Zrušení víceletých gymnázií by pomohlo celé společnosti, myslí si Miroslav Hřebecký

(c) Kateřina Lánská

Mezinárodní srovnání i česká zkušenost ukazují, že víceletá gymnázia vzdělávacímu systému příliš výhod nepřináší. Je třeba zvrátit zažité představy, že tato gymnázia jsou obecně prospěšná, říká Miroslav Hřebecký ze vzdělávacího centra EDUin.

autor: Vladimír Barák
Text vyšel na webu Týdeníku Hrot.

Diskusi o budoucnosti víceletých gymnázií oživil ministr školství, mládeže a tělovýchovy Vladimír Balaš (STAN). Ten prohlásil, že není příznivcem tohoto typu škol. Podle Miroslava Hřebeckého, programového ředitele neziskové organizace EDUin, má v tomto případě politik k danému tvrzení pádné důvody. „Kdyby všechny děti vyrůstaly společně až do patnácti let, rozšířilo by to navzájem jejich toleranci a sociální dovednosti. To by prospělo soudržnosti celé společnosti. Z toho plyne, že bychom snížili nerovnosti způsobené předčasnou selekcí,“ říká Hřebecký. Podle něj ti lidé, kteří za víceletá gymnázia bojují, mají jen velmi málo argumentů. A těch, které jsou prokazatelné, ještě méně.

V Česku se po vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše opět rozhořela diskuse o roli a smyslu víceletých gymnázií. Co na ni říkáte?

Diskuse o víceletých gymnáziích je cyklická a má pokaždé stejný průběh. Objeví se nějaký odkaz na další zveřejněné důkazy o tom, že tento druh škol je nesystémový, zvyšuje nerovnost, či o jejich malé přidané hodnotě. Na základě toho nějaká veřejná osoba nahlas zauvažuje o jejich omezení, nebo dokonce zrušení a strhne se bouřlivá negativní veřejná reakce nepostrádající emoce. Na jejím základě si to daný politik zase rychle rozmyslí a pokračujeme dále při starém až do doby nějakého nového politika či nějakých dalších významných důkazů o vlivu tohoto druhu škol na vzdělávací soustavu a společnost. Ostatně už na víkendovém sjezdu STAN ministr Balaš svůj proslov začínal slovy: „Nebojte, rušit gymnázia nebudu, to byla jen úvaha – myslím si o tom své, ale nebojte…“

Jaký na tuto věc převládá odborný názor? Kloní se experti spíše k zachování, nebo ke zrušení tohoto typu gymnázií?

Jestliže je debata vedena mezi experty na systémové úrovni vzdělávací politiky, například z ministerstva školství či akademiky z vysokých škol, shoda se najde poměrně rychle a je to vidět i v koncepčních dokumentech státu. Doporučení zrušit víceletá gymnázia není nové. Přišlo ze strany OECD už v roce 1996, počítal s tím první koncepčnější dokument o českém školství – Bílá kniha z roku 2001. Dále také Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020, která byla mimochodem připravená za tehdejšího ministra školství, dnešního premiéra Petra Fialy. Tato strategie otevřeně hovoří o potřebě snižovat formální selekci na nižších stupních vzdělávacího systému, čímž má na mysli především právě efekt způsobovaný diskutovaným druhem škol. Rovněž aktuální Strategie vzdělávací politiky 2030+ hovoří jasně, cituji: „Přijmeme opatření omezující vnější diferenciaci a selektivitu školství, které se projevují nejen vysokou mírou odchodů na víceletá gymnázia, ale i rozdělováním žáků do tříd dle dosahovaných vzdělávacích výsledků.“

Když je tedy zrušení víceletých gymnázií odborně vyřešeno a v podstatě s tím počítají i vládní strategie, proč je kolem tématu tak rušno?

Ve strategii přijaté vládou takový text sám o sobě pozornost nevzbudí, ale stačí, aby nový ministr školství, nepoučen bojovou zkušeností svých předchůdců (téma opakovaně zvedali ministři školství za ČSSD, například Eduard Zeman, Marcel Chládek, Kateřina Valachová, pozn. red.), s myšlenkou na omezení přišel do médií a strhne se poprask. Když totiž tuto debatu přenesete z akademického systémového pohledu do veřejného prostoru, stává se z toho výbušné politikum. Takřka všichni konzumenti veřejných mediálních vyjádření to nahlížejí pohledem uživatelským – tedy vůči svým dětem, a vše berou nesmírně osobně. Proto ty kontroverze, jakkoli vlastně zastánci víceletých gymnázií nemají příliš věcných argumentů, které by nebyly objektivně vyvratitelné.

