Ondřej Šteffl: Učitel pro 21. století

svitavy_mesta_vzdelavani__20140323

Publikujeme příspěvek Ondřeje Šteffla k diskusi o nekvalifikovaných učitelích. Klade si v něm otázku, jak identifikovat nekvalitní a přitom kvalifikované učitele a jak nám v této situaci pomůže formální vzdělání. Je samo o sobě dostatečným kritériem pro potvrzení kvality učitele nebo dokonce nutným předpokladem? Text vyšel původně na blogu Ondřeje Šteffla na Aktualne.cz.

V České republice je 130 000 učitelů, z toho 17 000 nesplňuje formální požadavky kvalifikace, a tak by měli k 1. 1. 2015 ze škol odejít. 10 000 z nich si prý kvalifikaci včas doplní. Řeší se, co s těmi zbývajícími 7 000. Je správné, aby odešli, když mnozí z nich prokázali, že jsou dobří učitelé? A máme v budoucnu dovolit učit ve školách lidem bez příslušné pedagogické kvalifikace? Proč? A proč ne? K čemu to bude dobré a v čem to uškodí? O tom všem se dnes živě diskutuje např. ZDE nebo ZDE.

Prolog
Před 5 lety jsem byl na konferenci pedagogických fakult (ZDE). Už tehdy se tam diskutovalo i o povinné formální kvalifikaci učitelů. Na konferenci pedagogických fakult přirozeně převažoval názor, že je to nezbytné a že čím dříve, tím lépe. Pak se přihlásila nějaká dáma a řekla: „Kdyby byl titul z pedagogické fakulty zárukou kvality učitele, nikoho by ani nenapadlo přijmout někoho nekvalifikovaného a žádný předpis by nebyl potřeba“. Dnes na tu moudrou dámu z pedagogické fakulty často vzpomínám.

Objížďky českého školství
Objížďka se obvykle dělá tam, kde na hlavní silnici není něco v pořádku. A jezdívá se po ní do té doby, než je hlavní silnice opravená. A pak stačí jen odstranit provizorní značení; kdo by jezdil po objížďce namísto opravené hlavní cesty, že?

I české školství má své objížďky. Pozoruhodné ovšem je, že se znovu a opakovaně otevírají otázky, zda nemáme objížďku zrušit, a to aniž jsme hlavní silnici vůbec začali opravovat.

Tak např. víceletá gymnázia jsou takovou objížďkou. Máme je proto, že v základních školách (na hlavní silnici) podle mnohých rodičů není nadanějším žákům věnována dostatečná péče a že prostředí na jejich základní škole není vhodné pro jejich dítě. Inu, víceletých gymnázií by nebylo třeba, kdyby se „opravily“ základní školy ke spokojenosti rodičů. Jiným příkladem objížďky jsou praktické školy. Ano, měly by být zrušeny či omezeny, ale to lze těžko učinit dřív, než budou základní školy připraveny na plnohodnotnou inkluzi, která navíc nebude na úkor ostatních dětí. I odklady školní docházky jsou objížďka. Každá první třída by si měla umět bez problémů poradit s každým šestiletým dítětem, které tam přijde, i s tím srpnovým nebo trochu opožděným. Těžko ale odklady zakazovat dřív než takového stavu dosáhneme.

A objížďkou jsou i pedagogové bez formální kvalifikace. Před lety se vzhledem k nedostatku formálně kvalifikovaných učitelů ujala praxe, že mohou učit i učitelé bez požadované kvalifikace. Správci hlavní silnice si ovšem prosadili, že se k 1. 1. 2015 objížďka uzavře, slibovali, že se hlavní silnice do té doby opraví. Nestalo se. A co je zde hlavní silnice? No přece stav, kdy učitel s předepsanou formální kvalifikací je tak dobře připraven k výuce ve škole, že předčí každého bez takové kvalifikace. Až to ale nastane, objížďka prostě zanikne sama. Nikoho pak přece ani nenapadne zaměstnat učitele bez kvalifikace. Viz prolog. Dokud ale hlavní silnice není v pořádku, uzavírat objížďku je nesmysl.

Nekvalitní nebo nekvalifikovaní
Eduin před nedávnem pořádal kulatý stůl s názvem Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele? (ZDE) Odpověď je jasná: potřebujeme kvalitní a kvalifikované. Koho potřebujeme, to ovšem nastupující právní úprava teď neřeší, ta má spíše přímý vliv na to, kdo má ze škol odejít. Proto správná otázka stojí jinak: Potřebujeme se zbavit nekvalitních, nebo nekvalifikovaných učitelů? I zde je odpověď jasná, potřebujeme se zbavit těch nekvalitních. Zbavovat se kvalitních, byť formálně nekvalifikovaných, nedává smysl. Tedy pokud je kritériem vzdělávání našich dětí!

 

 

kvalitní

nekvalitní

celkem

Kvalifikovaný

A?

B?

cca 113 000

Nekvalifikovaný

C?

D?

cca 17 000

 

Bylo by zajisté zajímavé vědět, kolik učitelů patří do políček A, B, C, D. Ale to nevíme. Dokonce ani nepanuje shoda v tom, jak vlastně vést dělicí čáru mezi sloupci kvalitní a nekvalitní. Nevíme, co to je kvalitní učitel (viz dále vyjádření pedagogické fakulty). Ať ale volíme kritérium kvality jakkoliv, tři věci jsou nepochybné: zaprvé v poli B není nula, za druhé v poli D také není nula. A za třetí zbavit bychom se potřebovali D i B. Protože jestli něco snižuje úroveň českého školství, kvalitu vzdělávání našich dětí i prestiž učitelského povolání, tak to není C+D, ale B+D, a B je jistě větší než D. Mnohé argumenty těch, kteří trvají na formální kvalifikaci všech učitelů, pramení z předpokladu, že B=0, tedy že každý formálně kvalifikovaný učitel je kvalitní… a vracím se tak opět k prologu.

Zajímavá otázka se týká poměrů B:A a D:C, který je větší? Je mezi formálně kvalifikovanými učiteli relativně více nekvalitních než mezi nekvalifikovanými. Nevím, ale odhaduji, že ano. Totiž tam, kde měl (dobrý) ředitel nekvalifikovaného nekvalitního učitele a možnost nahradit ho kvalifikovaným, nejspíš už to udělal. Měl to celkem jednoduché, jak se ho zbavit, – byl přece nekvalifikovaný. Zato zbavit se kvalifikovaného nekvalitního učitele bylo a stále je velmi obtížné či nemožné.  Z toho usuzuji, že mezi formálně kvalifikovanými bude těch nekvalitních nejen absolutně víc, ale i relativně více.

Mimochodem, z předchozí úvahy je vidět, že mnohem důležitější než právní úprava požadující formální kvalifikaci všech učitelů by byla právní úprava umožňující řediteli zbavit se špatného učitele, byť třeba složitě, s kontrasignací, pod kontrolou znemožňující svévoli a zneužití, ale nějak se ho zbavit. Dnes je to praktiky nemožné a B tak nelze snižovat. Soudím, že by to pomohlo kvalitě školního vzdělávání mnohem víc než povinná formální kvalifikace učitelů.

Lékaři a učitelé, pedagogika a medicína
Často se pro požadavek formální kvalifikace všech učitelů argumentuje obdobou s jinými regulovanými povoláními, zejména s lékaři. Nějak se při tom ovšem zapomíná na to, že právě v tomto povolání je formální kvalifikace jen částí předpokladu skutečného výkonu povolání. Žádného lékaře nepustí hned po promoci samostatně rozhodovat o léčbě, natož operovat, podobně žádný právník nemůže po promoci soudit ani dělat advokáta. Lékař musí mít alespoň první atestaci, právník soudcovské či advokátské zkoušky apod. Teprve to (více méně) zaručuje, že každý kvalifikovaný je kvalitní. Nic takového ovšem u učitelských povolání u nás zatím nemáme. V zahraničí je poměrně dlouhá praxe zpravidla součástí vysokoškolské přípravy, v řadě zemí uchazeč o učitelské povolání stráví ve třídě mnoho měsíců pod dozorem zkušeného učitele.

