„Plošný zákaz mobilů ve školách je správný krok, je to přínos pro zkvalitnění vzdělávacího procesu,“ říká Jana Zbyňková z VOŠ publicistické v Praze.

Ministerstvo školství v čerstvě připravené metodice dává návod školám, jak se postavit k otázce používání digitálních zařízení ve školách. Plošný zákaz mobilů neobsahuje. Je to podle vás správný krok?

Mnohé státy (plošně), ale i mnohé české školy (na vlastní triko) již tuto regulaci zavedly a nelitují, naopak ze zpětných vazeb vyplývá, že žáci bez mobilů se lépe koncentrují a že spolu více komunikují – tedy něco, o co by české školství mělo usilovat.

V tomto kontextu se jeví probíhající česká debata v duchu obecného prohlášení „zákazy nic neřeší“, které se permanentně prolíná českými médii, jako na hlavu postavená. Korunu tomu pak nasazuje často se opakující argument, že by děti ztratily digitální kompetence, kdyby na dopoledne odložily své telefony. Nebo další námitka, že by bylo dětem třeba vymýšlet programy na přestávky – ale ty jsou přece od toho, aby přinesly dětem chvíli odpočinku a vymanění z permanentní organizace času.

Takže ano, podle mě je plošný zákaz mobilů správný krok, ovšem měl by být prezentován nikoli jako zákaz, tedy něco a priori negativního, ale jako přínos pro zkvalitnění vzdělávacího procesu. A to je věc osvěty, kterou bych od státu v téhle situaci očekávala.

Pokud byste vy sami dnes byli v roli ředitele školy, jaká pravidla pro používání technologií byste ve škole zavedli? Setkali jste se v české nebo zahraniční školní praxi s dobře nastavenými pravidly přístupu pro využívání vlastních digitálních zařízení během školního dne?

Prostředí na základních ani středních školách neznám dostatečně dobře, abych znala konkrétní dobré příklady, ale nedávno jsem slyšela v podcastu Respektu na toto téma mluvit ředitelku jedné z pražských základních škol a její přístup mi přišel velmi inspirativní. V této škole zvažují zpřísnit už existující regulaci a jako předstupeň možného úplného zákazu mobilů ve škole přemýšlejí o vyznačkovaných mobilových zónách třeba na chodbách, které by těm, kdo už to opravdu nemohou bez mobilu vydržet, připravily velmi nekomfortní prostředí na očích všem. Podobně, jako je tomu na letištích v prosklených kuřáckých buňkách, které využívají jen ti nejotrlejší kuřáci.   

Pro argument pro plošný zákaz sáhnu do své školní praxe – ročně mi projde rukama okolo sta studentek a studentů ve věku dvacet plus a mnozí mají mladší sourozence ve školním věku. Z debat s nimi vyplývá, že u nich pozorují přílišnou závislost na technologiích, větší, než měli oni sami ve školním věku, a pro své sourozence by si zákaz mobilů ve školách vesměs přáli.

 Jaké jsou pro vás hlavní výhody a nevýhody zvýšení věkové hranice pro přístup na sociální sítě na 15 let? Jaký argument vás v diskuzích o tomto tématu v poslední době nejvíce zaujal a proč?

V jakémkoli zvýšení této hranice vidím jenom výhody a jako oporu pro to uvedu opět příklad svých studentů 20+. Vzhledem k tomu, že se učí být novináři, se o sociálních sítích bavíme často. Když se debata stočí na zákazy či zvyšování věkové hranice přístupnosti, jen málokdo z nich by byl proti. Naopak zaznívají stížnosti na to, že v době, kdy oni sami dospívali, byly sítě absolutně dostupné a obecně přijímané s nadšením, ale měly i negativní dopady na jejich životy, které vyšly najevo až později a před nimiž je nikdo neochránil.

A přijde mi zarážející, že se k problému vyjadřují odborníci ze všech stran, ale na zkušenosti a názory první generace plnohodnotných odchovanců sociálních sítí se při posuzování výhod a nevýhod nikdo neptá.