Maturita u ledu

Publikujeme komentář z Mladé fronty Dnes, který reaguje na výtky k práci expertní komise pro reformu státní maturity a na provizorní koncept jednoúrovňové státní zkoušky. Zmiňovaný otevřený dopis ministru Fialovi najdete ZDE a dvoudílný rozhovor Jakuba Nováka s Martinem Mikulášem ZDE.

 

Jednoúrovňová maturita je paskvil. Nový ministr reaguje na individuální selhání některých maturitních hodnotitelů rozložením celého systému. Maturita bude příliš lehká a neumožní kontrolovat, co se studenti naučili. Ztratí na efektivitě a prestiži u studentů i veřejnosti. Změny navíc navrhla komise, v níž chybí odborníci – češtináři, matematici a jazykáři, proto je výsledek tak žalostný.

To jsou hlavní výtky kritiků „hibernovaného maturitního modelu“, který má platit pro příští dva roky. V čem mají pravdu a v čem se mýlí?

 

Komise není rada moudrých

Výtky vůči složení komise jsou do značné míry nepochopením. Nejde o komisi odborníků na testování a jednotlivé předměty. Je sestavena především ze zástupců organizací, jež jsou nějakým způsobem „uživateli“ a „objednavateli“ státní maturity. Proto jsou tu politici z parlamentních školních výborů, zástupci asociace krajů, unie školních asociací, asociace ředitelů gymnázií, zástupci krajských úřadů a univerzit. To však neznamená, že odborníci nemají slovo. Kromě ústřední školní inspektorky, která je součástí komise, je u každé schůzky i ředitel Cermatu pan Jiří Zíka. Je na něm, koho ze svého odborného týmu si přivede. Pokud považuje některý z nápadů předložených komisí za nerealizovatelný či nerozumný, měl by se ozvat. 

Hlavním cílem maturity pro příští dva roky je příliš neuškodit. Je to nedůstojně malý cíl? Kdo zažil letos studenty, kterým maturita nezaslouženě zabránila nastoupit na zahraniční či prestižní vysokou školu, ten si to nejspíš nemyslí. Je samozřejmě pravda, že takových bylo málo, řádově nejspíš desítky, ale přesto jde o těžko omluvitelné pochybení. Právě to snížilo autoritu a respekt státní maturity, ne rozhodnutí ji na dva roky redukovat a zmrazit. Je dobré rozlišovat příčinu a následek.

 

Model 2015+

Pokud změna projde parlamentem, stát příští rok zadá a zkontroluje jen didaktické testy z jednoho povinného a jednoho volitelného předmětu. Úroveň bude jen jedna, protože tu vyšší si vybíralo jen čtyři procenta studentů. Písemky z češtiny se budou opravovat na škole. Výjimkou bude cizí jazyk, který poběží jako dosud, pod vedením Cermatu. Nikdo už nečeká, že by se na základě téhle maturity přijímalo na vysoké školy nebo že by spasila kvalitu těch středních.

V oněch dvou letech maturitního příměří by měl vzniknout model maturity 2015+, který musí vyřešit základní rozpor, který je v konceptu státních maturit skrytý. Zároveň totiž chceme hlídat onu tolikrát vzývanou „spodní laťku“ i mít náročnou maturitu, která „získá svou ztracenou váhu i autoritu“. Jedna z uvažovaných možností je, ať stát zadává a kontroluje testy, které ohlídají maturitní minimum. A na škole ať je ambice, aby maturita s jejím razítkem měla váhu. Do toho, jak to udělá, by stát nezasahoval, maximálně by poskytoval školám metodickou pomoc – tedy například radil, jak hodnotit, a ke kontrole doručil úředně jmenovaného maturitního komisaře.

Nevyřešených problémů je samozřejmě spousta. Má být součástí státních testů povinně i angličtina a matematika? Co se školami, které žádné ambice nemají? Co s pětinou studentské populace, pro kterou je zatím i minimální laťka těžko překročitelná? Dalších deset pochybností stojí v řadě.

 

Slyšet své kritiky

Právě proto je dobré naslouchat kritikům nového modelu. Výtky vypočítaé v úvodu textu pocházejí z otevřeného dopisu, který minulý čtvrtek zveřejnili dva učitelé češtiny, Jiří Kostečka a Josef Soukal, kteří se dlouhodobě podílejí na přípravě státní maturity a patří mezi její mediálně nejviditelnější zastánce. Na jejich textu stojí za povšimnutí především jeho tón. Sice vytýkají ministrovi a zmražené maturitě leccos, ale zároveň slibují, že změní to, co se ukázalo v prvních dvou ročnících maturity jako sporné. Například upraví kritéria hodnocení písemných prací. Ta by podle nich měla napříště sloužit především školám jako metodický nástroj. Vítají diskusi, kterou maturita vyvolala, a jde jim o to dospět k funkčnějšímu maturitnímu modelu.

Výborný nápad. Ale proč se nediskutovalo už loni? Zájemců a argumentů bylo dost, ale Cermat, organizace pro niž oba pánové v různých rolích pracovali, na připomínky kritiků nereagoval. Kdyby tak učinil včas, nemusel se dostat do defenzivy, kdy horko těžko obhajuje zbytky svých bývalých pravomocí.

Když si na nekvalitu loňské maturity stěžovalo otevřeným dopisem skoro patnáct tisíc studentů, měl pro ně Cermat jen pohrdavé mlčení a tehdejší ministr Josef Dobeš se při hodnocení prvního ročníku maturit o jakékoli studentské kritice ani nezmínil.

Přejme tedy dnešním kritikům chystaného maturitního modelu vstřícnější zacházení. Pochybnosti v jejich otevřeném dopise rozhodně za kvalifikovanou odpověď stojí.

 

Autor je odborným konzultantem EDUin o.p.s. a členem expertní komise pro reformu maturitní zkoušky.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

65 komentářů k "Maturita u ledu"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
wpDiscuz