Další rozdíl mezi lékařem a učitelem, resp. mezi pedagogikou a medicínou, je ovšem mnohem zásadnější. V medicíně vyžadujeme k léčbu lege artis, tedy v souladu s posledními poznatky vědy. Nic takového ovšem v pedagogice nemůžeme mít. Pedagogika jako věda, např. ve srovnání právě s medicínou, je stále v plenkách. Vezměme si jen, jak se za posledních sto let vyvíjely a měnily náhledy na psychologii učení, a jak slabými důkazy byly a stále jsou podloženy. Co dnes vlastně víme zcela jistě o tom, jak se děti učí? Mezi přívrženci tradiční výuky, konstruktivisty či konektivisty se vede debata, ale kde jsou vědecké důkazy nebo alespoň metody, jak se jich dobrat? Metody výuky a učení proto více než na vědeckých poznatcích stojí na osobní zkušenosti, preferencích, tradici, ale současně také na osobnosti učitele či kultuře školy. Nikomu zdá se nevadí, že každý učitel učí jinak, po svém. Dovedete si představit, že by to tak fungovalo v chirurgii?  Pro zájemce doporučuji pročíst si anotační servis Trendy ve vzdělávání na stránkách společnosti Scio (ZDE). Znovu a znovu se tam odkazuje na odborné články definující faktory, které jsou ve výuce důležité. Potíž ovšem je, že nikde v těchto dokumentech se příliš nevysvětluje, proč jsou důležité zrovna tyto a ne jiné faktory, natož aby to bylo doloženo důkazy. A samozřejmě, každý z autorů vidí jiné faktory jako ty klíčové. Co je zde tedy lege artis? A kdo se chce zvláště pobavit, může se podívat, na co dává v pedagogickém výzkumu peníze česká grantová agentura (ZDE).

Hezky to vyjádřily představitelky pražské pedagogické fakulty: „Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, aby zvládal zvyšující se nároky na učitelskou profesi, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem,…“ (ZDE). Zkuste si nahradit slovo učitel slovem lékař.

Skutečnost, že pedagogika jako věda nesnese srovnání s přírodními vědami či medicínou, má ovšem své podstatné příčiny, a rozhodně za to nemohou české pedagogické fakulty. První spočívá v tom, že cíle vzdělávání nejsou objektivní, ale normativní – liší se kulturu od kultury a stále více i člověk od člověka. Zatímco v medicíně je cíl jasný a celkem dobře měřitelný: zachránit život, vrátit zdraví, – ve vzdělávání se cíle mění a různí. Proto máme např. alternativní školy, kde se vzdělává sice odborně, ale jinak a s jinými obecnými cíli.

Druhým úplně jiným ale neméně podstatným důvodem je téměř nicotné financování pedagogického výzkumu. Odhaduje se, že v obratu školství celosvětově nepřesahuje 1 %, např. ve farmaceutickém průmyslu jde na výzkum a vývoj celých 40 % obratu. Proto také není nic divného například na tom, že tvůrci počítačových her s gigantickými miliardovými rozpočty (v dolarech) vědí o motivaci děti víc než celá pedagogika.

V ČR připravuje učitele asi 40 různých fakult, kromě pedagogických jsou to i přírodovědecké, Matfyz, VŠCHT, některé ekonomické fakulty, techniky atd. Na těch všech můžete získat příslušné osvědčení o formální pedagogické způsobilosti. Mám ovšem obavu, že průnik všech kurikulí těchto učitelských oborů je prázdný. A pokud není, pak by mě opravdu zajímalo, co v tomto průniku je. A to mluvím o kurikulu, druhou věcí je, co shodného opravdu všichni majitelé příslušných osvědčení vědí a umějí. To je totiž kromě patřičného papíru to jediné reálné pedagogické minimum, které zákon nyní od všech učitelů vyžaduje. Tím se ovšem také pedagogika liší od medicíny. Průnik toho, co se učí na osmi lékařských fakultách v Česku, bude jistě zahrnovat nejméně 70 % výuky na každé z nich. A dokonce bude z velké části shodný s obsahem výuky kdekoliv v rozvinutém světě.

Podstata sporu
Různost názorů je přirozená věc, lidé mají různé životní osudy, mají různé zkušenosti, žijí v různém prostředí. A vyznávají různé hodnoty a mají tedy různá východiska. Vždy mě zajímá, kde je ta prvotní příčina, proč se názory na jednu věc tak liší a proč argumenty jedné strany druhá strana téměř neslyší.

Myslím, že v případě formální kvalifikace učitelů je tím zásadním rozdílem přesvědčení o roli státu ve vzdělávání.

Za zastánce formální kvalifikace to kolega Josef Soukal to formuloval takto: „Podmínky kvalifikace, nastavení výchozích parametrů pro vykonávání praxe jsou formulovány a garantovány státem“ a jinde „Není lepší dát hlavy dohromady a vytvořit systém, který sice stoprocentně nemůže garantovat nic, ale přece jen generuje jistou míru profesionality?“ (ZDE) Tedy přesvědčení, že existuje jedno správné řešení, pro všechny shodné.

Naopak odpůrci požadavku formální kvalifikace zastávají liberální postoj, na garanci státu nevěří stejně jako na představu, že požadavky mají být pro všechny shodné.

Tato dvě různá přesvědčení jsou patrně stejně hluboká, jako je třeba pravo-levé politické založení či náboženská víra. A je proto většinou marné pokoušet se druhou stranu přesvědčit, jak o tom nakonec svědčí i dosavadní průběh diskuse.

Osobně zastávám liberální postoj a stručně shrnu čtyři hlavní důvody, které mě k němu vedou:

  1. Současný systém řízení ve školství je pro dnešní a zítřejší dobu příliš pomalý. Svět se mění příliš rychle na to, aby stát dokázal „parametry pro vykonávání praxe“ formulovat a do praxe zavést včas. Než tak stát učiní, než pedagogické a další fakulty akreditují změněné programy, než je implementují a než se absolventi fakult objeví v praxi, uplyne mnoho let. Kde bude svět? Jak budou vypadat školy? Jaké budou potřebovat učitele? Co bude jádrem jejich vzdělání? Jiří Růžička, ředitel gymnázia Jana Keplera, k tomu píše: „Jak můžeme definovat, co má umět učitel, když nedokážeme definovat, co by měl umět žák – tedy ten, který bude studovat, pracovat a žít v polovině 21. století!“ (ZDE)
  1. Stále více se různí představy rodičů o tom, jak má vypadat škola vhodná pro jejich dítě. Stále více se liší i jejich představy o cílech vzdělávání i o tom, co to je spokojený a šťastný život. Buď jsme přesvědčeni, že stát je schopen připravit jedno správné řešení, které předepíšeme všem (a to já nejsem), anebo musíme připustit, že různé požadavky rodičů lze naplňovat jen v různých školách s různými učiteli, kteří se vzdělávali různými cestami, a přiznat každému rodiči, a případně později i žákovi, právo volby podle jeho přesvědčení. Např. já osobně bych dával přednost tomu, aby mé děti učili raději lidé se zkušenostmi z reálného světa než lidé, kteří znají jen pedagogickou fakultu a školu, a to mj. proto, že současná škola je podle mého soudu od reálného života izolována a na proměnlivost života v 21. století své žáky nepřipravuje dostatečně (což sice dokážu u svých dětí kompenzovat, ale jen neúplně). Proto mi vadí, když mi někdo jiný vnucuje svůj názor na to, jaká má být kvalifikace učitele mých dětí a kdo a vlastně i jak je má vychovávat.

