdělávání. Upozorňuje na to, že i když došlo za posledních patnáct let k výrazné proměně škol po stránce vybavenosti a práce s technologiemi, známky zaostávání jsou patrné, ať už ve vybavení „železem“ (36 % počítačů na školách je starších více než 5 let), nebo ve vybavení učitelů, respektive v tom, že se jejich nesporně prohlubující dovednosti práce s technologiemi neprojevují v reálné výuce.

Vedle toho ovšem dochází ke spontánnímu rozvoji ve využívání technologií jednotlivými školami a pak – v mnohem větší míře – ve vzdělávání, které probíhá mimo školský systém. Jednotlivé školy zkoušejí využívat „up to date“ HW i SW ve výuce a některé dospěly do fáze, kdy se využití digitálních technologií stalo zcela standardní součástí vzdělávání. Mnohdy se tak děje prostřednictvím soukromého sektoru, např. společnost Microsoft, která drží dominantní podíl v SW vybavení českých škol, provozuje na necelých 20 školách své vlastní „vzdělávací laboratoře“. To na jedné straně vede k lepší vybavenosti škol i učitelů, na straně druhé však jde o proces řízený soukromou firmou, ne veřejným zájmem.

V souvislosti s tím je nutno upozornit na stále dynamičtější rozvoj tzv. Open Educational Resources (OER, čili otevřených vzdělávacích zdrojů). Je zcela evidentní, že internet poskytuje mnoho zdrojů volně přístupných k použití. Neexistuje však zatím žádný katalog, který by školy mohly využít. Bez něj je většina škol, na současné úrovni jejich digitální gramotnosti, bezradných.

Zdá se, že vzdělávání v oblasti digitálních technologií se nejrychleji rozvíjí mimo školy. MOOC (Masive Open On-line Courses, čili masově přístupné on-line kurzy), řada vzdělávacích aplikací pro stolní počítače i mobilní zařízení a neuvěřitelné množství internetového obsahu se vzdělávacím potenciálem vyvolává otázku, nakolik bude do budoucna digitální vzdělávání spojeno se školou a nakolik se bude odehrávat nezávisle na ní.

K tématu: Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 konečně ke stažení

Přidat komentář

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na