Uléhá státní maturita do hrobu?

Publikujeme text Tomáše Feřteka ze speciálního listopadového čísla časopisu Řízení školy, který pro učitelskou veřejnost shrnuje a zdůvodňuje změny ve státní maturitě. Snaží se odpovídat na nejčastější otázky s těmito změnami spojené a pokouší se i reflektovat výhrady, které se oproti novému maturitnímu modelu pro léta 2013 a 2014 objevily. Další texty spojené s tímto tématem naleznete ZDE.

 

Novela školského zákona, která má změnit pro příští dva roky podobu státní maturity, putuje Parlamentem od Sněmovny k Senátu a pokud ji schválí i prezident, dá se říct, že centralizovaná maturita projde dvěma lety hibernace. Je to rozumný krok? Měli jsme postupovat jinak? Je to způsob, jak státní maturitu pohřbít, nebo naopak jediná možnost, jak zabránit dalšímu poklesu důvěry v ní?

 

Není pochyb o tom, že změny státní maturity, které vložil ministr Petr Fiala do novely zákona, jsou zásadní. Takže debata, nakolik prospějí a v čem uškodí, je na místě. Problematiku jsem rozčlenil do několika otázek, na které se snažím odpovědět se znalostí, jak vypadají argumenty těch, kteří s touto změnou nesouhlasí a mají za to, že státní maturita tímto krokem uléhá do hrobu.

 

Byly vůbec nějaké změny třeba?

Těch, kteří by i dnes tvrdili, že nastavení maturitního modelu bylo ideální, je po zkušenostech posledních dvou let poměrně málo. I kritici změn, které navrhuje Fialovo ministerstvo, uznávají, že se leccos nepovedlo, jen jim ono „zmražení“, kdy se na dva roky zachová současný model v okrájené podobě a nepokračuje se v jejím rozšiřování státní maturity o další předměty, přijde jako její degradace a krok zpět.

 

Byly takové změny nutné? Osobně se domnívám, že ano. Hlavním důvodem startu nákladného projektu bylo zvýšení kreditu maturity jako závěrečné středoškolské zkoušky. Opravdu se někdo domnívá, že po loňských chybách v didaktických testech, letošních problémech s testem z matematiky a externím hodnocením slohových prací, poté co uspěly studentské žaloby na způsob, jakým loni ministerstvo a letos kraje vyřizovaly odvolání, že tedy po tom všem má maturitní vysvědčení větší respekt a váhu?

 

Nejlépe to bylo vidět právě na jednání expertní komise pro změny v maturitách. Z jejích čtrnácti členů naprostá většina (odhadem deset ze čtrnácti) byla a vlastně i je příznivcem centralizované státní maturity. Přesto se její členové velmi rychle dohodli na tom, že je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu a zabránit tak dalším problémům, které by státní maturitu diskvalifikovaly definitivně. Ze své dvouleté zkušenosti odvodili, že každý nový a nevyzkoušený krok CERMATu hrozí novým průšvihem. A jednali podle toho.

 

Proč rozhodovala právě tato komise?

Hlavní výhrada vůči expertní komisi, kterou svolal ministr Fiala, byla, že není složena z odborníků. To je do jisté míry pravda, pokud máme na mysli odborníky v jednotlivých předmětech a ověřování výsledků vzdělávání. Najdete tu zástupce krajů, nejrůznějších školských asociací, České školní inspekce, reprezentanty vysokých škol a neziskových organizací v oboru. Pokud jsou tu odborníci, pak jako přísedící. Například ředitel CERMATu Jiří Zíka.

 

Mylná je ale výtka, že hlavním důvodem svolání komise byly problémy s hodnocením slohů, proto by tu měli být především (či přinejmenším také) češtináři. Jejím cílem nebylo vyřešit, jak lépe opravovat slohy, ale sdělit ministerstvu praktické zkušeností s realizací prvních dvou ročníků státní maturity.

