Sdílet článek
v dnešním bEDUinu, který shrnuje dění od 10. do 16. 11., se věnujeme těmto tématům:
Změnám ve školství;
„kauze Bobek“;
Politice nejen pro mladé.
Jak se dělá změna?
Pavel Trejbal 18. 11. 2025
Týden stručně
Jak proměnit školy zespoda? Eduzměna líčí pět let zkušeností z Kutnohorska
V červnu skončila po pěti letech pilotní část projektu Eduzměny na Kutnohorsku. Cíl si nestanovili skromný: proměnit podobu a metody práce všech škol v regionu. Do jaké míry se jim ho podařilo splnit? A lze ho replikovat v dalších regionech? „Změna, pokud má být trvalá, se musí dělat v širším měřítku a ve shodě všech, kterých se vzdělávání nějak týká. A je nutné do ní zatáhnout nejen ředitele a učitele, ale i zástupce zřizovatelů, rodičů a pokud možno i těch, kteří s dětmi pracují mimo školu,“ přibližuje rozměry výzvy autor knihy o tomto projektu, Mapa změny, Tomáš Feřtek. Upozorňuje, že právě zřizovatelé a rodiče byli často opomíjeni ve starších projektech. Eduzměna si k nim pokusila najít cestu. Ve zřizovatelích nakonec objevili pragmatické spojence, kteří ale potřebují přesně vědět, co získají investicemi do škol. A rodiče? Ukázalo se jako obtížné získat si a udržet jejich pozornost. Aby si vytvořili se školou vztah, je potřeba věnovat této skupině čas a peníze. Ale vyplatí se je vzdělávat a zvyšovat tak jejich motivaci podílet se na fungování školy.
Celou pětiletou cestu za změnou přiblíží tým Eduzměny s řadou expertů na konferenci Eduzměna², která proběhne 26. listopadu 2025 v kongresovém centru pražského hotelu Olšanka. „Budeme sledovat dvě linky. Jedna je zaměřena čistě na Eduzměnu a chceme v ní nabídnout pohled na to, co se odehrávalo na Kutnohorsku a v dalších regionech, jaké pozitivní změny se za pět let staly, a kde se naopak ukázalo, že je potřeba dělat věci trochu jinak,“ říká ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška. „Druhá linka se více zaměří na to, jak obecně přistupovat k systémové změně. Mluvit o tom bude třeba Olga Shirobokova, která od roku 2023 ve Vídni řídí Ashoka Visionary Program cílený na mezinárodní sociální inovace,“ doplňuje.
Nezpochybňujeme význam kompetenčního přístupu, ale učitelé musí být připraveni i na žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, reaguje na „kauzu Bobek“ Učitel naživo
Silné emoce vzbudil v učitelské komunitě článek Hospodářských novin, který přibližuje postoje pedagoga, autora knihy Učitelství jako řemeslo a lektora budoucích učitelů v organizaci Učitel naživo, Pavla Bobka. Bobek se v něm vymezuje vůči volnosti, kterou učitelům dávají revidované rámcové vzdělávací programy k rozvoji kompetencí žáků. Sám vychází z kognitivních věd a ze zkušeností, které získal v londýnské škole s vysokou mírou dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí (více v rozhovoru pro EDUin). Právě u nich učení prožitkem nemusí být efektivní, jak upozorňují v odborném stanovisku Blanka Pravdová s Martinem Kozlem z Učitele naživo. V reakci na článek zdůrazňují, že zahrnutím Bobka do jejich týmu lektorů organizace nezpochybňuje kompetenční přístup ke vzdělávání. Cílí tím na edukaci učitelů a ředitelů škol tak, aby byli připraveni pracovat s každým žákem, tedy i s tím ze sociálně znevýhodněného prostředí, který je podle organizace absencí jasného kurikulárního zadání nejvíce ohrožen.
Co si tedy lze z celé situace odnést? Zejména to, že je dobře, že se vede o pedagogických přístupech diskuze. Je v pořádku si přiznat, že žádný přístup není dokonalý a ideální pro všechny žáky. Ti mají různé potřeby, a pokud máme indicie, že explicitní výuka pomáhá s potíráním nerovností, tak je třeba se tím zabývat a aplikovat ji tam, kde to dává smysl. Jak výstižně shrnuje Alexis Katakalidis: „Namísto obecného odsuzování této metody máme identifikovat prvky, které jsou společné pro nás pro všechny, abychom společně mohli prosazovat pedagogické přístupy, které posunou naše žáky kupředu k nabytí znalostí, dovedností a hodnot čili kompetencí.“
Školské odbory vyhlásily kvůli chybějícím miliardám stávkovou pohotovost
Odbory tak reagují na chybějících 3,7 miliardy korun na konci kalendářního roku, hlavně na platy nepedagogických pracovníků. Přesun financí na obce a kraje má platit až od roku 2026, což teď komplikuje rozpočty. Odbory žádají rychlé řešení a varují, že může jít o listopadové výplaty a odměny. Ministerstvo školství slibuje, že školy obdrží chybějící peníze včas a v plné výši. Odbory ale drží pohotovost, dokud se tak nestane. Stávku nevylučují, pokud bude nejistota trvat.
