Záznam z Kulatého stolu SKAV a EDUin: Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?

8443494611_bfa042e61e_z

Přinášíme vám shrnutí nejdůležitějších myšlenek z Kulatého stolu SKAV a EDuin (18. 6.) na téma Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci? (ZDE). K tématu si můžete přečíst rozhovory s podnikateli Luďkem Pfeiferem, spoluzakladatelem společnosti M.C.Triton, a Lumírem Al Dabaghem, spoluvlastníkem firmy Beneš a Lát, kteří se oba diskuse účastnili. Jak vidí vzdělávání společnost Seznam. cz, si můžete přečíst v materiálu, který vznikl v diskusi zástupců Seznamu a Jiřím Maternou s Josefem Šlerkou a Filipem Smolíkem (ZDE).

Lidé se nemění tolik, jak se nám někdy pod tlakem změn okolo nás může zdát. Současní absolventi, i ti, kteří vstoupí na trh práce za dvacet či třicet let, budou mít relativně podobné potřeby. A i když trh práce bude pravděpodobně vypadat jinak, přičemž je těžké říct jak, i když lidé se budou muset naučit orientovat v různých pracovních dimenzích a vystřídají různé pozice, jejich výbavu lze už i dnes velmi dobře specifikovat: dobrý znalostní základ a výbava nekognitivními dovednostmi, kterým říkáme soft skills. To jim umožní vyšší míru adaptability nutné pro uplatnění ve světě rychlých změn. Alespoň tomu věří účastníci posledního Kulatého stolu SKAV a EDUin ve školním roce 2014/2015, jenž byl výjimečný svým složením: místo odborníků na vzdělávání diskutovali manažeři velkých českých firem.

Vzhledem k častým sporům o to, jak by vlastně měla škola připravovat děti na vzdálenou budoucnost, do níž vyrůstají, se organizátoři kulatých stolů rozhodli věnovat právě tomuto tématu. A protože tématem byla konkrétně budoucnost trhu práce, panelisté tentokrát reprezentovali nikoliv vzdělávací sektor, ale sektor podnikatelský. V panelu tak zasedli Milena Jabůrková (IBM, Svaz průmyslu a dopravy), Lumír Al-Dabagh, (Beneš a Lát), Luděk Pfeifer (M. C. Triton), Pavel Zima (Seznam.cz) a Radek Špicar (Aspen, Svaz průmyslu a dopravy).

Milena Jabůrková, která zastupovala technologickou společnost, uvedla několik příkladů toho, jak IBM spolupracuje na tom, aby děti měly potenciálně vyšší možnost uplatnění právě ve firmách tohoto typu. Na příkladu projektů pro mateřské a střední školy se snažila ukázat, že zejména formou projektového vyučování se snaží posílit prvky, které v běžné výuce chybí, jako je je vlastní invence, řešení problémů, spolupráce v týmu.

Luděk Pfeifer zastával podobný názor s ohledem na důležitost tzv. soft skills, nicméně zdůrazňoval také, konkrétně na příkladech z chemické průmyslové produkce, že role znalostí se nikterak nesnižuje, a to ani dostupností informací na internetu. Člověk, který bude chtít uspět na trhu práce, bude muset podle pana Pfeifera prokázat výsokou znalost v určitém oboru. Bořivoj Brdička, propagátor digitalizace vzdělávání (PedF UK) z publika upozornil, že ještě větší šanci na uplatnění bude mít ten uchazeč, který bude navíc dobře ovládat práci s informačními zdroji.

Vedle znalostí ještě pan Pfeifer upozornil během diskuse na fakt, že je jistě důležité, aby absolventi škol měli zdravé sebevědomí, nicméně že má zároveň dojem, že sebevědomí řady mladých kandidátů na práci značně převyšuje jakékoliv další jejich osobností kvality.

To v důsledku brání schopnosti pochopit, že jako zaměstnanci firmy musejí brát ohled zejména na zájmy zákazníků, nikoliv na zájmy vlastní.