Jaké argumenty pro existenci víceletých gymnázií jsou nejčastější?

Argumenty na straně těch, kdo by si přáli předčasnou selekci dětí již v polovině základních škol zachovat, jsou v podstatě dva: existence víceletých gymnázií respektuje přání rodičů a zajišťuje možnost úniku ze špatného základního vzdělávání. To v ČR zatím zcela postačuje na obhajobu takového systému.

Sám jste zmínil, že převládá uživatelský pohled. Rodič myslí na své dítě, nikoli na systém jako celek. Je to ale opravdu špatně?

Rodiče si někdy v předmětné debatě mohou klást otázku, zda tedy vykonali něco ošklivého, když dítě poslali na víceleté gymnázium, když to koná společenskou škodu. Tady je namístě uklidnit, že to není jejich vina, ale státu, že to umožňuje. Je logické, že pokud existuje nějaká možnost systémové výhody pro mé dítě, které je mi tím nejcennějším, co v životě mám, budu se logicky jako starostlivý rodič snažit ji využít, pokud mám pocit, že to pro dítě bude lepší. Je ale třeba upozorňovat i na odvrácenou stranu Měsíce, ne vždy to na první pohled lepší řešení musí být skutečně lepším. Vezměte už jen to, že převis na víceletá gymnázia je 1 : 2 až 1 : 3, takže se většina dětí nedostane. A málokdo z rodičů si dopředu položí otázku, co s dítětem nepřijatým takový první velký neúspěch jeho života a nenaplněné očekávání jeho rodičů udělají.

Je něco, co vám v současné diskusi chybí?

Jednoznačně vysvětlování ze strany státu směrem k rodičům, proč omezení počtu víceletých gymnázií jejich dětem neuškodí a na základě čeho to víme – nejde o výmysly, jde o daty potvrzený fakt, který se navíc shodně ukazuje i v zahraničí. Zkrátka vysvětlovat a vysvětlovat. Je to nepopulární, ale jinak se zažitý názor na plošnou prospěšnost gymnázií vyvracet nepodaří.

Ministr školství Balaš řekl, že není příznivcem víceletých gymnázií. Z vašich slov vyplývá, že vy rovněž ne. Proč by podle vás bylo lepší tyto školy zrušit?

Jednotnou základní školu až do patnácti let můžeme označit za celospolečensky výhodnější. Pokud bychom výhledově, tedy ne revolucí naráz, ale postupně a promyšleně, dokázali víceletá gymnázia tlumit, pomáhali bychom druhému stupni základních škol. Mezi možné přínosy by z hlediska systému patřilo například to, že by ze tříd neodcházeli tahouni. Neměli bychom tolik demotivovaných dětí, které v přijetí neuspěly a nyní v sobě nedokážou ten pocit zpracovat. Na ZŠ by zůstali i ambiciózní rodiče, kteří by tlačili na jejich zlepšování a vyšší kvalitu. Učitelé v páté třídě by podvědomě neuzpůsobovali výuku požadavkům přijímacích zkoušek a v duchu si neselektovali děti, které chtějí na gymnázium, a na které se proto musí zaměřit, aby jim tam pomohli… Věřím, že obecně by se zlepšila práce pedagogů s kurikulem a pravděpodobně by to posílilo i příklon k formativnímu hodnocení, protože právě sumativně pojímané jednotné přijímací zkoušky a ambiciózní rodiny s tlakem na výkon stávající sumativní systém hodnocení významně legitimizují.

Řekl jste, že výrazný hlas mají ve veřejné debatě rodiče. Ti, zejména ze střední třídy, si na víceletá gymnázia nedají sáhnout, což je vidět i z rozjitřené atmosféry na sociálních sítích. Pomohlo by zrušení víceletých gymnázií i rodičům?