Bubnovačka: Celé Česko bubnuje na podporu dětí ohrožených násilím
Akce Bubnovačka, pořádaná Centrem LOCIKA 19. listopadu 2025 v rámci Týdne za dětství bez násilí, je celorepublikovou výzvou k ochraně dětí před násilím v blízkých vztazích. Jejím cílem je symbolicky „dát hlas“ dětem, které zůstávají skryté a neslyšené. Zúčastnit se může kdokoliv – zapojením do veřejného bubnování, sdílením fotek či videí na sociálních sítích a podporou osvětových akcí na školách i v komunitách. Bubnovačka motivuje jednotlivce, školy i obce, aby o tématu mluvili otevřeně, dali dětem najevo, že v tom nejsou samy, a pomohli bourat tabu okolo násilí v dětství. Letos je přihlášeno už přes 150 tisíc lidí, přidejte se i vy.
Vánoční výzdoba Prahy 3 sklízí nadšení veřejnosti. Vznikla podle dětských obrázků
Praha 3 letos nechala vánoční světelné dekorace na kreativitě dětí z místních mateřských škol. Vítězné obrázky dětí, převzaté věrně do světelné podoby, teď zdobí sloupy veřejného osvětlení a staly se hitem sociálních sítí. Město projekt plánuje rozvíjet i v dalších letech a podporovat tak kreativitu dětí i jejich vztah k veřejnému prostoru. Podle Lenky Volfové, metodičky základní a mateřské školy v Praze 3, jde o symbolický důkaz toho, že jsou pro městskou část ti nejmenší důležití.
Výrok týdne
„Nejsou žádná data, že by inkluze zničila české školství. Výsledky českého školství v mezinárodních testech buďto stagnují, nebo se mírně zlepšují, anebo stagnují a ostatní se zhoršují, takže se relativně zlepšujeme. Učitelé hodnotí pracovní podmínky lépe než před pěti lety. Takže tam je co zlepšovat, ale příběh, že to zničilo české školství, je trochu přehnaný, tomu nic neodpovídá v hlavních velkých datech,“ více zde:
míní sociolog a ředitel organizace PAQ Research Daniel Prokop.
Rozhovor
Mladí se o dění kolem sebe zajímají, jen jim k tomu musíme dát nástroje, říká učitel a zakladatel Politiky (nejen) pro mladé
Osmadvacetiletý učitel tělocviku a matematiky Jan Dvořák z Jeseníku dostal letos od prezidenta Petra Pavla medaili Za zásluhy v oblasti výchovy a školství. Ještě během studií založil v roce 2018 projekt Politika (nejen) pro mladé. Ten z instagramového profilu řízeného jedním člověkem přerostl v iniciativu s desítkami členů, která dnes pořádá workshopy pro školy a vydala i knihu. V rozhovoru se Dvořák obrací ke své skautské zkušenosti, která ho formovala, i k současnému poslání: výuce žáků na základní škole.
Informaci o ocenění jste se dozvěděl mezi hodinami ve škole, za pět minut jste měl učit. Jak ta hodina probíhala? Řekl jste to dětem?
Telefon mi zvonil už dopoledne, ale při vyučování jej neřeším. Jen jsem si všiml neznámého čísla. Až o přestávce jsem to vzal – a první pocit byl, že si ze mě někdo vystřelil. Rychle jsem googlil jméno, telefonní číslo, jestli se to dá spárovat… A odpovídalo to. To byl šok. Naštěstí šlo o hodinu tělocviku, takže jsem do ní intuitivně vplul. Ale při vysvětlování úkolů mi v hlavě vířily myšlenky. Při hrách jsem pak víc sledoval, co se mi honí hlavou, než samotný průběh. Ale naštěstí to byla poslední hodina, takže jsem pak měl čas si to seřadit a uklidnit se.
Pak jsem se dozvěděl druhou věc, a to, že se to nikomu nesmí říct, byla to neveřejná informace. S tím bylo pro mě těžké nakládat. Člověk by rád přišel za kolegy do kabinetu nebo za dětmi a řekl jim to, ale nemohl. Možná jsem se často jen tak nepřítomně usmíval. Naopak díky tomu, že jsem měl měsíc a půl na vstřebání emocí, jsem na udělování cen 28. října šel s odstupem a s částečně zpracovanými emocemi.
Předávání ocenění už proběhlo, děti to už logicky vědí. Jaká byla jejich reakce, zajímají se o to vůbec?
Kromě výuky tělocviku a matematiky jsem také třídní učitel sedmé třídy. Mají whatsappovou skupinu, ve které si občas píšou o domácích úkolech nebo testech. Já ji nepovažuji za oficiální komunikační kanál, ale i tak mi daly vědět, jak to vnímají. Zjistil jsem tam o sobě spoustu věcí – třeba že jsem „sigma učitel“ a že mi vzrostla „aura o miliardu bodů“, takže si myslím, že to určitě ocenily. Byly ale podzimní prázdniny a ještě jsem se s nimi neviděl. Jsem proto zvědavý na reakci přímo ve škole. Minimálně mě pobavilo, jak to vnímají různé generace odlišně. Blahopřání byla spousta, ale přece jen od vlastních žáků to zahřálo nejvíc.
Celý rozhovor Patricie Martinů čtěte na webu EDUinu.
Z EDUkalendáře
- 11. → Všude → Bubnovačka
- 11. → Praha → Den workshopů
Chcete, aby se čtenáři dozvěděli o vaší události? Vyplňte formulář!
Autor článku:
Pavel Trejbal
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