    Jakkoliv jsem zde zdůraznil právo rodičů na volbu cílů a metod vzdělávání a tedy i na volbu kvalifikace učitelů jejich dětí, připouštím a dokonce podporuji, že stát má právo (dané Ústavou a poněkud nešikovně formulované jako povinná školní docházka) stanovit a prosazovat své představy o vzdělávání dětí, a to v některých případech i proti vůli rodičů (např. těch, které by děti chtěli učit tunelování). K tomu by ovšem musel stát své obecné cíle ve vzdělávání jasně formulovat. A to zatím český stát neučinil, na rozdíl třeba od Singapuru, Austrálie, Nového Zélandu, Ontaria, Skotska či Švédska, které se shodují na velmi podobných obecných cílech vzdělávání 1. Umět a chtít se učit;  2. Selfconfidence (sebedůvěra); 3. Morální, slušný člověk; 4. Aktivní občan. S těmito cíli se rád ztotožním a budu se zajímat, jak jsou učitelé k jejich naplňování vybíráni a připraveni, např. zda sami tyto cíle naplňují. Po prozkoumání několika kurikulí učitelské přípravy jsem ovšem nenalezl nic, co by k tomu směřovalo. Není ovšem divu, když náš stát žádné takové cíle nestanovil.

  1. Nevěřím ve schopnost českého státu koncepčně stanovit, prosadit a zajistit reálné naplnění podmínek kvalifikace, ale ani cokoliv jiného ve školství. Vede mě k tomu zkušenost. Zjednodušeně řečeno, na co stát v českém školství sáhl, to zvoral (kvalita a realizace kurikulární reformy, internet do škol, státní maturita, školky, efektivnost využití peněz z EU atd. atd.). A divím se, že právě lidé pracující ve školství tuto zkušenost nereflektují a stále doufají, že tentokrát to bude jiné. A vede mě k tomu i poměrně velmi dobrá znalost současných mechanismů, vlivů, zájmových skupin, zájmů a fungování řídících struktur v českém školství.
  1. „V současné době se v odborných kruzích i na mnoha školách – základních i středních – mluví o tom, jakým směrem se má ubírat vzdělávání. Je zřejmé, že tradiční pojetí vzdělávání, školy jako místa, kde žáci absorbují veškerou moudrost, je překonáno,“ píše ředitel Jiří Růžička. Jsem přesvědčen, že průběhu příštích deseti let dojde ve vzdělávání k dramatickým změnám v organizaci, metodách, cílech (prvním silnějším signálem je rozvoj MOOC), a to celosvětově. Školy a celé školské systémy na změny ve vzdělávání budou muset reagovat. Čím pružnější budou, tím budou reagovat rychleji a lépe. Naopak každý další omezující předpis zvyšuje rigiditu a nepružnost celého systému a bude překážkou potřebných změn.

Epilog
Na přelomu ledna a února jsem byl v Kambodži. A mám dva zážitky.

Podvakrát jsem byl u místních zubařů, nepochybně ani jeden nebyl lékař, oba však byli neobyčejně šikovní a zuby mi spravili dobře, na rozdíl od mladého MUDr. v Praze, po kterém to musela moje stálá zubařka opravovat.

V Kambodži zcela mimo obvyklé turistické trasy jsem potkal 20letou Češku z Teplic. Hned po maturitě odjela do Prahy, kde rok pracovala, aby si vydělala na cestu po světě. Byla již třetí měsíc sama v jihovýchodní Asii, po Vietnamu a Kambodže mířila do Laosu. Prokázala odvahu, rozhodnost, samostatnost, schopnost rychle se orientovat v neznámém prostředí i čelit nepříjemnostem a vyrovnávat se s nepřízní osudu. Chcete-li se držet RVP (rámcových vzdělávacích programů), tak jistě osvědčila a rozvinula klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální a pracovní. Snad jen o občanských toho mnoho nevíme. A co se o úrovni klíčových kompetencí absolventa dozvíme z diplomu (kterékoliv fakulty)?

Kdybych si tedy měl jako rodič vybrat, zda své dítě v první třídě svěřím do rukou téhle cestovatelky nebo do rukou čerstvé absolventky pedagogické fakulty, moje volba by byla jasná. Bohužel mám obavu, že tohle děvče učit nepůjde.

Je to ovšem moje volba a nechci nikomu, zejména ne jiným rodičům, brát právo vybírat si učitele jinak, třeba podle formálních kritérií, natož jim vnucovat svoji představu.

Můj postoj je liberální.

 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

76 komentářů k "Ondřej Šteffl: Učitel pro 21. století"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago
Děkuji pane Štefflovi za velmi pravdivý článek o školství a Eduinu za jeho publikování. Myslím, že z bohaté diskuse na Eduinu jasně vyplynulo to, co pan Šteffl nádherně a pravdivě shrnul. 2 odlišné přístupy, v podstatě nesmiřitelné, protože vycházející ze zcela odlišných hodnot, které lidé zastávají. Já po 25 letech ze soukromé sféry začal učit (před tím mj. 25 let učil zaměstnance) a ten kontrast soukromé sféry a školství, odtržení školství od praxe, je viditelný dennodenně a furt se nepřestávám divit. I v principech fungování školství, organizaci a pravidlech – způsoby jmenování a neodvolatelnosti ředitele, kompetence ředitele, způsoby komunikace s… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

Nabalování znalostí na KK někde cestou vzdělávání je nesmysl. KK nelze vytvářet nějak samy o sobě. Můžeme snad nahradit předměty (obory) pouze KK? Můžeme mít vyučovací hodiny KK? Můžeme mít KK jako samostatné předměty? KK se vytvářejí prostřednictvím učiva (učivo je prostředkem). Ne naopak. Samozřejmě souhlasím, že s nabytými KK se další znalosti lépe získávají, ale začít se stejně musí na učivu. To ovšem neznamená ho vršit, plošně sjednocovat a do zblbnutí testovat. Ale podívejme se do inzerátů: vedle měkkých jsou vždy požadovány i ty tvrdé znalosti a dovednosti.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

Podepisuji.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago
Ano, učivo je prostředkem, cílem jsou KK. Ale co je cílem (praktickým, ne deklarovaným v RVP či ŠVP) českého školství? KK na něčem vždy učíte – třeba ve skautu na poznávání přírody, ochraně přírody, turistice, ty znalosti nabalíte, aniž si toho někdo všimne. V kroužku si klidně postavím cíl KK, na čemkoliv to mohu rozvíjet. KK učíte ve sportu, ve Filmovém klubu, tanečním kroužku – a ten zájem nabaluje i znalosti. Ve školství když to takto postavíte, priorita KK, prostředkem je učivo, tak OK. Pochopitelně asi nejde dát předmět KK ( znělo a bylo by to i špatně, ted máme… Více »
Jana Petrů
Jana Petrů
2 years 3 months ago

Problém bude taky v tom, že kurikulární reforma proběhla sotva z poloviny. Dokonce se zrušila výstupní hodnocení, která mohla postihnout naplňování KK. A proč? Protože SŠ potřebují „tvrdé“ průměry. A tak se známkuje „od oka“ (přece mu nezničíme budoucnost, že?) a vnitřní motivace klesá a klesá a klesá. Ani přijímačky, ani plošné testy to nezachrání. Já také podávám poněkud lepší výkony pod tlakem, ale časovým, nikoli ve stresu z postihu.
A ještě jedna (trochu provokativní) otázka: kolik si toho pamatujete ze ZŠ? Upřímně!

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago
Snad co umím ze ZŠ, ne co si pamatuji? Odnášíte si z dobré školy (jakékoliv) Postoje, Hodnoty, Dovednosti. V poslední řadě i Znalosti, ale ty snadno zapomínáte a obnovujete dle potřeby. Mě moc toho ZŠ nedala (číst a psát jsem uměl, když jsem tam šel, počítat jsem se učil sám – byl jsem vždy tak 2 roky dopředu). Spoustu věci mi zprotivila (výtvarku, hudebku, tělocvik – ale nezavřel jsem na ně, cestu zpět jsem si našel, jen k té výtvarce ne), o hodnotách nemluvě – snad že mě poslušného premianta donutila býti rebelem – to se hodí vždy. Nerad na… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

Přesně. Dokonce se obávám, že se v posedlosti standardizace a testování vracíme před reformu. Hlavně reforma nebyla dělána v souvislostech a návaznosti ZŠ na SŠ.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Ani v tom výstupním hodnocení jste mu nezničili budoucnost, to co jsem četl, to byly fráze na druhou, škoda papíru (ale určitě někteří psali tak, že mělo smysl).

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago
Jakkoli text přináší i zajímavé myšlenky, opět v něm nacházím nepřesnosti a nesprávné výchozí interpretace. Konkrétně by mě zajímalo např. to, v čem je špatný požadavek, že učitel by měl mít dostatek znalostí pro výuku určitého předmětu a že by sumu znalostí měla stanovovat „rada moudrých“. Je možné „prominout“ češtinářovi znalost syntaxe či literární teorie? Koneckonců i ti, kdo by chtěli v tomto ohledu dnešní stav „liberalizovat“, museli nějak své povědomí o tom, co je „správné“, přesněji „správnější“ než dnes stanovený obsah učiva (mluvím stále o čistě odborné složce předmětu), někde získat. Pokud bychom si zavedli liberalizovaný systém na jedné… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago
Hledání řešení a kompromis (který může být někdy nejlepším řešením a někdy taky nejhorším, připouštím) není o tom pohybovat se jen od zdi ke zdi – Vy to zesměšníte extrémem (umí podepsat), proč ne. Je to Vaše volba, nevyčítám Vám ji. Ale pak se nedivte, že se od té zdi těžko myšlenkově odpoutáváte. Dáváte přednost absolvování množství teorie a tuto nadřazujete všemu ostatnímu, i když vím, že uvádíte, že teorie není vše a ani Vám to nepodsouvám. Jenže dle mého názoru školství chybí reakce na změny posledních 25 let, nejen v ČR, ale ve světě obecně. V teorii asi problém… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

„Ale o co nám jde – měřit nebo připravit pro život?“

Z pohledu učitele ZŠ bych ještě doplnil „pro další studium“. Na to se nějak zapomíná. Naši absolventi odcházejí na střední školy, většina na maturitní obory. To ještě není ten echt život, že? Stejně jako pan Šteffl musí do testů rvát znalosti, aby testy prodal (i když by raději pracoval s KK), my na základece musíme připravit na studium střední školy a rvát do dětí znalosti (i když bychom raději pracovali s KK). Bludný kruh?

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

No oni se teprve pracně na SŠ začínají učit jak se učit – na základce to nepotřebovaly a nikdo je to ani neučil (to neříkám já, to říkají studenti SŠ jeden vedle druhého).
Ty znalosti jsou zaklínadlo, alibi.
Pokud by část (ne celé, logicky) KK již měly, nebyl by ten náraz na SŠ tak velký (opět slova studentů, ne moje, oni ale neříkaj KK, ale jinými slovy totéž).

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

Pane Snirchu, jak dlouho že už učíte? Já když přijdu do třídy po prázdninách, tak jsou mi deváťáci schopni tvrdit, že rovnice nikdy neviděli. My jsme to dělali stejně tak. Jen jsme se to na rozdíl od těch současných dětí doučili. Ty dnešní raději budou vykřikovat, že je to zbytečné, k ničemu a nikdo to na nic nepotřebuje.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

U mě to sice studenti netvrdí, ale někteří je neumí taky.
Znalosti rychle odejdou, ale schopnost si zopáknout (a tedy se rychle doučit) je kompetence pro celý život.
Já si taky vše nepamatuji, co potřebuji, do 5 minut či do jednoho dne nastuduji (podle závažnosti).
Takže jste si odpověděl, my jsme…. kompetenci měli (ale taky ne všichni, aby jsme tu minulost neidealizovali). Je život taky naučí, ale připravujme je na to.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

Máme zjevně jinou zkušenost. Já samozřejmě zprostředkovaně skrze bývalé žáky a hlavně vlastní děti. Že by se ale až na SŠ učily učit vám prostě nevěřím. Pokud ovšem učením učit nemyslíte biflování.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Učením se učit myslím zařazování si poznatků a dovednosti do vlastního systému (každý jinak) tak, aby to mělo dlouhodobý účinek. Tak aby se to nabalovalo, provazovalo, logicky doplňovalo…..

Biflování ze dne dne a pak reset není učení nebo je, ale skoro k ničemu.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 3 months ago
Jsou předměty,kde žák musí ,chca nechca, se kontinuálně učit – matematika,jazyk. Tam jedno vychází z druhého.Jiné předměty to moc nevyžadují nebo jen po omezenou dobu – zeměpis apod. Jeden rok se učíte o kytičkách a druhý o lidském těle.Tam ta návaznost moc není a děti prostě zapomínají.Pak je to na učiteli,jak osvěžit znalosti (mezipředmětové vztahy,soutěže). Jenže máme tu prvek „rodič“. V nedávné době si na naši školu stěžoval rodič.Paní učitelka měla tu drzost neustále opakovat s dětmi násobilku a dělení.Rodič požadoval kalkulačku.paní učitelka mozek.Skončilo to u inspekce.Zatím nedořešeno.Chcete po dětech měkké kompetence,připravujete je (snažíte se) na život a rodiče vám… Více »
Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago
Pane Šteffle, vy jste provokatér :-) (myslím to v žertu, tak se nezlobte.). Několikrát jsem se v místních diskusích rozčílil. Ale pak jsem si přečetl váš blog s výše uvedeným článkem a musím říct, že vaše analýza je, podle mě, výborná. Přirovnání s objížďkami je dost dobré. V čem se lišíme, jsou závěry. Já v tomto musím věřit státu, protože představa, že nikdo nebude garantovat odbornost lidí, kteří vzdělávají děti, popřípadě, že se spolehneme ve 21. století na nějaké samovzdělání u všech dětí (lidí obecně) je pro mě nepřijatelná. Když pominu, že tím z lidí, v tom lepším případě, vyrobíme… Více »
rodič
rodič
2 years 3 months ago

Syntax, morfologie, literární teorie či fonetika jsou žáku českého jazyka málo platné, pokud není ke psaní motivován, nečte, nepíše, nezajímá se o svět, neumí přemýšlet nad věcmi, které přečetl, neumí si vytvořit vlastní názor. Tyto dovednosti, obávám se, závisí na tom, čemu říkáte „měkké“ dovednosti učitele. Jinými slovy, můžete být pln „tvrdých dovedností“ až budete mít zácpu, v motivaci žáka vám to nepomůže. „Tvrdé“ dovednosti se lze doučit a ředidel s češtinářem si jejich přítomnost či absenci při přijímacím pohovoru SNADNO ověří.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago
Tak ředitel matematik si asi nic neověří. A kdopak bude v systému, který jsem naznačil, ručit za to, že již zaměstnaný češtinář je schopen ověřit to, co je potřeba? Nemusím své příklady ani vyhrocovat, aby bylo jasné, že představa o tom, že si potřebné znalosti prostě tak nějak budeme garantovat sami, je naivní. Pan Šteffl píše o tom, že stát zvoral vše, na co sáhl. Zůstanu u státní maturity: Její stav před zavedením její „státní“ podoby zavinil také stát, nebo to bylo dáno tím, že školství se „řídilo samo“? Byl to stát, kdo školám a učitelům nařizoval, aby slevovali z… Více »
rodič
rodič
2 years 3 months ago
Z prohlášení Asociace děkanů pedagogických fakult zde: http://www.ceskaskola.cz/2014/03/stanovisko-asociace-dekanu.html „Na místě je připomenout si minimálně 11 oblastí, které jsou mimo možnosti profesního zvládání bez důkladné kvalifikační vysokoškolské průpravy. Jsou to oblasti: 1. projektování vzdělávacích cílů vzhledem ke konkrétní žákovské populaci; 2. toho, co má být vyučováno (učivo) a co je třeba adresně aktualizovat vzhledem ke konkrétním žákům (z hlediska jejich věku, vnitřních i vnějších předpokladů úspěšně se učit apod.); 3. metod a strategií efektivní výukové komunikace; 4. aktivizujícího hodnocení, které vede žáky k zodpovědnosti za jejich výkon, k sebehodnocení apod.; 5. práce s nemotivovanými a neukázněnými žáky a s jejich rodiči,… Více »
Perun
Perun
2 years 3 months ago

Co znamená mnohdy? Můžete upřesnit? Uvést procento kvalitních kvalifikovaných i nekvalitních kvalifikovaných a totéž u nekvalifikovaných? Na základě čeho definujete kvalitu? Bez nějakých tvrdých dat se totiž pohybujeme jen v dojmologii.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

To nezná ani ministr. Ale co nevíme přesně neznamená, že není. Můžeme před tím zavírat oči (přece nevíme přesně), ale to je tak všechno. Anebo o tom mluvit a napravovat.

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago

Ano, přesně, pohybujeme. Ovšem v prostředí dojmologie se mi nezdá úplně správné prosazovat předpis, který ze škol vyžene všechny formálně nekvalifikované, když

1. nevíme Na základě čeho definujete kvalitu?
2. Nevíme jaké je procento kvalitních kvalifikovaných i nekvalitních kvalifikovaných a totéž u nekvalifikovaných?

Vám se to jeví správné?

Perun
Perun
2 years 3 months ago

MŠMT zřejmě dospělo k závěru, že formální vzdělání je jistou známkou kvality. Je k tomu oprávněno, možná má i nějaké statistiky, které mu to potvrzují, to ovšem nevíme. Jsme-li však vskutku „na půdě“ dojmologie, pak se může zdát stejně tak nesprávné nechat učit nekvalifikované, jako je vyhnat. Kruh se uzavírá.

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago
„MŠMT zřejmě dospělo k závěru, že formální vzdělání je jistou známkou kvality. Je k tomu oprávněno, možná má i nějaké statistiky, které mu to potvrzují, to ovšem nevíme.“ Oprávněn je k tomu parlament, ale ten rozdíl nehraje roli. Vaše víra v moudrost našich politiků je pro mě šokující. Vyjádřil jsme se k tomu v článku v bodě 3. A pokud je vše o dojmologii, přijali tedy naši poslanci zákon na základě dojmologie, že? To ovšem oni dělají často, že? S tím já se ovšem nechci smiřovat. Jsem ochoten se s vámi vsadit o libovolnou částku (dokonce v kurzu 5:1), že… Více »
Perun
Perun
2 years 3 months ago
Ale kdeže víra, politikům nevěřím ani dobrý den, navíc v mém příspěvku nejde o víru, ale o hypotézu – proto „zřejmě“, „možná“, „nevíme“. Pořád se nám v poslední době dává za vzor Finsko. Víte, jak je to tam s uznáváním neformální kvalifikace učitelů? Je tam vůbec něco podobného možné, když PdF jsou nejkvalitnějšími fakultami? Jak je to např. v zemích EU? Předpokládám, že v tamní legislativě bude také ukotven požadavek na formální vzdělání pedagogů – možná i na neformální… Buďme ale systémoví, zrušme už konečně idiocii typu zavedeme inkluzivní školství, jako mají ve Finsku, ale peníze na to nedáme etc.… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 3 months ago
Není co dodat.Tak to bohužel u nás je.Viz inkluze.Pracuji ve speciálním školství. inkluze,tak jak jste ji popsal,již počala.Bez peněz, bez podmínek. Brzy ČR dostane Nobelovu cenu za odstranění mentální retardace nejnižšího typu.Ty děti tu totiž přestávají „papírově “ existovat. Protože přece chceme inkluzi.Tak musíme zrušit praktické školy.když ne nařízením,tak právě „zmizením“ záků s LMP.A ono se daří!!! Že to není žádná inkluze?Že nejsou peníze na speciální pedagogy v základkách,že nejsou peníze na snížení stavů žáků ve třídách? Nevadí! Příště až příjde nějaká komis (OECD,amnesty internacional a jiní) budeme mít bodíky! Hned stoupneme v žebříčcích.Hurá! Ať žije naše školství. A pak… Více »
Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago
To jsem z toho zmatený. Kde se to všechno učí třeba v tomto kurikulu? Adaptivní test Aj, Alternativní metody výuky ČJ 2, Angličtina pro pedagogy – A, Angličtina pro pedagogy – D, Česká literatura 1. poloviny 20. století 2, Didaktika českého jazyka 2, Didaktika literární výchovy 2, Historická mluvnice českého jazyka, Individuální pedagogická praxe, Individuální výuková praxe, Interpretace textů z české literatury 1. poloviny 20. století 2, Interpretace textů z české literatury 19. století 2, Jazykovědná exkurze, Jazykový rozbor, česky Kapitoly z české literatury 19. století 2, Kapitoly z české literatury 20. století 2, Kapitoly z didaktiky českého jazyka 2,… Více »
Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

A reakce? Vy říkáte zrušit VŠ pedagogické, já říkám změňte obsah a způsob vzdělávání na VŠ. Oba víme, že naučit se všem potřebným kompetencím je velmi těžké a nikdo nikdy nemá tolik času ke studiu jako v mládí. Při práci, s rodinou se studuje špatně. To můžete paběrkovat a sbírat informace za cenu nevyspání, únavy a šizení vlastních dětí. Ale ucelený a kompaktní blok kompetencí lze získat jen při dostatku času a „prázdné hlavě“. Při řádném VŠ studiu. Můj názor.

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago

„… já říkám změňte obsah a způsob vzdělávání na VŠ.“ No ano, jistě! Ale o povinném formálním vzdělávání se bavme, až bude ta změna hotová a v praxi, ne?

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

A těm, co tam teď studujou řekneme běžte klidně učit, když chcete, teď se VŠ na 2 roky (nebo i více) zavírá a bude měnit způsob práce. Adekvátně tomu jsme měli vyhodit děti ze ZŠ a SŠ, protože nejméně 2 roky trvá, než učitelé vstřebají RVP a začnou pracovat aspoň trochu jinak? Nebo máte jiný návrh?

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago

Ano, mám návrh, který jsme vlastně už popsal. Takže ještě jednou: do doby než bude jasné, jak se má změnit obsah a způsob vzdělávání učitelů na VŠ, a než to uděláme, a než VŠ začnou produkovat takové absolventy, nechce věci tak, jak jsou. a netrvejme na formální pedagogické kvalifikaci učitele. Nebýt zákona, asi by ten problém nikoho zvlášť netrápil.

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

To zní rozumně. Já jsem někde, asi v jiné diskusi, navrhoval prodloužit výjimku o dva roky, mezitím odstranit nesmysly a chyby v zákoně. Asi by se ukázalo, že ze 7000 lidí se dostaneme na možná poloviční hodnotu. A také definovat změny v přípravě nových učitelů. No, asi by ty dva roky nestačily. Ale jinak cca shoda.

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago

A ještě by mě zajímalo, jak jsou ředitelé škol spokojeni s připraveností čerstvých absolventů např. v:

4. aktivizujícího hodnocení, které vede žáky k zodpovědnosti za jejich výkon, k sebehodnocení apod.;

5. práce s nemotivovanými a neukázněnými žáky a s jejich rodiči, které je třeba získat pro účinnou spolupráci;

11. vytváření pospolitosti školní třídy, s důrazem na spolupráci, vzájemnou oporu apod.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

Zejména v reakci na „rodiče“: Je zajímavé, kam jsme se v debatě dostali. Od zpochybňování vysokoškolského vzdělání na PF ke zpochybňování znalostí vůbec.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Myslím, že kritizujeme (já určitě) nadřazování znalostí, ne zpochybňování.

rodič
rodič
2 years 3 months ago
Kdo zpochybňuje znalosti? Znalosti samotné lze nabýt leckde, třeba ve vězení, nebo večer po práci, nebo při práci samotné. Znalosti jsou pro všechny všude k mání, pouze za cenu vůle, času a úsilí. Třeba zpochybňuji znalosti systémové? Vybrané systémem jako ty „pravé“ znalosti. Podívejme se blíže na toto prohlášení ADPFČR: „Je třeba zdůraznit, že požadavkem na vysokoškolské, magisterské vzdělání se učitelství plnoprávně přiřazuje k profesím lékařským, právnickým, inženýrským apod., což plně odpovídá jeho významu a náročnému obsahu učitelských profesních kompetencí: Jak pro přípravu nastupující generace – její vzdělanost a osobnostní rozvoj, tak pro společnost, vyžadující patřičnou kvalitu lidských zdrojů zabezpečujících… Více »
Josef
2 years 3 months ago

Pane „rodiči“,

je hezké, že jste si to vyřídil s děkany pedagogických fakult, ale hlavně jste vycouval z toho, co jste předtím tvrdil. Mimochodem, třetí odstavec od konce je hrubá demagogie. Pokud by společnost byla ochotna držet se toho, co vštěpují dětem učitelé, alespoň většina z nich, vypadalo by to tu úplně jinak. U nás je ovšem v módě na školu plivat. Ve vašem případě je to v podstatě to jediné, co jste v diskusi ukázal.

rodič
rodič
2 years 3 months ago

Pane Soukale,

A kam chodila ta anonymní společnost, co se nechová slušně, do školy? Kdo ji vzdělával? Kdo jim vštěpoval mravy? No jooooó. Učitelé. A kdo vzdělával učitele? Aha, PedF. Nebo je společnost jakási autonomní bestie, korumpující svá dítka?

Já jsem se v této diskuzi dopustil jediné chyby. Přecenil jsem vás. Z čeho že jsem to vycouval? Můžete citovat? Plácáte kolem sebe demagogií a nepodloženou devalvací argumentů diskutujících hlava nehlava. Nějak se vám ti oponenti rozmnožíli. Před časem jse se zařek, že na mé příspěvky už nebudete reagovat. Prosím, učiňte tak. Vaše komentáře nestojí ani za zasmání.

Perun
Perun
2 years 3 months ago
Proč tolik zášti? Prevní a nejdůležitější článek, který při VÝCHOVĚ selhává, jsou rodiny a rodiče. Co se tam pokazí, škola nemá šanci napravit. Dnes mj. i proto, že na straně školy nejsou takřka žádné účinné sankce. Hodit výchovné problémy primárně na školu proto může buď člověk s ne zcela rozvinutými kognitivními funkcemi, nebo zbabělec odmítající si přiznat vlastní odpovědnost. A pokud si pamatujete předlistopadové školství a dobu – dbalo se obrovsky (vnějškově) na chování, byl zde MoKoBuKo aj. – a jaká byla celková morálka společnosti? Špatná – stačí si připomenout heslo Kdo nekrade, okrádá rodinu. Byla to chyba školy? Nedejte… Více »
Josef
2 years 3 months ago

I já jsem vás přecenil. Neměl jsem na vás vůbec reagovat, je to ztráta času.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

„,Kdyby byl titul z pedagogické fakulty zárukou kvality učitele, nikoho by ani nenapadlo přijmout někoho nekvalifikovaného a žádný předpis by nebyl potřeba´. Dnes na tu moudrou dámu z pedagogické fakulty často vzpomínám.“
Ona dáma zřejmě vůbec netušila, proč a za jakých okolností se nekvalifikovaní ve školství vůbec objevují. Určitě ne jako alternativa ke kvalifikovaným učitelům.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 3 months ago
Článek pana Šteffla se mi líbí.Nesouhlasím s pár věcmi,ale třeba by se to doladilo při společném rozhovoru. Učím 30 let. Za tu dobu mi nejvíc vadí,že vlastně ve školství nemohu plně dělat to ,co bych si představovala.To jsou ty dnešní měkké dovednosti.Něco mohu něco ani omylem.Před pár lety jsem absolvovala 2letý seminář Respektovat a úžasně mi to pomohlo ve výchově vlastních dětí i dětí ve škole. Jenže na vlastních dětech si mohu dovolit „experimentovat“, na těch školních moc ne.Stále se totiž cítím být velmi okleštěna tím,co po mě ten současný )i minulý ) systém chce. Jde o mou absolutní zodpovědnost… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

S tou přehnanou zodpovědnosti souhlasím. Nejenže by šla učitelka před soud, navíc by to poškodilo školu a tedy všechny ostatní.

U těch skautů taky nesete odpovědnost, ale „jen“ osobní, děláte to zadarmo a ještě do toho vkládáte vlastní peníze. Já tomu říkám charita a taky na jinou nepřispívám, když tuto jako rodina pro jiné děti děláme s ženou už 25 let. Máme výhodu, za 25 let se nic nikomu nestalo, krom naraženého palce na ruce a jedné rány na 3 stehy. Ale to bylo ještě před revoluci a to by nikoho nenapadlo nás žalovat.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

„Mimochodem, z předchozí úvahy je vidět, že mnohem důležitější než právní úprava požadující formální kvalifikaci všech učitelů by byla právní úprava umožňující řediteli zbavit se špatného učitele, byť třeba složitě, s kontrasignací, pod kontrolou znemožňující svévoli a zneužití, ale nějak se ho zbavit. Dnes je to praktiky nemožné a B tak nelze snižovat.“

Už několik ředitelů se „off record“ vyjádřilo, že vyhodit špatného učitele je sice složité, ale nikoli nemožné; a není třeba se uchylovat k nějakým unfair praktikám.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Ta metoda by zajímala. Zejména fair.
Ty unfair znám.
Můžete ji popsat, není Vaše, nic Vám nehrozí, takže jak?

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

„Naopak odpůrci požadavku formální kvalifikace zastávají liberální postoj, na garanci státu nevěří stejně jako na představu, že požadavky mají být pro všechny shodné.“
Proč by neměly být shodné požadavky na češtináře, ať už vyjde z jakékoli VŠ? Netvrdím nic jiného, než že by češtinář měl zvládat svůj obor. Opravdu nevím, jak by se tento elementární požadavek mohl dát „zliberálnět“.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago
„Současný systém řízení ve školství je pro dnešní a zítřejší dobu příliš pomalý. Svět se mění příliš rychle na to, aby stát dokázal „parametry pro vykonávání praxe“ formulovat a do praxe zavést včas. Než tak stát učiní, než pedagogické a další fakulty akreditují změněné programy, než je implementují a než se absolventi fakult objeví v praxi, uplyne mnoho let. Kde bude svět? Jak budou vypadat školy? Jaké budou potřebovat učitele? Co bude jádrem jejich vzdělání? Jiří Růžička, ředitel gymnázia Jana Keplera, k tomu píše: „Jak můžeme definovat, co má umět učitel, když nedokážeme definovat, co by měl umět žák –… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

Obecné cíle vzdělávání: Jádro pudla je v tom, co zde již bylo řečeno, totiž že vzdělávání k obecným cílům není možné bez konkrétních znalostí. Zdá se, že jsem zde liberálnější než liberál Ondřej Šteffl: nepožaduji totiž od státu, aby mi definoval cíle, které dobře vzdělaný dobrý učitel tak jako tak naplňuje.

