Podstatou dobré kyberprevence je nejen znalost rizik, ale i přínosů digitálních technologií

Co přinesl týden 28. 11. – 4. 12.

Krátce: 

• Státní rozpočet prošel ve sněmovně dalším čtením, platy učitelů budou příští rok na úrovni 114 procent průměrného příjmu. Sněmovna zároveň ve středu neschválila pozměňovací návrh na převedení více než čtyř miliard korun z vládní rezervy do rozpočtu ministerstva školství, vláda stále počítá s garancí 130 procent po schválení novely zákona o pedagogických pracovnících. „Spoléháme se hlavně na to, že letošní ozdravné kroky nám v souvislosti se státním rozpočtem umožní mít příští rok volné ruce na to, abychom mohli platy pedagogů zvyšovat,“ cituje HN mluvčího vlády Václava Smolku. Školské odbory organizují petici za to, aby 80 procent z navýšení prostředků na platy v příštím roce šlo do tarifu, návrh rozpočtu počítá s navýšením nenárokových složek učitelských platů. „Jenom nárokové tarify zaručí, že tuto část platových prostředků nebude možno přesouvat na úhradu různých jiných výdajů,“ píše se v petici (Novinky). Jan Zeman z EDUinu v komentáři upozorňuje, že se opět „dostáváme do situace, kdy ti nejlepší uchazeči, kteří uvažují o učitelství, vidí ve své cestě překážku v platovém ohodnocení“ (Seznam Zprávy).
• Od července 2023 bude v každém kraji školy podporovat v oblasti managementu tým odborníků. Na projekt je do konce června 2029 z Operačního programu Jan Amos Komenský určeno asi 895 milionů korun, cílem je zejména nastavit systém komunikace a metodické podpory škol a zřizovatelů. „Nejenom to, aby ministerstvo bylo schopné včas, správně a srozumitelně informovat školy a zřizovatele, ale zároveň aby mělo i zpětnou vazbu od škol a zřizovatelů a na základě té znalosti a oboustranné komunikace mohlo přizpůsobovat své rozhodovací procesy nebo legislativní plány,“ řekla náměstkyně Martina Běťáková na kulatém stole MŠMT (Novinky).
• Sněmovna schválila pozměňovací návrh, kterým přesunula chybějící miliardu na platy asistentů pedagoga do rozpočtu MŠMT. Vládní koalice se před středečním jednáním o rozpočtu rozhodla posílit rozpočet MŠMT o 1,1 miliardy na platy asistentů pedagoga (ČT24). Ministerstvo školství zároveň předložilo návrh s výraznými změnami ve fungování asistentů pedagoga, který v odborných kruzích naráží na kritiku. Návrh má zastavit neustálý růst počtu asistentů, ale také posílit jejich pozici a ulehčit poradenským zařízením a školám od administrativy (Novinky). Neprošlo navýšení prostředků na ONIV, více peněz na zvýšení učitelských platů nebo pro vysoké školy (Deník N).
• Ženy v učitelských sborech převládly v 50. letech minulého století a v dohledné době se na tom zřejmě nic nezmění. V Česku je v pedagogických profesích mužů zaměstnáno zhruba 18 až 20 procent, nejméně v mateřských školách (0,5 %), nejvíce na školách středních. Tam také převládají ve vedení, muže-ředitele má 55 % z nich. Poměr mezi muži a ženami se v pedagogickém sboru příliš nezměnil a zatím se zdá, že ani vyšší platy muže nepřesvědčily. Na pedagogických fakultách jsou studenti v poměru 1:4 ve prospěch mladých žen. „Dřív jsme si říkali, že ženy v pedagogických profesích převažují, protože se jedná o špatně placenou práci,“ říká Nina Fárová ze Sociologického ústavu AV ČR. „Z průzkumů ale vyplývá, že v Česku mají učitelství lidé hodně spojené s péčí, a péče je vnímána jako ženská záležitost“ (LN).
• Ukrajinští maturanti dostanou příští rok při maturitě více času. Novou registrací chce vláda řešit problém dětí, které jsou v Česku, ale nechodí tu do školy. Ukrajinští uprchlíci, kteří budou příští rok v Česku maturovat, dostanou na písemnou a praktickou část zkoušky o 25 procent více času. U testu a ústní zkoušky z češtiny budou moct použít Pravidla českého pravopisu. „Pokud by se postupovalo podle běžných pravidel pro uzpůsobení podmínek, hrozila by vysoká neúspěšnost žáků-cizinců u maturitní zkoušky, a to nikoli pro zvládnutí odborné složky vzdělávání, ale kvůli krátkému času na ovládnutí českého jazyka na vysoké úrovni,“ uvedlo MŠMT (Novinky). Vláda připravuje také novelu Lex Ukrajina, podle níž se Ukrajinci na českém území budou muset znovu registrovat. Má vyřešit mimo jiné i nedostatečnou integraci uprchlíků do škol. Část ukrajinských dětí se stále vzdělává pouze online, nebo se nevzdělávají vůbec (LN).
• Důvody, proč se v některých regionech daří překonat sociální zatížení, hledá studie představená na výroční konferenci Aspen Institutu. „Pořád se říká, jak jsou Karlovarský, Ústecký kraj a další neúspěšné, my se snažíme dívat na to, jaká je situace v těch jednotlivých mikroregionech a jak se srovnatelným územím daří překonávat složité sociální podmínky,“ vysvětlují Michal Ostrý a Karel Gargulák, dva z autorů analýzy PAQ Research v rámci výroční konference Aspen Kam kráčíš, Česko?. 
• Sníženou známkou z chování hodnotí ředitelé škol v některých okresech častěji než jinde. Premianty jsou Teplicko a Znojemsko. Podíl žáků se sníženou známkou z chování se mezi okresy liší. Zatímco na Teplicku a na Znojemsku ji má 4,2 procenta žáků základních škol ve čtyřletém průměru, na Zlínsku pouze půl procenta. Z milionu dětí na ZŠ má podle školní inspekce vážné kázeňské problémy mezi deseti a dvaceti tisíci. „Pokud škola bere nástroj snížené známky z chování pouze jako sankci a trest, upevní spíše sebepojetí dítěte: Já jsem grázl, se všemi negativními důsledky,“ citují autoři Milana Kotíka z AISIS (iDnes).