 

A tuto zkušenost ředitelé škol nebo pracovníci krajských a magistrátních úřadů jistě mají. Maturitu posuzovali především jako funkční celek a opatření, která navrhovali, se také týkala maturity jako celku. Soustředili se hlavně na odstranění rizikových míst. Ostatně první návrh komise byl, aby se příští rok nerozšiřoval počet zkoušených předmětů o informatiku a občanský a společenskovědní základ, jak to předpokládal školský zákon. Tam bylo riziko případných dalších chyb vnímáno prakticky všemi jako příliš vysoké. A všechna další navržená opatření, která ministr v naprosté většině akceptoval, byla podobného charakteru. Vyhodnotit, co bylo funkční a je dobré to zachovat, co funkční nebylo a je dobré to buď zrušit, nebo pozastavit a hledat, jak to udělat lépe.

 

Proč byl omezen počet předmětů?

V tomto případě byl důvod jednoduchý. Na rozdíl od hlavních předmětů, kde testy dělají desetitisíce studentů, testy z předmětů jako je Dějepis, Fyzika, Biologie dělali často jen stovky nebo i jen desítky studentů. Příprava takového testu je však velmi nákladná a částka na jednoho studenta pak vychází velmi vysoko. Navíc například test z dějepisu obvykle svým obsahem nevyhovoval vysokým školám, kam se studenti hlásili, protože jejich představy, co by se mělo z dějin zkoušet, jsou velmi různorodé. Jestliže cílem revizematurity bylo její zjednodušení a zlevnění, pak příliš nákladné testy pro příliš málo studentů byly první na ráně. Převládl názor, že stát se má soustředit jen na to základní – češtinu, matematiku, cizí jazyky. Zbytek je na školách.

 

Proč byla zrušena vyšší úroveň maturit?

Podobné to bylo s vyšší úrovní maturit. Po dvouletých zkušenostech vysoké školy většinově konstatovaly, že na výsledky státních maturitpři přijímacím řízení mohou brát ohled jen okrajově. Podoba testů vyšší úrovně nevyhovuje jejich představám a především je obtížně předvídatelná, což ukázala například letošní náročnost testu z vyšší matematiky. S nadsázkou: Ten by jistě vyhovoval matematicko-fyzikální fakultě. To naprosté minimum studentů, kteří poměrně obtížné úlohy zvládli v onom minimálním čase, to jsou přesni ti, o něž matfyz stojí. Jenže vyšší maturita z matematiky se nedělá jako přijímačky pro jednu školu, ale jako zkouška na závěr studia, která musí přinést informaci o kvalitě studenta všem, kteří o ni stojí. A v tomto smyslu selhala. Pošramocenou pověst nenapravila ani „harmonizace“ výsledků a omluva ministra.

 

Navíc platí, že loni i letos si těžší variantu maturity vybrala pouhá čtyři procenta studentů a po letošních zkušenostech by jich bylo příští rok pravděpodobně ještě méně. A to mluvíme o souhrnném čísle ze všech předmětů. Pokud bychom počítali, kolik studentů si vybralo těžší variantu třeba jen v matematice, šlo o pouhá dvě procenta. A tady znovu nastupuje otázka po efektivitě investovaných peněz.

 

Proč bylo zrušeno externí hodnocení slohových prací?

Základní myšlenkou v návrzích komise bylo – stát ať dělá to, co opravdu umí, kde nezpůsobí průšvih. Zbytek nechejme raději na školách. Externí hodnocení slohů bylo tou částí maturity, kde stát (přeneseno CERMAT) zcela zjevně průšvih způsobil. Podstata problému nebyla v samotném externím hodnocení, to v principu opravdu je objektivnější, ale v tom, že bylo spuštěno ve chvíli, kdy bylo příliš mnoho rizik. Hodnotitelé sice prošli výcvikem, jak se při hodnocení co nejvíce shodnout, přesto rozdíly zůstaly velké. Zcela nedostatečně byl CERMATtem nastaven systém informování neúspěšných studentů. Ti nejenže nikdy nedostali do ruky opravenou písemku, aby mohli posoudit, nakolik jsou výtky hodnotitele oprávněné, ale často jim škola odmítla vydat i samotný originál. Právě to spustilo lavinu odvolání.