Ondřej Šteffl
2 years 3 months ago

Myslím, že už se to jen opakuje: „dobře vzdělaný dobrý učitel“ nepotřebuje žádný formální papír. A žádný papír nezaručuje, že půjde o „dobře vzdělaný dobrý učitel“

Podivné je, že na jednu stranu chcete, aby stát dbal na formální kvalifikovanost a z druhé strany nepotřebujete obecné cíle vzdělávání a spoléháte na „“dobře vzdělaný dobrý učitel“.

Josef Soukal
Josef Soukal
2 years 3 months ago

„Školy a celé školské systémy na změny ve vzdělávání budou muset reagovat. Čím pružnější budou, tím budou reagovat rychleji a lépe. Naopak každý další omezující předpis zvyšuje rigiditu a nepružnost celého systému a bude překážkou potřebných změn.“

Jde o to, aby nám při tom zpružňování ještě vůbec nějaký systém zbyl.

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Zkamenělý (či zkostnatělý) taky jako by nebyl, to máte za 18 nebo bez dvou za dvacet.
Dělat je riskantní, nic nedělat je taky riskantní (akorát to riziko nese pokaždé někdo jiný).
To je jak s tou vycházkou do lesa od paní Karvaiové.

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

Jen pro odlehčení: když je bez dvou za dvacet, tak musel být před tím za dvacet dva. A to je rozdíl proti osmnácti :-) .

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

To není rovnice 22-2=20, a tedy úhel pohledu, jak chápete text.
Matika nemá jedno řešení, Vy máte pravdu, já mám pravdu.
Jen maturita má právě jedno řešení, v tom se od života liší. :-)

l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago
Umíte se tomu zasmát? Vyslechl jsem útržek rozhovoru dvou studentů, ve kterém padla zdánlivě jednoduchá otázka a k ní zdánlivě recesní odpověď: „Když je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, za kolik je ten druhý?“ – „Že váháš: jasně, že za dvacet dva.“ Rčení jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet je z rodu metafor o shodě lidských vlastností nebo činů, kam patří nemají si co vyčítat, mohou si podat ruce. Všetečný pohled mladé generace zde však objevil skrytou možnost dvojího chápání, a tím logického popření původního významu. Případy dvojznačnosti i víceznačnosti chápání jazykových prvků nejsou… Více »
Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
2 years 3 months ago

Umím a díky za tip na pěkný web.

rodič
rodič
2 years 3 months ago
Pane Perun, Děkuji za reakci. Hodnoty lidí, to jest i rodičů jsou různé. Někteří kradou, lžou, korumpují, hovoří sprostě, nečtou, bijí své děti atp. Někteří ne. Někteří jen do jisté míry. Při absenci mravního pojítka náboženství, je jediným společným faktorem všech to, že chodili, chodí či budou chodit do školy. Chce-li stát, udržet alespoň zdání jakýchsi společných mravních hodnot v převážně ateistické konzumní společnosti, může toho nenásilně dosáhnout skrze školu. Také z tohoto důvodu se zde už měsíc s kdekým haštěřím o možnost dobrých, byť nekvalifikovaných učitelů zůstat učit, o neadekvátním výběru a nedostačující přípravě absolventů pedagogických škol pro zaměstnání… Více »
Perun
Perun
2 years 3 months ago
Asi se nikdy neshodneme v tom, kdo má prioritně vychovávat, a kdo má tudíž větší díl odpovědnosti za výchovu. Dle Vás evidentně stát a škola, dle mě rodina, resp. každý jednotlivec sám za sebe. Uvedu Vám názorný příklad, proč zastávám stanovisko přinejlepším sekundárnosti výchovného vlivu školy – škola mi od dětství vštěpovala, že žiji v nejlepším možném společenském systému, že komunisté jsou výborní, obětaví, spravedliví a čestní lidé. Měl ze mě tedy vyrůst oddaný občan socialistického zřízení, kandidát a posléze člen KSČ. Ale ouha – vyrůstal jsem v antikomunistické rodině, kde se o zločinech režimu mluvilo, kde se poslouchal Hlas… Více »
rodič
rodič
2 years 3 months ago
Kolego Perune, už jsem zde psal, že v ideálním světě je výchova primárně na rodině. Náš svět však zdaleka není ideální soudě dle počtu rozvedených manželství, dle počtu rodičů, kteří po deseti hodinách dřiny v nenáviděném zaměstnání aby měli co jíst, již nemají energii se svým potomkům věnovat a tak jim nevadí, že sedí před pc. Proto učitelé chtě nechtě přebírají výchovnou roli rodiny. Obávám se, že je rovněž na učitelích, aby si zajistili podporu rodičů pro své snažení jistým způsobem přístupu, který je však zatím neslučitelný se současným chápáním role učitele jako státního úředníka. Můžeme si stěžovat na nedostatek… Více »
Perun
Perun
2 years 3 months ago
Má-li škola suplovat i výchovnou funkci selhávající rodiny, musí k tomu mít vytvořeny podmínky, což v současnosti nemá. K výchově patří i sankce, protože člověk je svou podstatou sobecké stvoření. Jak píšete, nežijeme v ideálním světě, proto máme zákony, proto máme policii, soudy a vězení. Zkuste dnes nechat žáka po škole – přiletí na Vás ten rodič, který nedokázal udržet rodinu funkční, a div ne s advokátem v zádech Vám bude vyhrožovat, že půjdete k soudu pro překročení pravomocí. ŠKola tedy má vychovávat, ale milion věcí přitom nesmí. To je jako kdyby nám vláda řekla, že ruší policii, máme se… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Z velké části s Vámi souhlasím.

Můžete a vychováváte toho, kdo se tomu nebrání(pořád věřím, že velkou většinu studentů na SŠ, na ZŠ nemám zkušenosti).

Ale těžko v případech, které popisujete. Tak těch kompetencí moc učitel nemá, obzvláště když se za dotyčného ihned rodič bojově postaví.
Ale takový případ jsem za 4 roky na SŠ nezažil. Ale věřím, že na ZŠ jsou.

rodič
rodič
2 years 3 months ago
Kolego Perune, Za katedrou stojím už 14 let, na základním i na středním stupni naší školy. Jsem ale také a zejména rodič. Zatím se mi nic z toho, co popisujete, nepřihodilo, musím zaklepat. Z mé subjektivní zkušenosti, ale také z výzkumu vyplývá, že je-li navozena atmosféra pochopení společného snažení o znalostní i výchovný vývoj dítěte, rodiče spolupracují výtečně, což má samo sebou pozitivní dopad i na spolupráci dětí. Je smutným faktem, že učitelský formalismus zaměřený na jednostranně informativní funkci při rodičovských schůzkách, je mnohdy indikátor snahy o udržení statusu a role učitele ve vztahu k rodičům, kterým je tím vymezena… Více »
Václav Votruba
Václav Votruba
2 years 3 months ago
A je si rodič a učitel rovný? A je si rovné dítě a rodič? A dítě a učitel? Každý má ve vztahu úplně jinou roli, takže si být rovni nemohou! To ale neznamená, že jeden je podřazený a druhý nadřazený. Má rodič a učitel stejný zájem? Vždy? A ve všem? — „Formální arogance“ někdy chrání před možným zneužitím z druhé strany, ať už jde o preventivní hlášení nedostatečných z jedné strany (učitel) či stížnosti třídnímu, vedení školy z druhé strany (rodič). Nikdy nemůžete spoléhat na to, že druhá strana hraje otevřeně a fér. — I na SŠ máme žáky pohybující… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 3 months ago

