Eva Dittrich Sanigová o nově založené škole: Učitele nesháníme. Přicházejí sami.

Publikujeme rozhovor Boba Kartouse s Evou Dittrich Sanigovou, spoluzakladatelkou základní školy Livingston, o tom, jak náročné je založit školu a o důvodech, proč ji založit a co v ní bude jinak. Stránky nově založené školy můžete navštívit ZDE. K tématu „rodičovských škol“ nabízíme zářijovou reportáž z časopisu Respekt V hlavní roli rodiččlánek o zakládání škol rodiči vyšel také na začátku prázdnin v Lidových novinách (ZDE). K tématu si můžete přečíst komentář novinářky Hany Čápové, ve kterém popisuje, co jako rodič očekává od školy (ZDE).

Co je potřeba k tomu, aby člověk založil školu? Mít motivaci, zdravý rozum a netrpět předsudky vůči byrokracii. Jak uvádí Eva Dittrich Sanigová, spoluzakladatelka základní školy Livingston, která bude otevřena v příštím roce, člověk se na takové cestě může setkat s až nečekanou vstřícností ze strany úřadů, u nichž by apriori očekával spíše nezájem a obstrukce.

Proč jste založila školu? Co vás k tomu pudí, jaké máte motivace?

Školu jsem částečně založila, částečně mi byla založena. Souběh několika šťastných okolností mě dovedl k projektu tohoto rozsahu. Jde o vyústění mojí dosavadní pracovní i osobní životní dráhy, motivací je mi určitě ukázat ve větším měřítku, že vzdělávat „jinak“ je možné. Že to funguje, že je to možné – v Čechách, v našem legislativním rámci. Nejsem první, kdo se o něco takového snaží, pouze v lokálním měřítku ano.

A jde to? Založit školu? Jak velké obstrukce jsou s tím spojeny a případně které?

Ano, jde to. Byla jsem překvapená vstřícností jednotlivých odborů MŠMT i MHMP ke konzultacím ještě před samotným podáním žádostí o zařazení školy do rejstříku. Nepříjemná je určitě kvantita školské legislativy, množství předpisů, které se váží k provozování školy je enormní. Navíc – školská praxe je často vedena spíš zvyklostmi než samotným zněním předpisů, neustále ověřuji informace, které získávám – co není možné, co naopak ano a případně jak.

Z jakých principů má vaše škola vycházet? Co v ní bude jinak? 

Eva Dittrich Sanigová
Eva Dittrich Sanigová

Zní to sice jako klišé, ale lídrem našich myšlenek je zdravý rozum a přirozené potřeby – dětí i dospělých. Třídy budou uzpůsobeny dětem, které v nich tráví velké množství času, nebudeme je nutit sedět několik hodin téměř bez hnutí na židli. Namísto učiva rozděleného na minuty, případně 45ti minutové útvary zvané „hodina“, teď trávíme čas přeskupováním témat pro celý první stupeň do smysluplných celků. Místo známek a trestání toho, co dítěti nejde, budeme hledat jeho přednosti a v těch ho rozvíjet. Větší důraz klademe na dovednosti pro život, než na detailní znalosti upotřebitelné pouze v testech.

Jak byste popsala absolventa vaší školy? Co bude umět? Na co bude připravený?

Úplně ho vidím. Je spokojený. Pozitivně naladěný. Zajímá se o svět kolem, ví co mu jde a na co by si naopak měl dát pozor. O věcech přemýšlí, ptá se. Technologie využívá k dalšímu vzdělávání. Umí pracovat ve skupině s dalšími dětmi, ví, jak řešit nepříjemnosti. Chybu chápe jako informaci, v čem se zlepšit, ne jako stopku dalšího vývoje. Bude připravený na změny, na nové výzvy, na svět.

Kdybyste měla popsat mně, rodiči, proč dát dítě do vaší školy, co bych se dozvěděl?

Že to je výborný nápad a že nebudete litovat. A že je to určitě dobrá investice – kdybyste stejnou dobu platil leasing na auto, dáte ho potom tak akorát do bazaru, zatímco tady získáte několik spokojených let a hlavně – nedeprimované dítě, které se těší, co dalšího se zase naučí. Z praktických věcí bych vám jako rodiči řekla, že nebudete vy, ani vaše dítě, zavaleni domácími úkoly. Že nebudete řešit šikanu, stres nebo nechuť chodit do školy. Že nebudete muset řešit převážení na kroužky, protože disponujeme takovými prostory a vybavením, že se většina aktivit dětí vejde do našich prostor, ať už dovnitř nebo ven. Že budete ve škole vítán, a i když někdy nebudeme mít stejný názor, budeme hledat cesty ke kompromisu. A ano, kdybyste se ptal, jestli se dítě dostane na víceleté gymnázium, tak vám řeknu, že nevím. Ale že pokud to bude vaše volba, uděláme v rámci přípravy na zkoušky všechno pro to, aby uspělo.

Učitel je klíčový. Jak je budete shánět?

Učitele nesháníme. Přicházejí sami. Šikovných pedagogů, kteří umí dělat svou práci trochu jinak, než je na většině škol běžné naštěstí přibývá, sami si hledají školy, jako je ta naše pro svoje další uplatnění.

Jaký plánujete  kontakt s rodiči? Jakou roli budou hrát?

Důležitou. Rodič je nedílnou součástí vzdělávacího procesu. Do školy bude mít dveře otevřené. Když se bude chtít zapojit do výuky například spoluprací na projektu k tématu, které ho zajímá nebo se mu profesně věnuje, budeme rádi. Bude mít přehled, co ve škole děláme, jak se jeho dítěti daří.

Co vám vadí na nabídce veřejného školství? 

Jeho rigidita. Je to kolos, který se valí dávno určeným směrem a každá drobná změna ho může nepříjemně vychýlit z cesty. Třeba na cestu jinou, lepší, ale to se většina aktérů bojí riskovat.

Myslíte, že je lepší školu zakládat, než se snažit měnit ty veřejné?

To nedokážu posoudit, veřejnou školu jsem se měnit nepokoušela. Asi bych neuspěla. Mám silnou vizi, jak má škola 21. století vypadat, vystavět ji takto (doslova) na zelené louce je asi snazší cesta, než se pokusit některou ze stávajících škol změnit v tomto duchu. Doufám, že metody, které u nás zavedeme, např. SOLE, budeme mít možnost předat dál. A naopak my sbíráme inspiraci na veřejných i soukromých školách, které dělají svou práci dobře.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz