V čem mají pravdu kritici jednoúrovňové maturity – odpověď Josefu Soukalovi

Publikujeme komentář, který reaguje na polemiku o smysluplnosti „zamražení“ státní maturity. Především tím míníme text Josefa Soukala Maturitní ledaři a hrobaři publikovaný na České škole (ZDE) a dva rozhovory s Martinem Mikulášem, které vyšly na aktualne.cz pod titulkem Jednoúrovňová maturita je paskvil, říká odborník (ZDE). Do diskuse patří i komentář Jiřího Kostečky Dalmyránu aneb opravdu zpackaná maturita?, který vyšel v MF Dnes 17. září a připomíná především nízké schopnosti maturantů srozumitelně psát.

 

Kritici navrhovaného modelu jednoúrovňové maturity jsou rozhořčení tím, že jde o krok zpět. Tvrdí, že letos nově používané externí hodnocení je objektivnější, než starší hodnocení písemných prací přímo na školách, že didaktické testy, na něž by se smrskla státní část maturity, nejsou schopné ověřit vše a bylo tak zničeno komplexní hodnocení v některých předmětech. Vadí jim, že návrh komise jmenované ministrem Fialou ruší vyšší úroveň zkoušky, navíc je to komise složená z laiků, kteří nerozumí jednotlivým předmětům. K tomu přidávají zásadní výtku, že úroveň maturantů je leckdy otřesná a státní tlak to mohl změnit. Navrhovanou změnou maturity jsme o tu šanci přišli.

Až na ta poslední dvě tvrzení nelze než konstatovat, že kritici mají pravdu. Jenže říkají B a zapomněli říct A. Přece to není tak, že se sešla jakási zlovolná komise složená z nepřátel státní maturity, aby „vesele likvidovala maturitní model, jenž má evropské, ba v lecčems i světové parametry“, jak napsal pan Kostečka v komentáři pro MF Dnes. Ne, to je komise složená z lidí, kteří ještě loni na podzim maturitu hájili často stejnými argumenty, které zmiňuji na začátku (až na tři výjimky – Chládek, Hausenblas, Feřtek). Ale letos se během poměrně krátkého jednání téměř jednohlasně shodli, že je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu a nezpůsobit další průšvih. Čím to je? Zlovolným konáním EDUinu a jiných kritiků maturity? To opravdu těžko.

Nejlépe se dá rozpor mezi dvěma způsoby vidění reality ukázat na onom externím hodnocení slohů. Samozřejmě, že externí hodnocení je v principu věrohodnější, než hodnocení na školách. Stejně tak je pravda, že mnozí učitelé budou při návratu hodnocení na školy studentům nadržovat. Jenže existovala jiná možnost, než se vrátit o krok zpátky? Riziko, že příští rok nastane další průšvih, vnímali všichni jako příliš velké.

Jaké byly důvody letošních problémů? Cermat nechal externí hodnotitele posuzovat příliš široké spektrum slohových útvarů, které se neučí na školách zcela jednotně. Rozptyl mezi hodnotiteli byl už při nácviku velký, navíc místo kdysi plánovaných dvou hodnotitelů zbyl jen jeden. Když k tomu přidáme nešťastné opatření Cermatu, kdy studenti dostali jen hodnotící tabulky s čísly a neměli možnost nahlédnout do opravené písemky, byl průšvih na světě. Argument, že nakonec představovala chybovost jen necelého půl procenta, neobstojí. Za prvé i opravná hodnocení dělá Cermat, což snižuje důvěru v nestrannost a věrohodnost toho čísla. Za druhé v příliš mnoha veřejně známých případech byli hodnocením poškozeni jinak excelentní studenti, kteří směřovali na výběrové školy. To podrazilo důvěru v korektnost maturity bez ohledu na statistiku. Důvodem změny nebylo přesvědčení, že externí hodnocení je špatné, ale pochybnost o jeho aktuálně zvolené podobě.

Takhle bychom mohli pokračovat i u dalších výtek. Že vyšší úroveň dává studentům možnost volby? Jenže si ji vybralo minimum studentů (loni i letos cca 4%) a ve chvíli, kdy Cermat opomněl zkontrolovat časovou náročnost těžšího testu z matematiky, bylo velmi pravděpodobné, že to číslo dále klesne.

Argumentovat v celé věci nízkou úrovní velké části maturantů, což je hlavní myšlenka komentáře pana Jiřího Kostečky (MF Dnes, 17. září), také není zcela na místě. Tenhle problém nepopírá vůbec nikdo. Jen si prostě mnohem méně lidí než dříve myslí, že by nám v tomhle mohla pomoci státní maturita.

I tak komise každé z opatření zvažovala, což dokazuje například fakt, že u zkoušky z jazyků navrhla ponechat původní model, protože to byl jasný posun v kvalitě zkoušky a počet problematických hodnocení byl relativně malý.

Zmražený“ maturitní model parlament buď schválí, nebo neschválí. Podle toho bude vypadat maturita pro příští dva roky. V každém případě je podstatné se bavit spíš o tom, jak bude vypadat maturita od roku 2015. Návrat k letošnímu modelu je nepravděpodobný. Otázky, jak zajistit komplexnost hodnocení v jednotlivých předmětech, jestli lze testem ověřit státem požadovanou minimální úroveň znalostí, či ne, jak ověřovat vyšší úroveň, případně jak by vlastně měla vypadat maturitní písemka a zda by například maturita neměla být online, jsou všechny na místě.