 

Přenesení hodnocení zpátky na školy není ideální, ale je třeba si uvědomit, že ministerstvo se muselo rozhodnout ihned, aby novela stačila projít Parlamentem ČR do listopadu, kdy už musejí mít školy a studenti jasno, jak bude maturita vypadat. Nebylo možné čekat, jestli se CERMATu podaří do jara systém externího hodnocení vylepšit.

 

Komise své návrhy zvažovala, což je patrné i z toho, že maturitu z cizích jazyků ponechala pro příští dva roky beze změny. Především proto, že tam bylo stížností na vadné hodnocení výrazně méně. Kromě jiného i proto, že samotná podoba těchto písemných prací je žánrově mnohem sevřenější a je tedy snazší dospět ke shodě hodnotitelů.

 

Jak má takhle jednoduchá maturita mít nějakou autoritu?

Taková pochybnost je zcela na místě. Odpověď je ale jednoduchá. Ono zmražení maturity – minimální model zavedený pro roky 2013 a 2014 – opravdu maturitě respekt nezjedná. Ale také situaci nezhorší, jak se to povedlo prvním dvěma ročníkům. Vše zůstane víceméně při starém. Pro velkou část slabších maturantů budou testy (dříve základní úrovně) představovat obtížně překročitelnou laťku. Stát tedy víceméně pohlídá, aby maturitu nezískali ti, kteří na ni v tuto chvíli opravdu nemají. Zbytek musí ověřit školy. Maturita ze školy s dobrou pověstí bude mít váhu, u škol se špatnou pověstí naopak. Pokud jsme hledali model, jak zvýšit váhu maturity obecně, pak konstatujme, že jsme ho zatím nenašli a musíme hledat dál. Případně si znova ujasněme, jestli to hledání stojí za vynaložený čas a peníze.

 

Mohou testy ověřit minimální laťku vzdělanosti?

Tato otázka směřuje především k plánovému modelu maturity pro léta 2015 a dále. Tady je debata zcela na začátku, ale předpokládá se, že stát by zajišťoval jen testy (pravděpodobně z češtiny, matematiky a angličtiny, ale možné jsou i varianty této kombinace) a ověřoval minimální úroveň znalostí. Na škole by pak byla ambice náročné maturity odpovídající úrovni a kvalitě školy.

 

Na samotnou otázku, jestli testy umějí ověřit minimální laťku vzdělanosti, zní vcelku samozřejmá odpověď, že ne. Ale on také nebude ani v budoucnosti žádný maturant, který by psal jen testy. Kromě nich bude psát sloh (ten bude hodnocen buď externě, nebo více hodnotiteli přímo na škole, či nějakým jiným, ale ještě neznámým způsobem), možná bude muset obhajovat svou závěrečnou práci, to je na školách stále častější. Testy by v takovém modelu byly prostě jen jakousi základní státní laťkou, kterou musí student přeskočit na cestě ke školní maturitě. Představa, že to všechno, co považujeme za „vzdělanost“, by ověřoval a kontroloval stát, je nereálná a fakticky, po dosavadních zkušenostech, i nežádoucí. Co umí testy ověřit, víceméně víme – čtenářské schopnosti, porozumění a orientaci v textu, strukturované a logické uvažování, trochu pravopisu, základní matematické operace.

 

A sluší se dodat, že ani současný plný model maturity neověřuje to, co bychom nazvali minimální laťkou vzdělanosti. Zatím jen okrajově a zcela výjimečně na některých školách ověřujeme na konci středoškolského studia takové věci, jako je schopnost prezentovat, vést tým, spolupracovat, reagovat na změny v zadání a pracovních podmínkách. Přitom ty jsou pro budoucí zaměstnavatele i pracovní kariéru maturantů klíčové. A dříve nebo později právě sem budeme muset upřít pozornost. Protože to je fakticky jediná cesta k maturitě, která bude mít nějakou reálnou váhu.