Zajímavé příspěvky do diskuse přinesl Lumír Al-Dabagh, ředitel a spolumajitel slévárenské firmy. Se svou zkušeností ze škol z různých kulturních prostředí si velmi cení vzdělání, které v českém vzdělávacím systému získal. Jako problém vidí určité zavedené způsoby uvažování, jež u starších generací vytvářejí bariéry dalšího rozvoje a jež by u nastupujících generací měly být vhodným způsobem odbourány. Jako příklad uvedl neschopnost či neochotu sdílet vzájemně informace a umožnit tak lepší chápání kontextu v oblasti, v níž se pracovník pohybuje, např. sdílení technologických postupů výroby s obchodníky, kteří pro podnik nakupují a prodávají. Jako zásadní vidí totéž, co uvedla Milena Jabůrková, tedy prostupnost sfér ekonomiky a vzdělávání. Taktéž jeho firma se podílí na vzdělávacích programech pro školy, sám pan Al-Dabagh ve školách aktivně vyučuje. Podle pana Al-Dabagha je velmi prospěšné, pokud mají děti možnost vidět podnik zevnitř a udělat si tak obrázek o svém možném budoucím zaměstnání.

S ohledem na omezenou možnost předvídatelnosti vývoje trhu práce a možných radikálních změn, které „digitální hurikán“, v jehož víru se podle diskutujících pohybujeme, se pán Al-Dabagh tolik neobává toho, že trh práce neposkytne dostatek příležitostí. Robotizace a computerizace  podle něj i podle ostatních spíše některá pracovní místa nahradí jinými, než že by došlo k jejich absolutnímu úbytku. Mnohem větší riziko spatřuje v tom, že se české, relativně malé kultuře nepodaří udržet si dostatečnou kulturní identitu, která je potřebnou oporou tehdy, prochází-li společnost výraznými nebo dokonce kataklyzmatickými změnami, jež mohou být způsobeny válkou nebo přírodní katastrofou. Právě o tuto integritu bychom měli podle něj, v zájmu budoucích generací, lépe pečovat.

Stejně jako pan Al-Dabagh, i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar se domnívá, že v zájmu budoucího rozvoje ekonomiky by bylo dobré, aby se do škol vrátila práce s materiály, tak jak ji dřívější generace znaly z hodin dílen. Oba nicméně souhlasí, že návrat tohoto předmětu do škol by měl respektovat technologický pokrok, např. rozvoj 3D tisku.

I podle Radka Špicara je nutné, aby sektor ekonomiky mnohem více přistupoval do vzdělávání. Vyzval k zavedení prvků tzv. duálního systému vzdělávání do odborných škol, což by umožnilo lépe koordinovat praktickou přípravu žáků a poskytnout jim odborné vzdělání na úrovni současných trendů a technologií. Vedle toho se domnívá, že by měla proběhnout reforma vysokých škol, které by se měly více otevřít odborníkům z praxe.

Tuto myšlenku podpořil i Pavel Zima, zastupující největší český vyhledávač Seznam.cz. Firma, v níž pracuje, podle něj 98 % svých zaměstnaců musí na výkon jejich práce připravit dalším vzděláváním. Na základě své zkušenosti absolventa technické VŠ se domnívá, že se vysoké školy často iracionálně brání změnám, které jim mohou pomoci poskytnout svým studentům vzdělání uplatnitelné na trhu práce. Podle něj je spíše stimulující prostředí vysokých škol a možnost obohacování se studentů navzájem než obsah studia samotného, což je způsobeno právě nesouladem mezi obsahem studia a děním v reálném světě.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Záznam z Kulatého stolu SKAV a EDUin: Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Miloš Rathouský
Miloš Rathouský
1 year 1 month ago

Dobrý den, paní učitelka na základní škole mě v minulém století učila, že při oslovování se vždy užívá slova „pán“ v jeho krátké formě „pan“. „Pán Pfeifer / pán Al-Dabagh“ je slovakismus. Prosím o opravu. Děkuji.
viz též: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pan_(titul)

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 1 month ago

A jak by to vypadalo, kdyby diskutovali manažeři strojírenských firem? Třeba i těch malých? Nevolali by po strojírenských učebních oborech?

wpDiscuz