 

Protože text na České škole je do značné míry osobní polemikou s mnoha kritickými výtkami, odpovídám na závěr osobně na jednotlivé připomínky Josefa Soukala v pořadí, jak se v jeho textu vyskytují. Komentuji jen ty věci, které jsem ještě nezmínil v dosavadním komentáři.

 

  1. Do MF Dnes jsem komentář psal ne proto, abych se vyhnul polemice a odpovědi na něj, ale prostě proto, aby připomínky k navrhovanému maturitnímu modelu byly veřejně viditelnější. Ten komentář není fakticky polemikou s nimi, spíš upozorněním na ně a vysvětlením, jak funguje ona maturitní komise, co plánuje a co je jí vytýkáno. Stačí si ho přečíst (ZDE), nebo jeho starší variantu z Respektu (ZDE). Vyložit to jako mou zlovolnou lest je tedy … pozoruhodné.

  2. Ona příhoda s titulkem se odehrála tak, že jsem požádal pana Soukala o sdělnější titulek k jeho článku (ZDE), ale když se nepodařil ani na druhý pokus, udělal jsem ho sám podle posledního odstavce jeho textu. Dělat vlastní titulky je běžná redakční praxe, ale i já dnes uznávám, že u autorů s menší mediální zkušeností je to problém. Vyloží si to jako zlou vůli či spiknutí. Navíc v tomhle směru pan Soukal pokročil. Maturitní ledaři a hrobaři je hezký titulek, bez ironie. Ten bych bral bez úprav.

  3. Na to, proč v komisi, kde jinak zasedají zástupci škol, krajů a politiky, je Ondřej Hausenblas či já, je třeba se zeptat na ministerstvu. Odhadl bych, že jsme byli přizváni jako zástupci dvou neziskových organizací, které se zabývají vzdělávací politikou a k maturitě se dlouhodobě vyjadřují.

  4. Odborné názory – ve smyslu odborných znalostí, jak se ověřují výsledky vzdělávání – se opravdu dostávají do komise spíš zprostředkovaně. Stačí se podívat na seznam členů komise, odborník na ověřování výsledků vzdělávání tam není ani jediný, snad s výjimkou ústřední školní inspektorky. Pokud jde o mě, snažím se otázky konzultovat, sledovat celé názorové spektrum, přijít s nějakými odbornými podklady a předpokládám, že to dělají i kolegové. Stejnou možnost má samozřejmě i pan Zíka. Pokud má pocit, že komise rozhoduje nesprávně, měl by to říkat jasně a nahlas. Proto tam sedí.

  5. Výtkám o zbavování se odpovědnosti popravdě řečeno nerozumím. Stačí si přečíst třeba tento text (ZDE), aby bylo zřejmé, že se k věci hlásím. A nezaznamenal jsem ani u nikoho jiného alibismus, z něhož pan Soukal členy komise obviňuje.

  6. O tom, kdo snížil prestiž maturity, se samozřejmě můžeme dohadovat bez konce. Je sice hezké, že pan Soukal přisuzuje EDUinu v téhle věci tak zásadní roli, ale takovou moc přece jen kritici a média obecně nemají. Stačí srovnat loňský rok, kdy kritika testů přes všechny polemiky byla pro většinovou veřejnost spíš okrajovým problémem, s letoškem, kdy studenty a rodiče opravdu upřímně rozzuřilo, že neměli faktickou možnost nahlédnout do opravené písemky. Zásadně jim vadilo, že se nemohou kvalifikovaně bránit, pokud nesouhlasili s hodnocením. A tohle nešťastné řešení opravdu nevymyslel EDUin.

  7. Pan Soukal má pravdu, když říká, že oni s panem Kostečkou byli ti, kteří už loni o tématu diskutovali. Tím se lišili od oficiálních postojů ministerstva školství a Cermatu. Problém byl a je spíš v tom, že není vlastně jasné, kde byla a je hranice mezi jejich osobními názory a stanoviskem Cermatu jako organizace. Tuhle pochybnost prohloubil i nedávný Otevřený dopis ministrovi (ZDE), kde oba pánové nabízejí vylepšení státní maturity. Nic proti tomu, ale z jakého titulu? Pan Soukal a Kostečka mají vliv a moc ovlivnit Cermat, aby takové věci udělal? Nebo je to jejich soukromá iniciativa? Jakou může mít váhu?
    Oba pro Cermat pracovali a možná i pracují v nejrůznějších rolích a bylo by dobré, aby svoji úlohu v celém procesu jasně pojmenovali. Jsou autoři úloh? Pravděpodobně. Podílejí se na hodnocení? To sami říkají. Jsou členy validační komise? Nevíme. Mají nějakou jinou formální funkci v Cermatu? Bylo by dobré to pro další případné kolo debaty vědět. Ať je jasné, jakou mají jejich návrhy autoritu.

  8. K otázce postupu Vedoucí hodnocení předmětu při hodnocení písemných prací, kterou pan Soukal zmiňuje na konci svého textu, se na tomhle omezeném prostoru nelze vyjádřit srozumitelně. Ale musím říct, že i poté, kdy jsem tvrzení z onoho zmiňovaného dopisu prozkoumal velmi detailně, přišly mi ty výtky pořád na místě. Bude-li třeba, vysvětlím to.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

19 komentářů k "V čem mají pravdu kritici jednoúrovňové maturity – odpověď Josefu Soukalovi"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
wpDiscuz