 

Co je třeba udělat, abychom předešli dalším problémům?

Poté, co uspěly studentské žaloby na první ročník státnímaturity a soud vrátil ministerstvu k vyřešení žádosti o přezkum s tím, že je nemůže odbýt paušálně jedním dopisem, ale musí opravdu vyřešit námitky, s nimiž se na něj studenti obrátili, se dají čekat změny i v této oblasti. Je třeba dořešit, jakým způsobem a ke komu se budou studenti v budoucnosti odvolávat, kdo bude rozhodovat o korektnosti úloh, kdo bude vyřizovat odvolání studentů, které často mohou obsahovat oponentní posudky jejich prací, které polemizují s hodnocením školy či CERMATu. Samotné ministerstvo tyto odborné kapacity nemá.

 

Bylo by dobré uvažovat o tom, zda by validační komise CERMATu, zatím zcela anonymní orgán se zcela zásadní pravomocí, neměla být na CERMATu nezávislá a připravená veřejně odpovídat na vznesené námitky ať už k testům, nebo způsobům hodnocení písemných prací. Je ale třeba řešit i to, jakým způsobem bude kontrolována korektnost hodnocení na školách, protože samozřejmě hrozí nadržování vlastním studentům. Jednou z diskutovaných možností je například povinné ukládání opravených písemek včetně hodnocení do centrálního serveru (případně vystavení na webu školy), aby existovala veřejná kontrola nad prací školy.

 

Podobných problému je mnoho a leckdy není snadné je řešit. Už proto je dvouletý „zastavený čas“ správný krok, který nám dává šanci opravit to, co jsme v prvních dvou ročnících maturity zjevně nedomysleli.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

24 komentářů k "Uléhá státní maturita do hrobu?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sítař
Zdeněk Sítař
3 years 9 months ago

Uložit do hrobu státní maturitu pomohl i autor tohoto článku.

Zdeněk Sítař
Zdeněk Sítař
3 years 9 months ago

Chtěl jsem říci,že uložit státní maturitu do hrobu pomohl i autor tohoto článku, a ještě to přiznává.

K. Oumez
K. Oumez
3 years 9 months ago

Pan Sítař neuvedl, jestli státní maturita v hrobě, kde se ostatně nachází pouze jedna její podoba, je dobrá či špatná věc. Osobně se domnívám, že pan Feřtek vnáší do diskuze o podobě maturitní zkoušky potřebný nadhled a inteligentní komentář, který v ní bohužel často chybí. Akcionáři cermatové maturity, kterým expertní komise dílem zrušila výplatu dividend mají osinu v hýždích budou řvát, nicméně pamatujme, že maturita i vzdělávání je tady pro děti a studenty a ne kvůli cpaní si kapes penězi občanů.

matka syna
matka syna
3 years 9 months ago

Do hrobu uléhá celá tato republika !

O děti by mělo jít především, a to se státní maturitou, nebo bez!

Lenka Dohnalová
Lenka Dohnalová
3 years 9 months ago

Velmi inteligentní článek psaný s nadhledem, bez záště a hany pojmenovávající problémy současné podoby státní maturity.