Výrok týdne:

„Každý z nás má v sobě nějakou kapacitu, nějaký sklon chovat se agresivně. Musíme se postupně naučit těmto sklonům nepodléhat a používat jiné prostředky k řešení problémů a konfliktů. Stejně tak jsou sklony k agresivitě a šikaně součástí DNA skupin. Skupiny jsou fajn, protože si v nich nacházíme přátele, zažíváme v nich příjemné chvíle plné humoru, ale také se v jejich rámci vytvářejí různé hierarchické struktury, kdy někdo je nahoře a někdo dole,” říká finská psycholožka Christina Salmivalli, spoluautorka programu KiVa pro prevenci šikany (lidovky.cz).

V souvislostech:

Hlídání hranic je důležité, být jen v roli „policajta” ale nefunguje

„Snažíme se vysvětlit, že podstatou dobré kyberprevence je nejen znalost rizik, ale i přínosů digitálních technologií,“ říká Adéla Lábusová, lektorka programu Internetoví Úžasňáci, který učí učitele, jak pomáhat dětem bezpečně se pohybovat v online prostředí. O reálných rizicích, se kterými se v něm mohou potkat, přednášela na konferenci Digitální wellbeing dětí, stejně jako o řadě mýtů, které si rodiče i učitelé s online prostředím spojují.

Co všechno se dá zařadit pod pojem digitální výchova nebo vzdělávání? Vysvětlování, jak se v online světě chovat bezpečně, nebo funkční dovednosti, tedy jak používat technologie?

Obojí, a navíc je klíčový rozvoj kompetencí nebo dovedností. Co je podstatné pro prevenci v online prostředí, není až tak odlišné od toho, co děti potřebují v reálném světě – důležité je kritické myšlení nebo obecně rozvoj mentálních procesů. Jedině to umožní rozpoznávat faleš a podvod, jako jsou fake news, dezinformace nebo phishing. Vedle toho můžeme jmenovat rozvoj socio-emočních dovedností, seberegulaci, prostě kompetence související s rozvojem osobnosti a odolnosti a vztahu k druhým lidem a společnosti. V rámcových vzdělávacích programech je to zařazeno jako občanské kompetence. Když děti nebudou umět pracovat se svými pocity v reálném světě, těžko je to budeme učit jen při hraní PC hry.

Máme se bát vlivu, který má online prostředí na dnešní mladou generaci? Bude nějak zásadně jiná?

Já si to nemyslím. I když vyrůstají obklopení technologiemi, nejsou to jiné bytosti. Přemýšlejí stejně, mají podobné problémy. Vzpomeňte si, co se v naší době říkalo o vlivu televize. Možná se jen málo mluví o tom, že se užívání kyberprostoru mění s věkem a že narůstá v době, kdy pomáhá sytit specifické vývojové potřeby. Mimochodem, technologie nebo sociální sítě nepoužívají jen mladí lidé. Jak vypadá pracovní den zhruba poloviny dospělé populace? Ráno si v práci sednou za počítač, cestou z práce napíší zprávu a doma si sednou k televizi. Před obrazovkou jsme všichni, záleží na tom, co, proč a jak s ní děláme. To je klíč.

Na konferenci věnované digitálnímu wellbeingu jste v rámci své přednášky ukazovala výsledky výzkumů, podle nichž má užívání technologií ve škole i mimo ni do určité míry pozitivní dopad na učení dětí. Nad tuto míru ale začne škodit. Jak poznat bod zlomu?

Na to bohužel není jednoduchý návod. Nedá se ani řídit podle doby, kterou dítě stráví u obrazovky, tedy podle tzv. screentime. Nedá se jednoduše říct, že pro všechny je dobré hrát hry maximálně dvě hodiny denně – je to individuální a z výzkumů dokonce vyplývá, že i nadměrné hraní může být v některých situacích přínosné, pokud ho zasadíme například do kontextu týraného dítěte. Je to sice extrémní příklad, ale ukazuje, že záleží na individuálních podmínkách. Vyžaduje to vždy pochopení potřeb konkrétního dítěte.

Celý rozhovor s Adélou Lábusovou čtěte na webu EDUin.cz.

Z edukalendáře:

• 8. 12. →Brno→ Mezinárodní konference Patříme k sobě? Region jako „education village“
• 13. 12. → Praha→Konference k projektu RECHANCE