Ulevilo by jim to. Zeptejte se těch, kteří ty přijímačkové závody podstoupili, co prožívali. A co prožívali ti, jejichž děti se nedostaly. Polevil by přípravkový přijímačkový byznys doučovacích agentur, na který nemají zdaleka všechny rodiny. To vše je ale třeba rodičům důkladně a srozumitelně vysvětlovat. Mívám s rodiči besedu na téma „Druhý stupeň, nebo víceleté gymnázium?“ a na konci mi mnozí přiznávají, že by bylo nejlepší, kdyby to dilema vůbec řešit nemuseli, protože by základní škola byla jednotná.

A co děti?

Kdyby všechny děti vyrůstaly společně až do patnácti let, rozšířilo by to navzájem jejich toleranci a sociální dovednosti a tím by to prospělo soudržnosti celé společnosti. Z toho plyne, že bychom snížili nerovnosti způsobené předčasnou selekcí, za které jsme v mezinárodních analýzách kritizováni. To je naprosto klíčový, hlavní argument.

Kde začít s rušením škol?

Řekněme si napřímo, že rušení by bylo žádoucí, nikoli však rychle dosažitelnou skutečností. Pokud bychom se pro to udržitelně rozhodli, bylo by třeba jít cestou postupného omezování víceletých gymnázií. A začít by se dalo například v Praze, kde tvoří nejvyšší podíl z populace páťáků mezi jednotlivými kraji a shodou okolností ve stejné době se tam potýkáme s velkou demografickou vlnou deváťáků, pro která nejsou místa na čtyřletých gymnáziích. Také vás napadlo, že kdyby se někde zrušil jeden osmiletý cyklus, byly by z něj v podstatě dva čtyřleté a efektem by to bylo spravedlivější, snížilo by to nerovnosti, a navíc bychom umístili více patnáctiletých, kteří nemají šanci počkat si další dva nebo čtyři roky na ZŠ jako ti nepřijatí na osmileté gymnázium? Vidíte, pražského radního pro školství Víta Šimrala (Piráti) to nenapadlo, respektive asi napadlo, ale neodvážil se toto řešení veřejně navrhnout, a já rozumím tomu proč, přestože stejný politik běžně mluví o víceletých gymnáziích jako o „nesystémovém prvku“.

Řada rodičů a třeba i zřizovatelů soukromých gymnázií ale říká, že víceletá gymnázia pro ně byla únikovou cestou. Chtěli své dítě dostat z – z jejich pohledu – nekvalitní základní školy. Muselo by jít ruku v ruce s rušením gymnázií i zvyšování kvality základek?

Jednoznačně ano. Jsem ale přesvědčen, že zrušením víceletých gymnázií by se celkově velmi pravděpodobně změnila dynamika druhého stupně ZŠ, která je dnes dost zakonzervovaná. Nemá smysl zapírat, že i druhý stupeň má dnes problémy a mnohde je tam spousta věcí k vylepšování. Jsem přesvědčen, že efekty způsobené setrváním dětí v ZŠ po celou dobu by vedly většinově jednoznačně k vyšší kvalitě základních škol a tím i k bonusu pro společnost.

Lze to nějak prokázat?

V těchto úvahách nejde jen o mé domněnky, můžeme se opřít o zkušenosti jiných zemí – většinově se na výsledcích žáků ukazuje, že rozdělovat je až v patnácti šestnácti letech vede k tomu, že celkově jsou výsledky žáků lepší a přitom ti schopnější netratí. Naposledy podobnou změnou prošlo Polsko a Světová banka odhadla, že oddálení selekce do různých škol o pouhý rok vedlo ke zvýšení výsledků šetření PISA a popisuje jej jako „výrazné zlepšení, které nelze srovnat s důsledky jakékoli známé vzdělávací politiky“. Průměr EU je někde mezi 480 a 490 body. Ještě dodám, že mnohé negativní efekty víceletých gymnázií se ještě posilují v synergii se současným pojetím jednotné přijímací zkoušky. Na přijímací řízení a jeho dopady se zaměřila analýza našeho sdružení EDUin z letošního Auditu vzdělávacího systému.

Asi nemá smysl dívat se jen na české školství. Inspiraci jistě můžeme hledat i v zahraničí. Jak si vedou víceletá gymnázia v jiných zemích?