Ladislav
Ladislav
3 years 9 months ago
Byl jsem podle K. Oumeze jeden z „akcionářů“ CERMATU a nijak se za to nestydím. Takových reakcí – házet všechny hodnotitele do jednoho pytle – zde bylo vícero. OU, ta MEZ některých diskutujících! Slohy samozřejmě zpřístupnit, byť bych to pochopil pro žáky a rodiče. Ať ti dál rozhodnou, komu je poskytnou. Rovnou na web školy asi není dobrý nápad. Kdo by měl/bude kontrolovat letošní maturiující češtináře? Je to vůbec potřeba, jsou-li to vyučující s letitou praxí? Nebude stačit dvojí hodnocení? Co když bude jeden hodnotit postaru (dle svých návyků) a druhý podle instrukcí CERMATU? Nebyl by to jeden z podnětů… Více »
Oldřich Botlík
3 years 9 months ago
Ladislave, mohl byste prosím nám čtenářům vysvětlit trochu podrobněji, proč podle Vás “ asi není dobrý nápad dávat slohy rovnou na web školy“? Pokud se dobře pamatuji, návrh předpokládal, že písemné práce žáků budou na webu anonymizované (tj. nebude zřejmě, kdo je psal), ale učitel, který hodnocení provedl, bude pod svými opravami a komentáři podepsán. Odůvodnění znělo, že zájemcům o úroveň práce školy, kteří nechtějí zůstat na povrchu a zajímá je víc než „cermatí“ průměry, přinese takové opatření řadu velmi podrobných informací. Navíc nepoškodí maturanty a umožní zcela transparentní kontrolu hodnocení. Kdyby navíc na stejném webu visela také obecná pravidla… Více »
Soňa Havlíčková
Soňa Havlíčková
3 years 9 months ago

Mám informace o tom, jak ostře reagovali někteří rodiče na hodnocení PP v době, kdy se tyto hodnotily na škole. Vyhrožování násilím nebylo nic neobvyklého. I toto řešilo anonymní centrální hodnocení. Co budeme dělat, až nějakého hodnotitele bodne nespokojený žák do zad?
Stále jsem pevně přesvědčena, že cesta centrálním hodnocením byla cesta správná. Chyby se mohly odstranit. Současná cesta je cesta do pekel. Mluvím s učiteli z praxe. A ta praxe je na mnohých školách strašná.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
3 years 9 months ago

„A sluší se dodat, že ani současný plný model maturity neověřuje to, co bychom nazvali minimální laťkou vzdělanosti.“

Nevím, kdo je to „my“ (bychom navzvali), ale ona především žádná minimální laťka vzdělanosti – na které by byla obecnější shoda – vlastně neexistuje. Těžko ji tedy jakýkoliv model maturity může ověřovat.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
3 years 9 months ago
Oldřichu, 1) Není možné zveřejňovat práce studentů na webu školy, ani na žádném jiném, bez jejich písemného souhlasu a určením doby, po kterou bude práce vyvěšena. Jedná se o autorské dílo a je úplně jedno, jestli tam ty práce budete věšet bez podpisu jejich autorů, či s podpisy. K obojímu potřebujete jejich souhlas. 2) Dávám otázku do pléna. V recenzních řízeních prestižních impaktovaných vědeckých časopisů (pro vás Oldřichu explicitně dodávám: ZAHRANIČNÍCH vč. AMÉRICKÝCH) je hodnocení článků prováděno dvěma na sobě nezávislými recenzenty, jejichž totožnost autor hodnocené práce nezná a nikdy se jí ani nemá dozvědět. Ideálně pak ani hodnotitel nezná… Více »
Ladislav
Ladislav
3 years 9 months ago
K p. Botlíkovi – připojuji svůj souhlas k příspěvku S. Havlíčkové a P. Doležela, kteří skutečnost pojmenovali trefně a prakticky. Opravená slohová práce má být primárně a bez okolků zpřístupněna žákům a rodičům, ke zveřejnění je nutný jejich souhlas. Vždyť informace dalším maturantům o tom, jak a co se bude hodnotit, jim sdělí jejich vyučující, kteří je vedou a průběžně „trénují“. Nedočkáme se reakcí, že na jedné škole se hodnotí toto a tímto způsobem, zatímco na jiné je tomu jinak? Určitě by se část (větší) češtinářů přiklonila ke zveřejnění jimi opravených prací, ale budou s tím souhlasit maturanti? Kdo se… Více »
Radek
3 years 9 months ago

Když mohou být veřejné diplomové práce, proč by nemohly být ty maturitní?

Pavel Doležel
Pavel Doležel
3 years 9 months ago

K diplomové práci musí každý student podepsat papír, že souhlasí s jejím zveřejněním. Podle mě ale vykonání maturitní zkoušky ze zákona není podmíněno podpisem podobného papíru. Nehledě na to, že tento podpis je možné kdykoliv odvolat.

Oldřich Botlík
3 years 9 months ago
Ladislave, „připojil jste svůj souhlas“, jak píšete, k příspěvkům S. Havlíčkové a P. Doležela a dodal některé vlastní důvody. Děkuji Vám za odpověď – mám nyní nač reagovat. Proberu jednotlivé argumenty postupně – ale spíše jen ty, jimiž se podrobně nezabýval Ondřej Hausenblas ve svém velmi pěkném textu Proč zavést anonymní zveřejňování maturitních písemek (a neanonymní jejich hodnocení)? zde na EDUinu. Sloh jako autorské dílo Nevím, zda je každý sloh automaticky autorským dílem, ale myslím, že o to ani nejde. Kdyby totiž platila námitka, že jedině autor slohu je oprávněn stanovit, kdo smí jeho práci číst, pak jsme právě objevili… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
3 years 9 months ago
Zdá se, že po T. Feřtekovi i pánové Hausenblas a Botlík objevují Ameriku – totiž že hodnotit slohové práce bez obecně platného standardu znamená, že zkoušku, která má z principu vydávat zásadní objektivní informaci o studentově výkonu, může provázet naprosto nekvalitní hodnocení, a že navíc jakékoli hodnocení je de facto nenapadnutelné. Pan Botlík je pak jistě schopen naprosto jednoznačně zargumentovat své tvrzení, že „několik jedinců nejspíš zneužilo své kontakty v Cermatu k tomu, aby prosadili „svá“ pravidla hodnocení slohů“; jinak by se jednalo o sprostou pomluvu. Je ostatně škoda, že nebezpečí nekvalitních oprav neviděl už vloni, kdy daná pravidla –… Více »
Veronika Valíková
Veronika Valíková
3 years 9 months ago
Pro pana Soukala: 1. Ústní zkouška: Cituji: „za nářky nad nekvalitou maturitní zkoušky se při konkrétním pohledu skrývá neschopnost sestavit dobrý pracovní list či neochota dostát požadavkům maturitních katalogů“ Pracovní listy CERMATU nijak dokonalé nebyly, mnohé obsahovaly nevhodné úryvky (pardon, „výňatky“). Listy postavit umím, používala jsem je i dříve, dělala jsem je ovšem podle vlastního systému a bylo jich jen 25. Teď jsem jich kvůli novému systému dělala asi 130 – proč má češtinář trávit 250 hodin u počítače navíc? Vysvětlete mi to, prosím. Vy jste nám přidělali práci a teď říkáte, že jsme líní. To je nehoráznost. Mé výhrady… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
3 years 9 months ago

Paní Valíková,

Vaše názory respektuji, ale držím se názorů svých. K Vaší poslední poznámce uvádím, že v tuto chvíli nejsem ani pro A, ani pro B; jak jsem se pokusil nastínit, jsou i jiné možnosti.

Veronika Valíková
Veronika Valíková
3 years 9 months ago

Netrpělivě očekávám, s čím přijdete.

Já se vrátím k literatuře. Nestýská se Vám po společnosti skvělých autorů? Není Vás pro organizaci hodnotitelských týmů škoda?

Omluva za chybějící čárku v předešlém příspěvku.

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years 9 months ago

Paní Valíková,

hodnotící týmy jsem neorganizoval a momentálně nejsou na pořadu dne.

Píšu sem i odpověď na Váš další komentář, který jste umístila jinde: My chceme vzít zatím zgruntu maturitu, pak se věnovat i dalším otázkám. Ale nemá smyslu teď mluvit o tom, co kdo chce, uvidíme, čeho se dobereme. Hlavně aby nám také někdo naslouchal (myslím všem, kteří se o něco aktivně snaží).

Karel K.
Karel K.
3 years 9 months ago
Pane Botlíku, Vy jste místy zábavný člověk – jen si nejsem jist intencionalitou této zábavnosti. „Uvědomil jsem si však zcela zřetelně, že u státní maturity z českého jazyka došlo k něčemu, k čemu nikdy dojít nemělo. Několik jedinců nejspíš zneužilo své kontakty v Cermatu k tomu, aby prosadili „svá“ pravidla hodnocení slohů. Tato pravidla nejsou ani zdaleka všeobecně přijímána, není vůbec sjednocen jejich výklad a praktické uplatnění. A to nejen dodatečně, ale především je mnozí učitelé neuplatňují při přípravě svých žáků. Buď proto, že to neumějí, nebo proto, že je nepokládají za správná či dostatečná.“ – to je vskutku moc… Více »
Veronika Valíková
Veronika Valíková
3 years 9 months ago

Tady je nejživěji, tedy malý pozdrav, abych vás nezanedbávala.

http://valikova.blog.idnes.cz/c/303902/Vsechno-nejlepsi-k-svatku-NEVERMORE.html#t2

Pavel Doležel
Pavel Doležel
3 years 9 months ago
Oldřichu, nemanipulujte. Nikdo, pokud vím, nepsal, že, cituji: „…jedině autor slohu je oprávněn stanovit, kdo smí jeho práci číst…“. Napsal jsem, že ke zveřejnění práce je třeba písemného souhlasu jejího autora. Autor práce nemá oprávnění určovat, kdo jeho práci po zveřejnění smí a kdo nesmí číst, ale má právo se rozhodnout o jejím zveřejnění. Za zveřejnění se samosebou nepovažuje její hodnocení. Vaše vývody jsou přitažené za vlasy a jsou projevem silně manipulativního způsobu argumentace a možná i uvažování. Je smutné, že to nevidíte, nebo nechcete vidět. Pokud se student rozhodne, že nechce, aby práci někdo hodnotil, tak ji jednoduše neodevzdá.… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
3 years 9 months ago

Oldřichu, píšete: „Pokud by zákonodárce usoudil, že je vhodné uložit školám povinnost vyvěsit anonymizované maturitní slohy na web, může to udělat. A dokonce – aby předešel případným sporům – může například explicitně konstatovat, že každý sloh je nadále chráněn autorským zákonem (pokud má znaky autorského díla), ale zveřejnění v „maturitní“ části školního webu není porušením autorského zákona.“

Předně, zákonodárce není oprávněn stanovovat co je a co není porušením zákona. To je zcela záměrně postoupeno pouze moci soudní, nikoliv zákonodárné. Zákonodárce nemůže ve školském zákoně stanovovat pravidla pro porušování autorského zákona. Školský zákon není prováděcím právním předpisem k zákonu autorskému.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
3 years 9 months ago
Oldřichu, píšete: „Žák, chce-li získat potvrzení, že dosáhl státem uznávaného stupně vzdělání, v Česku jinou možnost nemá.“ To máte pravdu, ale žáka stejně jako autora článku nikdo k ničemu nenutí. Žák má vždy možnost uchýlit se k jinému stupni vzdělání, nebo dnes i odcestovat za vzděláním do jiné země. Pokud chce kdokoliv usilovat o dosažení nějakého stupně vzdělání, nebo vědecké hodnosti, musí zkrátka splnit podmínky stanovené tím, kdo tento stupeň vzdělání poskytuje. Vaše argumentace tedy spočívá v tom, že ospravedlnit anonymní hodnocení může způsob vlastnictví instituce, která hodnocení provádí? Je-li soukromá, je to OK a není-li, je to špatně? To… Více »
wpDiscuz