Rovni si jsou. Pochopitelně.
Mají jen jinou roli, jinou odpovědnost, jiné možnosti, jiné práva, jiné povinnosti. Nejsou tedy identičtí. Ale to je něco jiného než rovni.
Stejný zájem buď mají nebo namají, bud jej najdou nebo nenajdou. Ale mají se pokusit jej najít.
Formálni arogance nechrání, neochrání, jen zakrývá nechuť či neschopnost.
I na školách máme učitele pohybující se za hranou zákona, bud jsou řešení nebo krytí školou – a co tím konstatováním dokazuji vůči vztahu učitel, žák-student, rodič?

rodič
rodič
2 years 3 months ago
„Je si rodič a učitel rovný?“ Pokud ne, odkud pramení nadřazenost jedné či druhé strany? Je učitel poskytovatel placené služby stejně jako holič či mechanik? Je rodič učitelův „zákazník“? Třeba je učitel zákazník rodičův a právem od něj žádá bezpodmínečnou a kvalitní službu při motivaci a vštěpení slušných mravů dítěti. Nebo jsou oba partnery při vzdělávání a výchově dítěte? Učitel, pokud už nedisponuje autoritou přirozenou, má vždy na své straně formální autoritu státního úředníka a svého titulu. Rodič má zase právo očekávat kvalitní vzdělání, včetně nenásilné motivace, inspirace a přirozené autority učitele. Odstrašující příběhy o drzých a zfetovaných spratcích a… Více »
Václav Votruba
Václav Votruba
2 years 3 months ago

DPS navrhujete mně, rodičům, učitelům nebo žákům?
V partnerství je dělba práce, učitel na různých stupních škol může mít větší či menší vliv. Na vysoké škole skoro nulový výchovný vliv, na prvním stupni větší. Ale do pěti let, či přesněji do tří let má ten zásadní vliv rodič/e. A s tím těžko něco jako učitelé naděláme.
Snad se aspoň shodneme, že pokud jedna strana selhává, druhá to nezachrání. Ať jde o rodiče nebo učitele. A přiznejme dětem/mladistvým určitou míru vlivu.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

Dost dobře nechápu rodiče, kteří se zříkají své výchovné role. Vlastně chápu: je to tak pohodlné.

Václav Votruba
Václav Votruba
2 years 3 months ago

„Kdyby byl titul z pedagogické fakulty zárukou kvality učitele, nikoho by ani nenapadlo přijmout někoho nekvalifikovaného a žádný předpis by nebyl potřeba“. Dnes na tu moudrou dámu z pedagogické fakulty často vzpomínám.

Jestli to ale není tak, že prostě ředitel/ka po ruce žádného absolventa/ku neměl/a. Vzpomínám si právě na takvý příklad v Karlovarském kraji před patnácti lety a zobecňuji (neoprávněně). Otázka je dobrá, před pár lety učitelé ze školství odcházeli kvůli platům a ředitelům často nezbylo přijmout kohokoliv. Někdo zůstal, někdo si doplnil kvalifikaci. To jen na okraj.

Oldřich Botlík
2 years 3 months ago
Tentokrát se mi text kolegy Šteffla velmi líbil, protože situaci vidím hodně podobně jako on. Stejně jako on se domnívám, že rozdílné pohledy na celou věc vyplývají primárně z rozdílů v chápání role státu nejen ve školství, ale v celé společnosti. A že tedy výraznějšího sblížení názorů dosáhnout nelze. Snad bych jen ještě více zdůraznil něco, co v jeho obsáhlém textu trochu zapadlo, i když to rovněž zmínil. V porovnání s „pohromou“, jež se na „institucionalizované“ školství valí a bude nadále valit stále rychleji ze všech stran, je předmět celé diskuse v podstatě úplně marginální a umělý. Navíc se dokonce… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

To není vtip, ale skutečnost. Tady na Eduinu je rozhovor s finskou ministryní školství. Líbí se mi její slova:

„Fínsky model funguje len vo Fínsku, pre fínsku spoločnosť.“
(http://www.eduin.cz/clanky/tydenik-trend-do-vzdelavani-ve-finsku-mluvi-statni-sprava-experti-i-obycejni-lide/)

O Finsku se rádo mluví, ale nic nenasvědčuje tomu, že by o něj ve skutečnosti někdo stál. Viz obrovská podpora selektivnosti ve vzdělávání (víceletá gymnázia), viz obrovská odpora návratu k jednotnému školství (vzorové osnovy, švp). Viz vztah veřejnosti k učitelům (který se ukázal i v aktuální diskusi o nekvalifikovaných).

sergo
sergo
2 years 3 months ago

přesně tak,u nás se po roce 89 začalo s kolektivní rozkrádaškou,sebdestrukcí,žitím z podstaty a příživnictvím na velkém německém bratru,ve finsku se rozpadem sssr zhroutila celá finská ekonomika,25% nezaměstnaných v zemi kde jako u nás neexistovala nezaměstnanost,celý sociální systém,nicméně finové nevyhlásili heslo „ber kdo co můžeš“ ale všechny politické strany zasedly ke kulatému stolu a dohodly se na 8 letém plánu restrukturalizace ekonomiky,utažení opasků s tím,že se pak nebudou mít tak dobře jako dřív,ale bídu společně překonají a tak přešli z atomových ledoborců na mobily…

sergo
sergo
2 years 3 months ago

finský politický systém? bvšechny strany které překonají volební kvůtu jsou v parlamentu a rozdělí si podle počtu hlasů ministerské posty,nikdo není v opozici!!!uzavřou společně jednotný vládní program-všech 8 stran!!!všichni mají společnou zodpovědnost za rozvoj a úprosperitu státu,a finsko prosperuje,dostalo se před německo,je to zase průmyslová země,expanduje defakto ekonomicky ovládá ruskou karéli,tak to by u nás vážení opravdu možné nebylo,a taky provedli moderní školskou reformu (2004)ale ta je u nás nepředstavitelná….

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 3 months ago

„Mnohé argumenty těch, kteří trvají na formální kvalifikaci všech učitelů, pramení z předpokladu, že B=0“

Protože patřím do skupiny „těch, kteří trvají na formální kvalifikaci“ – a mimochodem ve shrnutí pana Feřteka se píše, že v tomto panuje spíše shoda – rozhodně odmítám tvrzení, že bych vycházel z „předpokladu, že B=0“. Myslím, že je nám (zastáncům) toto tvrzení vytrvale a neférově podsouváno. Sohlasím s tím, že vlastně neumíme vést hranici mezi „kvalitním“ a „nekvalitním“. Pak je ovšem nevěrohodné tvrzení, že mezi nekvalifikovanými je tolik kvalitních. Jak to víte? Naopak se tu vytváří mediální fikce, že C = 17 000.

sergo
sergo
2 years 3 months ago

co to je za idiotskou logiku? kvalitní nebo kvalifikovaný! to může pronést jenom blbec! profesionál musí být vždy !!! kvalifikovaný,jestli je podprůměrný,průměrný nebo nadprůměrný to už je jiná….

sergo
sergo
2 years 3 months ago

vážení jestli nám za posledních 30 let ujel v pedagogice vlak,jestli jsme si nechali rozvali i ten zastaralý systém.jestli jsme si nechali vnutit debilizující boľoňský systém atd. tak to ještě neznamená,že pedagogika a didaktika neprodělává bouřlivý vývoj,to že máme přuhlouplý systém výuky jazyků,pro černoušky 19. století,ještě neznamená,že neexistují moderní didaktické metody,kdy se jazyk zvládne za půl roku,rok,dva roky,max3!!!takže tady neplačme před zrcasalem že máme křivou hubu!

wpDiscuz