Tento typ škol zná v podstatě jen region střední Evropy, kromě nás jsou na Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku. Někdy je zmiňováno i Německo, což není úplně přesné, protože v tamním extrémně prostupném systému oběma směry je velmi snadná možnost pohybu mezi učňovským a gymnaziálním školstvím i v průběhu vzdělávací dráhy. Tam ty negativní efekty nejsou tak markantní. Naopak zbytek Evropy je nezná a osobně jsem zažil opakovaně údiv, když jsem během několika zahraničních stáží po Skandinávii a západní Evropě prezentoval český vzdělávací systém. Když jsme došli k víceletým gymnáziím, tamní kolegové se nad jejich existencí pozastavovali s tím, že nám to přece musí způsobovat problémy a nerovnosti. Když jsem přitakal, že tomu tak je, nedokázali pochopit, proč je tedy nezrušíme… Přesto si myslím, že podstatnější než počet zemí jsou ale trendy a výsledky.

A ty jsou jaké?

Obecně platí, že čím více oddálíte selekci dětí, tím lepších výsledků v celku populace dosáhnete. V západních zemích dospěli k empirickým závěrům, že diferencované vzdělávání nevede k tomu, že by děti v obou proudech byly vzdělávány efektivněji. U nás panuje představa, že rozdělení žáků do výběrových a nevýběrových tříd je dobré pro všechny. Bohužel platí, že jsou-li děti dlouhodobě vzdělávány jako neúspěšné v nevýběrových školách, má to velký dopad na jejich sebepojetí a následky pak nese dlouhodobě celá společnost. Pokud totiž žáky rozdělujeme podle jejich studijních výsledků či předpokladů, zároveň tím přizpůsobujeme naše očekávání a k žákům v méně náročné větvi vysíláme signál, že není v jejich možnostech nárokům dostát. Proto v podstatě všechny vyspělé vzdělávací systémy, které patří ke světové špičce, snad jen s výjimkou Singapuru, se z tohoto důvodu rozhodly v povinném vzdělávání pro nediferencovanou výuku.

Ministr Balaš v jednom z prvních rozhovorů po jmenování řekl, že se mu líbí finský systém vzdělávání. Jak to vypadá tam?

To je velmi zajímavý příklad. Finsko mělo tradiční velkou selekci již na úrovni deseti let věku žáků. V sedmdesátých letech se po dlouho připravované reformě rozhodlo posunout hranici selekce na patnáctý rok. Toto opatření zlepšilo výsledky žáků z rodin s nižším socioekonomickým statusem a nezhoršilo šance na úspěch ostatních. Příznačné však je, že i ve Finsku byli rodiče proti, i učitelé. Ale riskli to politici. Tady je zakopaný pes, u nás si takový krok v dohledné době nikdo netroufne učinit. V Praze a nejen tam by volební výsledky byly žalostné… A těžko si nyní představit, že by tlak na takový krok přišel zespodu. Všimněte si, jak v mediální debatě na toto téma je slyšet v podstatě jen střední třída a její argumenty.

Podle ministerstva školství je nicméně diskuse o zrušení škol v začátcích. Ministr chce nejprve zpracovat průzkum ohledně významu a role gymnázií. Máme vůbec k dispozici nějaká data, ze kterých bychom mohli v úpravách školské soustavy vycházet?

Studie existují, byť organizované nikoli ministerstvem, ale akademickými pracovišti nebo výzkumnými společnostmi. Mnohé konstatované závěry ale dokládá svými daty i Česká školní inspekce. Dlouhodobý výzkum CLoSE na českých školách v letech 2012 až 2018 potvrdil, že na víceletých gymnáziích studují žáci z výrazně podnětnějšího rodinného zázemí. Z výsledků studie vyplynulo, že gymnázia nezlepšují žáky v matematice ani jazykových dovednostech, třeba pravopisu či gramatice, více než základní školy. Velkého vlivu socioekonomických faktorů a rodinného zázemí mezi jednotlivými typy škol si všímá studie výzkumné společnosti PAQ Research a think-tanku IDEA nazvaná Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity. Výzkumníci shrnuli, že dobrý vzdělávací systém by měl umět nerovnosti a rozdílné rodinné zázemí spíše potlačovat, ten náš je naopak akceleruje. Značnou korelaci mezi volbou víceletého gymnázia a vzděláním rodičů potvrdila také studie agentury Median v roce 2018, která mapovala postoje a názory veřejnosti. Existuje ale i výzkum dokládající, že odchody „tahounů třídy“ negativně ovlivňují prostředí na základních školách, a že na víceletých gymnáziích navíc převažuje soutěživost nad spoluprací.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments