Podstatou dobré kyberprevence je nejen znalost rizik, ale i přínosů digitálních technologií

Co přinesl týden 28. 11. – 4. 12.

Krátce: 

Výrok týdne:

Každý z nás má v sobě nějakou kapacitu, nějaký sklon chovat se agresivně. Musíme se postupně naučit těmto sklonům nepodléhat a používat jiné prostředky k řešení problémů a konfliktů. Stejně tak jsou sklony k agresivitě a šikaně součástí DNA skupin. Skupiny jsou fajn, protože si v nich nacházíme přátele, zažíváme v nich příjemné chvíle plné humoru, ale také se v jejich rámci vytvářejí různé hierarchické struktury, kdy někdo je nahoře a někdo dole,” říká finská psycholožka Christina Salmivalli, spoluautorka programu KiVa pro prevenci šikany (lidovky.cz).

V souvislostech:

Hlídání hranic je důležité, být jen v roli „policajta” ale nefunguje

„Snažíme se vysvětlit, že podstatou dobré kyberprevence je nejen znalost rizik, ale i přínosů digitálních technologií,“ říká Adéla Lábusová, lektorka programu Internetoví Úžasňáci, který učí učitele, jak pomáhat dětem bezpečně se pohybovat v online prostředí. O reálných rizicích, se kterými se v něm mohou potkat, přednášela na konferenci Digitální wellbeing dětí, stejně jako o řadě mýtů, které si rodiče i učitelé s online prostředím spojují.

Co všechno se dá zařadit pod pojem digitální výchova nebo vzdělávání? Vysvětlování, jak se v online světě chovat bezpečně, nebo funkční dovednosti, tedy jak používat technologie?

Obojí, a navíc je klíčový rozvoj kompetencí nebo dovedností. Co je podstatné pro prevenci v online prostředí, není až tak odlišné od toho, co děti potřebují v reálném světě – důležité je kritické myšlení nebo obecně rozvoj mentálních procesů. Jedině to umožní rozpoznávat faleš a podvod, jako jsou fake news, dezinformace nebo phishing. Vedle toho můžeme jmenovat rozvoj socio-emočních dovedností, seberegulaci, prostě kompetence související s rozvojem osobnosti a odolnosti a vztahu k druhým lidem a společnosti. V rámcových vzdělávacích programech je to zařazeno jako občanské kompetence. Když děti nebudou umět pracovat se svými pocity v reálném světě, těžko je to budeme učit jen při hraní PC hry.

 

K přednášce Adély Lábusové a Radky Kůřilové se můžete vrátit na youtube SKAV (Stálé konference asociací ve vzdělávání), která konferenci Digitální wellbeing dětí pořádala.

Chcete-li se dozvědět více, podívejte se na stránky organizace Jim a Jules, web projektu Internetoví Úžasňáci nebo na bezplatný online kurz o práci s náročným chováním a traumatem u žáků Příběh Jany. Aktuálně se Adéla Lábusová podílí na přípravě online kurzu a lekcí pro výuky: Labyrint sítě a ráj srdce, dostupný bude koncem školního roku.

 

Máme se bát vlivu, který má online prostředí na dnešní mladou generaci? Bude nějak zásadně jiná?

Já si to nemyslím. I když vyrůstají obklopení technologiemi, nejsou to jiné bytosti. Přemýšlejí stejně, mají podobné problémy. Vzpomeňte si, co se v naší době říkalo o vlivu televize. Možná se jen málo mluví o tom, že se užívání kyberprostoru mění s věkem a že narůstá v době, kdy pomáhá sytit specifické vývojové potřeby. Mimochodem, technologie nebo sociální sítě nepoužívají jen mladí lidé. Jak vypadá pracovní den zhruba poloviny dospělé populace? Ráno si v práci sednou za počítač, cestou z práce napíší zprávu a doma si sednou k televizi. Před obrazovkou jsme všichni, záleží na tom, co, proč a jak s ní děláme. To je klíč.

Na konferenci věnované digitálnímu wellbeingu jste v rámci své přednášky ukazovala výsledky výzkumů, podle nichž má užívání technologií ve škole i mimo ni do určité míry pozitivní dopad na učení dětí. Nad tuto míru ale začne škodit. Jak poznat bod zlomu?

Na to bohužel není jednoduchý návod. Nedá se ani řídit podle doby, kterou dítě stráví u obrazovky, tedy podle tzv. screentime. Nedá se jednoduše říct, že pro všechny je dobré hrát hry maximálně dvě hodiny denně – je to individuální a z výzkumů dokonce vyplývá, že i nadměrné hraní může být v některých situacích přínosné, pokud ho zasadíme například do kontextu týraného dítěte. Je to sice extrémní příklad, ale ukazuje, že záleží na individuálních podmínkách. Vyžaduje to vždy pochopení potřeb konkrétního dítěte.

Celý rozhovor s Adélou Lábusovou čtěte na webu EDUin.cz.

Z edukalendáře:

Beduin každý týden odebírá zdarma 6 493 lidí, kterým záleží na českém vzdělávání a chtějí jeho změnu k lepšímu. Podpořte jeho vydávání svým darem a přidejte se mezi aktivní občany, kteří si uvědomují, že vzdělávání je důležité téma.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments